6 Tdo 585/2009
Datum rozhodnutí: 30.06.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 585/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2009 dovolání, které podal obviněný R. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 7 To 326/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 80 T 148/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 80 T 148/2007, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 235 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 80 T 81/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 7 To 150/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Oproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný na str. 2 až 3 rozsudku, jímž měl (podle obžaloby) spáchat trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený V. K., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný R. B. a v jeho neprospěch okresní státní zástupce ve Frýdku Místku.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 7 To 326/2008, bylo rozhodnuto:

I. Z podnětu odvolání okresního státního zástupce ve Frýdku Místku byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek v odsuzující části a za použití § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. byl obviněný R. B. nově uznán vinným, že

dne 26. 9. 2005 v době kolem 18.20 hodin ve F. na ul. D. před vchodem do domu čp. spolu s již pravomocně odsouzeným P. H. fyzicky napadli se slovy peníze L. Z. opakovanými údery pěstmi do hlavy, při tomto napadání se mu snažili z ruky vytrhnout aktovku s peněžní hotovostí 100.000,- Kč, přičemž o tuto aktovku se vzájemně přetahovali, v průběhu napadení L. Z. strhli z krku zlatý řetízek a z ruky zlaté hodinky a zmocnili se svazku klíčů, které předtím svíral v ruce, v napadání přestali a z místa utekli poté, co již odsouzený P. H. sesbíral ze země svůj rozpadlý mobilní telefon, který mu při útoku vypadl z kapsy, zlatý řetízek a zlaté hodinky zanechali na místě činu a se svazkem klíčů naložili nezjištěným způsobem a poškozenému tak způsobili škodu v přesně nezjištěné výši a shora popsaným útokem způsobili poškozenému zranění spočívající v tržné ráně v obočí vpravo délky 3 cm a zhmoždění očnicové krajiny vpravo s otokem a hematomem,

přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 12 T 80/2003, odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zák. a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 T 7/2003, odsouzen mimo jiné pro pokus trestného činu ublížení na zdraví dle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků nepodmíněně, se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 12 T 80/2003, z jehož výkonu byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 8 PP 221/2005, podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání pět a půl roku.

Takto popsaným jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Za tuto trestnou činnost obviněného nově odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 a § 42 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků nepodmíněně, přičemž pro výkon tohoto trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 19. 1. 2007, sp. zn. 80 T 81/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 7 To 150/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Ve zprošťující části zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citovaný rozsudek odvolacího soudu, a to ve výroku o vině v části I., podle něhož se dopustil trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., napadl obviněný R. B. (dále jen obviněný ) prostřednictvím obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Rovněž shledal, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (v jeho případě v druhé variantě). Současně konstatoval, že existuje extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry Krajského soudu v Ostravě.

Obviněný poznamenal, že je mu známo, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohou být dovolacím soudem přezkoumávány jen otázky, které souvisí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením otázky, jež má význam z hlediska hmotného práva. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, přičemž obviněný učinil tento nesoulad předmětem dovolání. Současně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/04, podle něhož výklad ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolacím soudem, lze označit za velmi restriktivní a odporující smyslu a záměru zavedení tohoto mimořádného opravného prostředku do trestního procesu.

Dále obviněný uvedl, že Okresní soud ve Frýdku Místku akceptoval při posouzení jednání ve vztahu k L. Z. jeho námitky o průběhu skutkového děje. Namítl, že Krajský soud v Ostravě, který shledal rozsudek nesprávným, učinil, pokud jde o hodnocení výpovědi svědka L. Z. na str. 7 a násl. rozhodnutí, opačné a zcela nesprávné závěry, jež v podání blíže rozvedl. Odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s jeho obhajobou o průběhu konfliktu s poškozeným; žádný z provedených důkazů ve vztahu k vytýkané trestné činnosti nesvědčí pro závěr, že by se dopustil jednání, kterým byl uznán vinným. K tvrzení krajského soudu, že svědek L. Z. vypovídá od samého počátku stejně, obviněný poznamenal, že opakování téže výpovědi ještě neznamená její věrohodnost. Nelze totiž přehlížet výpovědi zcela nezainteresovaných svědků, kteří popisují celou záležitost odlišně. Za nepodložený označil taktéž závěr, že J. U. nemohl mít zájem na fyzickém potrestání L. Z., neboť takové hrozby byly zaznamenány. Navíc bylo zjištěno, že došlo k fyzickému kontaktu mezi jeho osobou, P. H. a L. Z. Skutečnost, zda J. U. byl či nebyl v té době věřitelem, obviněný označil za nerozhodnou, neboť lidské jednání není motivováno vždy jen finančním prospěchem. Mimo svědka L. Z., jehož tvrzení připomněl, neexistuje jiný důkaz, na jehož základě by bylo možno učinit závěr o jeho vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Soud měl uvěřit výpovědi svědka P. H., protože vypovídal v trestní věci obviněného v postavení svědka, tj. s povinností mluvit pravdu, přičemž pro právní posouzení jeho jednání není důležité, jak bylo kvalifikováno jednání jmenovaného. O tom, že L. Z. měl mít u sebe nějaké peníze, obviněný vůbec nevěděl, a pokud tento svědek účelově tvrdí, že se snažil udržet v ruce tašku, opak je pravdou. Skutečnost, že motivem jeho jednání nebylo oloupit jmenovaného, lze dovodit i z výpovědí svědků V. H., P. B. i O. Č., který je navíc policistou. Ti potvrzují, že jeden z útočníků zvedl a podal L. Z. řetízek se slovy tady máš ten řetízek . Směrodatnou pro posouzení svého jednání obviněný označil výpověď svědka O. Č. (č. l. 106 a č. l. 252 spisu), že na zemi vedle poškozeného ležela černá aktovka, kterou nedržel. Jeho opačné tvrzení je tedy zcela účelové. Za důkazy nepodloženou označil obviněný úvahu státního zástupce, že i kdyby byl poslán za L. Z. jen za účelem vymožení dluhu, pak tato skutečnost žádným způsobem nevylučuje samotnou iniciativu pachatelů poškozeného nejen zbít, ale i tomuto uloupit jeho aktovku . Dodal, že s odkazem na citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/04 by smyslu dovolání odporovalo, pokud by soudy nepřihlížely k tomu, zda skutek, jak je popsán v odůvodnění rozsudku, byl skutečně prokázán. Podle obviněného je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán tím, že Krajský soud v Ostravě nevyslovil, že jeho jednání nevykazuje znaky trestného činu loupeže, čímž nerespektoval existující extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry.

Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 7 To 326/2008, v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a napadené rozhodnutí zrušil. Dále navrhl, aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem a jeho jednání ze dne 26. 9. 2005 kvalifikoval jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., případně jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a uložil mu mírnější souhrnný trest odnětí svobody, než jaký uložil Okresní soud ve Frýdku Místku. Uložený trest nerespektoval, že má nevykonaný zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 T 7/2003, ve výši 815 dnů a další trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců nepodmíněně z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 72 T 93/2007. Současně obviněný navrhl, aby byl přerušen výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 7 To 326/2008, přičemž poukázal na okolnosti vyplývající z dovolání, které vyvolávají pochybnost o vhodnosti výkonu napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že lze důvodně předpokládat úspěšnost dovolání.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupce shrnul dosavadní průběh řízení a obviněným vznesené výhrady. Připomněl, jak jsou dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. vymezeny v zákoně. Konstatoval, že námitky obviněného, které uplatnil prostřednictvím druhé varianty ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou důvodné. Zdůraznil, že odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě odpovídá ve všech směrech hlediskům stanoveným v § 125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud, a to po doplnění dokazování ve veřejném zasedání konaném o podaných odvoláních, přesvědčivě zdůvodnil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si některé z nich odporovaly. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, s jehož obsahem se státní zástupce ztotožnil, lze podle jeho názoru zcela logicky a v souladu s provedenými důkazy učinit spolehlivý závěr, že ze strany obviněného a P. H. bylo, bez ohledu na jejich původní motivaci k původnímu napadení L. Z., použito násilí, a to značné síly, v úmyslu zmocnit se jeho věci, tj. aktovky s penězi. Tento závěr je namístě, byť není možno spolehlivě prokázat, že obviněný a jeho společník věděli o peněžním obnosu, který se v aktovce nacházel. Zmíněnou podstatnou část skutkového děje nelze zpochybnit ani obhajobou obviněného, ani poukazem na výpovědi svědků V. H., O. Č., L. V. a P. B.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti státní zástupce shledal, že námitky uplatněné obviněným nejsou zjevně opodstatněné, a to především pro neexistenci vytýkaného údajného extrémního nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Proto ve vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Jelikož dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.



U obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádných opravných prostředcích (odvoláních) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádných opravných prostředcích dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný vznáší v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím uplatněný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný zpochybňuje věrohodnost výpovědí svědků zejména L. Z., ale i J. U. Tvrdí, že se odvolací soud nevypořádal s jeho obhajobou a že nebylo prokázáno jednání, jímž byl uznán vinným. Vytýká, že ohledně jeho jednání mělo být vycházeno ze svědeckých výpovědí P. H., V. H., P. B. a O. Č. Nutno zdůraznit, že všechny tyto námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Krajský soud v Ostravě učinil právní závěr, že jednáním popsaným ve výroku napadeného rozsudku (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše) a rozvedeným v jeho odůvodnění naplnil všechny zákonné znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák.

Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). V dovolání obviněný sice namítá extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry, avšak v posuzované trestní věci se o takový případ nejedná. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě vyplývá, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neboť takový návrh mohl podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně (§ 265h odst. 3 tr. ř.), který jej ale neučinil. Současně nebyl shledán důvod k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k