6 Tdo 650/2009
Datum rozhodnutí: 30.06.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 650/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2009 dovolání, které podala obviněná O. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 13 To 483/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 275/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné O. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 2 T 275/2008, byla obviněná O. Š. (dále jen obviněná ) uznána vinnou, že dne 27. 2. 2008, kolem 18.00 hodin ve S. jako řidička svého osobního motorového vozidla tov. zn. Toyota Rav4, reg. zn., při vyjíždění z místní komunikace T. , která je označena dopravní značkou P4 Dej přednost v jízdě , na silnici K. J. v místě, kde je tato označena jako silnice č., v km, řádně nesledovala situaci v silničním provozu a přehlédla zleva přijíždějící vozidlo tov. zn. Fiat Punto, reg. zn., v majetku L. K., bytem S., V., které řídil P. B., bytem S., M. n., jemuž v rozporu s ustanovením § 22 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. nedala přednost, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidel a zranění L. K., gen. shora, která utrpěla tupé trauma břicha, což způsobilo, že muselo být ukončeno těhotenství ve 34. týdnu gravidity a předčasné narození dcery B. B., bytem jako matka.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. a obviněnou odsoudil podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.

Proti konstatovanému rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 13 To 483/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V dovolání obviněná shrnula dosavadní průběh řízení. Připomněla, jak je trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., jímž byla uznána vinnou, vymezen v zákoně, přičemž jeho objektem je lidské zdraví, tj. normální funkce lidského těla včetně řádné funkce všech orgánů, které jsou potřebné k jeho náležité činnosti. Poznamenala, že trestní zákon ani jiný právní předpis nestanoví, co se rozumí pojmem ublížení na zdraví, a proto je nezbytné na takový stav usuzovat podle individuálních okolností každého konkrétního případu. Minimální doba, po kterou musí porucha zdraví (narušení obvyklého způsobu života, pracovní neschopnost) trvat, aby bylo možno ji považovat za ublížení na zdraví ve smyslu § 223 tr. zák., není jednoznačně stanovena. Musí však jít o takovou poruchu zdraví, která znesnadňuje postiženému obvyklý způsob denního života nebo výkon obvyklé činnosti, anebo má jiný vliv na obvyklý způsob života postiženého, a to nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu. Soudní praxe, i při zvažování všech dalších kritérií, přesto vychází z toho, že znesnadnění obvyklého způsobu života postiženého, popř. pracovní neschopnost, musí trvat nejméně sedm dní. Za ublížení na zdraví se tedy pokládá porucha zdraví poškozeného, která ztěžuje obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti po dobu okolo sedmi dnů. Naopak újma na zdraví nedosahující intenzity ublížení na zdraví , tj. jde-li o poruchu zdraví trvající zpravidla méně než sedm dní, může být přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

Dále obviněná uvedla, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně bylo pouze popsáno zranění poškozené, aniž by byla uvedena doba léčení případně doba pracovní neschopnosti. Namítla, že takovým způsobem popsaný skutek neumožňuje přezkoumatelný právní závěr o povaze újmy na zdraví z hlediska právní kvalifikace podle § 223 tr. zák. Vedle délky léčení a pracovní neschopnosti je totiž třeba zvažovat i povahu a závažnost utrpěného zranění, jeho konkrétní následky spočívající v omezení obvyklého způsobu života poškozené, jakož i skutečnou povahu a závažnost obtíží poškozené. Podle obviněné nelze ze skutkové věty výroku o vině jednoznačně dovodit, že v důsledku jejího jednání došlo k ublížení na zdraví poškozené v takové intenzitě a rozsahu, aby se mohlo jednat o trestný čin, a to s ohledem na shora uvedená kritéria. Dodala, že v odůvodnění rozsudku nejsou skutková zjištění a skutkové závěry vůbec rozvedeny; v tomto směru je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Skutek popsaný ve výroku o vině napadeného rozsudku a skutková zjištění rozvedená v jeho odůvodnění proto neskýtají dostatečný podklad, aby mohla být uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák.

Nesprávné právní posouzení skutku obviněná shledala i v tom, že výrok o vině v rozsudku prvostupňového soudu přesně neuvádí, jakou důležitou povinnost porušila. Z tohoto výroku vyplývá, že porušení důležité povinnosti se dopustila tím, že ...řádně nesledovala situaci v silničním provozu... . Takto vymezená povinnost však není řidiči zákonem uložena; podle § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. je řidič povinen sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích , přičemž porušení zmíněné povinnosti měl okresní soud zřejmě na mysli. Z odůvodnění rozsudku vyplývá pouze to, že obviněná naplnila skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. tím, že porušila ustanovení § 22 zák. č. 361/2000 Sb. a nikoliv i další povinnost, byť uvedenou nepřesně ve výroku rozhodnutí. Podle obviněné nejsou v rozsudečném výroku vůbec uvedeny skutková zjištění a závěry týkající se porušení ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. Popsaný skutek a absence jakýchkoliv skutkových zjištění, jak jsou rozvedena v jeho odůvodnění, tudíž neskýtají dostatečný podklad, aby mohla být uznána vinnou předmětným trestným činem.

S poukazem na popsané skutečnosti obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 13 To 483/2008, i rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 2 T 275/2008, a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně připomněla průběh řízení před soudy obou stupňů, jakož i obviněnou uplatněné námitky. Uvedla, že obviněná uplatnila dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pod který lze v dovolání vznesené výhrady podřadit. Rovněž poukázala na zákonné vymezení trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. s tím, že trestní zákon a ani jiný právní předpis nestanoví, co se rozumí pojmem ublížení na zdraví. V této souvislosti, a to konkrétními citacemi, v podrobnostech připomněla, jak je tento pojem vykládán soudní judikaturou.



Dále státní zástupkyně konstatovala, že poškozená L. K., která byla ve 34. týdnu těhotenství, utrpěla v důsledku předmětné dopravní nehody tupé trauma břicha, které způsobilo odloučení placenty, přičemž uvedený stav vyžadoval urgentní lékařský zásah k záchraně dítěte. Dítě přišlo na svět dříve a operační cestou, tzv. císařským řezem, takže po porodu matka i dítě vyžadovaly péči odpovídající zmíněnému stavu. V této spojitosti státní zástupkyně odkázala na výpověď ošetřujícího lékaře MUDr. P. R., který uvedl, že poškozená byla hospitalizována 5 dní. Pacientka prošla traumatickou událostí s následnou komplikací, která musela být řešena urgentní břišní operací. Takový pacient je první den imobilní, druhý a třetí den je mobilní jen s dopomocí sestry, je 5 dní hospitalizován, v důsledku čehož existuje pooperační diskomfort. V rámci pooperačního režimu je třeba tlumit bolest. Dobu do zahojení lékař stanovil kolem 4 týdnů. Pobyt v nemocnici vyhodnotil jako krátký, neboť v současné době je trendem propouštět z nemocnice brzy. Podle jeho slov byla pacientka po dobu do zhojení omezena v obvyklém způsobu života, neboť musela respektovat svůj zdravotní stav, tj. musela polehávat, neboť ji vše dříve unavilo, než u zdravého člověka.

Ve vyjádření státní zástupkyně zdůraznila, že i když hospitalizace poškozené netrvala po dobu delší než 7 dnů, která je soudní praxí považována za určitou hranici pro závěr, že došlo k ublížení na zdraví ve smyslu trestného činu podle § 221 nebo § 223 tr. zák., tak uvedená skutečnost ještě neznamená, že k tomuto následku nedošlo. Operační zákrok musel být u poškozené proveden, aby došlo k záchraně dítěte, které by po odtržení placenty nemohlo být v těle matky vyživováno, přičemž na životě bylo ohroženo nejen dítě, ale i samotná matka. Operace proběhla úspěšně, dítě i matka byly zachráněny, nicméně na straně matky se po operaci projevil zcela zřejmě diskomfort způsobený popsanou formou porodu. V důsledku toho se nemohla starat o dítě způsobem, jako kdyby na svět přišlo normální cestou (fyziologickým porodem). Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě porodu dítěte operační cestou je složitější u matky nastavit laktační proces. Podle sdělení lékaře odpovídá doba hojení 4 týdnům, přičemž v této době je třeba přizpůsobit život uvedenému pooperačnímu stavu. Nutno přihlédnout i k tomu, že dítě se narodilo předčasně, a proto potřebovalo zvýšenou péči. Z popsaných důvodů jde o újmu na zdraví takové intenzity a rozsahu, jak je vyžadována pro ublížení na zdraví podle § 221 nebo § 223 tr. zák. a která je potřebná pro odlišení od obdobného přestupku proti občanskému soužití.

Podle státní zástupkyně nemá obviněná pravdu, pokud tvrdí, že ve skutkové větě výroku rozsudku okresního soudu není řádně popsáno, že by se ublížení na zdraví dopustila porušením důležité povinnosti uložené jí podle zákona. V rozsudečném výroku je řádně uveden celý skutkový děj, který popisuje místo samotné dopravní nehody a jednání obviněné, včetně konkretizace povinností, které svým činem porušila. Jelikož řídila motorové vozidlo, byly tyto povinnosti konkretizovány vzhledem k zák. č. 361/2000 Sb. V rozsudku je citováno, že obviněná porušila ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) konstatovaného zákona, neboť se plně nevěnovala řízení vozidla a řádně nesledovala situaci v provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čehož nerespektovala ustanovení § 22 odst. 1 téhož zákona. Státní zástupkyně zdůraznila, že ustanoveními o přednosti v jízdě jsou stanovena důležitá pravidla, bez kterých by bezpečný a bezporuchový provoz nebyl možný, neboť jejich porušením dochází k bezprostřednímu nebezpečí střetu vozidel. Proto jde zpravidla o porušení důležité povinnosti uložené řidiči podle zákona (srov. rozhodnutí č. I/1996 Sb. rozh. tr.).

Závěrem vyjádření státní zástupkyně konstatovala, že ve skutkové větě rozsudku okresního soudu jsou popsány veškeré znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., jímž byla obviněná uznána vinnou. Dovolací námitky zpochybňující toto tvrzení tudíž shledala zjevně neopodstatněnými. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci výše citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V dovolání obviněná v podrobnostech namítá, že zjištěným jednáním nenaplnila znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, což uplatněný důvod dovolání obsahově naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena vytýkanou právní vadou.

Trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák. spáchá ten, kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Podle § 5 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí.

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění novel, v § 5 odst. 1 písm. b) stanoví, že řidič je kromě povinností uvedených v § 4 téhož zákona dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Podle § 22 odst. 1 citovaného zákona platí, že řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou Dej přednost v jízdě! nebo Stůj, dej přednost v jízdě! musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci.

Lze připomenout, že trestní zákon, ani jiný právní předpis nestanoví, co se rozumí ublížením na zdraví. Za naplnění tohoto pojmu se pokládá takový stav (onemocnění, poranění), jenž porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařského ošetření, i když nezanechává trvalé následky. Ublížením na zdraví bude změněný stav, který nastal např. déle trvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, poruchami nervstva, nechutí k jídlu, déle trvajícím vrhnutím, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod.; patří sem také případy, kdy nemoc, kterou již poškozený měl, se zhoršila. Ublížení na zdraví bude zpravidla ovlivňovat nepříznivě pracovní schopnost v tom smyslu, že vyřadí postiženého dočasně z pracovního procesu. Pracovní neschopnost sama o sobě nemusí vždy správně odrážet povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Je však důležitým kritériem při posuzování pojmu ublížení na zdraví, není však kritériem jediným ani rozhodujícím. Význam mají zejména skutečnosti, jako je povaha poruchy zdraví, jak byla způsobena, jakými příznaky se projevuje, který orgán a která funkce byla narušena, bolestivost poranění a její intenzita, zda a jaké lékařské ošetření vyžaduje, zda a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života postiženého a po jak dlouhou dobu, počítaje v to i vyřazení z pracovního procesu. Za ublížení na zdraví se pokládá porucha zdraví poškozeného, která mu ztěžuje obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti po dobu okolo sedmi dnů (srov. rozhodnutí č. 16/1986 Sb. rozh. tr.). Posuzování každého případu musí být komplexní a přísně individuální (srov. rozhodnutí č. II/1965 Sb. rozh. tr.). Dále je třeba posoudit, jaké potíže poškozený měl a zda odpovídaly lékařskému nálezu (srov. rozhodnutí č. 2/1966 Sb. rozh. tr.).

Za porušení důležité povinnosti lze považovat jen porušení takové povinnosti, jež má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kde tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku. (srov. rozhodnutí č. 11/1964 Sb. rozh. tr.). Aby bylo možno uznat, že jde o porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou podle zákona, musí soud zjistit, že mezi porušením důležité povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost (srov. rozhodnutí č. 31/1996, č. 5/1962 a č. 39/1963 Sb. rozh. tr.).

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Okresní soud ve Svitavách (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích) v rozporu s trestním zákonem, když skutek, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku (viz jeho doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák.

Zjištěným jednáním obviněná očividně porušila ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Jako řidička osobního motorového vozidla, když vyjížděla z místní komunikace, jež je označena dopravní značkou Dej přednost v jízdě! , na hlavní komunikaci řádně nesledovala situaci v silničním provozu a přehlédla zleva přijíždějící automobil, který řídil P. B., jemuž nedala přednost, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidel a zranění poškozené L. K. Porušení zmíněných zákonných ustanovení jednoznačně vyplývá z popisu tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž porušení ustanovení § 22 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. je dokonce přímo v rozsudečném výroku citováno. V uvedeném směru proto nelze akceptovat námitky obviněné, jak byly v dovolání uplatněny. Současně je zřejmé, že porušení těchto zákonných ustanovení má za dané situace zpravidla za následek dopravní nehodu a tím i nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, tj. jejich porušením může snadno k takovému následku dojít. V jejich nerespektování je tudíž potřebné spatřovat porušení důležitých povinností uložených podle zákona.

Rovněž je zjevné, že v příčinné souvislosti s jednáním obviněné došlo k dopravní nehodě, při které poškozená L. K. utrpěla tupé trauma břicha, což způsobilo, že muselo být ukončeno její těhotenství ve 34. týdnu gravidity a došlo k předčasnému narození dítěte. Zranění poškozené je nutno, i podle Nejvyššího soudu, jednoznačně označit za ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákona. Již samotný, a to v daném případě zcela nezbytně nutný chirurgický zákrok, rozhodně není možno z hlediska jeho charakteru obecně považovat za takovou záležitost, která by poškozenou následně neomezovala v obvyklém způsobu života nebo obvyklé činnosti po dobu okolo sedmi dnů. U hlavního líčení byl jako svědek vyslechnut MUDr. P. R., lékař gynekolog. Ten k osobě L. K. mimo jiné vypověděl: byla hospitalizována 5 dnů, prošla traumatickou událostí s následnou komplikací, která musela být řešena urgentní břišní operací. Takový pacient je první den imobilní, další dva dny je mobilní jen s dopomocí sestry. Jmenovaný lékař rovněž ke zdravotnímu stavu poškozené uvedl: Byla omezena v obvyklém způsobu života, běžné denní činnosti vykonávat nemohla. Měla určitý pooperační režim, trpěla bolestmi, které byly zmírňovány léky. Navíc předčasně narozené dítě zcela určitě potřebuje větší péči než dítě donošené (vše na str. 3 rozsudku prvostupňového soudu). Přitom zejména z této svědecké výpovědi, dále z lékařských zpráv a svědecké výpovědi L. K. bylo v soudním řízení důvodně usuzováno na naplnění zákonného znaku ublížení na zdraví u poškozené.

Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Svitavách a rozvedená v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněné jako trestného činu, jímž byla pravomocně uznána vinnou. Správnému právnímu posouzení, s nímž se v napadeném usnesení důvodně ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, odpovídá v rozsudečném výroku soudu prvního stupně též aplikovaná právní věta. S poukazem na skutečnost, jakým zjištěným způsobem obviněná porušila ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., je potřebné v jejím jednání, kterým způsobila poškozené L. K. ublížení na zdraví, spatřovat vědomou nedbalost ve smyslu znění § 5 písm. a) tr. zák. Námitky, které byly v mimořádném opravném prostředku formálně relevantně uplatněny, tudíž nelze akceptovat.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k