6 Tdo 645/2005
Datum rozhodnutí: 25.05.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 645/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2005 o dovolání, které podal obviněný Ľ. Ž., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 12 To 134/2004, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 7/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 7 T 7/2004, byl obviněný Ľ. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu totiž

I. obžalovaný Ľ. Ž.,

společně s I. F. a V. V. v období od počátku března 1992 do počátku měsíce října 1992 na různých místech Č. r. a S. r. odebírali prostřednictvím dalších osob, používajících dokladů firmy C., spol. s r. o. v H. K., padělaných dokladů neexistujících firem I., spol. s r. o. T., D. R. v. o. s. H. K., a na živnostenské listy těchto osob podvodným způsobem u řady organizací oproti vystaveným fakturám různé zboží v celkové výši 5,679.846,40 Kč, aniž měli v úmyslu faktury uhradit, takto získané zboží pod jeho skutečnou cenou dále prodávali dalším osobám a získané prostředky použili pro svoji osobní potřebu, konkrétně tak, že:

1)dne 12. 5. 1992 a 19. 5. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o., H. K., u firmy F. K., v K., oproti fakturám č. a alkoholické nápoje v hodnotě nejméně 1,128.996,--Kč,

2)dne 11. 5. 1992 a 18. 5. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o., v H. K., v K. M. a. s., v K., oproti fakturám č. a různé mléčné výrobky v hodnotě nejméně 364.455,-- Kč,

3)dne 18. 5. 1992 a 22. 5. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o. v H. K., u firmy T. spol. s r. o., T., v T., oproti faktuře č. různé elektrické spotřebiče v hodnotě nejméně 1,547.552,-- Kč,

4)dne 1. 6. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o., H. K., u firmy I. spol. s r. o., P., v P., oproti faktuře č. elektronické tlumočníky v hodnotě 114.720,-- Kč,

5)dne 2. 6. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o., v J. SD N. J., v N. J., oproti faktuře č. prací prášky v hodnotě nejméně 225.086,-- Kč,

6)dne 22. 6. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o., H. K., v T. V. C. a. s., v R. p. R., oproti fakturám č. a 60 ks barevných televizorů v hodnotě 806.370,-- Kč,

II. obžalovaný Ľ. Ž.

společně s I. F.

1)dne 19. 3. 1992 odebrali prostřednictvím J. V., na jeho živnostenský list ve firmě J. Š. v Č. B., oproti fakturám č., nealkoholické nápoje a cigarety v hodnotě nejméně 218.967,-- Kč,

2)dne 8. 10. 1992 odebrali prostřednictvím J. Č. na falešné doklady neexistující firmy I. T. spol. s r. o., u firmy P., V. M., v L., okres Č. K., oproti faktuře č. papírenské zboží v hodnotě 27.264,-- Kč,

III. obžalovaný Ľ. Ž.

dne 3. 9. 1992 a 11. 9. 1992 odebral prostřednictvím J. Č., na falešné doklady neexistující firmy I. T. s. r. o., u firmy R. a. s., Č. B., v závodě v T., oproti fakturám č. a různé potravinářské výrobky v hodnotě nejméně 177.284,40 Kč,

IV. obžalovaný Ľ. Ž.

společně s I. F.



dne 3. 12. 1992 odebrali prostřednictvím V. Č. pomocí falešných dokladů, znějících na neexistující firmu D. R. v. o. s., H. K., u firmy P. P., v P., oproti faktuře č. zábavnou pyrotechniku v hodnotě nejméně 216.319,- Kč, aniž v okamžiku provádění odběru měl v úmyslu vystavenou fakturu proplatit, odebrané zboží prodal pod jeho skutečnou hodnotu dalším subjektům a takto získaných prostředků použil pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozené organizaci škodu ve výši 216.319,-- Kč,

V. obžalovaný Ľ. Ž.

společně s I. F.

1)dne 21. 5. 1992 a 29. 5. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o., H. K., u firmy S. N. s. p., L. M., v L. M., oproti fakturám č., ovocné šťávy a různé alkoholické nápoje v hodnotě nejméně 149.197,-- Kč,

2)dne 3. 9. 1992 odebrali prostřednictvím J. V. na firmu C. spol. s r. o., H. K., v Z. Č. S., v odbytovém skladu v J., oproti faktuře č. různé nářadí v hodnotě nejméně 167.297,-- Kč, aniž měli v okamžiku jednotlivých odběrů v úmyslu vystavené faktury uhradit, do dnešního dne tak neučinili, takto získané zboží prodali pod jeho skutečnou cenou dalším subjektům a získané finanční prostředky použili pro svoji potřebu,

VI. obžalovaný Ľ. Ž.

1)dne 12. 9. 1992 do 14. 9. 1992 prostřednictvím J. Č. odebrali na doklady, vystavené ne neexistující firmu I. T. spol. s r. o., u firmy Z. T. R. n. K., v R. n. K., oproti fakturám č., nábytek a různé nářadí v hodnotě nejméně 144.995,-- Kč,

2)dne 24. 9. 1992 odebrali prostřednictvím J. Č. na falešné doklady, vystavené na neexistující firmu I. T. spol. s r. o., u firmy C. T. na nápoje spol. s r. o., D., okres N., oproti faktuře č. nealkoholické nápoje v hodnotě nejméně 56.400,- Kč, aniž měl v okamžiku jednotlivých odběrů v úmyslu vystavené faktury řádně uhradit, dosud tak neučinil, přičemž odebrané zboží prodal dalším subjektům za cenu nižší než skutečnou a takto získané finanční prostředky použil pro svoji potřebu.



Za to byl obviněný Ľ. Ž. odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný Ľ. Ž., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 12 To 134/2004, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 2. 2005 [§ 139 odst. 1 písm. b), cc) tr. ř.].

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze (a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové) podal obviněný Ľ. Ž. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (učinil tak slovní citací, podle níž rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutků, pro které byl odsouzen).

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že podle jeho názoru byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, a to zásada in dubio pro reo , neboť důkazy, které byly provedeny, nebyly hodnoceny v pochybnostech v jeho prospěch. V návaznosti na to poznamenal, že u soudu musí být vina prokázána na základě důkazů, které jsou naprosto přesvědčivé a nezpochybnitelné, k čemuž dodal, že v jeho případě tomu tak nebylo. V další části dovolání konkretizoval své výhrady. Zdůraznil, že byl v případě odběru televizorů v T. V. C., a. s., R. p. R. uznán vinným ze spáchání celého skutku, přestože svědek J. V. vypověděl, že ve jmenované firmě uskutečnil dva odběry televizorů, jeden z nich na vlastní pěst , do H. K. byla přivezena pouze polovina televizorů z celkového počtu 60 a druhou polovinu si jmenovaný svědek prodal sám. Výhrady vztáhl dovolatel rovněž k případu odběru pyrotechniky ve firmě P. P. Uvedl, že byl uznán vinným tímto skutkem, ačkoliv jediným usvědčujícím důkazem byla výpověď dopravce, který nevěděl, kdo si dovoz pyrotechniky objednal. K tomu dovolatel dodal, že tyto skutečnosti namítal ve svém odvolání, Vrchní soud v Praze se však s nimi řádně nezabýval a nevypořádal. Vyslovil pak názor, že při objektivním hodnocení důkazů za použití zásady in dubio pro reo měl být uznán vinným z odběru pouze poloviny barevných televizorů a měl být zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v odběru pyrotechniky. Za této situace mělo být jeho jednání posouzeno jako pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a měl mu být uložen podstatně mírnější trest.

Z těchto důvodů dovolatel v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 7 T 7/2004, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2005, sp. zn. 12 To 134/2004, s tím, že pokud nerozhodne ve věci sám, nechť vrátí věc Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co zrekapituloval námitky, jež obviněný uplatnil ve svém dovolání, uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu nemá. Vzhledem k tomu, že skutkem se zde rozumí skutek tak, jak byl zjištěn soudem, je zřejmé, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. K tomu státní zástupce dodal, že zásah do skutkových zjištění soudu by bylo možné v rámci řízení o dovolání připustit pouze v případě, kdyby existoval extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, což je v daném případě vyloučeno. V tomto případě byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, když bylo prokázáno, že obvinění I. F. a Ĺ. Ž. prostřednictvím tzv. bílých koní a dalších prostředníků, odebírali na faktury od řady organizací různé zboží, toto zboží převzali a sami nebo prostřednictvím dalších osob je pod cenou prodali, přičemž získané finanční prostředky si z valné části ponechali pro vlastní potřebu a pouze malou část takto získaných finančních prostředků předali jako odměnu svým pomocníkům obviněným V. V. a J. B. a tzv. bílým koním, přičemž příslušné faktury neuhradili. Podotkl, že v případě zmiňovaným dílčích skutků pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. sloužily soudu v případě odběru televizorů v R. p. R. (ad. I./6) vedle listinných důkazů jako důkazy zejména výpovědi obviněného I. F. a svědků J. V. (tzv. bílého koně) a F. Š. (dopravce) a obdobná důkazní situace byla i v případě odběru zábavné pyrotechniky v P. (ad. IV.). V návaznosti na výše uvedené státní zástupce konstatoval, že dovolatel formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jím uplatněné námitky stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. a toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný Ľ. Ž. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. /dovolatel sice neuvedl dovolací důvod odkazem na příslušné zákonné ustanovení, avšak citoval jeho slovní znění, takže nešlo o takovou vadu, která by byla důvodem pro postup podle § 265h odst. 1 tr. ř. či rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř./ podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající nesprávné skutkové závěry. Nenamítá rozpor mezi shora uvedeným popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Sám přitom na základě vlastních hodnotících úvah činí a prosazuje odlišná skutková zjištění. Teprve v návaznosti na to dovozuje, že měl být zproštěn obžaloby pro jeden z útoků (skutků) a uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák. spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím a za správné označených soudem odvolacím, tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

K tomu je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno.

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. května 2005

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý