6 Tdo 530/2011
Datum rozhodnutí: 28.07.2011
Dotčené předpisy: § 30 tr. ř.



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2011 dovolání, které podal obviněný K.J. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 193/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 237/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K.J. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 9 T 237/2006, bylo rozhodnuto:
- podle § 37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 2 T 63/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle § 37a tr. zák. byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 1. 2007, sp. zn. 8 T 279/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Dále Obvodní soud pro Prahu 2 znovu rozhodl a obviněného K. J. uznal vinným:
- trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (pod bodem I. výroku),
- trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (pod bodem II. výroku),
- trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (pod bodem III. výroku),
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí popsáno.

Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný odsouzen:
- za skutek pod bodem I. výroku podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. k společnému trestu a podle § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců nepodmíněně; podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 11 T 47/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
- za skutky pod body II. a III. výroku podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně.
Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon těchto trestů zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost poškozeným nahradit:
- M. L., škodu ve výši 7.948,- Kč,
- T.S., škodu ve výši 7.800,- Kč,
- R.W., škodu ve výši 21.200,- Kč,
- T. S., , škodu ve výši 9.600,- Kč,
- J.B., škodu ve výši 60.200,- Kč,
- R. A., škodu ve výši 28.500,- Kč,
- M.B., škodu ve výši 10.000,- Kč,
- R. P., škodu ve výši 8.000,- Kč.

Vůči tomuto rozsudku obviněný K. J. podal odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 193/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Rozhodnutí odvolacího soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. a), b), c), g), l ) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 193/2008, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 9 T 237/2006, a přikázal věc k novému projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Dále navrhl, aby bylo rozhodnuto, že se nebere do vazby. Současně požádal předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 2, aby podle § 265h odst. 3 tr. ř. předložila spis Nejvyššímu soudu s návrhem na přerušení výkonu trestu odnětí svobody u jeho osoby.

Obviněný uvedl, že v jeho trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 237/2006 byla dne 29. 8. 2006 Okresním státním zastupitelstvím v Berouně podána obžaloba, sp. zn. 2 ZT 252/2006, k Okresnímu soudu v Berouně, který vyslovil usnesením ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 2 T 129/2006, svou místní nepříslušnost. V důsledku písařské chyby v obžalobě bylo u skutku poškozeného J. B. (nejtěžším z trestných činů) chybně uvedeno jako místo jeho spáchání správní obvod P., ačkoli byl spáchán ve správním obvodu P. V návaznosti na to Vrchní soud v Praze chybně určil k projednání Obvodní soud pro Prahu 2 (usnesení sp. zn. 5 Ntd 18/2006; č. l. 95 97 spisu). Ve spise se nachází notářské prohlášení JUDr. Václava Halbicha, že smlouva o půjčce mezi obviněným a poškozeným B. byla podepsána v jeho kanceláři v P. K projednání věci byl tudíž příslušný Obvodní soud pro Prahu l. Obviněný vyslovil nesouhlas se závěry soudů obou instancí, že písařská chyba není takovou změnou okolností podle § 222 odst. 1 tr. ř. Dodal, že k písařské chybě se nepřihlíží, pokud není podkladem pro chybné rozhodnutí. V daném případě však k nejtěžšímu skutku došlo v P., tak jako u předešlých skutků z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 2 T 63/2003, ke kterým byl skutek jmenovaného poškozeného pokračujícím trestným činem. Vzhledem k usnesení Vrchního soudu v Praze nebyla věc opětovně předložena nadřízenému soudu k rozhodnutí.

Dále obviněný připomněl, že opakovaně uplatnil námitku podjatosti předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Z.Z., kterou shledal ve skutečnosti, že se osobně znala s jeho bývalou manželkou J. J. V tomto směru odkázal na příslušná usnesení soudů obou stupňů a na vyjádření předsedkyně senátu prvostupňového soudu k návrhu na kárné řízení. Vytkl, že soudy vždy vyřídily tuto námitku formalisticky, přičemž zastupující místopředseda obvodního soudu JUDr. Jiří Říha, Ph.D. dokonce na jeho osobu podal dne 24. 8. 2010 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 345 odst. 1, 3 písm. c), d), e) tr. zákoníku. Poukázal na prohlášení J. J. ze dne 19. 4. 2010 a namítl, že soudy ji opakovaně odmítly předvolat k výslechu v rámci námitek podle § 30 odst. 1 tr. ř. Rovněž odkázal na pracovní smlouvu jmenované u prvostupňového soudu, na ukončení zaměstnaneckého poměru a na ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnance, na odůvodnění stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 9 T 237/2006, na usnesení téhož soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 9 T 237/2006, a na vyrozumění předsedy soudu JUDr. Ivana Kratochvíla. Zmínil i přípis soudu prvního stupně ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Spr 3001/2007 (reakce na dopis J. J. ze dne 11. 1. 2007 JUDr. Ivanu Kratochvílovi), z něhož vyplývá, že obvodní soud byl již 11. 1. 2007 vyrozuměn o skutečnosti, že jmenovaná je manželkou obviněného, proti kterému jsou u předmětného soudu vedena dvě trestní řízení pod sp. zn. 8 T 279/2006 a sp. zn. 9 T 237/2006. Uvedl, že J. J., která se v souvislosti s probíhajícím rozvodovým řízením snažila jeho osobu poškodit, byla přesto dne 30. 9. 2008 přijata na pozici administrativní pracovnice do trestní kanceláře senátu 8 T a následně senátu 9 T, kde mimo jiné zpracovávala i postagendu ve věci sp. zn. 9 T 237/2006 a vypracovala příkaz dodání jeho osoby do výkonu trestu odnětí svobody. JUDr. Zuzana Zápalková, která zdůraznila, že se nenechá vtáhnout do osobního sporu obviněného a jeho manželky, svůj názor vyjádřila v usneseních ze dnů 29. 4. 2010 a 20. 7. 2010, nikoli však v usnesení ze dne 26. 7. 2007. Ačkoliv uvedla, že zná manželku obviněného až od podzimu 2008 (v rozporu s č. l. 564-565 spisu), přesto ani v rámci námitky podle § 30 odst. 1 tr. ř. uplatněné až v roce 2010, se nevyloučila z dalšího rozhodování ve věci sp. zn. 9 T 237/2006. Bylo tedy namístě, aby se vyloučila z rozhodování v dané trestní věci, když jejich osobní kontakt vzbuzuje pochybnosti o nestrannosti rozhodování soudu. Přípis zastupujícího místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 2 z roku 2010, že J.J. nebyla pracovně zařazena v senátu 9 T, neodpovídá realitě. Podle obviněného svědčí o nesprávnosti postupu správy Obvodního soudu pro Prahu 2 i písemná vyjádření předsedů soudů, a to Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 39 Spr 650/2010, Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 10. 2010, sp. zn. 100 Spr 1287/2010. Současně připomněl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 5 To 379/2007, v němž soud konstatoval, že neshledal, proč by skutečnost, že J.J. byla pracovnicí Obvodního soudu pro Prahu 4, měla odůvodňovat závěr, že takto musela přijít do kontaktu s předsedkyní senátu JUDr. Zuzanou Zápalkovou, která působí dlouhá léta u Obvodního soudu pro Prahu 2. Přitom týž stížnostní soud v usnesení ze dne 28. 5. 2010, sp. zn. 7 To 214/2010, v rozporu s obsahem odůvodnění usnesení, sp. zn. 8 To 379/2007, uvedl, že pracovní poměr bývalé jeho manželky nemůže vést k závěru o podjatosti předsedkyně senátu, přestože se jednalo o pracovní poměr u Obvodního soudu pro Prahu 2 v trestní kanceláři senátu 9 T. Vyřízení opakovaných námitek podle § 30 odst. 1 tr. ř. oběma soudy obviněný označil za právně nekonformní a vyslovil domněnku, že popsaný osobní kontakt může vzbuzovat pochybnosti o nestrannosti rozhodování soudu. Lze mít objektivní pochybnosti o způsobu předsedkyně senátu nestranně rozhodnout a byl dán důvod k jejímu vyloučení podle § 31 odst. 1 tr. ř., v čemž shledal porušení svého práva na spravedlivý proces. Nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti.

Jak obviněný uvedl, dne 5. 3. 2010 udělil plnou moc advokátu JUDr. Michalu Benčokovi, který ji přijal, přičemž byl zplnomocněn pouze k nahlédnutí do spisu sp. zn. 9 T 237/2006, což učinil u Městského soudu v Praze dne 25. 10. 2010, tj. před konáním veřejného zasedání o odvolání dne 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 193/2008. Podle jeho mínění odvolací soud chybně argumentoval jednak tím, že udělil plnou moc ještě dalšímu obhájci, a to kromě JUDr. Zdeňka Koschina i JUDr. Michalu Benčokovi, jednak nevzal v potaz, že naposledy jmenovaný nebyl zmocněn k zastupování ve věci sp. zn. 9 T 237/2006, nýbrž pouze k nahlédnutí do spisu u odvolacího soudu. Přesto byl k odvolacímu řízení vedenému pod sp. zn. 9 To 193/2008 předvolán, aby uplatnil důvody odvolání, i když k tomuto nebyl obviněným zplnomocněn a v rámci obhajoby v předmětné věci s ním nikdy nespolupracoval. Nicméně se tento advokát na výzvu předsedkyně senátu JUDr. Evy Burianové zúčastnil odvolacího řízení, kde odkázal na závěrečný návrh JUDr. Zdeňka Koschina, kterého obviněný zplnomocnil (na rozdíl od JUDr. Michala Benčoka) k obhajování své osoby po zrušení rozsudku podle § 306a odst. 2 tr. ř. Současně zdůraznil, že dne 22. 10. 2010 (doručeno dne 25. 10. 2010) vypověděl JUDr. Zdeňku Koschinovi plnou moc s tím, že si výslovně nepřeje být tímto advokátem ve veřejném zasedání o odvolání zastupován. Ačkoli tuto skutečnost jmenovaný oznámil prostřednictvím datové schránky odvolacímu soudu, tak předsedkyně senátu vznesla požadavek jeho účasti u odvolacího řízení dne 27. 10. 2010, který opřela o ustanovení § 37 odst. 2 tr. ř. Následně JUDr. Zdeněk Koschin i JUDr. Michal Benčok odvolacímu soudu uvedli, že nejsou s trestní věcí pro uplatnění odvolání seznámeni (prvně jmenovaný z důvodu výpovědi plné moci; druhý z advokátů z důvodu plné moci jen k nahlédnutí do spisu). Obviněný, který si nového obhájce nezvolil, již v rámci odvolacího řízení žádal o ustanovení obhájce, který mu však byl soudem ustanoven až dne 11. 11. 2010.

Podle obviněného bylo porušeno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces i tím, že mu nebylo umožněno nahlédnout do trestního spisu sp. zn. 9 T 237/2006, o což opakovaně žádal po zrušení rozsudku podle § 306a odst. 2 tr. ř., aby se mohl připravit na odvolací řízení. Jednalo se o žádost ze dne 1. 6. 2010, druhá žádost byla soudu doručena dne 22. 7. 2010 a třetí žádost dne 14. 9. 2010. Ze záznamu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 7. 2010 vyplývá, že nahlédnutí do spisu mu bylo umožněno až dne 20. 7. 2010, a to pouze v čase od 15 do 16 hod., když z důvodu své zdravotní indispozice studoval pouze do 15.25 hod., což vzhledem k rozsahu spisu byl čas nedostatečný. Na žádost č. 2 mu bylo přípisem předsedkyně senátu obvodního soudu ze dne 28. 7. 2010 sděleno, že není možné nové nahlédnutí do spisu, neboť spis měl být do 9. 8. 2010 předložen Městskému soudu v Praze k odvolacímu řízení (bylo ale konáno až dne 27. 10. 2010), kterému může svou žádost adresovat. Jelikož obviněný v mezidobí zjistil, že spis byl zpět vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 bez nařízení odvolacího řízení, tak potřetí požádal prvostupňový soud o nahlédnutí do trestního spisu. Opětovně mu to nebylo umožněno s odkazem na vypracování další předkládací zprávy Městskému soudu v Praze k provedení odvolacího řízení (vyrozumění ze dne 30. 9. 2010). Za dané situace žádal dne 18. 10. 2010 o nahlédnutí do spisu Městský soud v Praze, avšak předsedkyně senátu JUDr. Eva Burianová na tuto nereflektovala a při konání veřejného zasedání dne 27. 10. 2010 byl vyrozuměn, že s odkazem na časové možnosti odvolacího soudu to nepřichází v úvahu. V návaznosti na zmíněné skutečnosti obviněný vyslovil nesouhlas s tím, pokud je v usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 9 To 193/2008, uvedeno, že spis byl u prvostupňového soudu k dispozici řadu měsíců a nahlédnutí u něj mohl opakovat. Upozornil, že Obvodní soud pro Prahu 2 umožnil jeho osobě podrobně nahlédnout do spisu až po pravomocném odsouzení dne 29. 12. 2010 v čase od 9 do 11.45 hod. Namítl, že soudy nerespektovaly základní práva, jež jsou dána obhajobě, když rozsah a délka nahlížení do spisu jsou pouze na obviněném a soud není oprávněn mu potřebný čas upřít nebo zkrátit.

Pochybení v hmotně právním posouzení obviněný shledal u skutků pod body II./2) a II./5), které se týkají poškozených M.B. a R. A.; vytkl, že mezi skutkovými zjištěními soudů a procesně provedenými důkazy je dán extrémní rozpor. Poznamenal, že k těmto skutkům vypovídal dne 13. 7. 2006 ve Věznici P. s doznáním, které však před soudem vzal zpět, neboť před vyšetřovatelem si vlivem stresu zaměnil osoby poškozených. Svědkyně M. B. byla vyslechnuta mimo hlavní líčení dne 12. 12. 2007. Mohl sice se svým obhájcem klást svědkyni otázky či se vyjádřit k její výpovědi, avšak na toto nebyl řádně připraven, neboť předvolání k hlavnímu líčení mu bylo doručeno až po datu jeho konání dne 14. 12. 2007 (vykázaní doručení došlo soudu až dne 28. 12. 2007). Z tohoto důvodu byla svědkyně vyslechnuta mimo hlavní líčení. Dále obviněný uvedl, že žádal vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie k určení pravosti předloženého příjmového dokladu na částku 10.000,- Kč. Z protokolu o trestním oznámení učiněném dne 4. 6. 2006 u Obvodního oddělení Policie ČR H. vyplývá, že svědkyně M. B. předložila policejnímu orgánu kopii příjmového dokladu, přičemž u soudu dne 12. 12. 2007 měla předložit jeho originál. Soud ale nezkoumal, zda doklad skutečně vystavil a podepsal, a zda kopie dokladu předložená policejnímu orgánu souhlasí s originálem. Jelikož výpověď jmenované svědkyně nebyla k důkazu v soudním řízení přečtena, když u odvolacího soudu nesouhlasil s jejím čtením a od výslechu svědkyně bylo upuštěno, mohl soud vycházet pouze z jeho doznání, ačkoli jak již bylo řečeno je vzal zpět. Obviněný namítl, že ze spisu plyne, že svědkyně M. B. nebyla dlouhodobě k zastižení a nepřebírala obsílky soudu a předvolání k veřejnému zasedání na den 27. 10. 2010 nepřevzala, neboť jí nebylo doručeno. Za zkreslený proto označil protokol z jednání odvolacího soudu, že se jmenovaná k veřejnému zasedání nedostavila. Skutečnost je taková, že doručení svědkyni nebylo vykázáno. Obdobnou situaci shledal u svědkyně R.A., jež podala trestní oznámení dne 29. 1. 2006, vyslýchána policií byla dne 13. 3. 2006, kdy pouze předložila kopii směnky na částku 28.500,- Kč a zamlčela její vrácení dne 8. 2. 2006 (viz příjmový doklad na č. l. 850 spisu, oznámení o podezření z trestného činu u Okresního státního zastupitelství v Berouně dne 16. 2. 2006). Vyjádřil tudíž domněnku, že z důvodu vrácení veškeré finanční částky jeho osobou svědkyně nebyla pro soud kontaktní a též nebyla v řízení před soudem vyslechnuta, když obsílky soudu jí nebyly doručeny, ani nebyla učiněna veškerá opatření k vypátrání jejího pobytu. Obviněný dodal, že se snažil z vazební věznice zjistit pobyt jmenované a dne 20. 10. 2010 se mu podařilo jí doručit dopis na adresu v dovolání zmíněnou. Dne 21. 10. 2010 proto požádal městský soud (doručeno soudu dne 22. 10. 2010) o předvolání svědkyň R. A. a M.B. k veřejnému zasedání na den 27. 10. 2010, když uvedl konkrétní adresu současného pobytu prvně jmenované. Odvolací soud na toto nereflektoval, ačkoli požadavek následně uplatnil i u veřejného zasedání konaného o odvolání.

Závěrem dovolání obviněný vznesl výhradu k výroku o náhradě škody u poškozených J. B. a R. A. s tím, že došlo k porušení hmotného práva, jímž se řídí náhrada škody, a to včetně skutečnosti, že jeho závazek k náhradě škody zanikl plněním (viz směnka u poškozeného J. B., u níž je dovolatel v postavení věřitele a příjmový doklad o vrácení částky ze dne 8. 2. 2006 poškozené R.A.). Rovněž namítl, že v projednávané věci došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., jakož i jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dne 28. 4. 2011 Nejvyšší soud obdržel podání obviněného označené jako doplnění dovolání , v rámci něhož předložil kopii protokolu o trestním oznámení a o výslechu oznamovatelky J. J., ve věci trestného činu křivého obvinění, který realizovala Policie ČR, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality 1. oddělení, Sokolská 1885/12, Praha 2, dne 25. 1. 2011, č. j. ORII-15333-6/TČ-2010-001271.

Podáním ze dne 2. 5. 2011 obviněný k dovolání připojil další písemnosti, jež se mají k předmětné věci vztahovat, a to: přípis Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 40 Spr 749/2010, přípis Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 10. 2010, sp. zn. 100 Spr 1287/2010, oznámení J. J. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 5. 2009 o okamžitém ukončení pracovního poměru, rozvázání pracovního poměru J. J. u Obvodního soudu pro Prahu 2 dohodou ze dne 15. 5. 2009, trestní oznámení JUDr. Jiřího Říhy, Ph.D., zastupujícího místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 2 na obviněného ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. 9 T 237/2006, a vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. 3 ZN 2186/2011. Dne 6. 5. 2011 obviněný zaslal Nejvyššímu soudu jednak sdělení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. 2 ZT 577/2006, jednak odpověď na dopis, kterou vypracovala Policie ČR, Okresní ředitelství Beroun, SKPV OHC - 1. skupina, ze dne 13. 8. 2007, č. j.: ORBE-5972/ČJ-81-2007.

K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů a obsah obviněným uplatněných dovolacích námitek.

Státní zástupce konstatoval, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě, když ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, jenž nebyl náležitě obsazen. Zdůraznil, že námitky obviněného se netýkají věcné nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, ale výlučně údajné místní nepříslušnosti tohoto soudu. Takové námitky jsou bezpředmětné, neboť uplatněnému důvodu dovolání obsahově neodpovídají.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze uplatnit, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Podle státního zástupce uplatněné výhrady deklarovanému dovolacímu důvodu formálně odpovídají, neboť i v původním řízení obviněný opakovaně vznášel námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Zápalkové. Zdůraznil, že námitky nepovažuje za důvodné, přičemž poukázal na ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Podotkl, že o vyloučení soudce z důvodu vztahu k osobám, kterých se úkon týká, půjde zejména v případě, kdy je soudce k těmto osobám v příbuzenském vztahu nebo ve vztahu úzce přátelském nebo naopak nepřátelském. Upozornil, že samotné zaměstnání bývalé manželky obviněného u Okresního soudu pro Prahu 2 takovýto vztah nezakládalo, když je věcí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, které mají nějaký vztah k některému ze zaměstnanců soudu, u něhož je věc projednávána. Námitky označil za bezpředmětné již z důvodu, že JUDr. Zuzana Zápalková, resp. senát, kterému předsedala, rozhodl ve věci odsuzujícím rozsudkem již dne 6. 2. 2008, kdežto podle tvrzení obviněného byla J.J. u Obvodního soudu pro Prahu 2 zaměstnána až od 30. 9. 2008. Pokud obviněný v původním řízení tvrdil, že osobní známost mezi předsedkyní senátu a jeho bývalou manželkou existovala již dříve, což dovozoval ze zaměstnání J.J. u Obvodního soudu pro Prahu 4, tj. u zcela jiného soudu a v advokátní kanceláři, pak nešlo o nic jiného než o jeho spekulace. Vyjádření jmenované ze dne 19. 4. 2010, jež bylo k dovolání připojeno, státní zástupce shledal ryze účelovým, neboť samotná pisatelka v něm uvádí, že v mezidobí přehodnotila své vztahy k obviněnému. Tvrzení o jakési blízké souvislosti mezi namítanou místní nepříslušností Obvodního soudu pro Prahu 2 a údajnou podjatostí předsedkyně senátu označil za zcela nejasné až zmatečné.

Dále státní zástupce poukázal na zákonné vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.; půjde o případy, kdy obviněný neměl po celé trestní řízení nebo v určitém jeho úseku obhájce, ačkoli byl dán některý z důvodů nutné obhajoby. Připomněl, že podle obviněného měla tato situace nastat ve stadiu veřejného zasedání o odvolání. Upozornil, že obviněný byl obhajován dvěma obhájci JUDr. Zdeňkem Koschinem a JUDr. Michalem Benčokem. I kdyby snad udělil posledně jmenovanému obhájci plnou moc pouze pro nahlédnutí do spisu (není jasné, jaký by takové nahlédnutí mělo smysl v situaci, pokud by obhájce neměl ve věci žádný jiný úkon vykonat), byla obhajoba obviněného zajištěna JUDr. Zdeňkem Koschinem. Jestliže těsně před konáním veřejného zasedání obviněný vypověděl tomuto obhájci plnou moc a navíc si nezvolil nového obhájce, tak šlo o jednání vyloženě obstrukční, jež směřovalo ke zmaření veřejného zasedání a JUDr. Zdeněk Koschin byl s ohledem na znění § 37 odst. 2 věty druhé a třetí tr. ř. povinen obhajobu nadále vykonávat. V tomto směru státní zástupce odkázal i na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 Tdo 970/2007. Příslušné námitky tudíž shledal nedůvodnými.

Jak státní zástupce podotkl, námitka obviněného, podle které měl být zkrácen ve svém právu nahlížet do spisu, neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Současně ocitoval znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že v jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) ani jiná procesní pochybení. Konstatoval, že k tomuto dovolacímu důvodu se zřejmě měly vztahovat výhrady obsažené v závěrečné části dovolání. Z jejich obsahu však vyplývá, že obviněný nevznesl žádnou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění uvedených pod body II./2) (poškozená R. A.) a II./5) (poškozená M. B.) výroku o vině a zákonných znaků trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. nebo nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolání totiž výlučně brojí proti hodnocení důkazů soudy a úplnosti provedeného dokazování, popř. zpochybňuje procesní validitu důkazů, přičemž námitky směřující do skutkové a procesní oblasti deklarovanému a ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Primárně skutkového charakteru jsou rovněž výhrady obviněného směřující proti výroku o náhradě škody, neboť vycházejí ze skutkových tvrzení, která nemají oporu v napadených soudních rozhodnutích. Státní zástupce zdůraznil, že soudy neučinily žádné skutkové zjištění, že by byla poškozené R. A. vrácena na ní vylákaná částka 28.500,- Kč a ohledně poškozeného J. B. dospěly k závěru, že z vylákané částky celkem 85.200,- Kč byla poškozenému vrácena pouze částka 25.000,- Kč (str. 11 rozsudku obvodního soudu). Tato skutečnost byla při rozhodování zohledněna, když poškozenému byla náhrada škody přiznána v částce 60.200,- Kč.

Pokud obviněný formálně deklaroval i ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., avšak k tomuto důvodu dovolání neuvedl žádné konkrétní námitky, a ani nespecifikoval, o kterou část tohoto ustanovení mimořádný opravný prostředek opřel, nelze ke zmíněnému dovolacímu důvodu při rozhodování o dovolání přihlížet.

Závěrem vyjádření státní zástupce konstatoval, že námitky obviněného zčásti neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům a zčásti jde o námitky nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyslovil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného K. J. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
a) ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně,
b) ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta,
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného K. J. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný, který své námitky k deklarovaným důvodům dovolání nijak konkrétně nepřiřadil, v podstatě uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), g) tr. ř.

Ve smyslu důvodu dovolání, jak je stanoven v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. , je věcně nepříslušným soudem soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů (srov. ustanovení § 16 a § 17 tr. ř.) s výjimkou, že rozhodl soud vyššího stupně (např. místo věcně příslušného okresního soudu by rozhodl krajský soud).

Nejvyšší soud považuje za potřebné konstatovat, že námitky obviněného K. J. nenaplňují jím uplatněný a ani žádný jiný zákonný důvod dovolání, neboť zpochybňují nikoli věcnou, ale místní příslušnost soudu k rozhodnutí o obžalobě. Konkrétně je vytýkáno, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný Obvodní soud pro Prahu 2, namísto příslušného Obvodního soudu pro Prahu 1. Současně obviněný nevznesl žádnou výhradu, že by soud nebyl náležitě obsazen. V této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.

V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je zapotřebí uvést, že je možné jej úspěšně uplatnit za předpokladu, že ve věci samé rozhodoval orgán, který byl z rozhodování vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. a současně tato skutečnost nebyla dovolateli v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Obviněný shledal dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v podrobnostech ve skutečnosti, že předsedkyně senátu prvostupňového soudu JUDr. Zuzana Zápalková nebyla vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, ač vyloučena měla být, neboť se osobně znala s jeho bývalou manželkou J. J., která pracovala na pozici administrativní pracovnice trestní kanceláře Obvodního soudu pro Prahu 2 od 1. 10. 2008 se zařazením do senátu 8 T a následně senátu 9 T a vyřizovala agendu v jeho trestní věci. Podle obviněného došlo k pochybnostem o nestrannosti jmenované předsedkyně senátu a k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Lze připomenout, že shodnou výhradu obviněný vznesl v původním řízení, avšak soudy se ve svých rozhodnutích s ní neztotožnily. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda řízení je zatíženo tvrzenou procesní vadou.

Podle § 30 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat .

Účelem citovaného zákonného ustanovení je upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Zákon vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení ten orgán činný v trestním řízení, u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti z taxativně vyjmenovaných důvodů. Současně je nutno zdůraznit, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 věta první Listiny základních práv a svobod).

S ohledem na ustálenou judikaturu může poměr k projednávané věci záležet např. v tom, že soudce sám nebo osoba jemu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností, případně byli jinak této činnosti účastni (např. jako svědci, tlumočníci). Mezi důvody vyloučení však nemůže patřit otázka úrovně odborné způsobilosti soudce (předsedy senátu, členů senátu) rozhodujícího ve věci (srov. rozhodnutí č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Z ustanovení § 30 tr. ř. vyplývá, že projednávanou věcí je nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu, musí mít osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům jí se dotýkajících objektivně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tvo 157/2001). Důvodem pro vyloučení soudce nemohou být ani okolnosti spočívající v jeho procesním postupu v řízení o projednávané věci, nejde-li o případy stanovené v § 30 odst. 2 až odst. 4 tr. ř.

Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském. Negativní vztah soudce např. k obviněnému však nelze vyvozovat toliko ze subjektivního pocitu obviněného, že je soudce vůči němu zaujat, ale musí být podložen konkrétními objektivními skutečnostmi.

Lze připomenout, že o opakovaných námitkách obviněného K. J. ohledně podjatosti a vyloučení předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Zuzany Zápalkové z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci, bylo v soudním řízení několikrát rozhodováno. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 7. 2007, č. j. 9 T 237/2006-217, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 9 T 237/2006-585, a ze dne 20. 7. 2010, č. j. 9 T 237/2006-683, bylo rozhodnuto, že jmenovaná není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci sp. zn. 9 T 237/2006. Stížnosti obviněného, které proti těmto rozhodnutím podal, byly usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, č. j. 5 To 379/2007-245, ze dne 28. 5. 2010, č. j. 7 To 214/2010-628, a ze dne 18. 8. 2010, č. j. 7 To 340/2010-726, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty.

Předně považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že obžaloba na obviněného K. J. byla Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručena v průběhu měsíce října 2006. Meritorně bylo v předmětné trestní věci zmíněným soudem rozhodnuto jednak rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, č. j. 9 T 237/2006-145, který byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č. j. 9 To 158/2007-180, jednak rozsudkem ze dne 6. 2. 2008, č. j. 9 T 237/2006-310, tj. mnohem dříve, než J. J. dne 1. 10. 2008 nastoupila do pracovního poměru u Obvodního soudu pro Prahu 2. Dále je nutno uvést, že samotné zaměstnání bývalé manželky obviněného u tohoto soudu by důvod vyloučení JUDr. Zuzany Zápalkové z rozhodování nezakládalo, když je věcí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, které mají nějaký vztah k některému ze zaměstnanců soudu, u něhož je věc projednávána. Navíc jmenovaná odmítla tvrzení J. J., že mezi nimi byl nějaký bližší či dokonce vysloveně přátelský vztah. V této souvislosti je na str. 2 usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 9 T 237/2006 (č. l. 586 spisu), mimo jiné uvedeno: v době, kdy zdejší soud v trestní věci obžalovaného K. J. rozhodoval, neznala předsedkyně senátu paní J. J., a ani s ní nikdy nemluvila. Teprve v době, kdy se spis nacházel u Městského soudu v Praze, byla k zdejšímu soudu jako zapisovatelka přijata . Stejná skutečnost ostatně vyplývá i z usnesení téhož soudu ze dne 20. 7. 2010, č. j. 9 T 237/2006-683.

V usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2010, č. j. 7 To 340/2010-726, soud učinil závěr, že stížnost obviněného je nedůvodná. Stížnostní soud poukázal na to, že uplatněné námitky jsou v podstatě totožné, pouze je obviněný blíže rozvádí a o těchto již bylo opakovaně rozhodováno. Taktéž uvedl, že výhrady obviněného se vyvíjejí tak, jak pokračuje jeho vztah k bývalé manželce, kterou nyní nazývá družkou. Právě vývoj tohoto vztahu má jednoznačně vliv na formulování jeho podání týkajících se údajné podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Zápalkové. Rovněž bylo konstatováno, že se jmenovaná opakovaně k dané problematice podrobně vyjadřovala s tím, že projednávání trestní věci obviněného je běžným případem vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2. Taktéž se vyjádřila k zápisům ve spise, respektive k tzv. referátům či pokynům kanceláři, které se většinou činí rozkazovacím způsobem adresovaným kanceláři jako pracovně služebnímu objektu. Jednoznačně prohlásila, že předtím, než bývalá manželka obviněného na podzim roku 2008 nastoupila jako administrativní pracovnice k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, se s touto nikdy neznala, nemá zájem se angažovat v osobním sporu mezi obviněným a jeho bývalou manželkou a její postup vyplývá z profesionálního přístupu k vykonávání soudcovské funkce. Soud druhého stupně závěrem shrnul, že soudce je sice povinen snášet do jisté míry projevy stran, se kterými se setkává v rámci své činnosti, nemůže se však těmto zcela poddávat a nechat se takovýmto způsobem zcela nedůvodně ostouzet, když vykonává řádně svoji činnost v souladu se zákonem o soudech a soudcích.

Nejvyšší soud konstatuje, že za situace, kdy nebylo zjištěno, že by předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Zuzana Zápalková měla k projednávané trestní věci nebo k subjektům vyjmenovaným v § 30 odst. 1 věty první tr. ř. nějaký bližší či výslovně osobní vztah, což se ostatně týká i bývalé manželky obviněného J. J., nelze ohledně její osoby dovozovat v dovolání namítanou podjatost. Lze oprávněně zdůraznit, že jmenovaná nebyla vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nevznikly pochybnosti o její nestrannosti ve smyslu znění § 30 odst. 1 tr. ř. Nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces. Námitky, které v tomto směru uplatnil, jsou zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dopadá nejen na případy porušení ustanovení o nutné obhajobě (§ 36 tr. ř.), ale i na případy, kdy obviněný sice zvoleného nebo soudem ustanoveného obhájce má, avšak orgány činné v trestním řízení neplní zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil.

V mimořádném opravném prostředku obviněný K.J. vytkl, že u veřejného zasedání, které dne 27. 10. 2010 Městský soud v Praze konal o odvolání, neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Toto tvrzení uplatněný důvod dovolání obsahově naplňuje, a proto se Nejvyšší soud námitkou věcně zabýval.

Podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. platí, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.). Ustanovení § 36 odst. 3 tr. ř. zakotvuje, že koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.

Právo na obhajobu je jedním z nejdůležitějších základních práv osoby, proti níž se trestní řízení vede. Součástí tohoto práva obviněného je zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení (srov. znění § 33 odst. 1 věty třetí tr. ř.).

Z trestního spisu vyplývá, že u obviněného K.J. byly i v době konání odvolacího řízení dány důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., neboť byl ve vazbě a konalo se řízení o trestném činu, na který trestní zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšovala pět let. Současně je zřejmé, že v průběhu předmětného trestního řízení měl postupně několik obhájců. Pokud jde o posuzované období, tak je potřebné uvést, že dne 2. 3. 2010 obviněný udělil tzv. generální plnou moc advokátu JUDr. Zdeňku Koschinovi, který ji téhož dne přijal (č. l. 504 spisu). Z formulace plné moci je zjevné, že zahrnovala i obhajobu obviněného ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 237/2006. Dále dne 5. 3. 2010 obviněný udělil plnou moc rovněž advokátu Mgr. Michalu Benčokovi, jenž ji dne 10. 3. 2010 přijal, aby mohl nahlédnut do spisu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 9 T 237/2006. V písemnosti se rovněž uvádí: A aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky, námitky nebo rozklad a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, navrhoval mimořádné opravné prostředky, to vše i tehdy, je-li podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. V dokumentu obviněný taktéž konstatoval: Tuto plnou moc uděluji i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu, správního řádu a zákoníku práce (vše na č. l. 500 spisu). Z citované plné moci je evidentní, že byla udělena v širším rozsahu, než je tvrzeno v dovolání. Městskému soudu v Praze proto nelze vytknout, že jmenovaného advokáta vyrozuměl o konání odvolacího řízení. Z obsahu elektronického podání ze dne 25. 10. 2010, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno téhož dne ve 21.43 hod., se podává, že JUDr. Zdeněk Koschin informoval soud o výpovědi plné moci ze strany obviněného své osobě dne 25. 10. 2010, a proto se omluvil z účasti u veřejného zasedání konaného o odvolání dne 27. 10. 2010 (č. l. 811 spisu). Přitom ale obviněný soudu neoznámil, že by si zároveň zvolil jiného obhájce nebo alespoň v tomto směru projevil vůli.

Ustanovení § 37 odst. 2 tr. ř. zakotvuje, že obviněný si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.

Z protokolu o veřejném zasedání, které dne 27. 10. 2010 Městský soud v Praze konal o odvolání, jež obviněný K. J. podal proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 9 T 237/2006, plyne, že jako obhájci byli přítomni JUDr. Zdeněk Koschin a Mgr. Michal Benčok. Dále byl obviněný poučen, že i při vypovězení plné moci JUDr. Zdeňku Koschinovi, je jmenovaný povinen podle zákona o advokacii a podle platné judikatury provést všechny časově nejbližší nutné úkony právního zastoupení, mezi něž patří i nařízené veřejné zasedání u odvolacího soudu, aby nebylo zmařeno. Řízení o odvolání bylo tudíž provedeno, přičemž v jeho závěru došlo k vyhlášení dovoláním napadeného usnesení (vše na č. l. 813 a násl. spisu).

Podle názoru Nejvyššího soudu je z připomenuté části soudního řízení zjevné, že obviněný v něm měl obhájce. Byť dva dny před konáním veřejného zasedání o odvolání jeho obhájce JUDr. Zdeněk Koschin soudu oznámil, že mu byla obviněným vypovězena plná moc k právnímu zastupování, tak Městský soud v Praze postupoval v souladu s výše citovaným ustanovením § 37 odst. 2 tr. ř. i soudní judikaturou, když shledal, že jmenovaný advokát není z obhajování vyloučen a že obhajobu bude i dne 27. 10. 2010 vykonávat. V této spojitosti lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2007, sp. zn. 11 Tdo 970/2007, v němž byla řešena obdobná situace. Učiněný závěr nemůže zpochybnit ani případná skutečnost, pokud by druhého z obhájců, a to Mgr. Michala Benčoka, obviněný zmocnil jen pro nahlédnutí do příslušného trestního spisu. Námitku obviněného K. J., že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady obviněného K. J., pokud u dílčích skutků (útoků) poškozené R.A. a M. B. pod body II./2) a II./5) výroku vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Současně z primárně tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo shora řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost Nejvyššího soudu. To platí i ohledně další námitky obviněného, že jeho závazek k náhradě škody vůči poškozeným J.B. a R. A. zanikl plněním. Soud prvního stupně totiž učinil skutkové zjištění (str. 16 rozhodnutí), že obviněný z dlužné částky poškozenému J. B. uhradil pouze 25.000,- Kč, což zohlednil v příslušném výroku o jeho povinnosti nahradit způsobenou škodu (str. 5 rozsudku). Jelikož poškozený v průběhu trestního řízení zemřel, přešel jeho nárok na náhradu škody na dědice, kterými byli M. B., J. B. ml. a M. L. Tito dědicové spolu uzavřeli dohodu, na základě které se oprávněným z pohledávky zemřelého J. B. stal jeho syn J. B., který svůj nárok v trestním řízení řádně uplatnil. Naproti tomu obvodní soud neučinil žádné skutkové zjištění v tom směru, že by obviněný uhradil nějakou finanční částku poškozené R. A. Se skutkovými závěry prvostupňového soudu se v odvolacím řízení ztotožnil i Městský soud v Praze (ohledně naposledy jmenované poškozené lze odkázat na argumentaci popsanou na str. 8 dovoláním napadeného usnesení).

Pod žádný dovolací důvod nelze podřadit obviněným K. J. uplatněnou námitku, že mu byla odepřena možnost nahlédnout do spisu. Doba, po kterou dne 20. 7. 2010 mohl spis studoval, je s ohledem na jeho rozsah nedostatečná, a to zejména, když pro tvrzenou zdravotní indispozici musel tuto činnost dříve ukončit. Současně je možno poznamenat, že období do rozhodnutí odvolacího soudu bylo dostatečně dlouhé a obviněný mohl (kromě jím zmíněných žádostí) požadovat u soudu prvního stupně další studium předmětného spisu, pokud jeho požadavek nebyl plně uspokojen.

S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Obviněný K. J. sice zmíněný rozpor vytýká, avšak v předmětné trestní věci se o takovou situaci nejedná.

Z odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze, a to ve spojení s podrobným odůvodněním rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného K. J., proč nevyhověly jeho návrhu na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny, trestu a náhrady škody. Současně je dána logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.

V dovolání obviněný K. J. nenamítá, že předmětné skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti části těch skutkových zjištění, na jejichž podkladě, a to i s ohledem na skutková zjištění pod body II./1), II./3), II./4), II./6), soudy obou stupňů učinily právní závěr, že v bodě II. rozsudečného výroku o vině v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a že je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit poškozeným J. B., škodu ve výši 60.200,- Kč a R. A. škodu ve výši 28.500,- Kč.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného K. J., neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, neboť takový návrh mohla ve smyslu znění § 265h odst. 3 tr. ř. podat pouze předsedkyně senátu soudu prvního stupně, která jej ale neučinila. Současně nebyl ve věci shledán důvod k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. července 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k