6 Tdo 727/2009
Datum rozhodnutí: 24.06.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 727/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 dovolání, které podal obviněný J. Ü., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 2 To 270/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 116/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ü. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 3 T 116/2008, byl obviněný J. Ü. (dále jen obviněný ) uznán vinným, že

dne 25. 3. 2008 kolem 13.00 hod., před vchodem do činžovního domu v M. na ul. S. č., přistoupil zezadu k poškozenému J. S., trvale bytem tamtéž, který právě vchodové dveře do domu odemykal, J. S. sebral klíče a natlačil ho do chodby domu, následně jej se slovy, že mu má navalit peníze, jinak, že se nedožije rána, dotlačil ke vstupním dveřím bytu J. S. ve zvýšeném přízemí, kde za použití klíčů J. S., tyto dveře odemkl, vtlačil J. S. dovnitř do bytu, kam současně sám vstoupil, a to proti vůli poškozeného, v bytě následně po poškozeném pod pohrůžkami požadoval vydání peněz, nebo že ho zabije, že se nedožije rána, a když mu poškozený nechtěl peníze vydat, tak jej povalil na pohovku v kuchyni a prošacoval jej, přičemž ze zadní kapsy kalhot mu vytáhl finanční částku ve výši 450,- Kč, následně prohledával skříňky kuchyňské linky, ze kterých odcizil finanční částku 1.000,- Kč a z pracovní desky kuchyňské linky odcizil mobilní telefon zn. Nokia 7110 v hodnotě 800,- Kč, to vše ke škodě J. S., následně z bytu odešel, přičemž poškozeného v bytě zvenčí jeho klíči uzamkl, tak že se poškozený nemohl z uvedeného bytu dostat, přičemž pomoc se mu podařilo přivolat až kolem 16.00 hod.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestné činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu J. S., trvale bytem S., M., ve výši 1.450,- Kč.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. 2 To 270/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci.

V podání obviněný shrnul dosavadní průběh řízení. Připomněl, jak bylo jeho jednání popsáno ve skutkové větě rozsudku okresního soudu, proti kterému podal odvolání, v němž vytýkal, že provedeným dokazováním nebyla jeho vina jednoznačně prokázána. Namítal, že soud prvního stupně provedl pouze důkaz výpovědí poškozeného J. S., která je však vzhledem k osobě jmenovaného velmi nevěrohodná a domáhal se toho, aby jeho jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin krádeže, nikoliv loupeže. Krajský soud však konstatoval, že v napadeném rozsudku se okresní soud správně a logicky vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a odvolání zamítl. Obviněný podotkl, že v řízení sice doznal, že vešel do bytu J. S., ovšem nikoliv neoprávněně nebo za použití násilí či pohrůžky bezprostředního násilí a při vstupu nebyl nucen překonávat žádnou překážku. Zdůraznil, že do vstupních dveří domu a následně do bytu poškozeného vešel ve společnosti J. S., neboť jej žádal o půjčení peněz s tím, že mu je po obdržení důchodu vrátí. V řízení též doznal, že jmenovanému následně v bytě odcizil 450,- Kč a mobilní telefon; těchto věcí se však nezmocnil za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředním násilím. Poté zpanikařil a uzamkl poškozeného v jeho bytě.

Dále obviněný konstatoval, že soudy jeho jednání právně kvalifikovaly jako trestné činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., když vycházely z tvrzení poškozeného J. S. Ten však v přípravném řízení i u hlavního líčení svoji výpověď četl z připraveného papíru a na otázky obhajoby nebyl schopen logicky odpovědět. Soudy rovněž vyšly z výpovědi svědkyně P. A., která toliko uvedla, že z bytu poškozeného slyšela rámus. Obviněný upozornil, že proti tomu stojí jeho doznání, že pouze vešel do bytu poškozeného bez použití násilí či výhrůžek, peníze si půjčil a odcizil jen telefon. V pochybnostech, které nastaly, mělo být jeho jednání hodnoceno pouze jako trestný čin krádeže. Jestliže tak soudy nepostupovaly, jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci.

Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7. 11. 2008, č. j. 2 To 270/2008-118, i rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 T 116/2008-102, a podle § 265l tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.



Státní zástupce poukázal na dosavadní trestní řízení a obviněným vznesené dovolací námitky. Uvedl, že dovolání se výslovně opírá o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Není v něm sice v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeno, který výrok a v jakém rozsahu je napadán, z jeho obsahu však lze dovodit, že směřuje proti výroku o vině.

Dále státní zástupce konstatoval, že obviněný předkládá svoji vlastní verzi skutkového děje a z něho odvíjí vlastní hodnocení důkazů, přičemž obsah dovolání je totožný s odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně. Zdůraznil, že všemi výhradami a námitkami obviněného se krajský soud podrobně zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí. Podle jeho názoru skutečnosti namítané v dovolání v žádném směru nekorespondují se zvoleným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který připouští vytýkat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl soudem zjištěn. Nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Dovolání podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva a nikoli z hlediska procesních předpisů. Obviněný v rozporu s hmotně právní povahou tohoto dovolacího důvodu tvrdí, že soudy obou stupňů při zajišťování a hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se toho, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro něho příznivějším způsobem.

Podle státního zástupce by uplatněné dovolací námitky, které směřují proti výroku o vině z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně, mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by bylo možné dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad odůvodněně namítl. Takový extrémní nesoulad v předmětné věci dán není a obviněný ho ani výslovně nenamítl. Za dané situace státní zástupce konstatoval, že obviněný napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v § 265b odst. 1 tr. ř. včetně důvodu, o který svůj mimořádný opravný prostředek opřel.

Závěrem vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci výše citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný konstatuje, že v soudním řízení bylo při rozhodování o vině vycházeno z nevěrohodné svědecké výpovědi poškozeného J. S. a nepodstatné svědecké výpovědi P. A. Tvrdí, že do vstupních dveří domu a následně do bytu poškozeného vešel ve společnosti J. S., neboť jej žádal o půjčení peněz s tím, že mu je po obdržení důchodu vrátí. Připomíná, že v řízení doznal, že jmenovanému v bytě, a to bez jakéhokoliv násilí či pohrůžek bezprostředním násilím, odcizil pouze mobilní telefon (ohledně částky 450,- Kč uvádí rozporně, jak její odcizení, tak i půjčení) a jelikož zpanikařil, tak jej v bytě uzamkl. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný skutek spáchal tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Šumperku (následně též Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Šumperku plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného. S těmito závěry se v napadeném usnesení na str. 2 a 3 ztotožnil a dále je i podrobněji rozvedl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k