6 Tdo 820/2013
Datum rozhodnutí: 03.09.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 820/2013-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2013 o dovolání obviněného O. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 9 To 46/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 81/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. J. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 4 T 81/2012 , byl obviněný O. J. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ), kterého se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že

v době nejméně od června 2004 do 10. 5. 2011 v P. , ul. M. v bytě č. v 1. patře, opakovaně psychicky a fyzicky napadal bývalou manželku J. J., tak, že nejčastěji v prostorách společně užívaného bytu ji během trvání manželství a po jeho ukončení, opakovaně minimálně 20 krát fyzicky napadl s různou mírou použité intenzity násilí, kdy při takto vedeném útoku současně na poškozenou házel různé předměty, opakovaně ji hrubě urážel slovy "krávo blbá", přičemž dne 27. 8. 2004 ji fyzicky napadl tak, že ji udeřil opakovaně pěstí do obličeje, čímž jí způsobil otok horního i dolního rtu, otok horního víčka a krvácení dásní, kdy poškozená byla nucena vyhledat lékařské ošetření na Poliklinice v Malešicích v Praze 10, dále v roce 2006 ve vzteku úmyslně zničil po předchozí hádce notebook poškozené, který používala k plnění svých pracovních povinností a dále jí v uvedeném období vyhrožoval neplacením alimentační částky na jejich syna, kdy současně tuto nutil pod nátlakem spáchání sebevraždy setrvat v manželském svazku a v blíže nezjištěném období v roce 2008, v roce 2009 a na podzim 2010 v důsledku učiněného návrhu na rozvod manželství, ji fyzicky napadl v kuchyni při přípravě večeře, kdy do ní hrubě strčil a tato se udeřila o hranu kuchyňské linky a utrpěla pohmožděniny na pravé kyčli, ale lékařské ošetření nevyhledala, dále na podzim 2010 po prvotní rozepři ohledně rozvodového řízení s ní začal nevybíravě smýkat na posteli, držel ji za krk a urážel vulgárními výrazy a způsobil jí škrábance v oblasti klíční kosti, kdy lékařské ošetření nevyhledala, současně poškozenou po celé období opakovaně slovně napadal, oslovoval vulgárními výrazy a omezoval ji v běžném způsobu života, neboť soustavně kontroloval její styky s ostatními přáteli, bez jejího souhlasu prohlížel její kontakty a hovory v mobilním telefonu, kdy vše vyvrcholilo fyzickým napadením poškozené dne 10. 5. 2011 v 20:30 hod., k němuž došlo poté, co poškozená přišla za obžalovaným do pokoje, aby s ním mluvila o jejich partnerské situaci a on na ni začal křičet a slovně ji urážel výrazy "ty hovado vypadni", kdy ji vzápětí surově chytil za podpaží a tlačil ji chodbou až ven z bytu, na chodbě křičel: "Pojďte se podívat na to hovado!", čímž jí způsobil podlitiny na předloktí, na vnitřní straně pravého stehna a vnější horní straně levého stehna a poškozená byla nucena dne 11. 5. 2011 vyhledat lékařské ošetření, s tím, že následně učinila ohledně násilného jednání vůči její osobě oznámení na PČR a obžalovaný byl poté na 10 dní vykázán z bytu, přičemž shora popsané jednání obžalovaného mělo na poškozenou traumatizující dopad, zátěž působila stresogenně především z dlouhodobého hlediska.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl let.

Odvolání obviněného a odvolání matky obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně byla Městským soudem v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 9 To 46/2013 , podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť má za to, že jednak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení , a jednak bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a v řízení mu předcházejícím (byl) dán důvod uvedený v písmeni h).

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zopakoval, že se jedná o vykonstruované obvinění ze strany poškozené. Soudy podle něj svá rozhodnutí založily na nesprávném a zkresleném hodnocení důkazů, a to v míře, že takové hodnocení lze považovat za projev libovůle. Zopakoval, které důkazy soudy provedly, a upozornil na skutečnost, že soudy neprovedly na základě jeho návrhu polygrafické vyšetření poškozené. Provedení tohoto důkazu zamítly pro jeho nadbytečnost. S tím se obviněný neztotožňuje, neboť je přesvědčen, že jedině tímto způsobem mohl být objasněn skutkový stav. Dále se vyjadřuje k jednotlivým provedeným důkazům (výslechu poškozené, svědkyně K.
a svědkyně J. matky obviněného) a vyčítá soudům jejich nesprávné posouzení
a hodnocení. Odsouzení dovolatele je tak postaveno toliko na výpovědi poškozené, která však, jako bývalá manželka obviněného, mohla mít zájem na jeho poškození.

Obviněný uzavřel, že soudy nesprávně posoudily skutek, protože existuje rozpor mezi jednotlivými tvrzeními a jejich výkladem. Dále namítl, že mu bylo odepřeno právo dostatečně se bránit, když byly zamítnuty jím navržené důkazy. Došlo rovněž k porušení zásady in dubio pro reo. Odůvodnění zamítavého usnesení odvolacího soudu dle jeho názoru není dostatečné.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a stejně tak rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám Nejvyšší soud zprostil obviněného obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil Nejvyššímu soudu, že po seznámení s dovoláním a dostupným spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Shora uvedená konstatování se vztahují k dovolání, které obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně. Nejvyšší soud však z předloženého spisu zjistil, že dovolání proti shora označeným rozhodnutím podal i sám obviněný. Na tomto místě však musí Nejvyšší soud připomenout, že podle § 265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání, byť takto označené, učiněné samotným obviněným se za dovolání nepovažuje a nevyvolává žádné účinky. Je tomu tak nejen za situace, kdy podání obviněného je učiněno jako doplnění dovolání podaného prostřednictvím obhájce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, svazek 35/2007, pod č. T 993/2007 Za situace, kdy podání obviněného směřující k doplnění odůvodnění dovolání prostřednictvím obhájce podaného již nebyla učiněna prostřednictvím obhájce, není s nimi možno spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a k jejich obsahu tedy nelze přihlížet. ), nýbrž i za situace (jako tomu je ve věci posuzované), kdy řádně podanému dovolání takové podání předchází. K obsahu podání sepsaného samotným obviněným proto Nejvyšší soud při svém rozhodování nepřihlížel, když toto (i ve shodě s alternativním návrhem v něm obsaženým) postoupil ministryni spravedlnosti jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona (§ 265d odst. 2 věta třetí tr. ř.).

Nejvyšší soud se proto zabýval pouze dovoláním podaným obviněným prostřednictvím jeho obhájkyně.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a § 253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti podaného dovolání.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dospěl dovolací soud k poznatku, že obviněný v rozporu s tímto deklarovaným dovolacím důvodem brojí ve svém mimořádném opravném prostředku pouze proti hodnocení důkazů (námitka o nevěrohodnosti výpovědi A. K. a zkreslení výpovědí synů dovolatele) a z nich vyvozeným skutkovým závěrům ( Dovolatel má výhrady proti skutkovým zjištěním .. str. 3 dovolání), předkládá své vlastní hodnocení důkazů (svědecké výpovědi svědkyň J. a L.) a tím zpochybňuje učiněná skutková zjištění. Teprve skrze výhrady stran skutkových zjištění namítá nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky však nejsou, jak bylo vysvětleno výše, způsobilé naplnit obviněným deklarovaný dovolací důvod, ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vypočtený v ustanovení § 265b tr. ř.

Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud dodává, že napadené rozhodnutí není zatíženo vadami, pro které by mělo dojít k jeho zrušení. Nebylo zjištěno, že by nižšími soudy došlo k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci. Vznáší-li dovolatel výhrady, že soudy neprovedly jim navržené polygrafické vyšetření poškozené, resp. její vyšetření na fyziodetekčním zařízení (tzv. detektoru lži), pak je nezbytné poukázat na to, že jak v rozhodnutí soudu nalézacího (str. 8) v souladu s požadavkem § 125 odst. 1 tr. ř., tak v rozhodnutí soudu odvolacího (str. 4), se soudy nižších stupňů otázkou potřebnosti dalšího dokazování zabývaly a svůj přístup k důkaznímu návrhu obviněného vyložily. Nejvyšší soud navíc připomíná, že výsledky vyšetření na tzv. detektoru lži nemůže soud použít při rozhodování trestní věci jako důkaz (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 8/1993 Sb. rozh. tr., obdobně nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95) a i proto nelze procesní postup obou soudů hodnotit jako porušující obhajovací práva obviněného.

Z uvedeného plyne, že byť obviněný formálně deklaroval ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod upravený ustanovením § 265i odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky, které vůči napadenému usnesení vznesl, však nejsou způsobilé zvrátit správnost tohoto rozhodnutí.

V případě druhého obviněným uplatněného dovolacího důvodu nezbývá než uvést, že v posuzované věci nemůže být naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve své první alternativě, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku obviněného (o jeho odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném věcném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že v důsledku toho, že uplatněné dovolací námitky obviněného jak již uvedeno výše neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. a že existence některého z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., jako podmínka druhé alternativy upravené ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., nebyla zjištěna, pak ani stran důvodnosti (existence) této alternativy nelze dovolateli v jeho hodnocení věci přisvědčit. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto rozhodnutí, odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř. dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí odkazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 3. září 2013

Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil