6 Tdo 765/2003
Datum rozhodnutí: 09.07.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 765/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2003 o dovolání obviněného mladistvého R. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 To 166/2002, ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 92/99, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého R. B. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný mladistvý R. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 18 T 92/99, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestným činem obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 tr. zák., trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 222 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1, § 79 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo obviněnému mladistvému uloženo zabrání věci, a to červenobílé vlajky se symbolem orla a kříže, dřevěné desky s vyřezávaným nápisem skinheads, dvojlist papíru formátu A5 se symboly a nápisy Hitler Jugend, leták bez slitování, tiskovina cíle našeho boje a papíry s náčrty skinheadských a fašistických symbolů. Dále bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody a o zproštění dalších obviněných mladistvých obžaloby.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 To 166/2002, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání podaná proti citovanému rozsudku obviněným mladistvým R. B. a státním zástupcem.



Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 To 166/2002, podal obviněný mladistvý R. B. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. D. Ž. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný mladistvý v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že jednání uvedené pod bodem 1) rozsudku, které je mu kladeno za vinu, nespáchal a že se nepodařilo jednoznačně prokázat, že by se trestné činnosti dopustil. Podle jeho názoru nebyl proveden jediný přímý důkaz, který by jej usvědčoval z trestné činnosti a důkazy nepřímé netvoří ucelený souvislý řetězec. Své dovolání zaměřil především do výroku o vině pod bodem 2) a námitky právní povahy ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že neexistuje skutkový základ pro rozhodnutí soudu a pro použití právní kvalifikace podle ustanovení § 196 odst. 2 tr. zák. a podle ustanovení § 257 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Vyjádřil přesvědčení, že v řízení nebyla prokázána žádná souvislost mezi jednotlivými skutky a nic nenasvědčuje tomu, že by útok byl proveden z důvodu národnosti poškozeného. Rozhodnutí soudu v důsledku toho považuje za nepřezkoumatelné, neboť soud se spokojil pouze s uvedením výroku, že skutek byl učiněn z důvodu národnosti poškozeného. Podle názoru obviněného je právní kvalifikace, kterou použily oba obecné soudy, chybná, neboť v popisu skutku ve výrokové části rozsudku nejsou uvedeny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že obviněný mladistvý se dopustil trestného činu poškozování cizí věci z důvodu národnosti poškozeného. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný v závěru též požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil vykonatelnost pravomocně uloženého soudního rozhodnutí podle § 265o tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., ve svém vyjádření učinil návrh, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Konstatoval, že dovolání obviněného bylo v části podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný totiž namítl, že v dané věci nedošlo k naplnění pohnutky, která v případě trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 196 odst. 2 tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1, 2 písm. b)tr. zák. je znakem jejich skutkových podstat, což podle názoru nejvyššího státního zástupce lze považovat za otázku právního posouzení. Domnívá se však, že závěr soudů obou stupňů, že obviněný mladistvý R. B. byl veden při útoku nenávistí a záští vůči jednotlivci pro jeho národnost, je logický, odpovídá provedeným důkazům a nelze mu ničeho vytknout. Předmětné jednání obviněného po formální i materiální stránce naplňuje skutkovou podstatu uvedených trestných činů.

Nejvyšší soud jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř. a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí).

Z vymezení důvodů dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami (což je třeba dovodit z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.), které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti a dostatečnosti skutkových zjištění, což právě obviněný mladistvý v podaném dovolání činí. Dovolatel dokonce ve svém mimořádném opravném prostředku výslovně uvádí, že se nepodařilo jednoznačně prokázat, že by se trestné činnosti dopustil, a namítá současně, že pro rozhodnutí soudů obou stupňů není dán dostatečný skutkový základ. Uplatněné námitky směřují též do oblasti hodnocení důkazů, když dovolatel poukazuje na výpovědi některých svědků (J. P., E. P.), u jejichž výpovědí si provedl vlastní hodnocení a na něm dovodil závěry odlišné od těch, ke kterým dospěl soud nalézací. Dospěl také k vlastnímu zjištění, že nepřímé důkazy ve věci provedené netvoří souvislý ucelený řetězec.

Tato argumentace však na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá, neboť nevychází z právní problematiky. Obviněný nevytýká nedostatky právní povahy, ale toliko se zaměřil na výhrady proti skutkovým skutečnostem. Je nutné rovněž podotknout, že v rámci svých námitek dovolatel přehlédl, že ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 18 T 92/99, je vyjádřena návěta, že dne 17. 1. 1998 v Krnově, okres Bruntál, ze zášti vůči občanům romské národnosti, poté následuje popis obou skutků pod bodem 1) a 2). Tato uvozující věta zachycuje trestné jednání obviněného mladistvého popsané též pod bodem 2) výroku o vině. Pohnutka zášti vůči občanům romské národnosti je prokázanou skutkovou okolností i ohledně bodu 2) rozsudečného výroku.

Nejvyšší soud v souvislosti s těmito úvahami shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci, jehož důsledkem mělo být její následné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou.

Z těchto stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného mladistvého R. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 4 To 166/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 18 T 92/99, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného mladistvého na odklad výkonu rozhodnutí, protože nebyly splněny podmínky § 265h odst. 3 tr. ř., podle kterého odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí učiní předseda senátu soudu prvního stupně, dospěje-li na podkladě dovolání a obsahu spisů k závěru, že by měl být výkon rozhodnutí odložen nebo přerušen. Zákon nepředpokládá, že by takovou žádost mohl podat obviněný, byť prostřednictvím svého obhájce. Jestliže takovou žádost obviněný mladistvý podal, nebylo možné se jí zabývat, protože nebyla podána osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvod pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a

Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová