6 Tdo 796/2003
Datum rozhodnutí: 24.07.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 796/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2003 dovolání, které podal obviněný P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 3 To 22/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 8/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 30 T 8/2002, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., protože ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné sp. zn. 5 T 191/96, ze dne 21. 11. 1996, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 670/96, ze dne 24. 2. 1997, pravomocně potrestán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání tří let, který vykonal ve věznici s ostrahou dne 31. 7. 1999, opět dne 3. 7. 2002 kolem 21.45 hod. v O. P. na ulici Ž., v bytě uživatele J. S. po předchozí hádce a celodenním společném požívání alkoholických nápojů ve stavu prosté střední opilosti zaútočil s nožem o délce čepele 11,4 cm na J. S., v úmyslu tohoto usmrtit, bodl jej silou velké intenzity do hrudníku vlevo, čímž mu způsobil protětí 8. žebra vlevo při úponu ke kosti hrudní, čepel nože pronikla do hrudníku do hloubky 10 cm a zasáhla pravou komoru srdeční, J. S. v důsledku zakrvácení do dutiny hrudní při bodném poranění srdce na místě zemřel.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let nepodmíněně, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené A. B., škodu ve výši 2.096,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. K. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 3 To 22/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím své obhájkyně u Krajského soudu v Ostravě dne 30. 5. 2003 dovolání. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Obviněný opřel dovolání o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.

Obviněný namítá, že byl zkrácen na svých právech, když soud v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. odmítl provést důkazy, jež navrhoval, zejména svědecké výslechy P. K., pana M. (tuto osobu blíže neoznačuje) a M. J. Tvrdí, že zůstala neodstraněna pochybnost, zda poškozený S. neměl nepřátele, kteří by mohli mít zájem na jeho napadení či usmrcení. Svědci přitom vypovídali, že k poškozenému chodili i jiní lidé, často zde býval kravál, především když si vypili. Svědkyně P. nemohla potvrdit, zda se do domu či bytu nedostali další lidé, když ani nevěděla o přítomnosti pana K. v bytě poškozeného. Obviněný rovněž nesouhlasí, že nebyly provedeny další důkazy, jež navrhoval, a to znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví oční a ušní. Konstatuje, že trpí vážnou oční vadou dvojitým viděním, která mu znemožňovala poškozeného usmrtit. Poukazuje na svoji nedoslýchavost v důsledku níž nemohl (v době své nepřítomnosti v bytě poškozeného) slyšet zvuky jiných osob, které se v něm mohly v inkriminované době nacházet. Obviněný tvrdí, že byl zkrácen v právu na obhajobu, neboť první výslech svědkyně P. probíhal v době výslechu jeho osoby; z toho důvodu nebyla tomuto úkonu obhájkyně přítomna. Uvádí, že jmenovaná svědkyně byla v rámci hlavního líčení vyslechnuta v jeho nepřítomnosti, a proto ji nemohl položit otázky, kterými by ukázal na nekonzistentnost její výpovědi. Podle názoru obviněného se soud rovněž nevypořádal s provedenými důkazy, zejména se skutečností, že prádlo bylo v kbelíku v umývárně nepochybně namočeno již během dne, což potvrzuje i svědkyně P. Proto nemohl být v jiném oblečení, než ve kterém byl zadržen, a na kterém se nenacházely stopy prokazující jeho vinu. Obviněný zdůrazňuje, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena a naopak je potvrzována provedenými důkazy. Rovněž další důkazy, zejména znalecké posudky z oboru kriminalistické techniky a expertiz, odvětví mechanoskopie a daktyloskopie, porovnání pachových stop a posouzení mikrostop, neumožňují závěr, že spáchal trestný čin. Z popsaných důvodů považuje dokazování za neúplné, když provedené důkazy byly soudy vyhodnoceny účelově a nebyly provedeny důkazy, které opakovaně navrhoval. Obviněný se necítí být vinen z vytýkaného jednání, výrok o vině a trestu považuje za předčasný a odůvodnění rozsudku i odůvodnění usnesení odvolacího soudu za nepřezkoumatelná.

Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 3 To 22/2003, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněný namítá nesprávné skutkové závěry soudu, a proto materiálně neuplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. není uveden. Státní zástupkyně konstatuje, že popis skutku, ze kterého soudy v předmětné věci vycházely, odpovídá použité právní kvalifikaci. Uvádí, že soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily, proč pokládají obhajobu obviněného za vyvrácenou. Jejich skutkové závěry mají oporu v provedeném dokazování, které v souvislosti s výslechem svědkyně P. netrpělo vytýkaným zkrácením práva obviněného na obhajobu. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rovněž vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu, než je uvedeno v § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací /§ 265c tr. ř./ předně shledal, že dovolání obviněného P. K. je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit /§ 265e odst. 1 tr. ř./.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.

Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je nutno dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů dovolání vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným P. K. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Tvrzení obviněného, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť neprovedly důkazy, které opakovaně navrhoval a nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a dále že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, nejsou námitkami, jež by se týkaly nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Tato tvrzení jsou výtkami obviněného zejména ohledně zjištěného skutkovému stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto údajných nedostatků je až následně dovozováno nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je vázán konečným skutkovým zjištěním, které bylo ve věci učiněno. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný P. K. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy mimo jiné že: ..zaútočil s nožem o délce čepele 11,4 cm na J. S. v úmyslu tohoto usmrtit, bodl jej silou velké intenzity do hrudníku vlevo, čímž mu způsobil (v úvodu odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu již popsané poranění) a J. S. v důsledku zakrvácení do dutiny hrudní při bodném poranění srdce na místě zemřel. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto popsaný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., jenž spáchal (vzhledem k předchozímu potrestání) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde z jeho strany pouze o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod jiný zákonem stanovený dovolací důvod.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák