6 Tdo 655/2013
Datum rozhodnutí: 24.07.2013
Dotčené předpisy: § 175 odst. 1,2 písm. b) tr. zákoník



6 Tdo 655/2013-27

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. července 2013
o dovolání, které podali obvinění Ing. V. Z. , M. N. , a R. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 9 To 46/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 32 T 8/2012, t a k t o:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 19. 11. 2012, sp. zn. 32 T 8/2012, byli obvinění Ing. V. Z. a M. N. uznáni vinnými jako spolupachatelé podle § 23 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ) pokračujícím zločinem vydírání dílem podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a dílem podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku [v bodě 1) a 2) výroku o vině] a obviněný R. Č. jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku [v bodě 1) výroku o vině]. Této trestné činnosti se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustili tím, že:

1) v přesně nezjištěné době před 22:30 hodin dne 6. 6. 2011 v budově čp. .... na náměstí M. J. H. v obci Z., okres P. v., vyzval obžalovaný Z. poškozenou Z. O., za přítomnosti obžalovaného N. k písemnému uznání údajného jejího dluhu vůči obchodní společnosti Bavosetel plus s.r.o. ve výši 1.340.000,- Kč, a dále k podpisu směnky vystavené na stejnou částku a pro případ odmítnutí takové výzvy jí slovně hrozil oznámením jejího údajného podvodu policii a vyvoláním jejího trestního stíhání a odsouzení, což obžalovaný N. doprovodil hrozbou usmrcením v případě odmítnutí vyhovět zmíněnému požadavku, přičemž během dalšího pobytu poškozené ve zmíněném objektu jí obžalovaný Č. s vědomím průběhu předchozího jednání Z. a N. s poškozenou slovně hrozil usmrcením s úmyslem přimět ji tím k formálnímu uznání jejího údajného závazku, k čemuž se přidali ostatní dva obžalovaní opakováním výzev vůči poškozené k podpisu směnky, která pod vlivem zmíněných hrozeb vyjádřenému požadavku vyhověla a směnku podepsala,

2) v přesně nezjištěné době kolem 22:30 hodin dne 6. 6. 2011 v budově čp. .... na náměstí M. J. H. v obci Z., okres P. v., vyzval obžalovaný Z. poškozenou P. M., za přítomnosti obžalovaného N. k písemnému uznání údajného jejího dluhu vůči obchodní společnosti Bavosetel plus s.r.o. ve výši 1.180.000,- Kč a dále k podpisu směnky vystavené na stejnou částku, a takovou výzvu doprovodil hrozbou podáním trestního oznámení a vyvoláním jejího odsouzení, pokud jeho výzvě nevyhoví, obžalovaný N. doplnil výzvu k podpisu slovně vyjádřenou hrozbou okamžitého fyzického ublížení poškozené, která pod vlivem popsaného jednání obžalovaných zmíněnou výzvu přijala a předložené listiny podepsala.
Za to byl obviněný Ing. V. Z. odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Obviněný M. N. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti čtyř měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti měsíců. Obviněný R. Č. byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce dvaceti pěti měsíců, přičemž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená P. M. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání všech tří obviněných a poškozené byla Krajským soudem v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 9 To 46/2013, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podali všichni tři obvinění prostřednictvím svého obhájce Tomáše Máchy dovolání , přičemž uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudů podle nich spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.

Dovolatelé mají za to, že právní kvalifikace jejich jednání nemá oporu v provedeném dokazování. Připomněli, že usnesení o zahájení jejich trestního stíhání bylo na základě jimi podané stížnosti státním zástupcem zrušeno a postupem podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. nahrazeno rozhodnutím novým, v němž státní zástupce doplnil a upřesnil popis skutečností kladených obviněným za vinu. Podle obviněných však ani po těchto kosmetických úpravách nebyl důvod k aplikaci § 160 odst. 1 tr. ř., neboť nebyla naplněna skutková podstata zločinu vydírání. Již usnesení o zahájení trestního stíhání bylo podle obviněných nezákonné.

Dovolatelé považují za podstatný vztah údajných poškozených a obviněných, neboť namítají, že obě poškozené měly uzavřenu smlouvu, na základě které zprostředkovávaly pro firmu Bavosetel plus s. r. o. služby, tedy vyhledávaly potenciální zákazníky. Na základě této smlouvy se poškozené zavázaly, že v případě porušení této smlouvy uhradí pokutu. Orgány činné v trestním řízení pominuly trestní oznámení podané společností Bavosetel plus s. r. o. na podvodné jednání obou tzv. poškozených. Byť se jednalo ve své podstatě o stejnou záležitost a stejné skutkové jednání, na základě kterého bylo obviněným sděleno obvinění, toto oznámení zcela ignorovaly, i když obvinění předložili nepochybné důkazy týkající se uzavřených smluv s poškozenými, ze kterých je zřejmé, že se poškozené dopouštěly podvodu.

Podle dovolatelů se jednalo o klasický obchodněprávní vztah mezi firmou Bavosetel plus s. r. o., na jejíž straně stáli její zástupci (obvinění), a na druhé straně poškozené O. a M., které se zavázaly pro tuto firmu zprostředkovávat činnost uzavření nových smluv. V žádném případě nemohlo ze strany obviněných dojít k jakémukoliv vydírání, ale pouze k jednání mezi smluvními stranami a to bez jakéhokoli trestněprávního podtextu. Kriminalizaci uzavíraných dohod zapříčinily právě poškozené, aby se vyhnuly jakékoli zodpovědnosti a mohly použít toto trestní stíhání jako důvod nenaplnění případného smluvního vztahu či dohody, která s nimi byla na základě prověrky činnosti uzavřena.

Obvinění ve svých dovoláních činí závěr, že k naplnění skutkové podstaty zločinu vydírání ze strany obviněných by mohlo dojít pouze v případě, že právě to, co poškozené provedly, by nebyla pravda, a firma Bavosetel plus s. r. o. by chtěla získat nějakou neoprávněnou výhodu, zisk či jiný prospěch a na základě neprověřených skutečností to po tzv. poškozených vyžadovat, avšak bylo prokázáno, že tomu tak nebylo .

Proto Nejvyššímu soudu navrhli, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) se po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněnými podaného dovolání k němu vyjádřil. Má za to, že nelze přisvědčit obviněným v tom, že v jejich jednání nelze spatřovat bezprávné výhrůžky, neboť na plnění měli právní nárok. Obvinění požadovali po poškozených podepsání směnek na částky překračující milion korun, muselo jim být zřejmé, že na takové plnění zjevně nárok v daný okamžik nemají, neboť jim v okamžiku působení na vůli poškozených nemohl být znám skutečný rozsah nároků ani v hrubých obrysech.

Státní zástupce dále zdůraznil, že další aspekt, který námitku údajné oprávněnosti jednání obviněných jednoznačně vyvrací, je celková forma působení na vůli poškozených. Ze skutkových zjištění soudů je patrné, že obvinění poškozené zastrašovali, jejich pohrůžky pak nesměřovaly k do jisté míry legitimnímu upozornění na možné právní následky, ale zcela bez jakéhokoli základu přímo vyhrožovali uvězněním, fyzickým ublížením či dokonce smrtí. Z těchto skutečností jednoznačně vyplývá, že požadavek obviněných směřující k podpisu předmětných směnek byl nejen v daný okamžik neoprávněný, ale zároveň byl veden i zjevně neoprávněnými prostředky (k tomu odkázal na právní závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 215/2003). Uzavřel, že obvinění svým jednáním naplnili skutkovou podstatu přisouzeného zločinu jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní.

Státní zástupce na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že dovolání není důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s tím, aby bylo rozhodnuto podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž udělil výslovný souhlas k tomu, aby v neveřejném zasedání bylo o dovolání rozhodnuto i za situace, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než jím navrhované rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

S přihlédnutím k těmto teoretických východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti podaných dovolání.

Nejvyšší soud musí prvně konstatovat, že obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku nevznesli z velké většiny žádnou konkrétní hmotně právní námitku, kterou by brojili proti právním závěrům soudů nižších stupňů, jež se týkají právního posouzení skutku, resp. útoků popsaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Zcela mimo deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou jejich výhrady směřující vůči procesnímu postupu státního zástupce v reakci na stížnost vůči usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. na tvrzené ignorování trestního oznámení společnosti Bavosetel plus, s. r. o.

Veškeré výhrady dovolatelů, pokud se koncentrují na otázku skutkových zjištění soudů, příp. na způsob či rozsah provedeného dokazování, nejsou způsobilé naplnit po stránce věcného obsahu deklarovaný dovolací důvod. Ten je určen k nápravě vad hmotně právní povahy. Otázky týkající se způsobu či rozsahu dokazování, resp. i hodnocení provedených důkazů orgány činnými v trestním řízení, jsou upraveny právem procesním, nikoli právem hmotným, a tudíž pokud obvinění takové námitky ve svých dovoláních vznášejí, pak se s uplatněným dovolacím důvodem míjejí.

Je nezbytné uvést, že nepostačuje, aby dovolatel příslušný dovolací důvod toliko formálně uplatnil. Má-li být při uplatnění svého mimořádného prostředku úspěšný, musí svou argumentací i věcně naplnit, tzn. že [v případě uplatnění ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] musí v konkrétnosti vymezit, v čem skutek popsaný v odsuzujícím rozsudku (a nikoli v usnesení o zahájení trestního stíhání) vykazuje vadu svědčící o jeho právním posouzení (tj. proč nevykazuje znaky trestného činu, který v něm soud shledal, jak tvrdí dovolatelé).

V tomto nazírání je možno z veškeré argumentace obviněných s jistou mírou tolerance za námitku naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat jejich tvrzení, že

1) v posuzované věci se mělo jednat o klasický obchodněprávní vztah mezi zástupci společnosti Bavosetel plus s. r. o., tj. obviněnými, a údajnými poškozenými, jehož kriminalizaci zapříčinily poškozené,
2) o čin soudně trestný (zločin vydírání) by se mohlo jednat jen tehdy, pokud firma Bavosetel plus s. r. o. by chtěla získat nějakou neoprávněnou výhodu, zisk či jiný prospěch a na základě neprověřených skutečností to po tzv. poškozených vyžadovat . Jinými slovy vyjádřeno, z takto formulované námitky je možno dovodit, že obvinění namítají nedostatek protiprávnosti a tím i trestnosti svého činu.

Závěr o nedostatku trestnosti činu ovšem nelze činit jen v důsledku poukazu na rozpornost jednání poškozených se smluvně převzatými povinnostmi a od toho se odvíjejícího oprávnění obviněných k uplatňování sankčních prostředků (jak činí odvolatelé), aniž by současně byly hodnoceny formy a prostředky, které obvinění při působení na poškozené užili. Tyto jsou v podaném dovolání zcela upozaděny, resp. naprosto pominuty.

Sama skutečnost, že poškozené přiznaly, že některé smlouvy se zákazníky uzavřely v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení (z tohoto jednání nesou poškozené smluvní odpovědnost), neznamená, že by trestní odpovědnost obviněných, za jednání popsané ve výrokové části rozsudku, jehož podstatou je hrozbami vynucované uznání dle skutkových zjištění soudu údajného závazku (ad 1) či údajného jejího dluhu (ad 2), měla být vyloučena. V případě obou útoků skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil soud odvolací, vyznívají tak, že hrozba násilným jednáním nebo hrozba jinou těžkou újmou byla ze strany obviněných uplatněna a poškozené pak pod vlivem konkrétně uvedených hrozeb se vůli obviněných podvolily (Z. O. pod vlivem zmíněných hrozeb vyjádřenému požadavku vyhověla a směnku podepsala, P. M. pod vlivem jednání obžalovaných výzvu přijala a předložené listiny podepsala ). Právní závěr o naplněnosti znaků trestného činu vydírání není totiž podmíněn skutečnostmi, které dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku uvádějí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 02. 2003, sp. zn. 5 Tdo 215/2003, publikované v Souboru tr. rozh. Nejvyššího soudu, ve svazku 24/2003, pod č. T 571).

V posuzované věci není podstatné a rozhodující, zda se obvinění snažili získat nároky, na které měli právní nárok, byť i o tom lze (zejména z hlediska rozsahu uplatněného požadavku viz i hodnocení státním zástupcem) pochybovat, neboť sama tato skutečnost ještě nevylučuje trestnost jednání pachatele. Neoprávněnost (protiprávnost) jeho jednání (ve smyslu naplnění podmínky pro vyvození trestní odpovědnosti za trestný čin vydírání) může totiž spočívat nejen v tom, že pachatel poškozeného nutí k něčemu, co vůbec není oprávněn po něm požadovat a co poškozený není povinen činit, nýbrž i v tom, že tak jde-li o případ, že je oprávněn poškozeného nutit k určitému konání, opominutí nebo trpění činí prostředky (např. násilím) neodpovídajícími účelu nebo cíli, který má být dosažen . Tuto druhou formu, která odůvodňuje vyvození trestního postihu pachatele a posouzení jeho činu jako trestného činu vydírání, naplnili svými jednáním všichni tři dovolatelé.

Jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku zcela jistě naplnili znak skutkové podstaty zločinu vydírání, když nejen poškozeným slovně hrozili oznámením jejího údajného podvodu policii a vyvoláním jejího trestního stíhání a odsouzení (pohrůžka jiné těžké újmy), ale tuto svou výhrůžku doprovodili dále (pohrůžka násilí) hrozbou usmrcením v případě odmítnutí vyhovět zmíněnému požadavku /ad 1)/, příp. hrozbou okamžitého fyzického ublížení poškozené /ad 2)/.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že je nepochybné, že jednání obviněných naplňují všechny znaky skutkové podstaty zločinu, kterým byli uznání vinným [ jiného pod pohrůžkou násilí a jiné těžké újmy nutili, aby něco konal (ad 2), a spáchali takový čin nejméně se dvěma osobami (ad 1)]. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněných ze shora uvedených důvodů posoudil jako zjevně neopodstatněná a rozhodl o nich způsobem upraveným v ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý

Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil