6 Tdo 650/2011
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 650/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 dovolání, které podal obviněný P. L. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 8 To 30/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 116/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 1 T 116/2010, byl obviněný P. L. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Za tento přečin soud prvního stupně obviněného odsoudil podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 8 To 30/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadl obviněný P. L. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek a vyvodily nesprávné právní závěry.

Obviněný konstatoval, že z provedeného dokazování vyplynuly značné rozpory ve výpovědi důležitého svědka J. O., s nimiž se soudy náležitě nevypořádaly. Připomněl, že byl nejdříve obžalován ze zločinu loupeže, prvostupňový soud ve svém výroku zcela změnil skutkovou větu obžaloby, čímž nebyla zachována totožnost skutku a jeho osobu odsoudil za přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku. Došel k závěru, že nebylo užito žádného násilí, ani pohrůžky bezprostředního násilí. Neuvěřil však obhajobě obviněného, že svědek J.O. mu půjčil peníze, když tento jednal protiprávně, neboť peníze patřily jeho zaměstnavateli. Obviněný tudíž nemohl svědka uvést v omyl, neboť jmenovanému bylo naprosto zřejmé k jakému účelu budou použity. Vytkl, že soudy obou stupňů neprovedly jím navržený důkaz výslechem svědka D. H., zástupce firmy LAMART, a. s, který jednal s obviněným o způsobu a době vrácení dlužné částky. Poznamenal, že ze všeho vyplývá, že se jednalo o půjčku, tj. o občanskoprávní vztah. Současně vznesl otázku, zda vůbec způsobil škodu, když poškozená společnost LAMART, a. s., své peníze, které obviněnému půjčil zaměstnanec této společnosti svědek J. O., dostala okamžitě zpět, neboť byly opětovně použity k sázkám do výherních automatů, které vlastní jmenovaná společnost. Proto dovodil, že nebyla naplněna skutková podstata přečinu podvodu ani zločinu loupeže.

Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal prvostupňovému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby podle § 265m tr. ř. sám rozhodl rozsudkem a podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil jeho osobu obžaloby.

Před rozhodnutím Nejvyšší soud obdržel sdělení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, že se k obsahu dovolání obviněného P. L. nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas, aby za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu znění § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P.L.je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. L. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný shledává rozpory ve výpovědi svědka J. O. a tvrdí, že se s nimi soudy náležitě nevypořádaly. Uvádí, že neuvěřily jeho obhajobě a namítá, že nebyl vyslechnut jím navržený svědek. Nutno zdůraznit, že uplatněné námitky, které jsou v mimořádném opravném prostředku blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně zpochybňuje vznik jakékoliv škody a uvádí, že se jednalo o půjčku, tj. o občanskoprávní vztah. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Prostějově a rozvedený v jeho odůvodnění byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřadit ani výtku obviněného P. L., že nebyla zachována totožnost skutku. Lze však připomenout, že totožnost skutku neznamená naprostou shodu mezi skutkem, jak je např. popsán jednak v obžalobě a jednak v rozsudku. Na základě výsledků dokazování provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak přibýt. Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé šíři. Proto přihlíží i ke změnám skutkového stavu, k nimž při projednávání věci před soudem došlo. Totožnost skutku je v trestním řízení zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.).

Porovná-li se skutek, v němž je jednání obviněného P. L. popsáno, a to v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 2 Zt 44/2010-24 (č. l. 47 spisu) a v rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 1 T 116/2010 (č. l. 101 spisu), nelze souhlasit s dovoláním, že by došlo k takovým změnám, aby byla porušena totožnost skutku.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. L., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k