6 Tdo 647/2017
Datum rozhodnutí: 14.06.2017
Dotčené předpisy: § 196 odst. 1 tr. zákoníku



6 Tdo 647/2017-I
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. června 2017 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 9 To 62/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 126/2016, t a k t o :


Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 9 To 62/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.


Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
1) Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 15 T 126/2016, byl Ing. M. V. (dále jen obviněný, příp. dovolatel) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný byl za toto jednání odsouzen podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2) Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Hodoníně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 9 To 62/2017 podle § 256 tr. ř. zamítl.
3) Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, když v rozporu se zákonem se konalo veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. V této souvislosti se domnívá, že tímto postupem soudu druhého stupně byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podané dovolání odůvodnil tak, že v průběhu trestního řízení uvedl svoji doručovací adresu, která je odlišná od adresy místa jeho trvalého bydliště, a to J. , P. [adresa pro doručování], na kterou mu rovněž doručoval soud I. stupně. Soud odvolací však předvolání ani vyrozumění o konání veřejného zasedání o jeho odvolání na tuto adresu dovolateli nedoručoval, čímž bylo porušeno jeho právo na zákonnou lhůtu k přípravě na veřejné zasedání ve smyslu ustanovení § 233 odst. 2 tr. ř., čímž mu ve svém důsledku byla znemožněna osobní účast na tomto jednání a složení dlužné částky na výživném využitím účinné lítosti podle § 197 tr. zákoníku. Obviněný rovněž uvedl, že ve lhůtě k nástupu trestu prostřednictvím svého obhájce podal dne 6. 4. 2017 návrh na odložení výkonu trestu odnětí svobody, o kterém nebylo doposud rozhodnuto. Závěrem svého dovolání se obviněný domáhá, aby předseda senátu Nejvyššího soudu odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, a to až do doby rozhodnutí o dovolání a současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení odvolacího soudu a rozsudek nalézacího soudu a současně se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se nalézacímu soudu přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4) Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nepovažuje za nezbytné zaujímat k podanému dovolání stanovisko ani se k němu vyjadřovat, a to s ohledem na charakter námitek, které byly v dovolání uplatněny. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
5) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
6) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
7) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
8) Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§ 196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze jednat ve veřejném zasedání (§ 232 a násl. tr. ř.). Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Rovněž je vhodné zmínit, že podle § 12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob trestního řízení.
9) Nejvyšší soud ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 126/2016, zjistil následující skutečnosti. Obviněný uvedl adresu pro doručování P., J. (viz č. l. 45) a na této adrese také převzal 16. 12. 2016 vyrozumění o konání hlavního líčení (č. l. 110) a hlavnímu líčení byl také přítomen (č. l. 113). Rozsudek soudu prvního stupně rovněž převzal na shora uvedené adrese, kterou uvedl pro účely doručování, a to dne 30. 1. 2017 (č. l. 120). Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, kde rovněž uvedl adresu pro doručování P., J. . Dále se ve spise nachází (č. l. 128) předkládací zpráva a referát nařízeného veřejného zasedání s tím, že v předtisku této předkládací zprávy u bodu I. Předvolat k písm. a) vz. č. je uvedeno jako obvykle a dále je uvedena adresa pro doručování P., J. . Současně v rámci referátu je dále uvedeno také z opatrnosti vyvěšení na úřední desku . Pokud by bylo vycházeno z tohoto referátu, pak je nepochybné, že není pravdivé tvrzení obviněného, že mu nebylo doručováno soudem druhého stupně předvolání nebo vyrozumění na adresu, kterou uvedl jako kontaktní pro účely doručování. Z referátu není však zřejmé, zda obviněnému mělo být doručováno vyrozumění či předvolání, neboť bylo uvedeno jako obvykle [skutečnost, že bylo doručováno obviněnému vyrozumění o konání veřejného zasedání, vyplývá z následující žurnalizace spisu] (viz bod 10). Rovněž není zcela zřejmé, jaký význam pro účely doručování měl plynout z konstatování v referátu také z opatrnosti vyvěšení na úřední desku .
10) Dále Nejvyšší soud ze spisu soudu prvního stupně zjistil, že obviněnému bylo doručováno prostřednictvím doručenky do vlastních rukou Typ III. na adresu P., J. , která byla vrácena soudu druhého stupně dne 23. 2. 2017 se sdělením, písemnost nebylo možno vložit do schránky, vrací se soudu, adresát neznámý, o této skutečnosti bylo možné zanechat písemné oznámení v místě doručení . Jak Nejvyšší soud zjistil z dalších dokladů založených ve spise, obviněnému bylo na adresu pro doručování (doručenkou Typ III.) doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání, neboť tato písemnost vyrozumění o konání veřejného zasedání byla vyvěšena již dne 20. 2. 2017 na úřední desce Krajského soudu v Brně a sňata byla dne 2. 3. 2017, v den konání veřejného zasedání.
11) U veřejného zasedání předsedkyně senátu konstatovala, že vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo u obžalovaného prostřednictvím vyvěšení na úřední desku. Bylo zjištěno, že vyrozumění o konání veřejného zasedání nebylo možno doručit na adresu, kterou obviněný uvedl jako kontaktní. Dalo se předpokládat, s ohledem na to, co uváděl, že nebude zcela jasné, kde se bude zdržovat, proto předsedkyně senátu dala také pokyn protokolující úřednici, aby vyrozuměla obžalovaného o konání veřejného zasedání prostřednictvím úřední desky a dále uvedla u státní zástupkyně, obžalovaného byla zachována pětidenní lhůta k přípravě veřejného zasedání od doručení vyrozumění o jeho konání .
12) Jak již bylo shora uvedeno (bod 10), pokud bylo předsedkyní senátu konstatováno, že se dalo předpokládat, že se obviněný nebude na adrese pro doručování zdržovat, není zcela zřejmé, jak k uvedenému závěru dospěla, když předvolání k hlavnímu líčení obviněný převzal a k hlavnímu líčení se dostavil, stejně tak na uvedené adrese převzal rozsudek soudu prvního stupně. Není rovněž patrno, na základě jaké skutečnosti bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání vyvěšeno na úřední desce již dne 20. 2. 2017, když lhůtu, kdy byla písemnost [ne]doručena [fikci doručení], je nutno počítat ve smyslu § 64 odst. 4 tr. ř. Předně je nutno v souvislosti s doručováním uvést, že obviněnému bylo doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání. Nejednalo se tedy o doručení písemnosti vymezené v § 64 odst. 5 tr. ř., které vylučuje doručení písemnosti fikcí, jak má na mysli § 64 odst. 4 tr. ř. Dále bylo doručováno obviněnému na adresu, kterou sám označil za adresu pro účely doručování . Poštovní doručovatel v prohlášení uvedl, že z důvodu nemožnosti vložení písemnosti do schránky byla tato vrácena soudu, přičemž obviněný byl o této skutečnosti informován zanechaným písemným oznámením na místě doručení. Účinky fikce doručení nastávají za splnění následujících podmínek - v případě, že se obviněný v místě bydliště zdržuje, této podmínky však není třeba, pokud obviněný uvedl adresu pro doručování, což bylo v daném případě splněno. Rovněž tak byla splněna i druhá z podmínek pro fikci doručení nesmí se jednat o písemnost uvedenou v § 64 odst. 5 tr. ř. Rovněž tak bylo splněno, aby obviněný byl informován, kde si může zásilku vyzvednout (tato skutečnost plyne z prohlášení doručujícího orgánu viz § 64 odst. 2 tr. ř.). Dále z ustanovení § 64 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že nevyzvedl-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesilatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesilateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce . Jak plyne z prohlášení doručujícího orgánu, byla písemnost vrácena až dne 23. 2. 2017 soudu druhého stupně, přičemž však již byla od 20. 2. 2017 vyvěšena na úřední desce, a to až do 2. 3. 2017 (na základě pokynu předsedkyně senátu). V této souvislosti lze pouze pro úplnost dodat, že z oznámení a poučení, které se obviněnému dostalo na základě prohlášení doručujícího orgánu, který oznámení a poučení obviněnému zanechal, vyplynulo, že písemnost soud vyvěsí na 10 dnů na úřední desce. Písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po vyvěšení (doručenka Typ III.).
13) Pokud krajský soud předpokládal, že lhůta ke konání veřejného zasedání počala běžet od vyvěšení na úřední desce pak jeho závěr je s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyplývající ze zákonných ustanovení nesprávný. Nejvyšší soud však musí podotknout, že správný není ani závěr, konstatovaný předsedkyní senátu u veřejného zasedání ohledně zachování lhůty ke konání veřejného zasedání, a to ani v případě, že by vycházela z doručení písemnosti obviněnému vyvěšením na úřední desce soudu dne 20. 2. 2017 [shora již bylo uvedeno, že uvedený závěr je s ohledem na znění § 64 odst. 4 tr. ř. a další, výše uvedené, nesprávný], a to z níže uvedeného důvodu. Bylo-li by vycházeno z doručení dne 20. 2. 2017 [únor měl pouze 28 dnů] a veřejné zasedání se konalo dne 2. 3. 2017, přitom poslední den desetidenní lhůty uložení [což by bylo až se písemnost vrátila soudu dne 23. 2. 2017, viz výklad shora] se považuje za doručení a od uvedeného okamžiku se počítá pětidenní lhůta ve smyslu § 233 odst. 2 tr. ř. [vzhledem k tomu, že obviněný nebyl přítomen veřejnému zasedání, nemohlo dojít ke zkrácení této lhůty], pak je nepochybné, že lhůta ke konání veřejného zasedání nebyla zachována nejen ve vztahu k zákonnému počítání lhůty fikcí doručení ve smyslu § 64 odst. 4 tr. ř., ale nebyla splněna ani v souvislosti s konstatováním soudu druhého stupně, že vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo u obžalovaného prostřednictvím vyvěšení na úřední desku a že pětidenní lhůta k přípravě k veřejnému zasedání od doručení vyrozumění o jeho konání byla u obviněného zachována , a to ani za situace, kdy soud vycházel z nesprávného doručení-vyvěšením dne 20. 2. 2017 [do konání veřejného zasedání dne 2. 3. 2017 uplynulo méně než zákonem požadovaných 15 dnů].
14) Shora již bylo Nejvyšším soudem konstatováno, že obviněným bylo primárně namítáno, že nebyl o konání veřejného zasedání vyrozuměn na adresu, kterou uvedl pro účely doručování a od této skutečnosti odvozoval svoji argumentaci, kterou uplatnil v dovolání. Nejvyšší soud zjistil (bod 9, 10), že v tomto směru byla námitka obviněného nedůvodná, neboť mu bylo doručováno na adresu, kterou uvedl jako adresu pro doručování. Bylo však shledáno, že došlo k porušení ustanovení § 64 tr. ř. a § 233 odst. 2 tr. ř., neboť soudem druhého stupně nebyla uvedená ustanovení respektována a veřejné zasedání se konalo v nepřítomnosti obviněného, aniž by byla zachována lhůta ke konání veřejného zasedání, což odůvodňuje odkaz obviněného na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
15) Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného důvodným, a to z důvodů shora rozvedených, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 9 To 62/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, při respektování lhůt pro konání veřejného zasedání. Před rozhodnutím o dovolání odložil předseda senátu obviněnému výkon rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. června 2017 JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu