6 Tdo 722/2013
Datum rozhodnutí: 24.07.2013
Dotčené předpisy: § 145 odst. 1 tr. zákoník, § 173 odst. 1 tr. zákoník




6 Tdo 722/2013 - 25


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. července 2013 o dovolání obviněného M.
Ú. ,
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 8 To 9/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 10/2012,
t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného
o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :



Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 8 To 9/2013, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 57 T 10/2012, kterým byl obviněný uznán vinným (bod 1 výroku rozsudku) zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, (bod 2 výroku rozsudku) zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a o nároku poškozeného bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. /týmž rozsudkem byla obviněná B. B. M. zproštěna podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná/.


Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, sp. zn. 8 To 9/2013, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uvedl, že toto podává z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu I. stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí . Výhrady obviněného jsou směřovány proti jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin loupeže (bod 2 výroku), výroku o trestu i o náhradě škody, neboť se domnívá, že soudy nezjistily správně skutkový stav věci a že došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 4, 5 a 6 tr. ř. Podle obviněného nebyl skutkový děj dostatečně podložen provedenými důkazy a v této souvislosti poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků. Vyjadřuje rovněž své přesvědčení, že skutkový stav bylo možno zjistit výslechem dalších svědků, zejména policistů přítomných při zahájení úkonů trestního řízení. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že vzhledem k tomu, že obviněný podal dovolání s odkazem na první alternativu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je třeba dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněnými námitkami nebyl zmíněný dovolací důvod naplněn.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.


Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.


Obviněný podal dovolání s odkazem na to, že Vrchní soud v Praze rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu I. stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí . V souvislosti s touto argumentací musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání pod § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyjadřuje dvě alternativy : -
první alternativa spočívá
v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí; -
druhá alternativa spočívá
v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přičemž v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený pod písmeny a) až k).


Je-li v dovolání argumentováno tím, že pro vydání předmětného usnesení soudem druhého stupně nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, pak je nutno uvést, že první alternativa dopadá na ty případy, kdy soudem druhého stupně byl opravný prostředek odmítnut nebo zamítnut podle ustanovení § 253 odst. 1, 3 tr. ř. (např. pro opožděnost, nesplňuje-li náležitosti odvolání), ev. § 148 tr. ř., tj. dopadá na takové případy, kdy soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny
procesní podmínky
pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost). Smyslem tu tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona mělo být provedeno, takže dovolatel byl zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně (srov. NS 20/2003-
T 491
.).


Nesplnění procesních podmínek
stanovených zákonem pro zamítnutí či odmítnutí uvedených řádných opravných prostředků lze shledávat např. v tom, že soud druhého stupně zamítl odvolání nebo stížnost pro jejich opožděné podání, ačkoli oprávněná osoba podala tento opravný prostředek včas nebo sice po lhůtě, ale učinila tak jen v důsledku nesprávného poučení (§ 253 odst. 2), resp. v důsledku nedůvodného nevyhovění oprávněné žádosti o navrácení lhůty (NS 23/2003-
T 521
.), nebo soud odmítl odvolání pro nedostatek jeho obsahových náležitostí, přestože oprávněná osoba nebyla náležitě poučena, nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání anebo soud nevyčkal na odstranění vad odvolání ve stanovené lhůtě (§ 253 odst. 4, srov. rozh. č. 47/2003 Sb. rozh. tr.)


Ze shora uvedeného je zřejmé, že v uvedené alternativě nebyl dovolací důvod naplněn, neboť soud druhého stupně po věcné stránce odvolání obviněného přezkoumal (viz str. 3 usnesení vrchního soudu).


Nejvyšší soud považuje za potřebné však uvést, že ani v alternativě druhé při argumentaci obviněného, která spočívá v tom, že jsou zpochybňovány skutkové závěry a je soudům vytýkáno nesprávné hodnocení důkazů, rozsahově nedostatečné provedení důkazů apod. (viz např. § 2 odst. 5, 6 tr. ř., porušení zásady in dubio pro reo), není dovolací důvod uplatněn právně relevantně a je nutno takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to např. s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03, II. ÚS 681/04, III. ÚS 78/05.


Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.


P o u č e n í :
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2013


Předseda senátu :

JUDr. Jan Engelmann