6 Tdo 799/2011
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.



6 Tdo 799/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 dovolání, které podal obviněný V. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 4/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 4 T 4/2010, byl obviněný V.S. uznán vinným:
v bodě 1. výroku
- pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák.,
- trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák.,
- trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák.,
- pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1 tr. zák.,
v bodě 2. výroku
- pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.,
- trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák.,
- pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1 tr. zák.,
v bodě 3. výroku
- trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.,
- trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák.,
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 29 odst. 1 tr. zák. bylo rozhodnuto, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. Podle § 72a odst. 2, 3 tr. zák. byla obviněnému uložena zabezpečovací detence.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o trestu a ve výroku o uložení zabezpečovací detence. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného V. S. odsoudil podle § 219 odst. 2 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) za použití § 29 odst. 1, 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti let, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění zák. č. 306/2009 Sb.) obviněnému uložil zabezpečovací detenci.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný V. S. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a bylo uloženo ochranné opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

Obviněný připomněl, jak ve věci rozhodl odvolací soud a jakým způsobem rozhodnutí odůvodnil. Podle jeho názoru jsou provedené důkazy, na jejichž podkladě byl uznán vinným výše uvedenými trestnými činy, nedostatečné, neprůkazné a netvoří uzavřený systém, na jehož základě lze s jistotou konstatovat jeho vinu ve smyslu použité právní kvalifikace. Dále v podrobnostech vznesl námitky ke skutkovým zjištěním pod body 1) až 3) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu. Dovodil, že se soudy nevypořádaly se všemi skutečnostmi zjištěnými v průběhu trestního řízení a nepodařilo se jim ustálit skutkový děj, který by nevzbuzoval žádné pochybnosti. Proto mělo být rozhodnuto podle zásady in dubio pro reo. Rovněž vyslovil nesouhlas s tím, že mu byla uložena zabezpečovací detence, neboť pro toto ochranné opatření nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl rozsudkem.

K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. S námitkami, které obviněný uplatnil, se v podrobnostech neztotožnila. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovila ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného V. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.

Zákon v § 265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle § 265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení § 265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout . Podle § 265e odst. 4 tr. ř. platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné .

Z ustanovení § 60 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.

Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 4/2010, Nejvyšší soud zjistil, že v době, kdy rozhodnutím Vrchního soudu v Praze pravomocně skončilo trestní stíhání obviněného V. S., měl obhájce JUDr. Branislava Renkera (viz opatření o ustanovení obhájce ze dne 6. 10. 2010 na č. l. 754 spisu). Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 8 To 84/2010, byl obviněnému a jeho tehdejšímu obhájci doručen shodně dne 3. 2. 2011 (viz doručenky na č. l. 805 spisu) . Z trestního spisu rovněž plyne, že přípisem ze dne 13. 2. 2011 (č. l. 815 spisu) obviněný požádal prvostupňový soud o změnu ustanoveného obhájce za účelem podání dovolání proti rozsudku soudu druhého stupně, neboť JUDr. Branislav Renker mu oznámil, že dovolání podá pouze v případě složení finanční částky, kterou však on a ani jeho rodina nedisponuje. V návaznosti na tuto žádost byl opatřením Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 4 T 4/2010, podle § 39 tr. ř. obviněnému ustanoven obhájce Mgr. Ondřej Ambrož (č. l. 816 817 spisu). Opatření o ustanovení obhájce bylo obviněnému doručeno dne 21. 2. 2011, přičemž téhož dne bylo doručeno i jmenovanému obhájci spolu s rozsudky soudů obou stupňů (viz doručenky na č. l. 817 spisu). Dovolání obviněného bylo prostřednictvím obhájce Mgr. Ondřeje Ambrože podáno elektronicky u soudu prvního stupně dne 21. 4. 2011 (č. l. 824 spisu).

Z rekapitulace, jak byla popsána v předchozím odstavci tohoto usnesení, je zjevné, že dovolání obviněného V. S. bylo podáno opožděně, tj. až po uplynutí zákonné lhůty dvou měsíců stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř., přičemž jak již bylo výše uvedeno navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné (§ 265e odst. 4 tr. ř.). V této souvislosti je potřebné zdůraznit, že obviněnému i jeho obhájci uplynula ve smyslu znění § 60 odst. 2, 3 tr. ř. předmětná lhůta k podání dovolání shodně, a to dnem 4. 4. 2011 (pondělí), neboť konec lhůty 3. 4. 2011 (neděle) připadl na den pracovního klidu. Okolnost, že došlo k výše konstatované změně obhájce, nemá na běh lhůty pro podání dovolání žádný vliv.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného V. S., neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v souladu v ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k