6 Tdo 721/2008
Datum rozhodnutí: 25.06.2008
Dotčené předpisy:




6 Tdo 721/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2008 dovolání, které podal obviněný R. W., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 7 To 497/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 56/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. W. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 8. 2007, sp. zn. 7 T 56/2006, byl obviněný R. W. uznán vinným,

I.

1) že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od roku 2003 do 12. dubna 2005, vyjma doby od 28. 5. 2003 do 24. 7. 2003, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, na různých místech v Ch. a okolí, naposledy pak v objektu bývalé zemědělské usedlosti v obci B. n. O., vyráběl z léků modafen a nurofen a řady dalších chemikálií drogu pervitin, obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka zařazen v příloze č. 5 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, když tuto drogu jednak užíval sám a jednak dále dával a prodával dalším osobám,

2) že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od února 2004 do 12. dubna 2005 prodával na různých místech v Ch. a okolí, naposledy pak v obci B. n. O., drogu pervitin, obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka zařazen v příloze č. 5 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, M. V., a to v přesně nezjištěném počtu případů, avšak vždy několikrát do týdne v množství kolem 0,5 gramu za částku 500,- Kč,

3) že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od listopadu 2004 do února 2005 prodával a dával v objektu bývalé zemědělské usedlosti v obci B. n. O., drogu pervitin, obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka zařazen v příloze č. 5 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, I. K., a to nejméně ve 12 případech, když takto obžalovaný prodal drogu v celkovém množství kolem 1 gramu za částku kolem 1.000,- Kč a dal drogu v celkovém množství kolem 1,5 gramu,

4) že od přesně nezjištěné doby, nejméně však od počátku roku 2003 do října 2004, vyjma doby od 28. 5. 2003 do 24. 7. 2003, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, prodával na různých místech v Ch. a okolí, drogu pervitin, obsahující metamfetamin, jenž je jako psychotropní látka zařazen v příloze č. 5 z. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, L. S., a to v přesně nezjištěném počtu případů, avšak vždy několikrát do týdne, v množství kolem 0,5 gramu za částku 500,- Kč,

II.

že od přesně nezjištěné doby do 12. dubna 2005, poté, co nezjištěným způsobem získal do svého držení osmiranný bubínkový revolver zn. Kora Brno, ráže 6 mm, měl tento revolver ve svém držení, naposledy v objektu bývalé zemědělské usedlosti v obci B. n. O., a tento revolver společně se střelivem měl ve svém držení přesto, že není držitelem příslušného oprávnění.

Takto popsané skutky soud prvního stupně kvalifikoval:

v bodě I. 1) 4) výroku jako jeden pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.,

v bodě II. výroku jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 2 a 3 rozsudku.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný R. W. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 7 To 497/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. W. prostřednictvím obhájce dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí odvolání a které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení, jež předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které shledal v nesprávném výroku o vině a na tento výrok navazujícím výroku o trestu.

V odůvodnění podání obviněný konstatoval, že uplatněný důvod dovolání spatřuje v tom, že skutek uvedený v rozsudku prvostupňového soudu pod bodem I. 1) 4), jehož spácháním byl uznán vinným, se nestal tak, jak byl popsán ve výroku rozhodnutí a rozveden v jeho odůvodnění. Namítl, že tento skutek nevykazuje zákonné znaky pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jak ho nesprávně posoudily soudy obou stupňů, neboť drogu pervitin sice užíval, ale pouze pro osobní potřebu a nikoli ve větším rozsahu. Zjištěný skutkový stav měl být tedy posouzen pouze jako trestný čin podle § 187a tr. zák., který je ve vztahu k § 187 tr. zák. vztahem užším. Připomněl, že pro posouzení pojmu větší rozsah je třeba vycházet ze stupně nebezpečnosti činu pro společnost uvedeného v odst. 1 § 187 tr. zák. Kritérii pro toto posouzení jsou např. počet ohrožených osob, množství vyrobené omamné či psychotropní látky nebo jedu, resp. jejich kvalita, účinek spojený s dlouhodobým užíváním té které drogy apod. Obviněný podotkl, že drogu pervitin přechovával a užíval pouze pro sebe a v malém množství a nikoli pro někoho jiného. Výpovědi svědkyň V., K. a S. shledal nevěrohodnými a není z nich možno vyvozovat, že se dopustil trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

V další části podání obviněný opětovně zdůraznil, že důvodnost svého dovolání spatřuje v tom, že skutkový stav, který soud prvního stupně zjistil, není trestným činem podle § 187 odst. 1, 2 tr. zák., neboť z jeho strany nevykazuje znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu tak, jak jsou uvedeny v trestním zákoně. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací tuto vadu neodstranil, ačkoli tak měl a mohl učinit. Namísto toho důvodně podané odvolání zamítl a věc právně vadným způsobem posoudil a kvalifikoval.

Závěrem podání obviněný zrekapituloval důvody svého dovolání, jak byly výše rozvedeny a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. 7 To 497/2007, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově na citované usnesení navazující. Současně učinil podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Chebu podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává, neboť z důvodů uvedených v dovolání je zřejmé, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů nespáchal. Za této situace je další výkon trestu neopodstatněný a do rozhodnutí Nejvyššího soudu byl měl být přerušen.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vymezen v zákoně. Konstatoval, že jeho podstata tkví nejprve v tom (první alternativa), že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (v daném případě odvolání) odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. Zdůraznil, že v trestní věci obviněného k takové situaci nedošlo, protože odvolací soud při projednávání odvolání aplikoval ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. a po věcném přezkoumání věci rozhodl podle § 256 tr. ř. o zamítnutí řádného opravného prostředku. Současně zmínil, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. může podle jeho druhé alternativy spočívat ve skutečnosti, že řádný opravný prostředek byl zamítnut nebo odmítnut z jakýchkoliv důvodů, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že vadu rozhodnutí odvolacího soudu obviněný napadl v okolnostech, které mají naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle názoru státního zástupce je z odůvodnění dovolání patrné, že obviněný primárně brojí proti skutkovému stavu zjištěnému soudem prvního stupně a verifikovanému soudem odvolacím, přičemž tak činí prostřednictvím zpochybňování věrohodnosti výpovědí svědkyň V., K. a S., jakož i zdůrazňováním vlastní verze rozhodných skutečností. Až následně namítá, že jeho jednání nemělo být posuzováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., nýbrž jako trestný čin stejného slovního označení avšak právně kvalifikovaný podle § 187a tr. zák. Státní zástupce shledal, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který má výlučně hmotně právní povahu, obviněný fakticky namítá porušení trestněprocesních zásad zakotvených v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Uvedl, že výše uplatněné námitky by mohly mít z hlediska předmětného dovolacího důvodu význam pouze v případě existence extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů v předmětné trestní věci, a pokud by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo. Navíc ani Nejvyšší státní zastupitelství v rámci vlastní přezkumné činnosti nedospělo k závěru o existenci popsaného extrémního nesouladu, neboť soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i vzájemných souvislostech.

Závěrem vyjádření státní zástupce podtrhl, že obviněný napadenému usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Současně vyjádřil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. W. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.



U obviněného R. W. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (o podaném odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný R. W. vznáší v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že drogu pervitin přechovával a užíval pouze sám pro sebe a v malém množství a nikoli pro někoho jiného. V této spojitosti označuje výpovědi svědkyň V., K. a S. za nevěrohodné a není možno z nich vyvozovat, že se dopustil trestného činu, jímž byl uznán vinným. Nutno zdůraznit, že tyto námitky primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, tj. je vytýkáno nedodržení procesních ustanovení. Jak již bylo shora řečeno, v uvedeném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.

Z tzv. skutkové věty, jak je uvedena pod bodem I. 1) 4) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Chebu vyplývají skutečnosti, které byly výše citovány. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně k jednání obviněného R. W. mimo jiné konstatoval: nejprve v Ch. na různých místech a později v obci B., vyráběl drogu pervitin. Tuto skutečnost má soud za prokázánu shodnou výpovědí všech tří svědkyň (K., V. a S.). Právě s ohledem na to, že se všechny tři svědkyně, nezávisle na sobě, shodly na tom, že viděly právě obžalovaného drogu pervitin vyrábět, není zde prostor pro jakékoli pochybnosti v tomto ohledu. Všechny tři svědkyně popsaly v obecných rysech, které se však shodovaly, způsob, jakým obžalovaný drogu vyrobil, včetně toho, že se výrobou nijak netajil a zjevně ji svědkyním i účelově předváděl. Shoda je dokonce i v tom, že obžalovaný drogu vyráběl z léků a chemikálií, a to i na různých místech v Ch. to tvrdila svědkyně V. a svědkyně S. pak potvrzovala, že viděla výrobu obžalovaným v Ch. v bytě jistého M. u hráze přehrady S. (a to opakovaně). V. pak ve shodě s K. potvrzují i výrobu pervitinu obžalovaným v usedlosti na B. Ostatně podle obou uvedených svědkyň byl impulsem pro jejich seznámení a navázání kontaktů s obžalovaným právě fakt, že obžalovaný byl schopen pervitin vyrobit a svědkyním dodat. Soud prvního stupně zdůraznil, že z trestné činnosti je obviněný usvědčován kromě výpovědí shora jmenovaných svědkyň i výsledkem provedené prohlídky jiných prostor v usedlosti B., které nejméně od podzimu 2004 až do dne jejího konání užíval, a to nálezem chemikálií používaných k výrobě pervitinu. Byla zde také nalezena zbraň i látka obsahující metamfetamin, o kterých obžalovaný prohlásil, že jsou jeho věcmi. K těmto skutkovým závěrům prvostupňový soud uvedl: jsou podpořeny i výpovědí obžalovaného, jenž připustil, že nejméně při výrobě drogy asistoval. Nelze toto sice považovat za doznání výroby pervitinu, ovšem i sám obžalovaný připouští, že na výrobě měl určitý podíl. Svědkyně I. K., M. V. a L. S. též v podrobnostech vypověděly, kdy, na jakém místě, v jakém množství a za jakých podmínek od obviněného pervitin dostávaly. Okresní soud rovněž zdůvodnil, proč neakceptoval obhajobu obviněného spočívající především v tvrzení, že drogu nevyráběl a jmenovaným osobám ji dodal pouze v malém množství případů (vše v podrobnostech na str. 3 až 6 rozsudku okresního soudu).

V dovolání obviněný R. W. nenamítá, že předmětný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výhradně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud Chebu (následně i Krajský soud v Plzni) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud dodává, že z odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu plyne, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil Krajský soud v Plzni, popř. některé dále rozvedl, jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení (srov. zejména argumentaci na str. 2 a 3 rozhodnutí).

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v zákoně (§ 265b tr. ř.), je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. W. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k