6 Tdo 748/2003
Datum rozhodnutí: 09.07.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 748/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2003 dovolání, které podal obviněný mladistvý R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 4 To 44/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 7 T 37/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého R. P.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 7 T 37/2002, byl obviněný mladistvý R. P. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., protože obž. ml. F. P. a obž. ml. R. P. dne 25. 11. 2001 v odpoledních hodinách ve F. M. u zadního vchodu domu na ulici Dr. T., fyzicky napadli L. S. a M. M. tak, že obž. ml. F. P. nejprve přistoupil k M. M. a tohoto udeřil rukou do obličeje až upadl na zem, poté přistoupil k L. S., kterého několikrát pěstí uhodil do hlavy a mezi tím obž. ml. R. P. přistoupil k ležícímu M. M., několikrát jej kopl do hlavy, břicha, hrudníku, opakovaně na něj skočil, přičemž poškozenému M. M. nezpůsobil žádné zranění, ovšem poškozený L. S. utrpěl zranění, a to otřes mozku II. až. III. stupně, oděrku na čele, otok horního a dolního rtu s následnou hospitalizací v době od 25. 11. 2001 do 30. 11. 2001 a dobou léčení do 17. 12. 2001.

Za tyto trestné činy byl obviněný mladistvý R. P. odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1, § 79 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, přičemž byl pro jeho výkon zařazen do věznice s dozorem.

Tímtéž rozsudkem byl pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. odsouzen obviněný mladistvý F. P.

Proti výroku o trestu tohoto rozsudku podal obviněný mladistvý R. P. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 4 To 44/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný mladistvý R. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které bylo učiněno u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 19. 5. 2003. Mimořádný opravný prostředek obviněný podal do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a opřel ho dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný uvádí, že z provedených důkazů bylo zjištěno, že v žádném případě nezpůsobil poškozeným L. S. a M. M. zranění. Veškerá jeho účast na celém konfliktu byla, že po té, co byl M. M. udeřen na levou tvář, tak mu ránu vrátil a kopl jej do hrudníku. Žádným jiným způsobem do incidentu nezasahoval, což potvrdil i M. M. Jmenovaný uvedl, že jej R. P. pouze udeřil do obličeje; pokud jde o kopnutí, jen se domnívá, že jej kopl, když stál vedle něho. Podle názoru obviněného nelze v daném případě dovodit, že se dopustil pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Namítá, že na základě ustáleného skutkového děje dospěly soudy obou stupňů k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Jeho jednání mohlo naplnit toliko skutkovou podstatu přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., v planém znění.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 4 To 44/2003, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru lze dovolání označit za přípustné. Souhlasí však s právním posouzením předmětného jednání, jak ho učinil zejména soud prvního stupně, neboť soud druhého stupně se zabýval pouze výrokem o trestu, do kterého směřovalo odvolání obviněného. Státní zástupkyně konstatuje, že obviněný mladistvý R. P. sice poškozenému zranění nezpůsobil. Charakter jeho útoku, zejména jak ho popsala svědkyně Š., a to jako opakované zuřivé kopání a napadání poškozeného ležícího na zemi, však nasvědčuje tomu, že musel předpokládat, že svým jednáním mu může způsobit zranění a jen náhodou k tomu nedošlo, přičemž činu se dopustil na místě veřejnosti přístupném. Proto jednání obviněného bylo správně kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného mladistvého R. P. je přípustné § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.

Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání řízení zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

V dovolání obviněný mladistvý R. P. předně namítá, že jediná jeho účast na celém konfliktu byla, že po té, co byl poškozeným M. M. udeřen na levou tvář, tak mu ránu vrátil a kopl jej do hrudníku, což jmenovaný potvrdil. Toto tvrzení je však námitkou ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci, jak ho na základě provedených důkazů učinil soud prvního stupně, přičemž v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat (viz výše). Nutno zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., který musí být v dovolání nejen formálně, ale i materiálně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, jež jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí. Nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody uvedené v § 265b tr. ř. Pokud by dovolání obviněného obsahovalo jen tuto námitku, bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněný mladistvý R. P. také namítá, že soudy obou stupňů dospěly na základě ustáleného skutkového děje k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť nelze dovodit, že by se dopustil pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Jeho jednání by mohlo být posouzeno jen jako přestupek. Podle názoru Nejvyššího soudu spadá tato námitka pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vytýká nesprávné právní posouzení skutku. V tomto směru je však dovolání zjevně neopodstatněné.

Trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů. Trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví. Podle ustanovení § 8 odst. 1 tr. zák. je pokusem trestného činu jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Z popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, vyplývá, že předmětná událost se odehrála ve F. M. na ulici Dr. T. v odpoledních hodinách, přičemž k jednání obviněného mladistvého R. P. se mimo jiné konstatuje: přistoupil k ležícímu M. M., několikrát jej kopl do hlavy, břicha, hrudníku, opakovaně na něj skočil, přičemž poškozenému M. M. nezpůsobil žádné zranění .

Pokud takto zjištěný skutek v případě obviněného mladistvého R. P. soud prvního stupně kvalifikoval jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., nelze tomuto právnímu posouzení vytýkat pochybení. Jeho popis obsahuje všechny zákonné formální a materiální znaky skutkové podstaty zmíněné trestné činnosti. Jestliže obviněný kopal ležícího M. M. do hlavy, břicha, hrudníku a skákal na něj, musel ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. vědět, že tímto podle § 8 odst. 1 tr. zák. pro společnost nebezpečným jednáním může poškozenému způsobit ublížení na zdraví uvedené v § 221 odst. 1 tr. zák. a pro případ, že je způsobí, byl s tím minimálně srozuměn. Je obecně známou skutečností, že v místech lidského těla, na které útočil, jsou uloženy důležité orgány, které mohou být poměrně snadno poraněny, zejména když byl útok veden tak intenzivním způsobem, jako je kopání a skákání. Bylo věcí náhody, že poškozenému nebylo způsobeno zranění, jak vyhodnotil soud prvního stupně. S ohledem na místo události a dobu napadení, byl čin obviněného nepochybně spáchán na místě veřejnosti přístupném. S poukazem na zájmy chráněné trestním zákonem, jež byly jednáním obviněného dotčeny a okolnosti, za nichž byla trestná činnost spáchána i další v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně popsané skutečnosti, byl v předmětném počínání obviněného důvodně shledán stupeň nebezpečnosti pro společnost vyšší než malý. Správnému posouzení skutku také odpovídá ve výroku o vině konstatovaného rozsudku použitá právní věta.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného mladistvého R. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Horák