6 Tdo 540/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 540/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 4. 2005 o dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2004, č. j. 2 To 594/2004 554, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 111/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2004, č. j. 2 To 594/2004 - 554, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného M. M., Okresního státního zástupce v Olomouci a E. M. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2004, č. j. 4 T 111/2002 527. Citovaným rozsudkem byl obviněný uznán vinným pod body 1 6 rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a pod bodem 7 trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., za uvedené trestné činy mu byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. O nároku poškozených bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. Obviněný byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky uvedené pod bodem 1 - 2 obžaloby a kvalifikované obžalobou jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 1. 9. 2004, č. j. 2 To 594/2004 554, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podaném dovolání obviněný poukazuje na procesní vadu spočívající v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně není v souladu s tím, jak byl rozsudek vyhlášen, což by bylo možno zjistit poslechem zvukového záznamu. Dále poukazuje na to, že usnesení soudu druhého stupně nesprávně označuje osobu obviněného, kde místo správně uvedeného jména M. je uvedeno nesprávně M.. V další části své argumentace obviněný v podaném dovolání soudům prvního a druhého stupně vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a odkazuje na opodstatněnost důkazů, které navrhl, a tyto byly okresním soudem bez dalšího odmítnuty. Ve vztahu ke shora uvedenému navrhuje výslech svědků O. R. a O. M., předložení pokladního deníku, které by měly prokazovat, že z jeho strany (obviněného) nebyl dán podvodný úmysl. Pokud jde o skutkový stav uvedený pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, pak poukazuje na to, že k důkazům byly užity pouze zprostředkované výpovědi, kdy samotný poškozený nemohl se vyjádřit, neboť zemřel. K dalším útokům, kterými byl uznán vinným (bod 3 7 výroku rozsudku soudu prvního stupně) odkazuje na své předchozí vyjádření, kdy pouze využil nabídky třetí osoby a v tomto směru nebylo provedeno dokazování v potřebném směru, jak mj. již uváděl v bodě III. svého dovolání (tj. nezbytnost výslechu svědka O. M., O. R. a další). Závěrem poukázal na to, že se snažil podnikat a při tomto podnikání mu vznikly dluhy, které postupně hradil nebo měl vůli hradit, a proto považuje za nesprávné právní posouzení jeho jednání, neboť došlo ke kriminalizaci jeho osoby. Ve skutečnosti se však jednalo o podnikatelské riziko, přičemž i následnými zdravotními problémy se dostal do stavu, kdy nemohl některé své závazky uhradit, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Předně lze uvést, že obviněný sice v podaném dovolání odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak poukazuje na procesní vady, které se již staly předmětem přezkumu ve smyslu § 254 tr. ř. odvolacím soudem. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci ve svém usnesení ze dne 1. 9. 2004, č. j. 2 To 594/2004 554, na str. 5 k námitce obviněného, že při vyhlášení rozsudku nebyl vyhlášen výrok o zproštění obžaloby za jednání popsané pod body 1) 2), rozvedl, že si ověřil z protokolu o hlasování, že o této části rozhodl soud zprošťujícím rozsudkem, když uvedená skutečnost je rovněž zachycena v protokolu o hlavním líčení. Dále se odvolací soud zabývá rovněž problematikou pořízeného zvukového záznamu. K uplatněné argumentaci obviněného je potřebné uvést, že zmíněné námitky obviněného nemohou naplnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve smyslu výše rozvedeném.

Za nezpůsobilé naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí Nejvyšší soud označit další námitky, které obviněný uplatnil pod body II až IV. Formální vadou je odkaz na nepřesnost označení osoby obviněného. Zde lze pouze uvést, že oprava byla provedena usnesením ze dne 1. 11. 2004, kdy na místo nesprávně uvedeného jména M. bylo již správně uvedeno M. Pokud obviněný argumentuje dále tím, že nesprávné právní závěry vyplývají z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, je potřebné uvést, že v této souvislosti se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, odkazuje na nutnost provedení důkazů, které navrhoval již v řízení před soudem prvního stupně, které byly zamítnuty. Navrhuje provést doplňující výslechy svědků a předložení pokladního deníku. Uvedené skutečnosti svědčí pro závěr, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a prostřednictvím provedení nových důkazů, resp. opakováním provedených důkazů a jejich opětovným hodnocením, tentokráte ve smyslu představ obviněného se tento snaží docílit změny skutkového stavu věci a v závislosti na této změně dosáhnout následně také změny v právním posouzení. Za právně relevantní by bylo možno považovat námitku, že i při zjištěném skutkovém stavu nelze podvodný úmysl odsouzeného jednoznačně dovodit, pokud by však obviněný s touto argumentací nespojoval další skutečnosti. Ve vztahu k výroku o vině pod bodem 2) pak tvrdí, že došlo k úhradě dlužné částky, což měla prokazovat stvrzenka, avšak soudy (jak prvního, tak i druhého stupně) bez bližšího zdůvodnění dospívají k závěru, že se on obviněný protispolečenského jednání dopustil, přičemž soudu vytýká použití pouze zprostředkovaných výpovědí. Tedy i v tomto bodu se jedná o námitky skutkové, se kterými se soud prvního stupně vypořádal na str. 12 svého rozsudku. Obdobná argumentace je obviněným použita také u jednání, které je popsáno pod body 3 7 rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2004, č. j. 4 T 111/2002 527, kdy obviněný opětovně poukazuje na nedostatečně provedené dokazování a sám důkazy hodnocené soudy hodnotí tak, že tyto jsou v rozporu se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, avšak své vylíčení předmětné události považuje obviněný oproti zjištění učiněným soudem za správné. Ve vztahu k jednání obviněného pod body 3 7 rozsudku je však potřebné uvést, že soudy neuvěřily obhajobě obviněného a po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěly k závěru, že obviněný se jednání, pro které byl uznán vinným dopustil. Ve vztahu k výroku pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně obviněný pouze uvedl, že dluh co do výše a důvodu uznal a poškozené se nabídl dluh umořit prací, což však poškozená odmítla a on s ohledem na následné zdravotní problémy by nemohl ani splnit (ve vztahu k uvedenému jednání - bod 1 výroku rozsudku, nebyla tedy ani žádná námitka uplatněna).

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah zdůvodnění tohoto usnesení odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann