6 Tdo 805/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 805/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2005 o dovolání, které podal obviněný M. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Č. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 12 To 83/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře pod sp. zn. 9 T 14/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu České Budějovice pobočky v Táboře ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 9 T 14/2003, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu (bod I.) dopustil tím, že

a) jako zaměstnanec U. b., a.s. O., pobočky v Č. B. bez vědomí ředitele pobočky a v rozporu s oprávněními vyplývajícími z jeho pracovního zařazení zřídil v počítačovém systému banky s cílem vyprodukovat úroky šest termínovaných vkladů na neexistující společnost M., s.r.o., které nebyly kryty konkrétními vklady, k jejich založení použil finanční prostředky nacházející se na níže uvedených tranzitních účtech, a to:

1. termínovaný vklad, na který dne 25.4.1999 operací (P.) bylo typováno bez vkladu tříměsíční depozitum z tranzitního účtu na částku 42.000.000,--Kč, končící na tranzitním účtu dne 25.3.1999, když k tomuto datu měly být provedeny mimořádné inventury, konec depozitního období byl dodatečně změněn na 24.3.1999, přičemž tohoto dne skončilo depozitum na účtu a srovnáno proti účtu s textem převod chybného tipování ,

2. termínovaný vklad, na který dne 25.4.1999 operací (P.) bylo valutou 26.3.1999 z tranzitního účtu natipováno bez vkladu nové depozitum s částkou 42.500.000,--Kč s výplatou 25.4.1999 a ukončením na tranzitním účtu, z tohoto účtu pak byla částka dne 26.4.1999 jako oprava chybného účtování vrácena nazpět na tranzitní účet,

3. termínovaný vklad, na který bylo dne 8.5.1999 operací (N.) s valutou 1.5.1999 tipováno bez vkladu depozitum na 7 dní v hodnotě 73.000.000,--Kč z tranzitního účtu se splatností dne 8.5.1999 na tranzitní účet, vklad byl revolvován až do 18.6.1999, kdy byl ukončen částkou 73.459.956,70 Kč,

4. termínovaný vklad, na který bylo dne 18.6.1999 operací (P.) natipováno z tranzitního účtu nové sedmidenní depozitum s částkou 73.400.000,--Kč se splatností 25.6.1999 na tranzitní účet, vklad byl revolvován až do 30.7.1999, když skončil na tranzitním účtu částkou 73.785.137,10 Kč, úroky v částce 459.956,70 Kč a 385.137,10 Kč nebyly převedeny z tranzitního účtu,

5. termínovaný vklad, na který bylo dne 21.5.1999 valutou 14.5.1999 zavedeno operací (K. Š.) z tranzitního účtu bez vkladu sedmidenní depozitum ve výši 230.000.000,--Kč s ukončením na tranzitním účtu, dne 21.5.1999 byl vklad revolvovaný včetně úroků, dne 28.5.1999 se objevil na tranzitním účtu částkou 230.239.956,30 Kč, téhož dne 28.5.1999 bylo depozitum znovu navedeno do systému částkou 262.000.000,--Kč (rozdíl 32.000.000,--Kč byl stažen u tranzitního účtu -tranzit pro pobočku), úroky ve výši 239.956,30 Kč zůstaly na tranzitním účtu, od 28.5.1999 byl účet po sedmi dnech revolvován až do 18.6.1999, kdy skončil na tranzitním účtu částkou 262.724.218,50 Kč, přičemž úroky ve výši 724.218,50 Kč opět zůstaly na tranzitním účtu,

6. termínovaný vklad, na který bylo dne 18.6.1999 navedeno nové depozitum 451070 z tranzitního účtu částkou 260.000.000,--Kč, toto bylo revolvováno až do 30.7.1999, kdy skončilo na tranzitním účtu částkou 261.364.236,20 Kč, úrok ve výši 1.364.236,20 Kč zůstal zdánlivě na tranzitním účtu, valutou 30.7.1999 operací (P.) byl srovnán tranzitní účet s tranzitním účtem částkou 335.000.000,--Kč, představující součet nevložených částek 73 mil. Kč, 230 mil. Kč a 32 mil. Kč, dále částky 73 mil. Kč a 230 mil. Kč, celkem tedy 303 mil. Kč, byly operací (P.) z tranzitního účtu srovnány s tranzitním účtem, kde nahradily neprovedené počáteční vklady,

přičemž v důsledku shora uvedených operací byla získána možnost disponovat s částkou nejméně 3.173.504,80 Kč, představující v důsledku zmíněných operací neoprávněně vyprodukované úroky, které zůstaly na tranzitním účtu, nedošlo však ani k pokusu o faktické odčerpání této finanční částky a ani k vlastnímu odčerpání takové částky, a ředitel pobočky U. B. v Č. B. byl o takovéto operaci obžalovaným informován (vide body A/1-6 obžaloby),

b) jako týž zaměstnanec U. b., pobočky v Č. B., bez vědomí ředitele pobočky a v rozporu s oprávněními, vyplývajícími z jeho pracovního zařazení dne 10.8.1999 v 07.33,50 hod. svým pokladním profilem vnikl do počítačového systému banky a operací zúčtoval částku 221.365.000,--Kč, a to ve prospěch běžného účtu vedeného u této banky pobočky v Č. B. na firmu E. C., a.s., bez vědomí odpovědných zástupců této firmy D. Š. a Ing. J. A., a na vrub tranzitního účtu, ačkoli na tomto tranzitním účtu v uvedenou dobu ještě tato finanční částka vůbec nebyla a byla na něj převedena operací až v 09.44,56 hod. dne 10.8.1999 z tranzitního účtu, přičemž do smlouvy o zřízení tohoto běžného účtu uvedl smyšlené údaje do položek smlouvy identifikujících klienta s podpisem ve znění J. Š. , vyhotovil zápis E., a.s., a vzhledem k tomu, že uvedený běžný účet byl v jeho moci, neexistovala jiná osoba oprávněná k disponování s prostředky na tomto účtu, byla získána možnost disponovat s částkou 221.365.000,--Kč, přičemž nedošlo ani k pokusu o faktické odčerpání této finanční částky a ani k vlastnímu odčerpání této finanční částky, a ředitel pobočky banky byl informován, že společnost M. končí, vklady odejdou, ale transformuje se do společnosti výše jmenované a vklady budou na tuto společnost převedeny (bod B/V obžaloby).

Dále byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu (bod II.) dopustil tím, že

jako zaměstnanec U. b., a.s. O., pobočky v Č. B., bez vědomí ředitele pobočky a v rozporu s oprávněními vyplývajícími z jeho pracovního zařazení pronikal do počítačového systému banky, vkládal tam údaje s cílem obohatit sebe nebo jiného, přičemž

1. dne 27.5.1999 operací označenou číselným kódem (P.) nejprve převedl částku 392.245,30 Kč z termínovaného vkladu Klasik uzavřeného dne 22.5.1998 u tehdejší F., a.s. Z., pobočka Č. B., a revolvovaného dne 22.5.1999 u U. b., a.s. O., pobočka Č. B., klientem J. Ch. na tranzitní účet banky a poté operací převedl tuto částku na běžný účet banky neexistujícího klienta K. P., dále byly tyto finanční prostředky včetně úroků v celkové částce 395.000,--Kč dne 8.6.1999 převedeny na účet. O. Ř. vedený u K. b., pobočka Č. B., jako úhrada obžalovaným P. zakoupeného motocyklu zn. Honda CBR 1100 XX (bod I/1 a II/1 obžaloby),

2. dne 8.6.1999 operací označenou číselným kódem (P.) nejprve převedl částku 412.603,40 Kč z termínovaného vkladu klienta O. H. na tranzitní účet banky z tohoto účtu jí pak převedl s poznámkou převod TV H. O. na běžný účet banky neexistujícího klienta K. P., z tohoto účtu pak 10.6.1999 převedl na běžný účet. svého otce J. P., vedeného u téže banky, částku 220.000,--Kč a dne 23.6.1999 sám vybral v hotovosti částku 200.000,--Kč (bod I/2 a II/2,3 obžaloby),

3. dne 15.7.1999 operací označenou číselným kódem nejprve převedl částku 279.115,60 Kč z termínovaného vkladu založeného dne 15.7.1998 u U. b., a.s. O., pobočka Č. B., a revolvovaného k datu splatnosti 15.7.1999 klientem F. M., na tranzitní účet a odtud dále na běžný účet banky neexistujícího klienta K. P., dále pak z tohoto účtu převedl finanční částku 150.000,--Kč dne 5.8.1999 na účet vedený u K. b., a.s. P., pobočka Č. B., vedený na J. K. (bod I/4, II/5 obžaloby),

4. dne 22.6.1999 vybral z tranzitního účtu U. b., a.s. operací tranzit pro výplatu TV (termínovaný vklad) hotově - operací a kódem operace (P.) v hotovosti částku 611.542,20 Kč ke škodě banky, z této částky pak vložil finanční částku 300.000,--Kč na účet neexistujícího klienta K. P. a z tohoto účtu pak vybral v hotovosti dne 26.7.1999 pod profilem svědkyně V., přičemž svědkyně V. ten den nebyla v zaměstnání, ale na školení, finanční částku 302.000,--Kč včetně úroků (viz bod II/4 obžaloby), dále převedl finanční částku 106.000,--Kč na účet svého otce J. P. a finanční částku 105.000,--Kč na účet své manželky M. P. vedený též u U. b., pobočky v Č. B. (bod I/5 obžaloby),

5. po založení běžného účtu na jméno svého otce, na který vložil část legálně získaných peněžních prostředků, ale také nejméně 200.000,--Kč z účtu neexistujícího klienta K. P., aniž měl k účtu dispoziční právo, vybral v hotovosti celkem částku 770.000,--Kč, a to dne 14.10.1998 pod profilem X. S. a kódem operace výběr v hotovosti finanční částku 85.000,--Kč, dne 8.2.1999 pod profilem X. S. a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně finanční částku 30.000,--Kč, dne 17.2.1999 pod profilem B. T. a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně finanční částku 100.000,--Kč, dne 10.6.1999 pod profilem J. Š. a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně finanční částku 170.000,--Kč, a dne 21.6.1999 pod profilem J. Š. a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně finanční částku 385.000,--Kč, čímž při výběru částky 200.000,--Kč z účtu neexistujícího klienta způsobil bance škodu nejméně v této výši (bod III/1-5 obžaloby),

6. u vkladní knížky s termínovaným vkladem založené u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 15.4.1996 J. Ch., dne 23.3.1998 připsal vklad ve výši 65.000,--Kč, přičemž tento vklad reálně J. Ch. provedený zapsal pouze do vkladní knížky, nezanesl ho však do systému banky, dne 23.3.1998 pak provedl pod profilem svědkyně S. operací a kódem operace vklad v hotovosti neoprávněně výběr částky 65.000,--Kč, dále dne 14.5.1998 provedl pod profilem (P.) operací a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně výběr částky 200.000,--Kč v hotovosti, přičemž výběr zanesl pouze do systému banky, nezapsal ho však do vkladní knížky, čímž vznikla U. b. škoda ve výši nejméně 303.331,30 Kč, sestávající jednak z částky 200.000,--Kč představující neoprávněný výběr, jednak z částky 65.000,--Kč představující neprovedený vklad do systému banky, a konečně z částky 38.331,39 Kč představující doplatek ušlého úroku (bod VIII/1 obžaloby),

7. u termínovaného vkladu založeného u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 29.12.1997 J. L., dne 14.1.1999 pod profilem svědkyně S. operací a kódem operace výběr v hotovosti provedl výběr částky 222.780,--Kč, zároveň vypsal výběrní lístek, který měl dokladovat výběr uvedené finanční částky, ačkoliv J. L. finanční částku nikdy nevybral a výběrní lístek nepodepsal, čímž vznikla bance škoda ve výši nejméně 238.086,40 Kč, sestávající z částky 222.780,--Kč, jednak z částky 15.306,40 Kč, představující úrok za období od 29.12.1998 do 29.12.1999, když posléze uvedeného dne se J. L. dostavil do banky k výplatě termínovaného vkladu (bod VIII/4 obžaloby),

8. u vkladní knížky založené u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 7.5.1997 J. Š., provedl 26.5.1998 pod profilem svědkyně V. operací a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně výběr částky 199.000,--Kč, dne 12.1.1999 neoprávněnou operací z tranzitního účtu uvedenou částku na vkladní knížku J. Š. vrátil, přičemž o tomto výběru vyhotovil výběrní lístek, na kterém se nenachází pravý podpis J. Š., čímž vznikla bance škoda ve výši nejméně 199.000,--Kč (bod VIII/5 obžaloby),

9. u termínovaného vkladu založeného u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 29.1.1998 Ing. M. B. na částku 30.000,--Kč s dobou trvání vkladu tři měsíce a dne 29.10.1998 jako vkladového účtu za stejných podmínek zvýšeného na částku 182.010,--Kč, když tato zvýšená částka termínovaného vkladu byla vložena na tranzitní účet, omylem však byla navedena do systému z tranzitního účtu, dne 8.1.1999 svým profilem revolving neoprávněně ukončil a jistinu převedl na tranzitní účet, z kterého vybral dne 24.3.1999 pod profilem svědka J. N., který tohoto dne čerpal dovolenou, operací a kódem operace výběr v hotovosti finanční částku 182.010,-Kč, přičemž bance byla způsobena škoda ve výši nejméně 197.921,--Kč, sestávající jednak z částky 182.010,--Kč a jednak z částky 15.911,--Kč představující doplatek ušlého úroku (bod VIII/7 obžaloby),

10. u termínovaného vkladu založeného u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 28.1.1997 A. K., na částku 100.000,--Kč s dobou trvání vkladu 12 měsíců, přičemž smlouvu o vkladu sepsal obžalovaný, provedl dne 28.1.1998 pod profilem svědkyně V. operací a kódem operace výběr v hotovosti výběr částky 110.369,20 Kč, vyhotovil výběrní lístek, čímž bance vznikla škoda ve výši nejméně 110.369,20 Kč (bod VIII/9 obžaloby),

11. u termínovaného vkladu Klasik založeného dne 8.4.1998 u U. b. a.s. O., pobočka Č. B., A. K., na částku 139.868,70 Kč s dobou trvání vkladu 12 měsíců, přičemž smlouvu sepsal osobně, vklad nebyl zaveden do systému banky a dne 11.8.1998 provedl pod profilem svědkyně S. operací a kódem operace výběr v hotovosti výběr částky 99.868,70 Kč, čímž vznikla bance škoda ve výši nejméně 114.849,10 Kč, sestávající z výše odcizené částky a částky 14.980,40 Kč představující doplatek ušlého úroku (bod VIII/10 obžaloby),

12. u termínovaného vkladu Klasik založeného u téže banky dne 22.4.1999 Ing. J. P., na částku 380.000,--Kč s dobou trvání vkladu 12 měsíců, přičemž smlouvu sepsal osobně, provedl dne 12.5.1999 pod profilem svědkyně Š. operací a kódem operace výběr v hotovosti výběr částky 381.277,20 Kč, vyznačil, že se vybírá uvedená finanční částka z účtu, ačkoliv šlo o tranzitní účet banky, na stejný účet pak 12.5.1999 fiktivně vložil vklad ve výši 19.000,-Kč s poznačením sankce za předčasný výběr , ačkoliv Ing. P. žádnou finanční částku nevybral, přičemž vklad částky byl naveden do systému banky pod profilem svědkyně Š. operací s kódem operace vklad v hotovosti čímž způsobil škodu ve výši nejméně 381.277,20 Kč (bod VIII/11 obžaloby),

13. u termínovaného vkladu založeného u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 25.3.1998 V. V., na částku 250.000,--Kč s dobou trvání 12 měsíců a prodlouženého dodatkem č. 1 dne 29.3.1999, když vkladový účet k tomuto termínovanému vkladu měl, přičemž tento dodatek uzavíral sám obžalovaný, provedl dne 29.3.1999 pod profilem svědka N. operací a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně výběr částky 250.000,-Kč, přičemž téhož dne si V. V. vybral na pobočce banky jako úroky z částky 27.839,30 Kč, když výběrní lístek vypsal obžalovaný, čímž byla způsobena bance škoda ve výši nejméně 264.276,80 Kč, sestávající z částky 250.000,--Kč a z částky doplatku ušlého úroku ve výši 14.276,80 Kč (bod VIII/12 obžaloby),

14. do vkladní knížky založené u téže banky dne 2.4.1997 Z. T. zapsal dne 17.7.1998 fiktivní vklad ve výši 105.000,--Kč, který však nenavedl do systému banky, dále naúčtoval úrokový výnos ve výši 7.286,--Kč, dne 5.1.1999 následně provedl převod finanční částky 105.000,--Kč z tranzitního účtu banky pod svým profilem jako narovnání vkladu, jednak ze svého osobního účtu převedl na uvedenou vkladní knížku částku 7.286,--Kč, čímž způsobil bance škodu ve výši nejméně 107.226,78 Kč, když fakticky měla být svědkyni T. vyplacena na úrocích pouze částka 5.060,78 Kč (bod VIII/13 obžaloby),

15. u vkladní knížky s názvem K. založené u téže banky dne 28.5.1997 M. B., provedl dvě fiktivní finanční operace, jednak dne 3.8.1998 realizoval pod profilem svědkyně Vo., roz. K., operací a kódem operace výběr v hotovosti výběr částky 2.000,--Kč, výběr do vkladní knížky nebyl zapsán, přičemž výběrní lístek nebyl nikým podepsán, a jednak dne 13.4.1999 provedl pod profilem svědka N. operací a kódem operace výběr v hotovosti výběr částky 5.000,--Kč, čímž způsobil bance škodu ve výši nejméně 7.000,--Kč (bod VIII/14 obžaloby),

16. dne 13.1.1998 fiktivní finanční operací vybral z vkladní knížky založené u téže banky dne 8.1.1996 klientem J. M., k níž náležel účet částku 150.000,--Kč, když J. M. tuto částku toho dne nevybral, padělal pak výběrní doklad a v počítačovém systému banky operaci provedl pod profilem svědkyně S. operací, dne 28.1.1999 pak pod svým podkladním profilem převedl z tranzitního účtu banky na vkladní knížku klienta doplatek v celkové výši 165.710,10 Kč zahrnující i doúčtování debetu ve výši 4.710,20 Kč, aby tak vrátil vklad a dorovnal úroky, čímž způsobil bance škodu ve výši nejméně 160.999,90 Kč (bod IX/1 obžaloby),

17. v případě termínovaného vkladu Klasik, založeného dne 10.4.1998 u U. b., a.s. O., pobočka Č. B., J. H., na částku 1.000.0000,--Kč a na dobu 12 měsíců, tento vklad následně na pokladně vystornoval a téhož dne pod profilem svědkyně S. operací a kódem operace vklad v hotovosti vložil na tranzitní účet banky, přičemž u této operace uvedl, že se jedná o převod jistiny, bez vědomí J. H. tuto pokladní operaci ihned operací stejného čísla i pod stejným profilem stornoval, přičemž uvedl, že se jedná o výplatu jistiny, dne 12.4.1999 pak dodatkem č. 1 navýšil J. H. svůj vklad o částku 377.000,--Kč, a to na celkovou částku 1.500.500,--Kč, poté ještě téhož dne finanční částku 377.000,--Kč převedl na tranzitní účet pod profilem svědkyně V., operací a kódem operace vklad v hotovosti a téhož dne z účtu klienta odčerpal částku 377.000,--Kč a tak bance způsobil škodu v uvedené výši (bod IX/2 obžaloby),

18. z vkladní knížky, založené u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 31.7.1997 M. M., k níž náležel účet, vybral dne 20.8.1998 pod profilem svědkyně S. operací a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně částku 250.000,--Kč, přičemž pokladní operace je evidována na pokladní soupisce, výběr byl zanesen pouze do systému banky, nikoli do vkladní knížky, když M. M. takovou ani jinou finanční částku nevybírala, dne 2.1.1999 pak chybějící částku jako převod chybného účtování ve výši 250.000,--Kč a doplatek úroky 1998 ve výši 6.040,60 Kč na vkladní knížku klientky převedl z tranzitního účtu pod svým pokladním profilem, téhož dne převedl takto neoprávněně získané peněžní prostředky na dva své účty a též účet své manželky, konkrétně jednak částku 70.000,--Kč na svůj účet pod profilem svědkyně S. operací a kódem operace vklad v hotovosti jednak částku 90.000,--Kč na další svůj účet opět pod profilem operací a kódem operace vklad v hotovosti a konečně částku 90.000,--Kč na účet své manželky M. P. opět pod profilem operací a kódem operace vklad v hotovosti, čímž způsobil bance škodu ve výši nejméně 252.933,70 Kč, sestávající z částky 250.000,--Kč, jednak z částky 2.933,70 Kč představující rozdíl mezi částkou 8.974,33 Kč jako skutečnou výší úroků za rok 1998 a výše zmíněnou částkou 6.040,60 Kč (bod IX/3 obžaloby),

19. dne 14.10.1998 pod svým profilem fiktivně označil v pokladním systému banky vklad rychlého výnosu, založený u U. b., a.s. O., pobočka Č. B., dne 14.10.1997 V. L., který zemřel 5.7.1999 na částku 130.000,--Kč a na dobu 3 měsíců, jako vyplacený, ačkoliv klient toho dne vybral z účtu pouze úroky ve výši 9.351,--Kč, přičemž tento výběr byl v systému banky proveden operací a kódem operace výběr v hotovosti na pokladně, ačkoli na smlouvu o zřízení tohoto termínovaného vkladu dopsal, že vklad je prodloužen do 14.10.1999, částku 100.000,--Kč z tohoto vkladu pak neoprávněně vybral dne 14.10.1998 v hotovosti na pokladně pobočky U. B. v Č. B. , a to pod profilem svědkyně S. a způsobil tak bance škodu ve výši nejméně 100.000,--Kč (bod IX/4 obžaloby),

20. dne 3.2.1999 vybral z tranzitního účtu U. b., a.s. O., pobočka Č. B. pod profilem svědkyně S., operací a kódem operace výběr v hotovosti částku 186.512,--Kč, kterou následně vložil na účty svého otce a své manželky u téže banky, a to jednak na účet J. P. částku 86.000,--Kč, jednak na účet. M. P., částku 100.000,--Kč, i když svědkyně S. v té době již na pobočce banky nepracovala a na soupisce pokladny vztahující se k tranzitnímu účtu pak uvedl, že se jedná o výběr TV P. V., ačkoliv v systému banky se klient toho jména nevyskytuje, čímž způsobil bance škodu ve výši nejméně 186.512,--Kč (bod IX/5 obžaloby),

v souhrnu si přisvojil nejméně 4.565.806,--Kč a bance způsobil ještě další škodu v doplatcích úroků poškozeným v částce nejméně 112.736,--Kč.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti v bankovním a podobném sektoru na dobu čtyř let a podle § 55 odst. 1 písm. c), d) tr. zák. trest propadnutí věcí v předmětném rozsudku konkrétně uvedených.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit k rukám správce konkurzní podstaty úpadce U. b., a.s. v likvidaci, zastoupeného na základě plné moci Mgr. J. B., škodu ve výši 4.678.542,--(čtyřimilionyšestsetsedmdesátosmtisícpětsetčtyřicetdva) Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naproti tomu byl obviněný M. P. podle § 226 zčásti podle písm. b) a zčásti podle písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, která ho vinila ze spáchání následujících skutků (pokračujících útoků), v souhrnu s dalšími skutky uvedenými ve výrocích o vině tohoto rozsudku právně posuzovaných jako nedílná součást trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr.zák., dílem dokonaných, dílem nedokonaných ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák. a trestného činu poškození, zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. c), odst. 3 tr.zák., a trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr.zák. ve znění účinném od 1.1.2002, jichž se měl dopustit tím, že

- dne 24.6.1999 převedl z tranzitního účtu částku 900.000,--Kč na běžný účet banky klienta K. N., čímž se účet dostal z debetu 899.378,53 Kč do kreditu, přičemž dne 30.6.1999 z debetu, úroku a poplatků vznikl současný debet na účtu a tím byla U. b. způsobena škoda ve výši nejméně 900.000,--Kč (bod B/I-3 obžaloby),

- dne 18.6.1999 převedl na pokladnu z tranzitního účtu pod profilem J. Š. operací a kódem operace finanční částku 4.385.571,20 Kč a poté tuto finanční částku v hotovosti pod pokladním profilem (N.) vybral (bod B/I-6 obžaloby),

- u ukončeného vkladového účtu ze dne 20.4.1999 po dohodě s vlastníkem účtu O. H., obnovil tento vkladový účet s úrokovou sazbou 14 %, i když platná úroková sazba banky činila v té době pouze 6,8 %, tuto skutečnost v rozporu s vnitřními předpisy pro jeho činnost poznamenal pouze na stejnopis smlouvy klienta a již ne na stejnopis uložený v bance, prodloužení smlouvy nenavedl do systému banky, úroky z ukončeného vkladového účtu vyplatil klientovi a jistinu ve výši 1.200.000,--Kč ponechal na tranzitním účtu banky, ač ji měl vyplatit klientovi nebo převést do systému banky jako vklad a získal tak možnost volně disponovat s částkou 1.200.000,--Kč v úmyslu se o tuto částku obohatit na úkor U. b., čímž chtěl způsobit škodu ve výši nejméně 1.200.000,--Kč, přičemž nedošlo ani k pokusu o faktické odčerpání této částky a ani k vlastnímu odčerpání (bod IV/1 obžaloby),

- u ukončeného vkladového účtu dne 20.7.1999 po dohodě s vlastníkem účtu O. H., obnovil tento vkladový účet s úrokovou sazbou 14 %, i když platná sazba banky činila v té době pouze 4,7 % a tuto skutečnost v rozporu s vnitřními předpisy pro jeho činnost poznamenal pouze na stejnopis smlouvy klienta a již ne na stejnopis uložený v bance, prodloužení smlouvy nenavedl do systému banky, jako úroky vyplatil O. H. finanční částku 107.775,50 Kč, ačkoli jmenovanému náležela pouze částka 57.521,20 Kč, jistinu ve výši 1.000.000,--Kč ponechal na tranzitním účtu banky, ač ji měl vyplatit klientovi nebo převést do systému banky jako vklad, a získal tak možnost volně disponovat s částkou 1.000.000,--Kč v úmyslu se o tuto částku obohatit na úkor banky, čímž chtěl způsobit škodu ve zmíněné výši, přičemž nedošlo ani k pokusu a ani k vlastnímu odčerpání této finanční částky, avšak způsobil bance škodu ve výši rozdílu mezi neoprávněně vyplacenými úroky a úroky, které měly být O. H. vyplaceny, a to konkrétně ve výši 50.254,30 Kč (bod IV/2 obžaloby),

- dne 14.6.1999 provedl pod svým profilem zásah do depozitního období termínovaného vkladu, založeného dne 17.3.1999 u U. b., a.s. pobočky v Č.B.,F.K., ukončil bez vědomí majitele termínovaného vkladu revolving tohoto vkladu, téhož dne z účtu sloužícího pro revolving provedl výběr částky 400.000,--Kč v hotovosti na pokladně, a to operací pod profilem J. N., když také vyhotovil výběrní lístek, na němž se nachází padělaný podpis vlastníka termínovaného vkladu F. K., a uvedeným jednáním způsobil bance škodu ve výši nejméně 400.000,--Kč (bod VI obžaloby),

- jako zaměstnanec F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 27.10.1997 v pobočce této banky pod profilem (P.) neoprávněně vybral v hotovosti z běžného účtu, vedeného u banky na jméno F. K., bez vědomí jmenovaného částku 154.518,--Kč, o této pokladní operaci vyhotovil výběrní lístek, na němž se nachází padělaný podpis F.K. a způsobil tak bance škodu v částce 154.518,--Kč (bod VII obžaloby),

- u vkladní knížky s termínovaným vkladem, založeného u F., a.s. Z., pobočka Č. B., dne 9.5.1994 J. K., který zemřel dne 19.1.2001, provedl dne 14.5.1998 pod profilem svědkyně V. operací a kódem operace výběr v hotovosti neoprávněně výběr částky 280.000,--Kč, výběr nezapsal do uvedené vkladní knížky a bance tak vznikla škoda ve výši nejméně 310.429,45 Kč, sestávající z částky 280.000,--Kč a z částky 30.429,45 Kč, představující doplatek ušlého úroku, když dne 4.1.1999 za přítomnosti J. K. připsal obžalovaný do vkladní knížky úroky, které svou výší neodpovídaly a ani nemohly odpovídat aktuálnímu stavu finančních prostředků na vkladní knížce (bod VIII/2 obžaloby),

- u vkladní knížky s termínovaným vkladem založené dne 7.5.1997 u téže banky výše zmíněné A. K.., která zemřela dne 2.3.1999, s vkladem 150.100,--Kč, dne 14.5.1998 pod profilem svědkyně V. operací a kódem operace výběr v hotovosti provedl neoprávněně výběr z této vkladní knížky částky 100.000,--Kč, když zároveň vyhotovil výběrní lístek na jméno oprávněné osoby J. K., který však není podepsaným klientem ani pracovníkem banky, čímž vznikla bance škoda ve výši nejméně 100.000,--Kč (bod VIII/3 obžaloby),

- do vkladní knížky založené u téže banky, jak uvedeno výše, dne 26.1.1998 na jméno J. Ko., neoprávněně zapsal vklad ve výši 95.000,--Kč, ačkoli k témuž dni byl pod profilem svědkyně V. operací a kódem operace vklad v hotovosti zaveden do systému banky vklad pouze ve výši 5.000,--Kč a dne 14.1.1999 zapsal do vkladní knížky klienta úrok za rok 1998 ve výši 11.285,--Kč, ačkoli úrok z částky 5.000,--Kč zavedené do systému banky měl činit pouze 470,90 Kč, takže bance vznikla škoda ve výši 103.825,30 Kč, sestávající z částky 90.000,--Kč a z částky 13.825,30 Kč jako doplatek ušlého úroku (bod VIII/6 obžaloby),

- u termínovaného vkladu založeného u téže banky, dne 30.1.1997 F.B.,na částku 100.000,--Kč s dobou trvání vkladu 2 měsíců, přičemž smlouvu o termínovaném vkladu sepsal obžalovaný, ale nezavedl vklad do systému banky, čímž bance vznikla škoda ve výši nejméně 121.816,10 Kč, sestávající z částky 100.000,--Kč, nenavedené do systému, a z částky 21.816,10 Kč představující doplatek úroku, když souhrn obou částek byl F. B. vyplacen dne 4.2.2000 poté, co nárokoval výplatu vložené částky i s úroky (bod VIII/8 obžaloby),

- v době od 25.9.1998 do 17.8.1999 neoprávněně zasáhl do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, a to k níže konkretizovaným softwarovým aplikacím, nacházejícím se v jeho přenosném počítači tzv. notebooku zn. Gericom, v jeho osobním počítači zn. Mercury, a na třech CD Romech zajištěných u obžalovaného, konkrétně se softwarem:

1. Windows 98 2 kopie programu, v hodnotě 14.684,--Kč,

2. Microsoft Office, instalace obsahuje Excel 97, Outlook 97, Publisher 98 a Word 97 2 kopie programu v hodnotě nejméně 28.140,--Kč,

3. Microsoft Schedule, 2 kopie programu, v hodnotě nejméně 6.136,20 Kč,

4. Bortin Antiviru 2 kopie programu v hodnotě 4.940,--Kč,

5. ASPI 5 kopií programu v hodnotě 99.800,--Kč,

6. Wincommander aktivační klíč programu byl obejít pomocí nelegálního nástroje 2 kopie programu v hodnotě 1.050,--Kč,

7. překladový slovník, v hodnotě nejméně 3.098,--Kč,

8. BECK velká kniha smluvních vzorů v hodnotě 250,--Kč,

9. Excel 5 instalační balík programu v hodnotě nejméně 11.660,--Kč,

10. Word 6.0 instalační balík programu v hodnotě 11.600,--Kč,

11. Microsoft Office 95 instalační balík programu v hodnotě 16.147,80 Kč,

12. Windows 3.11 instalační balík v hodnotě 2.600,--Kč,

13. EPIS instalační balík programu, v hodnotě 2.433,30 Kč,

14. Encyklopedie vesmíru CD ROM č. 1, v hodnotě nejméně 500,--Kč,

vše v celkové hodnotě 203.099,30 Kč (bod X obžaloby).

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný M. P. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 12 To 83/2004, jímž tato odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 10. 2004 [§ 139 odst. 1 písm. b), cc) tr. ř.].

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný M.P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především uvedl, že soudy obou stupňů se řádně nevypořádaly s jeho obhajobou, v důsledku čehož pak dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Namítl přitom, že v celém případu bylo postupováno nekomplexně, chybí celá řada rozhodných důkazů a informací, mnoho důkazů je podáváno vytržených z kontextu, důkazy jsou často spojovány do nelogických souvislostí a některé rozhodné skutečnosti nebyly vůbec zjišťovány. V souvislosti s tím poznamenal, že je často viněn z věcí, které byl povinen učinit z titulu náplně své práce, a často naopak viněn, že neučinil něco, co učinit neměl. Podle jeho názoru je v mnoha případech pravděpodobné, že prostředky z banky nebyly odčerpány, ale pouze se je nepodařilo dohledat. V této souvislosti poukázal na některé skutečnosti, které mají podle něho zásadní význam pro posouzení celého případu a souvisejí se všemi skutky, jimiž byl uznán vinným. Stručně připomněl své znalosti bankovního systému, přičemž vyjádřil přesvědčení, že vedoucí pracovníci ve svých výpovědích značně zveličovali jeho úlohu v systému banky s tím, že tyto výpovědi byly vedeny snahou odvrátit pozornost od závažných problémů banky v daném období a informovanosti vedení banky o některých operacích, např. M. Dále popsal způsob nakládání s finančními prostředky v hotovosti a podrobně se vyjádřil k možnosti přístupu jiné osoby, než pokladníka, na pokladnu banky s tím, že je viněn z toho, že ve většině případů peníze vybral v hotovosti, ovšem otázkou zůstává, jak se k hotovým penězům dostal. K tomu zdůraznil, že neexistuje žádný důkaz prokazující, že pronikl na pokladnu, zneškodnil nebo přelstil pokladníka a pod dohledem kamery odcizil peněžní hotovost často vyšší, než jaká se na pokladně nacházela, a pod cizím profilem zanesl do počítače pokladny výběr v hotovosti pod kódem 221. Přitom upozornil na to, že operaci 221 výběr v hotovosti bylo možné provést pouze z počítačů umístěných v pokladně. Popsal rovněž některé bankovní postupy, které byly podle jeho slov obžalobou i odsuzujícím rozsudkem nesprávně chápány. Mimo jiné uvedl, že každý zaměstnanec banky vstupoval do bankovního systému pod svým profilem (jméno a heslo), což však nevylučuje, že se některý z kolegů mohl přihlásit pod cizím profilem. V této souvislosti upozornil na to, že číslo bankovní operace tvořila číselná řada přidělená každému zaměstnanci pro bankovní operace při natipování (vložení informací) do systému banky na určité období, přičemž tato čísla bankovních operací byla obecně známá a nelze tedy podle nich identifikovat osobu, která operaci prováděla. Poznamenal také, že v mnoha případech bylo odsuzujícím rozsudkem špatně chápáno ukončení termínovaného vkladu, následný výběr a opětovný vklad na účet banky, a tyto operace popsal. Vyjádřil se i k natipování nových smluv do bankovního systému, přičemž poukázal na to, že tuto činnost často prováděl jiný pracovník, než který s klientem uzavřel smlouvu. Podrobně popsal postup při vkladu peněz na účet (vkladní knížku) a termínovaný vklad a při výběru hotovosti. V této souvislosti zdůraznil, že skutečnost, zda klient skutečně provedl vklad nebo výběr hotovosti na pokladně a zda pokladník provedl jejich natipování, nemohl pracovník na přepážce nijak ovlivnit.

Dovolatel se dále vyjádřil k věrohodnosti informací v souvislosti se znaleckým posudkem soudního znalce J. N., jehož úkolem bylo zajistit stopy v informačním systému banky a na zajištěných médiích, přičemž namítl, že počítačový systém banky byl po celou dobu v provozu a v době, kdy byl podroben znaleckému zkoumání, byl již aktualizován a původní soubory byly přemazány. V návaznosti na tuto skutečnost zmínil pochybnosti o tom, že by dostupné záznamy mohly tvořit relevantní podklad ke znaleckému zkoumání.

V další části dovolání se dovolatel zabýval jednotlivými body odsuzujícího rozsudku. K bodu I. odsuzujícího rozsudku uvedl, že měl založit a natipovat dva termínované vklady s nulovými úroky na společnost M. s. r. o. na pokyn vedení banky s cílem navýšit finanční prostředky na vnitřních účtech banky, což ovlivňovalo hodnocení pobočky banky a následně celé U. b. ve vztahu Č. n. b. Tyto termínované vklady poté stornoval. Ostatní termínované vklady (uvedené pod body 3 6) nezaložil (neexistuje důkaz o tom, že tak učinil), přičemž vyslovil předpoklad, že byly založeny ke stejným účelům. Podobné operace byly podle jeho slov prováděny i v ostatních pobočkách banky. K tomu zdůraznil, že tato tvrzení je sice velice těžké prokázat, existuje však řada důkazů, jež je dokládají. Rozvedl pak podrobně důkazy a hodnotící úvahy, na základě nichž zmíněný závěr učinil. K bodu ad. I./ b) odsuzujícího rozsudku dovolatel uvedl, že neexistuje důkaz o tom, že operace zde popsané provedl on, a vyslovil domněnku, že tyto operace byly provedeny buď ze stejného důvodu, jako případy společnosti M. s. r. o. za účelem navýšení prostředků na primárních účtech banky, anebo v době, kdy již bylo zřejmé, že vznikl problém s termínovanými vklady jmenované společnosti, někdo záměrně chtěl celou záležitost svést na něho.

K dalším jednotlivým bodům odsuzujícího rozsudku, a to bodům II./4, 6-20, se dovolatel vyjádřil v tom smyslu, že neexistují důkazy, prokazující, že popsané operace (jednání, jehož výsledkem byla škoda shora konkretizovaná) spáchal právě on, a to zpravidla s dovětkem, že neexistuje žádné vysvětlení, jak by získal peníze v hotovosti, které se nacházely v pokladně, přičemž opakovaně poukázal na praxi při provádění jednotlivých bankovních operací s tím, že pokud se jednalo o operace prováděné na pokladně, nemohl nijak ovlivnit to, zda skutečně došlo ke vkladu či výběru finančních prostředků a zda skutečně byly tyto úkony řádně evidovány, a k některým případům se konkrétněji vyjádřil. Pokud jde o skutky popsané pod body II./1-3 rozsudku nalézacího soudu, připustil, že v těchto případech si přisvojil částku celkem 1.086.718,- Kč. Pouze tuto částku a nikoliv částku uváděnou v citovaném rozsudku mu tedy lze přičítat k tíži.

V návaznosti na shora uvedenou argumentaci dovolatel učinil závěr, že je zřejmé, že soudy doposud ve věci rozhodující nesprávně právně posoudily nesprávná skutková zjištění.

V závěru svého dovolání proto navrhl, aby dovolací soud z podnětu dovolání napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal k novému projednání.

K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Především předeslal, že petit dovolání je nedostatečně konkrétní a mohl by zakládat formální vadu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř., jež by mohla vést k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Dále poukázal na skutečnost, že vyjma titulu a druhé strany textu je toto podání identické s textem odvolání ze dne 24. 6. 2004 a s drobnými odchylnostmi rovněž s textem návrhu na doplnění dokazování ze dne 25. 1. 2004. Podle státního zástupce dovolatel zjevně chápe mimořádný opravný prostředek podle hlavy XVII. tr. ř. jako opakované odvolání, aniž by docenil rigidní podmínky, na něž je úspěšnost dovolání zákonem vázána. Jeho rozsáhlá argumentace míří proti způsobu provádění dokazování a rovněž proti hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně s cílem dosáhnout změny skutkové báze, k níž krajský soud dospěl. Napadané postupy nalézacího soudu však jsou nepochybně postupy procesní povahy a neodpovídají klasifikaci hmotně právního hodnocení (resp. právního hodnocení skutku), na němž je vybudován dovolatelem zvolený důvod dovolání. Nabídnutými argumenty tento důvod naplněn nebyl a dovolatelem tvrzené skutečnosti neodpovídají ani jinému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. Dále státní zástupce uvedl, že přezkoumáním dostupného spisového materiálu bylo zjištěno, že skutkové závěry soudu prvního stupně nejsou ve zjevném nesouladu s provedenými důkazy, přičemž provádění důkazů i jejich hodnocení v této specifické oblasti trestné činnosti věnoval nalézací soud odpovídající pozornost. Státní zástupce pak vyjádřil názor, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby toto, popřípadě jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný M. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. (což platí i ve vztahu k návrhu rozhodnutí dovolacího soudu, byť ten by jistě mohl být precizněji formulován) podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují pouze do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká výlučně neúplnost provedeného dokazování, nesprávné hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající nesprávné skutkové závěry. Nenamítá však rozpor mezi shora uvedeným popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Ostatně, neuplatnil žádnou hmotně právní argumentaci.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován výlučně v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolatel se v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím a za správné označených soudem odvolacím, tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jinými slovy řečeno, z charakteru argumentace dovolatelem předestřené v dovolání je možné jednoznačně dospět k závěru, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení, ale nesou se toliko v rovině polemiky se skutkovými zjištěními, jež učinil nalézací soud a jejichž správnost potvrdil odvolací soud. Námitky a argumenty v dovolání uplatněné tedy vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pod citovaný (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2005

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý