6 Tdo 802/2013
Datum rozhodnutí: 27.08.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 802/2013-20

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2013 o dovolání obviněného M. D. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 2 To 111/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 9/2012, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 2 T 9/2012 , byl obviněný M. D. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ) k § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že

dne 28. 2. 2012 kolem 15:00 hod s úmyslem donutit násilím k pohlavnímu styku nejprve vylákal pod příslibem odměny 100 Kč za pomoc při odvozu železného šrotu nezletilé V. R., a M. D., na opuštěné místo v lesním porostu v B. v části zvané H., nad Ž. ú., kde nezletilému M. D. dal 12 Kč s tím, aby mu z města přivezl Colu, poté si rozepnul kalhoty
a nezletilého V. R. chytil pod krkem za oděv, přičemž z předchozího rozhovoru věděl a z dětského vzhledu nezletilého mu muselo být zřejmé, že se jedná o osobu mladší 15 let, a při tomto projevu násilí po poškozeném požadoval orální sex a poté i anální styk, poškozený se mu však vytrhl, strčil do něj, až upadl a z místa ujel na svém jízdním kole.

Obviněný byl odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 2 To 111/2012 , podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Luďka Holána dovolání , které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť má za to, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že skutek, kterým byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky pokusu zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 k § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
. Má za to, že právní kvalifikace neodpovídá zjištěnému a popsanému jednání. Zdůraznil, že nepopírá, že se s poškozeným V. R. a svědkem M. D. v daný den setkal, požádal je o pomoc s odnesením železa a odešel s nimi do lesního porostu, ale v žádném případě poškozeného nenutil násilím k pohlavnímu styku a ani s ním nechtěl pohlavní styk vykonat. Proto dovozuje, že měl být obžaloby zproštěn.

Dále dovolatel brojí proti uloženému trestu, který se mu zdá nepřiměřeně přísný. Soudy nedostatečně posoudily všechny skutečnosti významné pro stanovení druhu trestu
a jeho výměry. Podotkl, že byl v minulosti soudně trestaný, avšak za jiný druh trestné činnosti, přičemž na tato předchozí rozhodnutí měla dopad amnestie prezidenta republiky. Domnívá se, že některé přitěžující okolnosti již byly obsaženy ve skutkové podstatě trestného činu.

Jiné nesprávné hmotně právní posouzení spatřil dovolatel také v tom, že soudy nepoužily ustanovení § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.

Chybně byla podle obviněného posouzena také otázka zavinění. Soudy dovodily, že jednání způsobil v přímém úmyslu, aniž by tento závěr nějak blíže odůvodnily.

Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) se k podanému dovolání obviněného vyjádřila. Konstatovala, že dovolatel uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Je přesvědčena, že těmito námitkami se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.

Uvedla, že obviněný se v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dokazování a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Státní zástupkyně má za to, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.

Obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jenž předpokládá v rozhodnutí soudu prvého stupně existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Dovolatel však ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

Na základě shora uvedeného státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. Současně udělila výslovný souhlas k tomu, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Obviněný opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v tzv. druhé alternativě, neboť podle něj došlo k zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

Co se týče důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten je dán
v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

S přihlédnutím k těmto teoretickým východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti podaného dovolání.

Ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku jako pokusu zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spojuje však své dovolací námitky s jiným než soudy obou stupňů zjištěným skutkovým stavem. V dovolání předkládá svou vlastní skutkovou verzi. Stejně tak námitka chybného posouzení formy zavinění není nijak blíže dovolatelem specifikována. Tyto námitky obviněného však nejsou, jak bylo vysvětleno výše, způsobilé naplnit obviněným deklarovaný dovolací důvod, ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vypočtený v ustanovení § 265b tr. ř.

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Nejvyšší soud považuje dále za nezbytné uvést, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, kterou takto uplatnil již v řízení předcházejícím pravomocnému ukončení jeho trestního stíhání. Soudy nižších stupňů se obhajobou obviněného zaobíraly a ve svých rozhodnutích se s ní řádně vypořádaly. I tuto skutečnost musel vzít v úvahu soud dovolací při svém rozhodování, neboť nemohl opomenout právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikovaném v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408/, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. . Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru.

Další okruh námitek dovolatele se týká uloženého trestu, neboť podle obviněného mu byl uložen trest nepřiměřeně přísný a namítá, že byly k jeho tíži chybně zohledněny přitěžující okolnosti. Dle jeho hodnocení mu trest měl být uložen ve výměře pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 58 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud k těmto námitkám konstatuje, že tyto nevyhovují podmínkám, za nichž lze, byť podle jiného dovolacího důvodu, výrok o trestu napadat, protože námitky proti druhu a výměře trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To lze jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. (nyní § 38 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde
o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru
o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Rovněž lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, z něhož přímo vyplývá, že skutečnost, že soud nepoužil ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, nenaplňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný dovolací důvod.

Z uvedeného plyne, že byť obviněný deklaroval ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod upravený ustanovením § 265i odst. 1 písm. l ) tr. ř. a v jeho rámci pak namítl, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky nejsou způsobilé zvrátit správnost rozhodnutí, které svým dovoláním napadl. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto rozhodnutí, odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř. dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí odkazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2013
Předseda senátu: JUDr. Ivo Kouřil