6 Tdo 680/2011
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




6 Tdo 680/2011 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 dovolání, které podal obviněný E.S. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 7 To 3/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 59/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. S. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 3 T 59/2010, byl obviněný E.S. uznán vinným jednak pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jednak trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Obviněný byl odsouzen podle § 234 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 2. 2006, sp. zn. 50 T 4/2006, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 67 To 127/2006, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 41 T 7/2006, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 21 T 82/2006, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl odsouzen k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. J., částku ve výši 47.486,- Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně částku ve výši 3.850,- Kč.

Proti konstatovanému rozhodnutí obviněný E. S. podal odvolání.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 7 To 3/2011, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného E. S. uznal vinným, že
dne 6. 3. 2003, kolem 23.30 hod. v P., poblíž přemostění ulice V., na rohu ulic A. a B., kamenem rozbil okno u levých předních dveří zde zaparkovaného osobního motorového vozidla Fiat Punto, v hodnotě 80.000 Kč, jehož majitelem byl poškozený V. J., a které měl v užívání jeho syn poškozený M. J., vnikl dovnitř, usedl na sedadlo řidiče, odmontoval spínací skříňku od zapalování a snažil se vozidlo nastartovat v úmyslu vozidlo přechodně užít k jízdě, přičemž se poranil na ruce, avšak byl přistižen poškozeným M. J., který jej vyzval, aby vozidlo okamžitě opustil, načež z vozidla vystoupil a úderem pěstí do obličeje srazil poškozeného na zem a chtěl mu vytrhnout z rukou tašku s notebookem, kterou měl poškozený přehozenou přes rameno, přičemž když se mu to nepodařilo, poškozeného ležícího na zemi kopl do hlavy, a tašku s notebookem značky Asus, utrhl od popruhu a následně s ní z místa činu utekl, čímž poškozenému M. J. způsobil napadením zranění, které si vyžádalo krátkodobou hospitalizaci a odcizením notebooku škodu ve výši 47.486 Kč.

Takto zjištěný skutek odvolací soud právně kvalifikoval jednak jako pokus trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 249 odst. 1 tr. zák., jednak jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Obviněného odsoudil podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, za současného zrušení výroků o trestech z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 50 T 4/2006, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 67 To 127/2006, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 41 T 7/2006, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 21 T 82/2006, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. J., částku ve výši 47.486,- Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, částku ve výši 3.850,- Kč.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný E.S. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutkových zjištění, které učinil obvodní soud, přičemž odvolací soud tato pochybení nenapravil, ale přejal je do svého rozsudku.

Obviněný konstatoval, že odvolací soud nesprávně hodnotil výsledky zkoumání DNA u krevních stop nalezených v automobilu, stejně jako i výsledky rekognice. Podotkl, že ve svých výpovědích opakovaně tvrdil, že to nebyl on, kdo se s poškozeným pral, udeřil jej a odcizil mu notebook. Namítl, že nález krevních stop v automobilu jej sám o sobě nemůže usvědčovat i z toho, že by poškozeného následně napadl, pokud by jej tento jako útočníka při rekognici neoznačil. Zdůraznil, že je nutno vzít v úvahu, že k vyšetřování celé události došlo s velkým časovým odstupem (více jak sedm let), takže poškozený si nebyl schopen celou událost jednoznačně vybavit a jeho výpověď byla nepřesná. V této důkazní situaci mělo být jako jeden ze základních usvědčujících důkazů (ne-li jediný) rozpoznávací řízení, k němuž však došlo až dne 27. 7. 2010, tj. s odstupem více jak sedmi let. V tomto rozpoznávacím řízení však vypadal zcela jinak, než v době, kdy mělo k trestnému činu dojít; dříve měl o 20 kg více a nosil knírek, kterého by si poškozený nesporně všiml. Toto je zachyceno na fotografii, která byla cizineckou policií pořízena při jeho zadržení v březnu 2003.

Jak obviněný podotkl, i přesto, že se jeho vzhled po sedmi letech zásadně změnil, poškozený při rekognici doslova uvedl: nejpodobnější tomu pachateli mi připadá muž pod č. 3 (osoba obviněného ), ale rozhodně nemohu říci, že jej poznávám, prakticky to může po těch 7 letech být kdokoliv z nich (míněno figuranti) . Provedenou rekognicí tudíž nebyl z trestného činu usvědčen a za pachatele jednoznačně označen. V této souvislosti poznamenal, že nejistota poškozeného je pochopitelná, neboť celý zápas trval několik minut, odehrál se za nočního osvětlení, byl v šoku, překvapen útokem a v přímém kontaktu s útočníkem byl prakticky několik vteřin. Ve světle těchto okolností nelze podle obviněného považovat rekognici za důkaz, který by jej usvědčoval, když nebylo najisto postaveno, že by byl útočníkem, přestože byly v automobilu nalezeny krevní stopy se shodnou DNA. Vytkl, že výsledek zkoumání DNA bez usvědčující výpovědi poškozeného nemůže být brán jako důkaz postačující k jednoznačnému závěru o jeho vině, zejména když přítomnost ve vozidle nepopíral. Žádné další důkazy však proti němu předloženy nebyly. Obviněný dodal, že nic nemohou na této skutečnosti měnit ani hypotetické závěry soudu o tom, jaké a na které ruce měl útočník zranění, zda bylo shodné s jeho zraněním, obzvláště proto, když poškozený uváděl, že celý útok měl trvat velmi krátce. O zranění útočníka a krevních stopách nebyla výpověď poškozeného zcela jednoznačná; nevypovídal o tom co viděl, ale pohyboval se v úvahách o tom, čeho by si asi všiml, kdyby .... atd. Sám hovořil o jakési pravděpodobnosti, kterou stanovil na více jak 60% atd.

Závěrem dovolání obviněný konstatoval, že za situace, kdy soudy měly pochybnosti o jeho vině, mělo být rozhodnuto podle zásady in dubio pro reo a měl být obžaloby zproštěn. Pokud Městský soud v Praze neodstranil vytýkané vady rozsudku prvostupňového soudu a nesprávná skutková zjištění přijal, vedlo to ve svém důsledku k nesprávnému právnímu hodnocení skutku soudy obou stupňů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z popsaných důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 7 To 3/2011. Dále navrhl, aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout tak, že jeho osobu podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby, nebo aby dovolací soud po zrušení napadeného rozhodnutí sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. takto rozhodl.

Před rozhodnutím Nejvyšší soud obdržel sdělení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 5. 5. 2011, č. j. 1 NZO 430/2011-12, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného E. S. věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu znění § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného E. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný E.S. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Tak je tomu v případě, když obviněný upozorňuje na svou obhajobu, že to nebyl on, kdo se s poškozeným pral, udeřil jej a odcizil mu notebook. Uvádí, že k vyšetřování události došlo s velkým časovým odstupem, a tudíž poškozený M. J. nebyl schopen si celou událost jednoznačně vybavit. V této souvislosti zpochybňuje zejména provedenou rekognici, ale i důkazní hodnotu výsledků zkoumání DNA krevních stop nalezených v automobilu. Nutno zdůraznit, že všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat.

Z podrobného odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze, a to v návaznosti na příslušnou část odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané (byly ostatně vyjádřeny v tzv. skutkové větě výroku o vině), o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného E. S. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Současně je dána zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.

V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný E. S. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Městského soudu v Praze a rozveden zejména v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně do skutkových zjištění, na jejichž podkladě soud druhého stupně učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 249 odst. 1 tr. zák. a trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného E. S., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k