6 Tdo 521/2007
Datum rozhodnutí: 16.05.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 521/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. května 2007 o dovolání obviněného M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O. n. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č. j. 8 To 2/2007-477, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 65/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č. j. 8 To 2/2007-477, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušen ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, č. j. 7 T 65/2006-432, kterým byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. a byl mu podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s dozorem, a znovu bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č. j. 8 To 2/2007-477, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný poukázal na to, že důvodem pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku je nesprávné právní posouzení skutku . Naplnění výše uvedeného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že jeho jednání mělo být soudy kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., nikoli jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. V té souvislosti poukazuje na to, že soudy v jeho jednání spatřovaly nepřímý úmysl poškozenou usmrtit, zatímco on neměl úmysl poškozenou usmrtit, o čemž svědčí jeho jednání v průběhu noci, kdy se poškozené zastal, ale i jeho následná reakce poté, co po útoku poškozená vstala a odcházela. Obviněný vyjadřuje názor, že pouhá existence použitého nože, intenzity útoku v místech bodných ran nemůže sloužit pro závěr, že byl srozuměn s možností způsobit poškozené smrt. Poukazuje na to, že si pamatuje pouze na dvě bodnutí poškozené do boku a nebylo mu prokázáno, že by útočil na takové partie, kde jsou uloženy životně důležité orgány se srozuměním poškozenou usmrtit. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, č. j. 8 To 2/2007-477, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl postupovat podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout, neboť dovoláním napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou tohoto mimořádného opravného prostředku.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

V podaném dovolání poukazuje obviněný mj. také na skutečnosti, kterými se snaží zpochybnit zjištěný skutkový stav. Ve vztahu k okruhu těchto námitek je potřebné uvést, že se jedná o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně irelevantní, dovolací důvod nenaplňující, a pokud by zůstalo jen u těchto, bylo by nutno dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Ve vztahu k okruhu těchto námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnotit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebylo Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k § 125 odst. 1 tr. ř.) zjištěno pochybení. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí, nejsou přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). V souvislosti se skutkovými námitkami je možno odkázat např. na argumentaci obviněného, že soudy nesprávně vyhodnotily některé skutečnosti, případně, že nebylo dostatečně přihlédnuto k některým okolnostem, za kterých k napadení poškozené došlo.

Ve vztahu k námitce, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. s ohledem na skutečnost, že nejednal ani v nepřímém úmyslu poškozenou usmrtit (právně relevantní námitka), považuje Nejvyšší soud za vhodné poukázat na to, že na základě provedených a hodnocených důkazů, dospěl soud prvního stupně ke skutkovému zjištění (se kterým se ztotožnil i soud odvolací), že obviněný dne 26. 3. 2006, v době mezi 4.00 až 6.00 hodinou, v podnapilém stavu, ve svém osobním vozidle Škoda 120, RZ, u křižovatky silnic č. a, poblíž obce H., okres B., po té, co jej P. U. nejprve slovně a pak kuchyňským nožem o délce čepele 10 cm ohrožovala, tuto napadl tak, že jí rukou zmáčkl na krku, a když se poškozené podařilo z auta utéci, pronásledoval ji s nožem, který poškozená ve vozidle upustila, když ji dostihl a ona se k němu otočila, bodl ji nožem střední až velkou intenzitou do břicha a pak nejméně 2x střední až velkou intenzitou do horní části hrudníku a do zad a při bodnutí do zad nůž narazil na žebro a došlo ke zlomení špičky nože a způsobil tak poškozené zejména bodné poranění pravého laloku jater s krevním výronem do dutiny břišní a bodnou ránu horního laloku pravé plíce s pneumotoraxem a výronem krve do dutiny hrudní a tak ji bezprostředně ohrozil na životě, ke smrti poškozené nedošlo jen proto, že jí byla včas poskytnuta odborná lékařská pomoc .

Pokud jde o zavinění, tak ustanovení § 4 trestního zákona k úmyslu uvádí, že trestný čin je spáchán úmyslně a) jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem; b) pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. K otázce úmyslu se vyjádřil Krajský soud v Praze mj. na str. 14 svého rozsudku, kde uvedl, že obviněný jako dospělý muž s minimálně základním vzděláním, sice pod vlivem alkoholu, musel vědět, že pokud vezme nůž s délkou čepele 10 cm a vede jej na místa jako záda a břicho, horní část hrudníku poškozené, může jí způsobit zranění, které může poškozenou bezprostředně ohrozit na životě (jednal v nepřímém úmyslu, neboť byl srozuměn s uvedeným následkem).

Odvolací soud se s výše uvedeným závěrem soudu prvního stupně ztotožnil a na str. 4 svého rozsudku úvahy krajského soudu dále rozvedl, když mj. poukázal na skutečnost, že podle znaleckého posudku je obviněný osobou trestně odpovědnou a nemůže obstát jeho argumentace, že si pamatuje pouze dvě rány (obdobná námitka je uplatněna také v dovolání), neboť na těle poškozené bylo shledáno osm bodných ran, které nemohl zasadit nikdo jiný než obviněný, přičemž charakter použitého nástroje (nože), umístění ran vedených na horní část těla, na hlavu, tj. do míst, kde jsou uloženy životně důležité orgány a intenzita vedených ran odůvodňují závěr, že se jednalo o úmyslně vedený útok proti životně důležitým orgánům poškozené. Nad rámec uvedeného k závěrům soudu prvního a druhého stupně o úmyslu obviněného ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. k použité právní kvalifikaci pokusu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že shora uvedený závěr je v souladu se zněním § 125 odst. 1 tr. ř. zdůvodněn v rozsudcích obou soudů, přičemž pro správnost tohoto závěru svědčí i ta část výpovědi obviněného z přípravného řízení, kdy tento mj. uváděl, že poškozená nožem začala v autě mávat, jeho se však nedotkla , pak se mu vysmekla a začala utíkat směrem do pole , obviněný pak otevřel dveře u auta, sebral nůž, který ležel před pravou přední sedačkou spolujezdce a utíkal za poškozenou, kterou dohonil asi 30 metrů před autem a zaútočil na ni bodnul ji, když však běžela dál, utíkal za ní, když po jeho strčení upadla, bodl ji znovu . Uvedená skutečnost v souvislosti s použitým nástrojem nožem, při vedení útoku nožem střední až velkou intenzitou (o čemž svědčí zlomení špičky nože při nárazu o žebro poškozené), na místa, kde jsou uloženy životně důležité orgány, svědčí pro závěr, že obviněný byl srozuměn s následkem (smrtí), ke kterému jím vedený útok na poškozenou směřoval.



Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann