6 Tdo 573/2013
Datum rozhodnutí: 20.06.2013
Dotčené předpisy: § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoník




6 Tdo 573/2013 - 26


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. června 2013 o dovolání obviněného M.
B.,
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, ze dne 15. 1. 2013, č. j. 68 To 472/2012-393, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 15/2012,
t a k t o :




Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného
o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, ze dne 15. 1. 2013, č. j. 68 To 472/2012-393,
byl z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 10. 2012, č. j. 5 T 15/2012-377,
kterým byl obviněný uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, když pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o propadnutí věcí, a
nově podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. byl
uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a byl mu podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku soudu druhého stupně.


Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, ze dne 15. 1. 2013, č. j. 68 To 472/2012-393, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spočívá podle mínění obviněného v tom, že se nemůže smířit s tím, že by měl být osobou, která v tvrzeném období, v uvedených místech získala nezjištěné množství metamfetaminu a toto následně distribuoval, když ani jedna z těchto činností nebyla v jeho případě založena důkazní situací . V této souvislosti pak dává dovolacímu soudu na zvážení, zda změna hmotně právní situace nespočívá v tom, že důkaz příruční batoh se dostal do jeho moci nálezem a on sám po zjištění, jaké komponenty se v batohu nacházejí, učinil pouze to, že věc neodevzdal, resp. neučinil oznámení o nálezu, když uvedené jednání by mohlo být kvalifikováno jako přečin zatajení věci . V závěru podaného dovolání je poukazováno, na tu skutečnost, že byl v minulosti opakovaně trestán za stejnorodou drogovou trestnou činnost, a tudíž je automaticky vycházeno orgány činnými v trestním řízení, že je pachatelem . I přes skutečnost, že byl informován o podmínkách, za kterých lze dovolání podat, na jeho podání a projednání trvá a navrhuje, aby nejen dovoláním napadené rozhodnutí, ale také jemu předcházející rozsudek byly zrušeny a věc přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posuzován jako přečin zatajení věci podle příslušných ustanovení tr. zákona .


Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém přípisu Nejvyššímu soudu sdělil, že se k věci nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s tím, aby dovolání obviněného bylo projednáno v neveřejném zasedání.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.


Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.


Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.


Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).


Z podaného dovolání je zřejmé, že obviněný nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil soud odvolací o vině obviněného. V této souvislosti odkazuje na tu skutečnost, že s ohledem na jeho trestní minulost, kdy byl opakovaně trestán za stejnorodou trestnou činnost, vycházely orgány činné v trestním řízení ze skutečnosti, že obviněný je pachatelem předmětného trestného činu. Soudu dovolacímu předkládá ke zvážení vlastní verzi možného děje tj. zjištění, že se příruční batoh, který byl u něj zajištěn, s věcmi sloužícími k výrobě pervitinu se dostal do jeho moci nálezem, nejedná se o jeho věci, a tudíž mohl být stíhán pouze pro přečin zatajení věci .


Z podaných námitek vyplývá, že obviněný nahrazuje skutková zjištění soudu druhého stupně vlastním skutkovým zjištěním, kdy argumentuje tím, že se nejednalo o jeho věci, ale věci sloužící k výrobě pervitinu, které byly součástí batohu, který nalezl. Tento jeho závěr skutkové zjištění, je však v přímém rozporu se zjištěním soudu, který na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů dospěl mj. k závěru, že
obviněný od září roku 2010 do poloviny října roku 2011 na přesně nezjištěných místech města Kojetín vyráběl z léků obsahujících pseudoefedrin, které si sám zakoupil s využitím příslušných chemikálií látku obsahující metamfetamin, který zčásti použil pro svoji potřebu a zčásti distribuoval dalším osobám a takto jednal přesto, že byl pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně dne 25. 10. 2004, č. j. 18 T 171/2002-1565, a z výkonu trestu byl propuštěn dne 15. 8. 2010 .
Dále je potřebné uvést, že obsahově shodné námitky byly obviněným uplatňovány již v řízení před soudem prvního stupně a rovněž v řízení před soudem odvolacím vytýkal rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, navrhoval další důkazy s tím, že by měl být obžaloby zproštěn, neboť nebylo prokázáno, že by se uvedeného jednání dopustil. Obdobně vyznívá také dovolání, jak již bylo shora uvedeno. Soud prvního, ale zejména soud druhého stupně, který upravil právní kvalifikaci jednání obviněného, v odůvodnění svých rozhodnutí poukázaly na důkazy, které vinu obviněného na základě hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. prokazovaly.


K problematice zjištění skutkového stavu věci je nutno upozornit na to, že zjištěný skutkový stav je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.


S ohledem na výše uvedený okruh námitek je nutno uvést, že dovolací námitky obviněného jsou obsahově shodné s námitkami, se kterými se musel vypořádat již soud prvního, ale zejména druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí. Ve vztahu k takto koncipovanému okruhu námitek obviněného je nezbytné odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, ze kterého mj. vyplývá :
opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
(viz Soubor rozh. NS č. 408, sv. 17, C.H.Beck).


V předmětné trestní věci se však námitky, které obviněný uplatnil, staly předmětem hodnocení a soudy dospěly k závěru, že vina obviněného byla prokázána. Poukazuje-li však obviněný při použití stejných námitek skutkového charakteru na to, že by jeho jednání mohlo být ev. posuzováno jako přečin zatajení věci, pak je nutno uvést, že tyto námitky jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu právně irelevantními, neboť obviněný ve své podstatě se pouze snaží přesvědčit dovolací soud o správnosti své verze skutkového děje a o tom, že hodnocení důkazů soudem druhého stupně bylo nesprávné, když na základě provedených důkazů dospěl k jeho závěru o vině trestným činem podle § 283 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. K takto koncipovaným námitkám je nutno odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že

právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného.
Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.



Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo uplatněno obviněným formálně a na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že
označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.



S ohledem na takto koncipované námitky odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.


P o u č e n í :
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 20. června 2013



Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann