6 Tdo 751/2010
Datum rozhodnutí: 30.11.2010
Dotčené předpisy: § 180d tr. zák.



6 Tdo 751/2010 - 14

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 o dovolání, které podal obviněný M. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 5 To 95/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 257/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 101 T 257/2009, byl obviněný M. S. (dále jen obviněný ) uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák. ), kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že dne 26. 10. 2009 v době kolem 8:50 hodin v H. M., okres K., po ul. H. T., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, bez závažného důvodu řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Opel Astra, a to přesto, že si byl vědom skutečnosti, že podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, ke dni 16. 6. 2009 pozbyl řidičské oprávnění k řízení motorového vozidla z důvodu dosažení dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidiče, když vyrozumění o pozbytí řidičského oprávnění vyhotovené Magistrátem města H., odborem vnitřních věcí osobně převzal dne 14. 7. 2009, načež dne 15. 7. 2009 sám odevzdal řidičský průkaz Magistrátu města H., odboru vnitřních věcí . Za tento trestný čin byl podle § 180d tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 5 To 95/2010, jímž podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že nalézací soud rozhodoval již za účinnosti trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen trestní zákoník ), který skutkovou podstatu trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. nezná. Podle jeho přesvědčení tato skutková podstata není podřaditelná pod žádnou právní kvalifikaci činu soudně trestného ve smyslu trestního zákoníku, když na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat ani ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť toto postihuje jednání mařící výkon úředního rozhodnutí a v daném případě o tom, že má zákaz řízení motorových vozidel, nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by mu bylo doručeno.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 5 To 95/2010, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 101 T 257/2009, a věc přikázal posledně uvedenému soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.

K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Uvedl, že povaha námitek obviněného formálně vyhovuje deklarovanému dovolacímu důvodu, přesto dovolání obviněného nelze přisvědčit. Konstatoval, že jeho podstatou je tatáž výhrada, kterou uplatňoval již v dosavadní obhajobě a rovněž v rámci řádného opravného prostředku, resp. že touto námitkou se v odpovídající míře zabýval soud druhého stupně a na jeho vývody vyjádřené v napadeném rozhodnutí (a rovněž již v předešlém rozsudku nalézacího soudu) je možno plně odkázat. Ve shodě s názorem Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově státní zástupce shledal, že pokud obviněný namítá, že trestní zákoník nezná obdobu dřívějšího trestného činu podle § 180d tr. zák., jde o námitku lichou. Zdůraznil, že toto dřívější ustanovení nahradil dokonce přísněji trestný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť podle doktrinálních výkladů i převažující soudní praxe je třeba právě podle tohoto ustanovení postihovat jednání pachatelů mařících výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci (než soudu) tím způsobem, že vykonávají určitou činnost i navzdory tomu, že jim bylo odňato příslušné oprávnění vydávané podle zvláštního právního předpisu, přičemž takové oprávnění je podmínkou k tomu, aby dotyčný subjekt mohl vymezenou činnost vůbec vykonávat. Typicky to podle státního zástupce platí právě pro řidiče, jimž byl odňat řidičský průkaz rozhodnutím obce s rozšířenou působností, neboť odnětí řidičského oprávnění na základě dosažení 12 bodů je výrazem ztráty jeho odborné způsobilosti (blíže viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 2911). Obdobně na tuto problematiku nazírá i současná učebnice trestního práva hmotného (viz Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, s. 770).

Státní zástupce uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, jež by zakládala některý ze zákonných důvodů dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 5 To 95/2010, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V návaznosti na to je třeba konstatovat, že dovolací námitky obviněného lze formálně pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky (a tím dovolání jako celek) zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán. Při pozdějších změnách zákona, který je účinný při dokončení jednání, jímž je čin spáchán, se užije zákona nejmírnějšího. Čin je spáchán v době, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat. Není rozhodující, kdy následek nastane nebo kdy měl nastat (viz § 2 trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010).

Trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr.zák. spáchá, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona.

Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se dopustí, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a dalších orgánů veřejné moci, a to v tomto konkrétním případě na výkonu rozhodnutí, jimiž byla určitá činnost zakázána nebo bylo odňato oprávnění k jejímu výkonu.

Odborná literatura k problematice, jež je předmětem dovolací argumentace obviněného, mj. uvádí, že podle převažujícího názoru je příkladem odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu odnětí řidičského oprávnění na základě dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení porušení povinností stanovených zákonem podle § 123a a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen zákon o silničním provozu ) (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 2911).

Nejvyšší soud konstatuje, že s tímto právním závěrem se ztotožnilo též Trestní kolegium Nejvyššího soudu, když dne 27. 10. 2010 přijalo pod sp. zn. Tpjn 302/2010 stanovisko, podle něhož za odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněné. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Dovolací argumentace obviněného je tedy zjevně neopodstatněná, neboť ustanovení § 180d tr. zák. pro některé případy, konkrétně právě případy pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů, a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, nahradil přísněji trestný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Jinak řečeno, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění z důvodu dosažení dvanáctibodové hranice je trestné i po 1. 1. 2010 jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

Nejvyšší soud uzavírá, že právní závěry soudů nižších stupňů odpovídají ustanovení § 2 trestního zákoníku. Přitom lze odkázat na správné úvahy rozvedené zvláště v rozhodnutí odvolacího soudu (str. 2, 3). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci nejedná.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. listopadu 2010
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý