6 Tdo 600/2003
Datum rozhodnutí: 19.06.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 600/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 6. 2003 dovolání obviněného J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 3 To 559/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 299/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. H. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 12 T 299/2001, uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., a za tento trestný čin a dále za sbíhající se trestné činy opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 11 T 198/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 3 To 358/98, byl podle § 235 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 11 T 198/97, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 3 To 358/98. Tímtéž rozsudkem byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Ing. L. K. škodu ve výši 22.000,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla tato poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného J. H., podané proti tomuto rozsudku, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 3 To 559/2002, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 6. 2. 2003 Městskému státnímu zastupitelství v Brně, dne 20. 2. 2003 obviněnému J. H. a dne 14. 2. 2003 jeho tehdejšímu obhájci, JUDr. P. H.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný J. H. dovolání jednak prostřednictvím obhájce JUDr. Z. P., určeného podle ustanovení § 18 zák. č. 85/1996 Sb. ve znění zák. č. 210/1999 Sb. Českou advokátní komorou, přičemž dovolání bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 13. 3. 2003 (viz číslo listu 369-370 spisu), jednak prostřednictvím obhájce JUDr. P. H., kterého si zvolil na základě plné moci, a toto dovolání bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 14. 4. 2003 (viz číslo listu 277-282). Dovolání zpracovaná oběma obhájci byla doručena se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 21. 5. 2003.

Obviněný J. H. opřel podaný mimořádný opravný prostředek v obou jeho vyhotoveních o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s tím, že provedenými důkazy nebylo prokázáno jeho jednání spojené s údajným vydíráním poškozené Ing. L. K., kdy dovolatel měl pod pohrůžkou násilí opakovaně, celkem třikrát požadovat na poškozené úhrnnou částku 22.000,- Kč. Nalézací soud navíc podcenil diagnózu poškozené, spočívající ve schizoafektivní poruše, když se ani nevypořádal se symptomy vytvářejícími terén pro subjektivně výhodné interpretace, snižující obecnou věrohodnost.

V petitu svého dovolání proto obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně včetně vadného jemu předcházejícího řízení podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil a obviněného zprostil obžaloby, popřípadě aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu po zrušení napadeného rozhodnutí přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň obviněný požádal Nejvyšší soud České republiky, aby postupoval podle § 265l odst. 4 tr. řádu.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu doručila opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 1 NZo 321/2003, zaujal názor, že dovolatel v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry, vyjádřené ve výroku o vině nalézacího soudu, jehož podobu nemůže nalézací soud měnit, neboť není soudem třetí instance. Mimořádný opravný prostředek tak byl obviněným podán z jiných důvodů, než jsou zakotveny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. řádu, vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci rovněž v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného J. H., podaný proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud České republiky současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

Dále se dovolací soud zabýval otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 15. 1. 2003, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému J. H. doručen 20. 2. 2003 a jeho tehdejšímu obhájci, JUDr. P. H., dne 14. 2. 2003. Dovolání podal obviněný jednak prostřednictvím obhájce JUDr. Z. P. u Městského soudu v Brně dne 13. 3. 2003, jednak prostřednictvím obhájce JUDr. P. H. u téhož soudu dne 14. 4. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Dále Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Obviněný J. H. své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud České republiky v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je navíc nutno zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad obsahuje trestní řád další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu dovolání obviněného J. H. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči skutkovým zjištěním soudu prvního i druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je případně až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění, resp. o zákonnosti důkazního řízení před soudy obou stupňů. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

Nejvyšší soud České republiky navíc shledal, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a vymezený ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí nalézacího soudu, s nímž se odvolací soud plně ztotožnil, formálně objasňuje všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci a použité právní kvalifikaci odpovídá.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené proto dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného J. H., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a shledal tudíž, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Ze všech shora uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

S ohledem na povahu věci a konkrétní charakter rozhodnutí dovolacího soudu nebyl na místě ani obviněným navrhovaný postup podle § 265l odst. 4 tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k