6 Tdo 73/2017
Datum rozhodnutí: 01.02.2017
Dotčené předpisy: § 30 odst. 1 tr. ř., § 202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř., § 134 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



6 Tdo 73/2017-23 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. února 2017 o dovolání, které podal obviněný M. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2016, č. j. 5 To 35/2016-297, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 73/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 12. 2015, č. j. 2 T 73/2015-265 , byl obviněný M. T. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

dne 22. 8. 2014 v 11:35 hodin v H., na čtyřramenné křižovatce silnice II. třídy č. ...ul. Š. a místních komunikací ulice H. a ulice P., jako řidič nákladního motorového vozidla kategorie N1, tovární značky Subaru Legacy, registrační značky ..., ve vlastnictví Ing. R. T., IČ: ..., přijíždějící k této křižovatce po vedlejší pozemní komunikaci ulici P. s úmyslem odbočit vlevo, na hlavní pozemní komunikaci ulici Š., poté co s vozidlem zastavil na příkaz svislé dopravní značky Stůj dej přednost v jízdě , se s vozidlem rozjel, kdy však při odbočovacím manévru vlevo v rozporu s ustanovením § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změně některých zákonů, nedal přednost v jízdě protijedoucí cyklistce R. J., která přejížděla tuto křižovatku v přímém směru z vedlejší pozemní komunikace H. přes hlavní komunikaci na místní komunikaci ulice P., a v oblasti křižovatky na ulici Š., pak levou přední částí vozidla narazil zleva do předního kola jízdního kola poškozené, v důsledku čehož došlo k pádu poškozené na vozovku, přičemž poškozená utrpěla zranění v podobě sériové zlomeniny II. až VIII. žebra vlevo v čáře lopatkové (svislice spuštěná středem lopatky), s posunem zlomeniny V. žebra s nevelkým krvácením a proniknutím vzduchu do levé pohrudniční dutiny, krevní podlitinu v temenní krajině hlavy vlevo, zhmoždění levého ramene s otokem, zhmoždění levého kotníku s otokem, s dobou omezení v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 11 týdnů, spočívajícím nejprve v hospitalizaci v Nemocnici TGM Hodonín v období od 22. 8. 2014 do 27. 8. 2014 a následné omezení pohyblivosti z důvodu bolesti hrudníku při pohybu, čímž způsobil i hmotnou škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně v dosud nezjištěné výši v podobě nákladů na léčení zranění jejich pojištěnce.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Ing. R. T., Všeobecná zdravotní pojišťovna a R. J. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a poškozená R. J., rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 2. 2016, č. j. 5 To 35/2016-297 , tak, že jednak z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o náhradě škody ohledně poškozených Ing. R. T. a R. J. a jednak podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání poškozené.
II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu a jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Evy Neradilové dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b), písm. d), písm. g) a písm. k) tr. ř.

5. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřuje obviněný v porušení svého práva na nezávislého soudce, když namítá, že byly dány důvody podjatosti samosoudkyně Mgr. Marcely Kolešové, jež vynesla rozsudek soudu prvního stupně. V daném směru ve shodě s dřívějšími námitkami poukazuje dovolatel na žalobu podanou dne 12. 11. 2015, v níž jako žalovaný subjekt vystupuje označená soudkyně. Připomíná, že o stížnosti proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že soudkyně není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho věci, rozhodl stížnostní soud až téhož dne, kdy rozhodoval o podaném odvolání.

6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je podle dovolatele dán tím, že okresní soud jednal a v hlavním líčení dne 9. 12. 2015 rozhodl v jeho nepřítomnosti, ač se z důvodů akutních zdravotních problémů omluvil a žádal o odročení jednání. Učinil tak jak prostřednictvím přítomné obhájkyně, tak i elektronickou poštou. Namítá, že jeho omluvu nelze považovat za účelovou obstrukci, neboť se jinak k jednáním soudu dostavoval.

7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledává obviněný v tom, že soud opakovaně zamítl návrh obhajoby na doplnění dokazování výslechem por. Ing. J. F., ač zmocněnec poškozeného poukazoval na nesoulad dopravního značení v místě dopravní nehody s platnou právní úpravou.

8. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , je podle dovolatele dán tím, že odvolací soud ve výroku svého usnesení neuvádí, jakým způsobem rozhodl o jeho odvolání v části týkající se výroku o vině a trestu, ačkoli z odůvodnění odvolání (patrně míněno odůvodnění jeho rozhodnutí) je zřejmé, že v této části bylo odvolání zamítnuto pro jeho nedůvodnost.

9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

10. Nejvyšší státní zástupce , jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 14. 12. 2016, se k němu ke dni rozhodování dovolacího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

13. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudu nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích řízení.

14. Tento důvod však nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

15. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

16. Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).

17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§ 196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.).

18. Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle § 12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.

19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle § 120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.

23. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

24. Obviněný svými námitkami sice uplatněné dovolací důvody z hlediska formálního naplnil, přesto je třeba učinit závěr, že jeho dovolání není možno považovat za důvodné.

25. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. , jeho formální naplnění je dáno tou skutečností, že obviněný námitku podjatosti soudkyně okresního soudu namítl již v původním řízení. Na straně druhé je třeba konstatovat, že s obsahově shodnou námitkou se již dostatečným způsobem a v souladu se zákonem vypořádaly soudy nižších stupňů (viz usnesení okresního soudu ze dne 16. 11. 2015, č. j. 2 T 73/2015-255, a usnesení krajského soudu ze dne 17. 2. 2016, č. j. 5 To 36/2016-302). Za situace, kdy základem dovolací argumentace je ve své podstatě pouhé vyjádření nesouhlasu obviněného s řešením, které zaujaly soudy o obsahově shodné námitce již dříve rozhodující, dostačuje odkázat na právní názor, který Nejvyšší soud jako soud dovolací vyjádřil již v dříve vydaném rozhodnutí. Již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 je uvedeno, že pokud obviněný opakuje v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

26. Co se týče posuzované otázky, je závěr v citovaném usnesení plně aplikovatelný i na případ posuzovaný. Nejvyšší soud sdílí názor, který ve svých výše citovaných rozhodnutích uvedl nejprve soud okresní a následně soud stížnostní, tj. že poukazované skutečnosti nemohou založit důvod pro vyloučení všech soudců okresního soudu, potažmo pak Mgr. Marcely Kolešové, jež se věcí obviněného zabývala poté, co původně věc rozhodující soudkyně, stran níž byla námitka podjatosti rovněž uplatněna, nemohla řízení dokončit z důvodu svého odchodu na mateřskou dovolenou.

27. Lze ostatně přisvědčit zhodnocení procesního postupu dovolatele, jak je obsaženo v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2016, č. j. 5 To 87/2016-341, tj. že obviněným uplatňované důvody tvrzené podjatosti soudců, tj. nejprve soudce rozhodujícího v prvním stupni (Mgr. Kolešové) a následně soudců odvolacího soudu (JUDr. Kleinové, JUDr. Flídra a JUDr. Teplého), nejsou realizací oprávnění směřujícího k tomu, aby ve věci nerozhodoval soudce, o němž lze mít pochybnosti o jeho nestrannosti (tj. v zájmu zajištění práva na rozhodování věci nepodjatým soudcem), ale spíše prostředkem obstrukčního jednání jeho (a v dřívějších stadiích též zmocněnce poškozeného).

28. S přihlédnutím k tomu, že otázce namítané podjatosti soudkyně Mgr. Kolešové se soudy nižších stupňů ve zcela dostatečném rozsahu zaobíraly a že stran namítané otázky učinily zákonu odpovídající závěry, lze i s odkazem na jejich závěry konstatovat, že důvod dovolání podle § 256 odst. 1 písm. b) tr. ř. není dán. Věcné důvody k aplikaci § 30 odst. 1 tr. ř. v posuzované věci totiž nenastaly.

29. Rovněž v případě námitky, jež má založit důvod dovolání podle § 265 odst. 1 písm. d) tr. ř. , je možno učinit závěr, že se s ní již správně vypořádal soud odvolací. Je sice skutečností, že hlavní líčení dne 9. 12. 2015 proběhlo v nepřítomnosti obviněného, který jak prostřednictvím přítomné obhájkyně (záznam na č. l. 260), tak prostřednictvím soudu doručené zprávy (č. l. 271) z důvodu tvrzené aktuální zdravotní indispozice omluvil svou neúčast a požádal o odročení jednání, avšak následně (jak správně zjistil soud druhého stupně) již nesplnil svůj slib důvodnost své nepřítomnosti hodnověrně doložit. Soud prvního stupně vyšel obviněnému vstříc v tom, že odložil počátek odročeného hlavního líčení, aby mohl obviněný důvodnost své omluvy doložit, k projednávání věci přistoupil poté, když shledal splněny podmínky k takovému postupu [aplikace § 202 odst. 2 písm. a), písm. b) tr. ř.]. Přestože obviněný tvrzenou újmu na obhajovacích právech způsobenou projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti učinil součástí svých odvolacích námitek (viz odvolání na č. l. 277-278 ), ani ke dni rozhodování soudu druhého stupně, ač jeho jednání byl osobně přítomen (č. l. 285-288), svou nepřítomnost řádně neomluvil, resp. nedoložil, že by mu v účasti na hlavním líčení bránila překážka objektivní povahy, jež by odůvodňovala vyhovění jeho žádosti o odročení jednání. I v podaném odvolání poukázal obviněný toliko na omluvu doručenou soudu v den jednání. Tu však nelze pokládat za takovou, jež by bránila soudu prvního stupně v tom, aby věc rozhodl v nepřítomnosti dovolatele.

30. Byť je nepřítomnost obviněného u hlavního líčení dne 9. 12. 2015 realitou a je rovněž prokázáno to, že tuto omlouval a žádal o odročení jednání, soudem zvážené skutečnosti nečiní jeho procesní postup vadným, tj. takovým, který by zakládal důvodnost tvrzení o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

31. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jeho obsahové vymezení dovolatel nenaplňuje ani z formálního hlediska. Nevznáší totiž jedinou námitku, jíž by brojil proti nesprávnosti hmotně právního posouzení soudy zjištěného skutkového stavu, tj. skutku vyjádřeného v tzv. právní větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Jeho výhrady jsou ryze procesní (poukaz na tvrzení zmocněnce poškozeného a na zamítnutí důkazu obviněným navrženého) pod označený dovolací důvod nepodřaditelné, svým charakterem takové povahy, že nezakládají ani námitku porušení práva obviněného na spravedlivý proces (takovou námitku, stejně jako námitku opomenutého důkazu dovolatel nevznáší).

32. Obviněnému nelze přisvědčit ani v jeho tvrzení, že způsob rozhodnutí odvolacího soudu zakládá důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ze samotného faktu, že obviněný jako osoba oprávněná napadnout rozsudek soudu prvního stupně odvoláním [§ 246 odst. 1 písm. b) tr. ř.], a to v závislosti na svém rozhodnutí v rozsahu jím zvoleném, tj. například stran všech výroků, které se ho přímo dotýkají, a o nichž, jako výrocích oddělitelných, lze samostatně rozhodnout, nelze dovodit, že je možno o odvolání obviněného rozhodnout způsobem, jehož se domáhá. Protože odvolání obviněného (stejně jako např. odvolání státního zástupce, není-li podáváno vůči více subjektům) se z hlediska rozhodování o něm pokládá za opravný prostředek jediný, a to bez ohledu na to, kolik výroků je jím napadáno, lze o něm rozhodnout pouze tak, že se mu zcela či jen částečně vyhoví, nebo tak, že se jako celek zcela zamítne. Vyjádřeno jinak, o jednom odvolání nelze rozhodnout tak, že by na jeho podkladě byl napadený rozsudek částečně zrušen, a ohledně té jeho části, v němž je shledáno nedůvodným, bylo současně zamítnuto podle § 256 tr. ř. Z tohoto hlediska je odvolání nedělitelné (shodně např. FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., s. 630).

33. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu došlo na podkladě odvolání obviněného k částečnému zrušení rozsudku soudu prvního stupně ke zrušení oddělitelného výroku o náhradě škody (odkázání dvou poškozených s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních). Za dané situace již nemohl odvolací soud, jak požaduje dovolatel, současně rozhodnout tak, že se jeho odvolání v části směřující proti výroku o vině a výroku o trestu odnětí svobody zamítá. Zbývá dodat, že v souladu s pojímáním vyloženým v předcházejícím bodě vyznívá i odůvodnění napadeného usnesení, v němž odvolací soud nikde neuvádí, že stran výroku o vině a trestu odvolání obviněného zamítá, nýbrž konstatuje, že z důvodů jím vyložených nebyl důvod tyto výroky rušit.

34. V rozsudku odvolacího soudu žádný výrok nechybí. Způsob rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání je zcela zákonný. Námitka o chybějícím výroku byla obviněným uplatněna zjevně neopodstatněně. Výroku rozhodnutí odvolacího soudu totiž nelze vytýkat nesplnění obsahového požadavku formulovaného v § 134 odst. 1 písm. c) tr. ř.

35. Uvedená zjištění ústí do závěru, že obviněný své dovolání jako celek při formálním naplnění dovolacích důvodů § 265b odst. 1 písm. b), písm. d) a písm. k) tr. ř. podal zjevně neopodstatněně.

36. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné . Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 1. února 2017 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu