6 Tdo 716/2003
Datum rozhodnutí: 24.07.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 716/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2003 dovolání, které podal obviněný M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici P. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 8 To 529/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 156/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 1 T 156/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným, že ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2000, č. j. 4 T 31/99-262, odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody za současného zrušení rozsudku Městského soudu Brně ze dne 26. 10. 1999, sp. zn. 12 T 221/96, kterým byl odsouzen taktéž pro trestný čin loupeže,

1. společně s již odsouzenými R. S. a M. P., dne 23. 1. 2002 kolem 21.30 hod. nejprve proti jeho vůli odvezli poškozeného T. D. z benzínové pumpy v B. na ulici J.za internát zdravotních sester na ulici N. v B., přičemž ve vozidle na něj M. B. mířil pistolí, po vystoupení z vozidla jej společně přinutili k vydání věcí tím způsobem, že M. B. jej ohrožoval střelnou zbraní, odsouzený M. P. udeřil do břicha a odsouzený R. S. do něj žduchl a vyzval jej k vyskládání všech věcí, které měl u sebe a položení na kapotu, a to peněženky s finanční hotovostí 650,- Kč a osobními doklady, klíčů a mobilního telefonu značky NOKIA 3310 v hodnotě 4.000,- Kč, které následně odcizili, čímž tomuto způsobili škodu v celkové výši 4.850,- Kč,

2. dne 23. 1. 2002 kolem 21.45 hod. v B. na ulici J. byl nejprve přítomen tomu, jak odsouzený S. pod pohrůžkou násilí přinutil poškozeného J. B., k vydání klíčů od vozidla Ford Sierra, do tohoto společně nasedli a u vstupní brány M. o. v B. byl přítomen tomu, jak odsouzený S. udeřil poškozeného J. B. a vyzval jej ke svlečení, na toto reagoval pouze konstatováním, že je páchána loupež a aniž mu hrozilo jakékoliv nebezpečí, ve shora popsaném jednání odsouzenému S. nezabránil.

Podle Městského soudu v Brně uvedenými skutky obviněný M. B. spáchal v bodě 1. trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2. trestný čin nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, přičemž pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s již odsouzenými R. S. a M. P. nahradit poškozenému T. D., škodu ve výši 5.750,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. B., ve vztahu k obviněnému odkázán s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2003, sp. zn. 8 To 529/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 24. 2. 2003, jeho obhájkyni JUDr. B. E. dne 21. 2. 2003, jak je ve spise dokladováno tzv. doručenkami na č. l. 117 a 118.

Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný M. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které bylo učiněno u Městského soudu v Brně dne 4. 4. 2003. Mimořádný opravný prostředek obviněný podal do výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest, přestože k takovému rozhodnutí nebyly splněny podmínky stanovené zákonem.

Obviněný poukazuje na skutečnost, že u hlavního líčení podal žádost o přikázání a odnětí věci ve smyslu § 25 tr. ř. Podle jeho názoru měl o této otázce rozhodnout nadřízený soud. Městský soud v Brně však žádost posoudil jako námitku podjatosti a sám podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že senát činný v této trestní věci není vyloučen z vykonávání úkonů v trestním řízení. Obviněný konstatuje, že do tohoto usnesení stížnost nepodal, neboť měl za to, že soud prvního stupně nebyl příslušný jeho žádost projednat. Odvolací soud přitom tuto námitku neakceptoval a shledal postup soudu prvního stupně správným. Obviněný dále namítá, že soud založil výrok o vině na výpovědích poškozených T. D. a J. B., kteří vystupovali jako utajovaní svědci. Uvádí, že právní úprava utajení svědků vyžaduje zřejmou hrozbu následků dle trestního řádu a nemožnost spolehlivě zajistit ochranu svědka jiným způsobem. Tvrdí, že v posuzovaném případě reálně neexistovala důvodná obava ze zřejmé hrozby, neboť od počátku mu byla totožnost i podoba svědků známa. Postupem soudu prvního stupně bylo proto porušeno jeho právo na soudní ochranu. Odvolací soud přitom vytkl soudu prvního stupně, že měl učinit opatření podle § 209 odst. 1 tr. ř.; nicméně podle jeho názoru nebyla zásada kontradiktornosti či jiná trestněprávní zásada porušena. Obviněný rovněž namítá, že mezi výpověďmi odsouzených M. P. a R. S. a poškozeného T. D. jsou značné rozpory, zejména v otázce zbraně, kterou měl poškozeného ohrožovat a zda byl poškozený do vozu vtažen násilím či nasedl dobrovolně. Proto navrhoval provedení důkazu konfrontací, vyšetřovacím pokusem a vypracováním znaleckého posudku. Soud prvního stupně rozhodl o vyloučení řízení ohledně jeho osoby k samostatnému projednání a rozhodnutí, a to z důvodu vypracování navrhovaného znaleckého posudku. Přitom se však nevypořádal s návrhem na doplnění dokazování konfrontací a vyšetřovacím pokusem a z rozsudku není ani patrno, proč těmto návrhům nevyhověl, ačkoli k tomu byl podle § 125 odst. 1 věty druhé tr. ř. povinen. Obviněný má za to, že z tohoto důvodu nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odvolací soud sice vytkl soudu prvního stupně porušení ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., nicméně se s jeho postojem ztotožnil.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadené usnesení Krajského soudu v Brně a současně zrušil i řízení předcházející a podle § 265l tr. ř. Městskému soudu v Brně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Dále ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 1 tr. ř. bylo podáním ze dne 6. 6. 2003 dovolání obviněného prostřednictvím jeho obhájkyně doplněno v tom směru, že Krajským soudem v Brně bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně, a to přesto, že byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podání rovněž opakovalo již dne 4. 4. 2003 uplatněné námitky proti konstatovaným rozhodnutím soudů obou stupňů včetně uvedení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a návrhu, jak má ve věci rozhodnout dovolací soud.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je dovolání obviněného přípustné, neboť z obsahu je zřejmé, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítá, že bylo zamítnuto jeho odvolání, i když v řízení mu předcházejícím byly dány dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Tyto námitky jsou však dílem neodůvodněné a dílem zcela irelevantní. Tvrzení obviněného, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, považuje státní zástupkyně za neodůvodněné. Další část jeho výtek se výlučně týká skutkových vad. V této souvislosti státní zástupkyně upozorňuje, že dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně. Přitom ale není patrné pod jaký dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. obviněný podřazuje námitku, že výslech svědků byl proveden až poté, co předseda senátu přijal opatření ve smyslu § 209 odst. 1 tr. ř. Jedná se ale o námitku, kterou nelze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b tr. ř. a obviněný nebyl zkrácen na svém právu klást svědkům otázky. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a je zjevně neopodstatněné. Rovněž vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání v případě, že by Nejvyšší soud rozhodl jiným způsobem, než je specifikován v § 265r odst. 1 písm. a) nebo písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř) předně shledal, že dovolání obviněného M. B. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Nejvyšší soud dále zjistil, že k doplnění dovolání ze dne 6. 6. 2003 není možné přihlížet.

Podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

Jak již bylo výše konstatováno, rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 24. 2. 2003 a jeho obhájkyni dne 21. 2. 2003. Stanovená dvouměsíční lhůta k podání dovolání proto obviněnému skončila uplynutím dne 24. 4. 2003. V doplnění dovolání ze dne 6. 6. 2003 byl kromě původně uvedeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. rovněž uplatněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto rozšíření dovolacích důvodů však ve smyslu § 265f odst. 2 tr. ř. nelze přihlížet.

Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolání lze podat jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod uplatněný obviněným podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného M. B. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru však nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod nejen formálně, ale i materiálně uplatněn.

Obviněný v dovolání namítá, že odvolací soud nenapravil vadné rozhodnutí soudu prvního stupně týkající se jeho žádosti o přikázání a odnětí věci podle § 25 tr. ř., která však byla posouzena jako námitka podjatosti. Rovněž tvrdí, že nebyly splněny zákonné podmínky stanovené v § 55 odst. 2, § 209 odst. 1 tr. ř. pro provedení výslechu T. D. a J. B. jako svědků, jejichž totožnost a podoba měla být utajena, v čemž spatřuje porušení svého práva na soudní ochranu. Dále soudu prvního stupně vytýká, že v rozporu s ustanovením § 125 odst. 1 věty druhé tr. ř. se nevypořádal s jeho návrhem na doplnění dokazování (provedení konfrontace a vyšetřovacího pokusu), přičemž odvolací soud ani tento nedostatek nenapravil. Podle Nejvyššího soudu obviněný nevznesl konkrétní námitky, že by ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., přičemž žádnou z uplatněných výtek nelze ani výkladem obsahu podaného mimořádného opravného prostředku pod zmíněné dovolací důvody podřadit.

Lze proto uzavřít, že v daném případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale důvody jiné, a to různé námitky procesně právního charakteru, které nelze podřadit ani pod další v § 265b tr. ř. taxativně uvedené dovolací důvody. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k