6 Tdo 564/2011
Datum rozhodnutí: 25.05.2011
Dotčené předpisy: § 353 tr. zákoník



6 Tdo 564/2011-22
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. května 2011 o dovolání obviněného P. P . , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2011, č. j. 6 To 572/2010-322, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 4 T 77/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2011, č. j. 6 To 572/2010-322, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň- město ze dne 26. 7. 2010, č. j. 4 T 77/2009-285. Tímto rozsudkem byl obviněný P.P. pod body 1.) 3.) výroku o vině uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s ustanovením § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost v průběhu zkušební doby zdržet se osobního, písemného i telefonického styku s osobami uvedenými ve výroku rozsudku.

Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, spatřuje v tom, že soud prvního stupně konal hlavní líčení dne 26. 7. 2010 v jeho nepřítomnosti, ačkoliv na podatelně soudu odevzdal kopii pracovní neschopnosti, protože v době jednání soudu byl v rekonvalescenci po závažné kardiologické operaci. V protokolu o hlavním líčení je mylně uvedeno, že se k soudu bez omluvy nedostavil. Dodal, že nejen doložil kopii pracovní neschopenky na podatelnu soudu, ale dokonce telefonicky mluvil se soudcem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, opřel o tvrzení, že v dané věci soud pečlivě nehodnotil zjištěné důkazy, nezabýval se věrohodností jednotlivých osob, a to zejména posouzením jejich výpovědí ve vztahu k motivaci uvádět nepravdivé skutečnosti. Upozorňuje dále na zásadní rozpory ve výpovědích B. P. ml. a T. B. ke skutku ze dne 28. 4. 2008. Domnívá se, že použitá výhrůžka nebyla způsobilá vzbudit důvodnou obavu, neboť pokud měl svědkům vyhrožovat zastřelením a tito shodně uvádějí, že u něj nikdy žádnou střelnou zbraň neviděli a navíc svědkyně B. P. st. orgánům činným v trestním řízení předložila písemnosti, že k ní obviněný má stále silný citový vztah a že by chtěl jejich soužití obnovit, je více než zřejmé, že samotní svědci z reálného uskutečnění údajných výhrůžek obavy nemají. Rovněž tvrdí, že v době spáchání trestného činu nebyl v P., ale na Slovensku, přičemž tato skutečnost nebyla spolehlivě vyvrácena. Poukazuje na princip ultima ratio zakotvený v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že vzhledem k důkazní situaci by bylo vhodnější posoudit jeho jednání jako přestupek podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 6 To 572/2010, a aby mu podle § 265k odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Má za to, že v dovolání obviněného zcela absentují námitky hmotně právní povahy, podřaditelné pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Údajnou nesprávnost výroku o vině obviněný odvozuje výlučně od odchylného náhledu na hodnocení provedených důkazů, z nichž potom dospívá k tvrzení, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav, neboť soudy podle jeho názoru ignorovaly zásady in dubio pro reo a ultima ratio, pokud jde o aplikaci trestních norem v této věci, a teprve z těchto východisek přistupuje k hodnocení hmotně právního posouzení skutku (interpretovaného odlišně od soudu). Takový postup však míří nikoli k aplikaci norem hmotného práva, nýbrž do oblasti skutkových zjištění, která nejsou sama o sobě napadnutelná dovoláním opřeným o předmětný dovolací důvod, nevyhovují však ani jiným zákonem stanoveným důvodům dovolání. Na tom nemůže ničeho změnit ani argumentace dovolatele různými soudními rozhodnutími, zejména proto, že v této věci nebyla zjištěna taková vada v postupu soudu, která by se dala označit za extrémní nesoulad mezi obsahem důkazů, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku ostatně existenci extrémního nesouladu obviněný v dovolání ani nezmiňuje. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž podle státního zástupce obviněný svými námitkami nenaplnil. Pokud jde o druhou oblast námitek uplatněných v dovolání, vztahovaných k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., ani v tomto ohledu nelze podle názoru státního zástupce obviněnému přisvědčit. V trestním spisu nejenže není založen žádný důkaz o pracovní neschopnosti (přičemž ani ten sám o sobě k řádné omluvě nemusí postačovat), ani v něm není uveden záznam předsedy senátu o telefonickém rozhovoru s obviněným, jímž by obviněný omlouval svou nepřítomnost u hlavního líčení, respektive žádal o jeho odročení, ačkoli ve spisu jsou jiné takové záznamy a lékařské zprávy založeny. Mimoto podle lékařských zpráv nebyl zdravotní stav poškozeného takový, že by mu bránil v účasti u hlavního líčení (viz zejm. č. l. 262), zvláště když byl schopen osobně na podatelně soudu odevzdat potvrzení o pracovní neschopnosti, jak tvrdí. Státní zástupce upozorňuje na to, že z pohledu této námitky je poněkud zvláštní skutečnost, že tvrzení o pracovní neschopnosti se objevuje teprve v dopise obviněného ze dne 5. 8. 2010 (č. l. 272), jímž žádá o poskytnutí kopií výslechů svědků vyslechnutých u hlavního líčení dne 26. 7. 2010, aniž by současně protestoval proti tomu, že soud jednal v jeho nepřítomnosti, a také to, že námitku zkrácení svého práva u hlavního líčení nevznesl obviněný v rámci odvolání, kde si pouze stěžoval, že mu nebyl soudem zaslán protokol z tohoto hlavního líčení (č. l. 295 verte). Podle státního zástupce není možno učinit jiný závěr, než k němuž dospěl již soud prvního stupně tedy, že obviněný svou neúčast u hlavního líčení dne 26. 7. 2010 řádně neomluvil - a bylo pouze na jeho vůli, zda práva účasti u jednání soudu využije nebo nikoliv, soud ho na tomto právu nijak nezkrátil. V tomto směru tedy nebylo možno obviněnému přisvědčit. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.)
a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Obviněnému byla obžaloba Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 1 T 340/2008, doručena dne 3. 8. 2009 spolu s předvoláním k hlavnímu líčení na den 7. 10. 2009. U tohoto hlavního líčení byl vyslechnut obviněný a svědci B. P. ml., T. B., M. K., K. V. a J. C. (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 147-163). Hlavní líčení bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 11. 12. 2009. Za přítomnosti obviněného byly provedeny výslechy svědků H. Š., B. P. st. a přečtena řada listinných důkazů (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 184 191). Toto hlavní líčení bylo odročeno na den 12. 3. 2010. Dne 11. 3. 2010 obviněný na podatelnu Okresního soudu Plzeň-město předal lékařskou zprávu primářky neurologického oddělení Městské nemocnice Plzeň PRIMAVED, a.s., MUDr. H. R. o nevhodnosti účastnit se soudních jednání kvůli zdravotnímu stavu. Jak vyplývá z úředního záznamu na č. l. 258, dne 11. 3. 2010 obviněný telefonicky také hovořil se soudcem Mgr. Vladimírem Žákem. Na základě lékařské zprávy soudce omluvu obviněného akceptoval, odvolal hlavní líčení na den 12. 3. 2010 a vyzval obviněného, aby soudu zaslal lékařské zprávy z vyšetření plánovaných na dny 15. 3. 2010 a 16. 3. 2010. Přípisem ze dne 12. 4. 2010 byl obviněný upozorněn na to, že při telefonickém rozhovoru přislíbil předložit zprávu o svém zdravotním stavu, která by zohledňovala nová vyšetření (č. l. 261). Na č. l. 262 se nachází lékařská zpráva Fakultní nemocnice Plzeň, chirurgické kliniky, ze dne 22. 3. 2010, vystavená MUDr. J. H. Z této lékařské zprávy vyplývá, že obviněný je po kardiochirurgické operaci s tím, že poté byla dvakrát řešena plastika kýly v jizvě v nadbřišku. Další lékařská zpráva Městské nemocnice Plzeň, PRIVAMED, a. s., oddělení neurogologie je na č. l. 263. Následně bylo dne 21. 4. 2010 nařízeno hlavní líčení na den 26. 7. 2010 (č. l. 263 verte). U tohoto hlavního líčení bylo přistoupeno k výslechu svědků J. K., J. K. a K.K. a čteny listinné důkazy podle § 213 odst. 1, 2 tr. ř. Podle § 211 odst. 5 tr. ř. byl k osobě obviněného za souhlasu státního zástupce čten znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Michala Hrona (č. l. 274-281).

Pro posouzení obecných podmínek pro konání hlavního líčení jsou podstatné ještě tyto další skutečnosti. Usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 12. 2008, č. j. MRPM-3522-66/TČ-2008-76, pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. obviněný převzal dne 6. 1. 2009 (č. l. 2). Obviněnému bylo dne 21. 5. 2009 umožněno prostudovat spis. Studium spisu za přítomnosti obhájkyně JUDr. Zuzany Havlové trvalo od 9.20 hod. do 9.40 hod. (č. l. 130), obviněnému bylo umožněno podat návrhy na doplnění dokazování, čehož využil.

Ze shora uvedených skutečností tedy vyplývá, že ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř. byly bezezbytku splněny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. V dané věci nejde o případ nutné obhajoby a obviněný nebyl v době hlavního líčení ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a nebyl ani stíhán pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebylo nutno přihlížet k ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. Zbývá posoudit správnou aplikaci ustanovení § 202 odst. 3 tr. ř.

Podle § 202 odst. 3 tr. ř. nedostaví-li se obžalovaný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců
a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř. K aplikaci tohoto ustanovení může soud přistoupit tehdy, když obviněný svou nepřítomnost u hlavního líčení buď nezdůvodní vůbec, anebo sice omluví svou neúčast, ale důvody omluvy nemůže soud akceptovat. Tak tomu je v tomto případě.

Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný předvolání k hlavnímu líčení na den 26. 7. 2010 převzal dne 26. 4. 2010 (č. l. 263 verte). Dne 5. 8. 2010 doručil soudu prvního stupně dopis s textem: Žádám o zaslání výslechu všech svědků, kteří byli vyslýcháni při hlavním líčení konaném 26. 7. 2010, jehož jsem se nemohl zúčastnit pro pracovní neschopnost (č. l. 272). V protokolu o hlavním líčení ze dne 26. 7. 2010 je uvedeno: Obžalovaný se nedostavil, žádným způsobem se neomluvil (č. l. 274). K dovolání obviněný připojil lékařskou zprávu praktického lékaře MUDr. M. D. ze dne 2. 3. 2011. Podle této lékařské zprávy byla dne 24. 6. 2010 u obviněného provedena reoperace epigastrické kýly. Vzhledem k tomu, že se jednalo o opakovaný a komplikovaný výkon, byl doporučen chirurgem převážně klid na lůžku, s vyloučením jakékoliv fyzické zátěže po dobu minimálně 6 týdnů.

Ve světle shora uvedených skutečností nutno dodat, že u obviněného byla lhůta pěti pracovních dnů k přípravě k hlavnímu líčení nařízeného na den 26. 7. 2010 podle § 198 odst. 1 tr. ř. zachována. V trestním spisu není založena žádná omluva, z níž by bylo v den konání hlavního líčení možno dovodit, že obviněný je v pracovní neschopnosti. Je zjevné, že jeho tvrzení ohledně řádné omluvy k hlavnímu líčení na den 26. 7. 2010 se vztahují k omluvě a k telefonickému hovoru k hlavnímu líčení na den 12. 3. 2010. Obviněný ostatně ani k dovolání nepřikládá doklad, že by skutečně potvrzení o pracovní neschopnosti na podatelnu Okresního soudu Plzeň-město předal. Uvedené vzbuzuje pochybnosti také s ohledem na tvrzení obviněného, že o pracovní neschopnosti telefonicky informoval soudce. O takovém rozhovoru není v trestním spisu žádný úřední záznam. A pokud by nebyl učiněn nedopatřením, neučinil by předseda senátu do protokolu o hlavním líčení poznámku, že se obviněný žádným způsobem neomluvil. Uvedené okolnosti jen dokreslují skutečnost, že omluva obviněného k hlavnímu líčení na den 26. 7. 2010 nebyla. Kromě toho potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovně právní účely. Potvrzení lékaře, že je pacient práce neschopným ještě neznamená, že není schopen dostavit se k hlavnímu líčení. K tomu, aby bylo možné považovat omluvu obviněného za řádnou, musí být vedle dokladu o pracovní neschopnosti soudu předložena aktuální lékařská zpráva ohledně zdravotního stavu; v opačném případě ji nelze považovat za relevantní. Dále je třeba uvést, že ani lékařská zpráva MUDr. M. D., kterou obviněný přiložil k dovolání, Nejvyšší soud nepřesvědčila, že by na straně obviněného v době konání hlavního líčení byly objektivní překážky, které by mu bránily se hlavního líčení zúčastnit. Z lékařské zprávy je patrno, že obviněný byl dne 24. 6. 2010 podroben reoperaci epigastrické kýly. Je tedy zjevné, že se jednalo o operační zákrok, který byl uskutečněn více jak měsíc před konáním hlavního líčení. Obviněný byl jistě dopředu lékaři informován o způsobu rekonvalescence a mohl tedy i s přihlédnutím ke svému zdravotnímu stavu a s dostatečným časovým předstihem informovat soud o překážkách, které mu bránily v účasti u hlavního líčení. Ostatně z nyní (k dovolání připojené lékařské zprávy) se nijak nepodává, že by u obviněného v době pooperačního zotavování nastaly nějaké komplikace, které by mu bránily se aktuálně z účasti u hlavního líčení omluvit. Omluvu, která byla předložena s dovoláním, proto nelze již považovat za včasnou a nelze akceptovat jako opodstatněnou a řádnou omluvu k hlavnímu líčení na den 26. 7. 2010.

Ustanovení § 202 odst. 3 tr. ř. ve svém znění zakotvuje právo obžalovaného být přítomen hlavnímu líčení a výslechu svědků a zúčastnit se provádění dalších důkazů. Nicméně tohoto práva obviněný může, ale nemusí využít. Obviněný se však tím, že svou účast u hlavního líčení na den 26. 7. 2010 nijak neomluvil, sám zbavil možnosti se ho zúčastnit. Nebrání-li obviněnému v účasti u hlavního líčení objektivní překážky, platí, že obviněný je povinen se k hlavnímu líčení dostavit (srov. § 90 tr. ř.), v opačném případě nemůže taková omluva obstát. Nepřítomnost obviněného u hlavního líčení je pak třeba přičítat k jeho tíži, kterou ale soud nezavinil. Lze tedy uzavřít, jestliže obviněný svou účast u hlavního líčení konaného dne 26. 7. 2010 řádně a včas neomluvil, sám zkrátil svoje právo na obhajobu tím, že se hlavního líčení nezúčastnil.

Pokud obviněný skutečně trval na účasti u hlavního líčení, nepostupoval dostatečně obezřetně, jestliže měl v úmyslu se hlavního líčení účastnit. Přestože neměl obhájce, z předchozí zkušenosti, kdy soudce na základě předložené lékařské zprávy vyhověl jeho žádosti a hlavní líčení nařízené na den 12. 3. 2010 odročil, věděl, jak v těchto případech postupovat. Za dané situace nelze soudu prvního stupně vytknout, že jednal v nepřítomnosti obviněného. Na straně obviněného nebyly zjištěny akceptovatelné objektivní překážky, které by mu bránily svou účast u hlavního líčení omluvit. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud neshledal, že by byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a že by bylo zasaženo do jeho práva na obhajobu.

U dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda obviněným vznesené námitky tento uplatněný dovolací důvod naplňují.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud shledal, že obsah dovolání obviněného k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenasvědčuje tomu, že by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru. Jeho námitky směřují do způsobu hodnocení důkazů, není spokojen s tím, jak se soudy vypořádaly s hodnověrností výpovědí jednotlivých svědků, poukazuje na rozpory ve výpovědích poškozených. Podle jeho názoru důkazní situace umožňovala, aby jeho jednání bylo posouzeno jako přestupek. V tomto směru poukazuje na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Nutno dodat, že toto ustanovení v novém trestním zákoníku je výrazem formálního pojetí trestného činu. Již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že se jedná o trestný čin. Každá skutková podstata obsahuje přesnou definici trestného činu, což ve své podstatě neumožňuje orgánům činným v trestním řízení překročit takto formálně vymezený rámec trestného činu daného zákonodárcem. V dané věci obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu (přečinu) nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Namítá-li, že jeho výhrůžky nebyly způsobilé vzbudit důvodnou obavu, nelze mu přisvědčit. Zvláště za okolností, jaké panovaly mezi poškozenými a obviněným, výhrůžka zastřelením (a to bez ohledu, zda je majitelem zbraně), byla v dané věci rozhodně způsobilá vyvolat u poškozených obavu z usmrcení. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Je zjevné, že z důvodu nevypořádaných majetkových vztahů v době po rozvodu byly mezi obviněným a B.P. st. velice napjaté vztahy. Soudy velice pečlivě hodnotily okolnosti daného případu, a to s přihlédnutím nejen ke vzájemným vztahům, příčinám neshod, ale i k osobě obviněného. V této souvislosti lze také dodat, že vyhrožování bylo doprovázeno chováním obviněného, které ilustrovalo jeho odhodlání výhrůžky splnit. Zcela zjevně to vyplývá z výhrůžky učiněné dne 26. 5. 2008, kdy obviněný nejenže vyhrožuje poškozeným, že je zastřelí a že jim z břicha vyrve střeva , následně ještě telefonuje, že se na uskutečnění této výhrůžky těší. Jak vyplynulo z dokazování, svědkyně se musely dokonce i nějakou dobu před obviněným skrývat, což rozhodně nesvědčí o tom, že by jeho výhrůžkám nepřikládaly význam. Pokud obviněný hovoří o určité vazbě k poškozené B. P. st., i z formulace uvedené v dovolání je zřejmé, že tento citový vztah přetrvává na straně obviněného, nikoliv na straně poškozené. Jakýkoliv osobní, písemný i telefonický styk s poškozenými osobami považoval soud prvního stupně za žádoucí omezit, což vyjádřil ve výroku rozsudku tím, že obviněnému uložil v rámci zkušební doby povinnost zdržet se uvedených kontaktů s poškozenými. Uvedené rovněž vypovídá o četnosti útoků, které obviněný vůči poškozeným směřoval. Není tudíž pochyb, že pokud jde o důkazní situaci, byla hodnocena soudy velice pečlivě s ohledem na silně narušené vztahy mezi dotčenými osobami. Hodnotí-li obviněný situaci jinak, nelze takovou námitku podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože její pravou podstatou je skutečnost, že se neztotožňuje s tím, jak byl skutkový stav soudy zjištěn. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav podle § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k § 125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř., zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.).

Lze shrnout, že uplatněné námitky obviněného výlučně směřují do oblasti skutkového zjištění. Proto nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že na argumentaci obviněného dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá, protože se právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení netýká. Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo ohledně tohoto dovolacího důvodu podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.

Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného P. P. podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. U dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozhodl o dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., což s ohledem na důvod odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není vyjádřeno ve výroku usnesení. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann