6 Tdo 512/2005
Datum rozhodnutí: 27.04.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 512/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. dubna 2005 o dovolání obviněné L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2004, č. j. 2 To 1007/2004-76v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 76/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2004, č. j. 2 To 1007/2004 76, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2004, č. j. 5 T 76/2004 63, kterým byla obviněná uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkového zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že 1) v období od měsíce září roku 2003 do měsíce února roku 2004 v H. S., okr. O., v M., okr. Š., nebo v O., nejméně v 10 případech po vybrání finančních prostředků zakoupila a následně předala nezjištěné množství drogy pervitinu ve svém automobilu B., ml. M. K., a V. K., které si drogu rozdělily rovným dílem a užily nosem, 2) v období od měsíce prosince 2003 do 19. 3. 2004 v O., v objektu S. f. na dámském WC ve třech případech prodala za celkovou částku 300,- Kč a v jednom případě darovala drogu zvanou pervitin v blíže nezjištěném množství K. K., která ho užila nosem, 3) na začátku měsíce února roku 2004 v O., v objektu S. f. prodala za částku 200,- Kč drogu pervitin blíže nezjištěného množství J. B., která ho následně vyhodila . Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněné trest odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Dále bylo soudem prvního stupně rozhodnuto také podle § 226 písm. a) tr. ř.

Proti usnesení (nesprávně v dovolání uvedeno rozsudku) odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve kterém namítla, že nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje v tom, že se soud nevypořádal s tím, zda skutky, pro které byla odsouzena, vůbec naplňují zákonné znaky trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť má za to, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, když se nedopustila jednání, pro které byla odsouzena. Podle názoru obviněné šlo o společný nápad k takovému experimentu, neboť žádná z dívek sama by se k něčemu podobnému neodhodlala. Smyslem celého jednání bylo pouze opatření drogy pro osobní potřebu, a právě k tomu směřoval úmysl a dohoda. Namítá, že nebyl dostatečně s ohledem na veškeré okolnosti případu posuzován zájem chráněný zmíněným ustanovením trestního zákona a posouzena nebezpečnost činu pro společnost.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Ve vztahu k okruhu námitek, kterým obviněná přiřazuje relevantní význam, avšak které směřují nikoli proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale proti hodnocení důkazů a zjištěnému skutkovému stavu věci, je potřebné uvést, že tyto námitky nemohou uplatněný dovolací důvod s ohledem na shora uvedené naplnit, a takové dovolání, pokud by nebyl uplatněn právně relevantní důvod, by musel Nejvyšší soud odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (Do oblasti zmíněných námitek lze zařadit takové, kde obviněná konstatuje, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, neboť se nedopustila jednání, které je uvedeno v napadených rozhodnutích nenabízela, neprodávala ani jinak neopatřovala jinému omamnou nebo psychotropní látku, případně dále polemizuje se závěry soudů v rámci hodnocení výpovědí jednotlivých svědkyň).

Za právně relevantní lze označit tu část námitek, kdy obviněná s ohledem na zájem chráněný zmíněným ustanovením trestního zákona a okolnosti případu dospívá k závěru, že při provedeném skutkovém zjištění nelze dovodit stupeň nebezpečnosti v takové intenzitě, aby její jednání bylo nutno posoudit podle ustanovení § 187 tr. zák.

Objektem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 tr. zák.) je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. S ohledem na zmíněnou společenskou nebezpečnost trestného činu musí Nejvyšší soud odkázat na rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. trest., které uvádí, že při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, příp. malý, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný.

Zejména krajský soud ve svém usnesení velmi podrobně a přehledně rozvedl, kterými důkazy považuje jednání obviněné za prokázané. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry odvolacího soudu, kde tento zejména na str. 4 až 6 svého usnesení rozvádí výpovědi jednotlivých svědkyň z přípravného řízení i u hlavního líčení, aby následně po postupu vymezeném v § 2 odst. 6 tr. ř. dospěl k závěru, pro které skutečnosti je třeba výpovědi jednotlivých svědkyň, byť následně některé změnily výpověď oproti výpovědi z přípravného řízení, považovat jednání obviněné za prokázané. V rámci změn ve výpovědích svědkyň rozvedl odvolací soud rovněž své úvahy k otázce účelovosti těchto změn. Logicky je vysvětleno, proč soudy neuvěřily tvrzení obviněné, že šlo vlastně o společnou domluvu a společné opatření si takovéto látky za účelem vyzkoušet si ji. Soudy dospěly k závěru, že obviněná ve shora uvedených případech drogu prodávala nebo jinak jinému opatřila. Jednání obviněné bylo časově začleněno do období od září roku 2003 do 19. 3. 2004, tudíž nelze souhlasit s námitkami obviněné k neexistenci materiálního znaku trestného činu podle § 187 tr. zák.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, aniž musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah zdůvodnění usnesení odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann