6 Tdo 605/2002
Datum rozhodnutí: 12.09.2002
Dotčené předpisy:




6 Tdo 605/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2002 dovolání podané obviněným F. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2002, sp. zn. 9 To 126/2002, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 97/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný F. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 2 T 97/2001, uznán vinným, že

1) dne 22. 9. 2000 v dopoledních hodinách poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával ve věznici K., v místě svého trvalého bydliště v N. P., okres B., hrubě slovně napadl svoji družku K. B., této vyhrožoval zabitím s tím, že jí dává měsíc života, poté ji napadl i fyzicky, a to tak, že ji chytil pod krkem, začal škrtit a poté ji ohrožoval dřevěnou latí, přičemž v dalším jednání již nepokračoval, neboť na místo se dostavila přivolaná hlídka Obvodního oddělení Policie M.,

2) v nočních hodinách ze dne 24. 9. na 25. 9. 2000 v N. P., okres B., v místě svého trvalého bydliště si v dětském pokoji lehl do postele k E. B., tuto začal hladit přes oblečení po celém těle, poté ji celou obnažil a sám se také svlékl a přes její odpor, prosby i pláč, na ní vykonal soulož, stejným způsobem, za stejných okolností a tamtéž vykonal na E. B. soulož ještě ve dvou případech, a to v nočních hodinách ze dne 25. 9. na 26. 9. 2000, přitom jednal vždy za přítomnosti svých dětí A. Š., a F. Š., kteří jej při jeho jednání pozorovali, A. Š. je napomínala, aby svého jednání zanechal, což on nedbal, přičemž E. B. opakovaně sváděl k nemravnému a zahálčivému životu tím, že ji naučí souložit, jako to naučil její matku, že tímto způsobem si bude vydělávat peníze, že jí koupí roky a utečou tam, kde je nikdo nezná,

3) v přesně nezjištěný den od 24. 9. 2000 do 5. 10. 2000 tamtéž, pohlavně zneužil svou dceru A. Š., a to tak, že k ní přišel v době, kdy spala a začal jí třít svůj pohlavní úd o její nohu a v tomto jednání pokračoval i když se poškozená A. vzbudila, do doby jeho sexuálního ukojení,

4) dne 12. 10. 2000 kolem 13.00 hodin porušil slib daný soudci dne 8. 10. 2000 při rozhodování o vzetí do vazby v tom směru, že se nebude zdržovat v místě, kde se nachází K. B. se svými dětmi, neboť přijel na kole do místa svého trvalého bydliště v N. P. č. 100, okres B., kde před domem začal dětem B., a to E., J., a M., a svým dětem A. Š., a F. Š., vyhrožovat zabitím s tím, že jim všem amputuje hlavy a narazí je na klacky.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., v bodě 2) jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák., v bodě 3) jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 4) jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák. Obviněnému F. Š. za to uložil podle § 242 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně projednal ve veřejném zasedání dne 12. 4. 2002, sp. zn. 9 To 126/2002, a usnesením jej podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Opis rozhodnutí soudu druhého stupně byl doručen obviněnému F. Š. dne 15. 5. 2002, jeho obhájci JUDr. J. C. dne 20. 5. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 14. 5. 2002.

Obviněný F. Š. podal prostřednictvím právě jmenovaného obhájce dne 18. 7. 2002 u Okresního soudu v Břeclavi dovolání směřující do shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ve spojení se zmíněným usnesením Krajského soudu v Brně. Učinil tak z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny.

V podrobnostech podaného dovolání obviněný uvedl, že žádného z předmětných skutků se nedopustil a vše bylo výsledkem snahy jeho bývalé družky K. B., která jednak proti němu nepravdivě vypovídala, jednak k nepravdivým výpovědím zmanipulovala jak své děti, tak i jejich společné děti. Soud nesprávně vyhodnotil a nesprávně právně posoudil hodnotu svědeckých výpovědí z hlediska jejich věrohodnosti a nedostatečným způsobem posoudil znalecké posudky ohledně věrohodnosti svědků, čímž porušil ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a posléze i ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., neboť nedostatečně hodnotil a posoudil všechny okolnosti případu jednotlivě i v celém souhrnu.

Dovolatel poté, co v další části svého písemného podání v podstatě zopakoval argumenty shora uvedené a vytkl soudu, že se ani nezabýval při ukládání trestu příslušnými zákonnými ustanoveními, navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Břeclavi i usnesení Krajského soudu v Brně podle § 265k odst. 1 tr. ř. a uložil soudu prvního stupně znovu předvolat k výslechu svědkyni E. B., znovu provést výslechy E. B., A. Š. a F. Š., rovněž tak vyslechnout ředitelku Dětského domova v R. L. H., a posléze věc a všechny důkazy v souladu se zákonem znovu vyhodnotit a ve věci, při respektování všech zákonných ustanovení, rozhodnout.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření ze dne 21. 8. 2002 uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obviněným spatřován ve skutkových vadách, kdy je konstatována potřeba jednak doplnit dokazování a jednak jinak hodnotit ve věci pořízené důkazy. Toto obsahové zdůvodnění zvoleného dovolacího důvodu však odporuje koncepci dovolání, které není nástrojem změny skutkových zjištění ve smyslu odlišné definice skutku, než k jaké dospěly soudy obou stupňů na základě dvouinstančního řízení. Obviněný námitku týkající se nepřiměřenosti trestu zahrnul do výše uvedeného dovolacího důvodu, avšak zákon ve vztahu k výroku o trestu stanoví dva dovolací důvody, a to v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., které však obviněný neuplatnil. V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a aby takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1 , 2 písm. h) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Ze zákonného vymezení důvodů dovolání (§ 265b odst. 1 tr. ř.) vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obviněným v daném případě uplatněn, musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je pak dovozováno, že obviněný neměl být uznán vinným. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

V případě obviněného F. Š. soud prvního stupně učinil skutková zjištění popsaná ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, jimiž bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutků jako výše vyjmenovaných trestných činů. S těmito skutkovými a navazujícími právními závěry se Krajský soud v Brně jako soud odvolací ztotožnil, neboť v řádném odvolacím řízení a přezkoumání odsuzujícího rozsudku i řízení, které mu předcházelo, ve veřejném zasedání odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. září 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vypracoval:

JUDr. Jan B l á h a