6 Tdo 682/2003
Datum rozhodnutí: 25.06.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 682/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2003 dovolání obviněných P. M. a V. Š., které podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 To 447/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 61/2002, a rozhodl t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných P. M. a V. Š. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 3 T 61/2002, byli obvinění P. M. a V. Š. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a podle § 235 odst. 2 tr. zák. byli oba odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání dvou let každý, přičemž výkon uložených trestů byl u obou obviněných podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. shodně podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Trestné činnosti se obvinění dopustili podle zjištění okresního soudu tím, že dne 11. 1. 2002 kolem 18.00 hodin ve V. M., okres V., na chodbě domu na ulici J. K. T. vylákal obviněný V. Š. do bytu obviněného P. M. poškozeného M. S., po příchodu do bytu za ním uzamkl dveře, obviněný P. M. po něm požadoval sdělení, kde se nalézají věci, které mu v dřívější době M. S. odcizil, nato ho oba obvinění bili po zádech ocelovým brouskem na nože o délce cca 40 cm, a obviněný P. M. poškozeného tímto donutil k napsání písemného prohlášení, že odcizené věci M. S. vrátí dne 14. 1. 2002, poté ze strachu před dalším bitím se podvolil obviněnému P. M. a svlékl se do naha a nechal se obviněným V. Š. ostříhat na hlavě, následně ho obviněný P. M. uchopil za levé ucho, žádal po něm vydání náušnice, kterou měl v tomto uchu a vyhrožoval uřezáním ucha, přičemž v druhé ruce držel nůž, čímž M. S. byl přinucen, aby strpěl, že mu náušnici ze žlutého kovu obviněný V. Š. odňal, přičemž obvinění poškozenému způsobili četné pohmožděniny hrudníku, ramene, paže a lopatek vlevo vzadu.

Odvolání obviněných P. M. a V. Š., podaná proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 To 447/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo shora uvedené usnesení odvolacího soudu doručeno dne 7. 1. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně, dne 8. 1. 2003 obviněnému P. M., jeho obhájci JUDr. J. D. a obviněnému V. Š., a dne 9. 1. 2003 obhájkyni obviněného V. Š., JUDr. J. K.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 7 To 447/2002, podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. D. dovolání, které bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu ve Vsetíně dne 20. 1. 2003, a uvedené usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně J. K., rovněž obviněný V. Š., přičemž toto dovolání bylo podle prezentačního razítka doručeno Okresnímu soudu v Písku dne 3. 3. 2003. Nejvyššímu soudu České republiky byla obě dovolání doručena spolu se spisovým materiálem nejprve dne 20. 3. 2003, poté, po odstranění nedostatků v procesním postupu podle § 265h odst. 1, odst. 2 tr. řádu na základě pokynu Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 344/2003, znovu dne 10. 6. 2003.

Obviněný P. M. zaměřil podaný mimořádný opravný prostředek do všech výroků soudů obou stupňů a své dovolání výslovně opřel o zákonný důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel namítl, že okresní ani krajský soud nijakým způsobem nevzaly v potaz skutečnost, že poškozený M. S. je osobou vícekrát trestanou, tedy nevěrohodnou, a na jeho výpovědi tudíž nelze postavit důkazní břemeno prokazující odsuzující rozsudek. Dále vyslovil obviněný P. M. podiv i nad tím, že nalézací soud se ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal s tím, že to byl právě obviněný a nikoliv údajně poškozený M. S., kdo 14. 1. 2002 přivolal policii, protože byl okraden, přičemž na poškozeném nebyly žádné známky zranění a na nic si v té době nestěžoval. Obviněný má tudíž za to, že soudy obou stupňů pochybily v tom směru, že zjištěné důkazy nesprávně zhodnotily. Požádal proto dovolací soud, aby podle § 265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušil jak rozsudek okresního soudu, tak usnesení soudu krajského a aby sám rozhodl podle § 265m tr. řádu tak, že se obviněný P. M. podle § 226 písm. a) tr. řádu obžaloby zprošťuje.

Rovněž obviněný V. Š. napadl svým dovoláním rozhodnutí soudů obou stupňů, a to ve výroku o vině i trestu, a také on namítl existenci zákonného dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že jak okresní soud, tak i krajský soud nesprávně posoudily skutek, který měl dovolatel údajně spáchat. Nesprávné posouzení spatřuje obviněný V. Š. jednak v tom, že již při vyšetřování policie nezajistila stopy, které by prokazatelně usvědčovaly obviněného ze spáchání vytýkaného jednání, jednak v tom, že soudy obou stupňů nesprávně vycházely z účelové výpovědi svědkyně M. B., matky poškozeného, nehledě na to, že tato svědkyně sama zpochybnila věrohodnost svého syna. Z těchto důvodů má dovolatel za to, že jak odvolací soud, tak soud prvního stupně skutek nesprávně právně posoudily, když vycházely z napadených skutečností. Obviněný V. Š. proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, a to ve výroku o vině i trestu, a aby přikázal věc okresnímu soudu k novému rozhodnutí.

Předseda senátu soudu prvního stupně postupně doručil v souladu s § 265h odst. 2 tr. řádu opisy dovolání Nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovoláním obviněných písemně vyjádřit a souhlasit s jejich projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svých podáních ze dne 30. 1. 2003 (ohledně obviněného P. M.) a 12. 5. 2003 (ohledně obviněného V. Š.), sp. zn. 1 NZo 100/2003, vyslovil názor, že jak dovolání obviněného P. M., tak dovolání obviněného V. Š. byla podána z jiných důvodů, než které jsou zakotveny v ustanovení § 265b tr. řádu a nadto oběma obviněnými formálně uplatněné dovolací důvody nejsou v souladu s obsahem písemného odůvodnění jimi podaných mimořádných opravných prostředků. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaných dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání podaná obviněnými P. M. a V. Š. jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť shodně napadají rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli tito obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Proto se Nejvyšší soud mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byly zachovány též lhůty a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněných P. M. a V. Š. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 4. 11. 2002, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému P. M. dne 8. 1. 2003, jeho obhájci JUDr. J. D. dne 8. 1. 2003, obviněnému V. Š. také dne 8. 1. 2003 a jeho obhájkyni JUDr. J. K. dne 9. 1. 2003. Dovolání podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců, a to dovolatel P. M. u Okresního soudu ve Vsetíně dne 20. 1. 2003 a dovolatel V. Š. tamtéž dne 3. 3. 2003. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu u obou dovolatelů zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněných splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za některý nebo některé z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Obvinění P. M. i V. Š. shodně podali svá dovolání z důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Citovaný důvod lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.

Jiné hmotně právní posouzení než posouzení skutku se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. I takové hmotně právní posouzení se však většinou nepřímo týká posouzení skutku, neboť trestní stíhání je vždy vedeno pro určitý skutek; pokud se hmotně právní posouzení vztahuje k trestu nebo k ochrannému opatření, zpravidla půjde o zvláštní dovolací důvody ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) až j) tr. řádu. Nesprávnost jiné skutkové okolnosti pak spočívá v tom, že soud mylně aplikoval určitou normu hmotného práva, a to tím, že použil jiný právní předpis nebo jiné jeho ustanovení, než které měl správně použít nebo sice aplikoval správný právní předpis nebo jeho odpovídající ustanovení, ale nesprávně jej vyložil. Jiná skutková okolnost je přitom v rámci dovolacího řízení posuzována pouze z toho hlediska, zda byla správně právně posouzena, resp. zda byla právně kvalifikována v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V kontextu takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. řádu. Tento závěr ostatně odpovídá i skutečnosti, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další, v pořadí již třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Proto Nejvyšší soud nemůže nikterak zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy, a to ani na základě případného doplňování dokazování; je povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení. Z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád ostatně další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V posuzovaných dovoláních však jak obviněný P. M., tak obviněný V. Š. sice citovali jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě tedy nebyl ve skutečnosti materiálně uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněnými namítaných pochybnostech o správnosti hodnocení okolností a důkazů rozhodných pro rozhodnutí o vině a tím i o trestu. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není, a tudíž Nejvyšší soud České republiky obě dovolání obviněných, formálně podaná z důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněných P. M. a V. Š. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v § 265b tr. řádu. O dovoláních obou obviněných rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. června 2003

Předseda senátu :

JUDr. Zdeněk S o v á k