6 Tdo 696/2007
Datum rozhodnutí: 28.08.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 696/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2007 dovolání, které podal obviněný G. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 6 To 503/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 33/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 46 T 33/2006, byl obviněný G. D. uznán vinným, že

v přesně nezjištěné době, ve druhé polovině roku 2001, vylákal na poškozeném M. B., částku ve výši 70.000,- Kč pod falešnou záminkou, že částka bude určena orgánům policie na zatčení muže jménem V. Č., (alias N. Š.), kdy následně po předání částky tvrdil, že jmenovaný muž byl zadržen a peníze slouží jako důkaz pro policii, že osoba V. Č. je ve skutečnosti A. N. Š. a následně, že jmenovaný ve věznici zemřel, přičemž ve skutečnosti osoba pod jménem Č. nebo Š. se na území ČR ve vězení nenacházela a neprocházela žádnou dostupnou evidencí.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce jednoho roku.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. B., náhradu škody ve výši 40.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl jmenovaný poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, jak je popsán na str. 2 rozsudečného výroku, jímž měl (podle obžaloby) spáchat trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný G. D. a v jeho neprospěch státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 6 To 503/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný G. D. prostřednictvím obhájkyně blanketním dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. a které bylo dodatečně zdůvodněno.

V podání obviněný namítl, že již v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 8. 2004 nebyl skutek, jímž byl uznán vinným, kvalifikován tak, aby byla dodržena zásada totožnosti skutku. Z jeho popisu nebyl zřejmý rok ani místo, kde mělo ke skutku dojít. Přesto prvostupňový soud bez jakýchkoliv důkazů uvedl ve výroku svého rozhodnutí jako čas spáchání trestné činnosti druhou polovinu roku 2001 a jako místo činu kancelář v P. Tyto skutečnosti poškozený v roce 2004 neuváděl, téměř nic si nepamatoval. Ke stejně chybnému závěru dospěl ve výroku rozhodnutí i odvolací soud, a to přes nesporný závěr, že svědci S., P. a R., z jejichž výpovědí jako důkazu vycházel, v roce 2001 pro poškozeného nepracovali. V tomto směru obviněný předložil vyjádření Bc. L. S. ze dne 8. 8. 2006. Při neexistenci důkazů o tom, že se jednání mělo stát v roce 2001, je důvodná i námitka promlčení. Podle názoru obviněného bylo trestní stíhání vedené proti jeho osobě nepřípustné a rozhodnutí následně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V době zahájení trestního stíhání nebyl dostatečně odůvodněn závěr, že byl spáchán trestný čin. Výrok usnesení neobsahoval popis skutku, jak to vyžaduje ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř., byl neurčitý a nesrozumitelný. Obviněný namítl, že jeho osobě nebylo žádné podvodné jednání prokázáno a v tomto směru se žádné důkazy ve spise nenacházejí. Soudy obou stupňů se nevypořádaly s důkazy opatřenými v rozporu s trestním řádem, v důsledku čehož skutek nesprávně právně posoudily. Nebylo prokázáno, že by se obohatil tím, že někoho uvedl v omyl.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 6 To 503/2006, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že důvody nepřípustnosti trestního stíhání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jsou taxativně vymezeny v § 11 odst. l písm. a) až j) tr. ř., přičemž žádný z těchto důvodů nespočívá v tom, že není dána totožnost skutku, pro který byla podána obžaloba, se skutkem, pro který bylo trestní stíhání zahájeno. Rovněž vyjádřila nesouhlas s názorem obviněného, že obžaloba byla podána pro jiný skutek, než pro který bylo trestní stíhání zahájeno. Uvedla, že k namítanému porušení zákonnosti řízení nemohlo dojít tím, že v přípravném řízení byla na základě provedených důkazů omezena doba spáchání trestného činu na druhou polovinu roku 2001 a že jako místo skutku byla určena kancelář firmy. Nezákonnost řízení, která by znamenala, že trestní stíhání je nepřípustné, není dána ani namítaným promlčením trestního stíhání, neboť trestnost trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. zaniká uplynutím pětileté promlčecí doby. Jestliže se trestného jednání obviněný dopustil v roce 2001 a trestní stíhání bylo zahájeno usnesením vyšetřovatele dne 17. 8. 2004, které bylo obviněnému doručeno týž den, tak promlčecí doba před zahájením trestního stíhání neuplynula. Námitky obviněného ohledně nepřípustnosti trestního stíhání jsou tudíž zjevně neopodstatněné.

V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že obviněný namítl pochybení při právním posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu, avšak tuto hmotně právní námitku nijak neodůvodnil. Jeho výtky stran nesprávného způsobu hodnocení důkazů a rozpor s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. jsou mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, když v rámci nesprávného právního posouzení skutku nelze namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, vady v hodnocení důkazů apod. Takto použitá dovolací argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu a ani jinému ze zbývajících dovolacích důvodů stanovených v § 265b odst. 1 tr. ř.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřila ve smyslu znění § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného G. D. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

e) proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tak výše citované ustanovení se vztahuje na případy, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř., pro nějž trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, avšak příslušný orgán činný v trestním řízení o zastavení trestního stíhání obviněné osoby nerozhodl podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. l, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. l písm. a) tr. ř., čímž došlo k jinému, pro obviněného méně příznivému rozhodnutí.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný G. D. namítá, že výrok usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahoval popis skutku tak, jak to vyžaduje ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř., byl neurčitý a nesrozumitelný, nebyla dodržena zásada totožnosti skutku, kdy z jeho popisu nebyl zřejmý rok ani místo, kde k události mělo dojít. Tyto výhrady ale uplatněný a ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v § 265b tr. ř. zakotveny, obsahově nenaplňují. Ve vytýkaném směru tudíž nelze v dovolacím řízení věc přezkoumávat. Ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. je jediné, v němž trestní řád vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání, a to taxativním způsobem. V tomto výčtu však není obsažen důvod spočívající ve vedení trestního stíhání na základě usnesení o jeho zahájení, které neobsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované ustanovením § 160 odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek věci trestní pod č. 38/2005).

Nejvyšší soud pouze dodává, že z usnesení policejního komisaře Policie České republiky obvodního ředitelství kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Sdružení 1, Praha 4, ze dne 17. 8. 2004, ČTS: ORIV-3660/OOK-1-LI-2004, vyplývá, že předmětný skutek (bod II/1 usnesení) byl spáchán v přesně nezjištěné době zřejmě v roce 2001 na přesně nezjištěném místě v P. (č. l. 1 2 spisu). Pokud byl v dalším trestním řízení v obžalobě a odsuzujícím rozsudku tento skutek upřesněn z hlediska doby a místa spáchání (srov. jeho citaci v úvodu tohoto usnesení), nelze v tomto postupu spatřovat porušení zásady totožnosti skutku.

Dále obviněný v podrobnostech tvrdí, že trestní stíhání vedené proti jeho osobě bylo nepřípustné s ohledem na promlčení. Tato výtka obsahově uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. naplňuje, neboť podle znění § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda trestní řízení vykazuje namítanou vadu.

Na trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný G. D. uznán vinným, přičemž stejná kvalifikace předmětného skutku byla aplikována v průběhu celého přípravného řízení i v obžalobě, zákon v § 250 odst. 2 tr. zák. stanoví trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitý trest. Podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. platí, že trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta.

Jelikož vytýkaný skutek byl spáchán v roce 2001 a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo policejním komisařem vydáno dne 17. 8. 2004, G. D. bylo téhož dne doručeno a jeho překlad do italského jazyka mu byl doručen dne 21. 10. 2004 (č. l. 2 spisu), je námitka promlčení trestnosti činu zjevně neopodstatněná. V době zahájení trestního stíhání neuplynula promlčecí doba, která v daném případě u zmíněného trestného činu činila pět let. S obdobnou námitkou, jak byla uplatněna již v odvolacím řízení, se správně vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení i Městský soud v Praze (srov. argumentaci na str. 5 rozhodnutí).

V případě výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v soudním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný G. D. uplatňuje v dovolání námitky, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že se soudy nevypořádaly s důkazy, které byly shromážděny v rozporu s trestním řádem. Konstatuje, že v roce 2004 poškozený M. B. ohledně doby a místa spáchání skutku nic neuváděl. Dále nesouhlasí s tím, jaké skutečnosti soudy vyvodily ze svědeckých výpovědí a předkládá písemné vyjádření Bc. L. S. ze dne 8. 8. 2006. Nutno zdůraznit, že uplatněné námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují vůči správnosti a úplnosti soudy učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, tak v uvedeném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 4 (následně i Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Z příslušné části odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 4 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného usnesení na str. 4.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Pokud by obviněný uplatnil jen námitky konstatované v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přicházelo by v úvahu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnutí dovolání, neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného G. D. odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť z obou shledaných důvodů pro odmítnutí mimořádného opravného prostředku je stěžejní. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k