6 Tdo 501/2013
Datum rozhodnutí: 29.05.2013
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 501/2013 - 17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2013 o dovolání, které podal obviněný V. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 9 To 646/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 121/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 2 T 121/2010 , byl obviněný V. B. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným za skutek ad 1. jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zákoník ), jednak přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 tr. zákoníku; za skutek ad 2. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Této trestné činnosti se dle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že

1. dne 28. 7. 2010 v době mezi 20:00 hodin až 22:00 hodin v Karlových Varech ve V. ulici na parkovišti nezjištěným způsobem překonal zámek u dveří spolujezdce zde zaparkovaného obytného vozidla tov.zn. Fiat Ducato Karavan, bílé barvy, RZ , MPZ Itálie, do vozidla vnikl a z tohoto následně odcizil LCD televizor šedé barvy nezjištěné značky a typu, satelitní navigaci zn. GARMIN nezjištěného typu, technický průkaz od uvedeného vozidla, řidičský průkaz vystavený na jméno poškozeného občana Itálie E. R., universální výběrovou kartu do bankomatu vydanou na jméno poškozeného E. R., šekovou knížku Banco di Roma vystavenou na jméno E. R., kartu pojištěnce a zdravotní knížku vydanou na jméno poškozeného E. R. a na jméno jeho manželky a kartu o pojištění uvedeného vozidla, čímž poškozenému způsobil celkovou škodu dle odborného vyjádření ve výši 6.000,- Kč,

2. dne 8. 9. 2010 v době od 03:20 hodin do 03:30 hodin v Karlových Varech S. R., okres Karlovy Vary, na ulici Z. m. poblíž železničního přejezdu využil toho, že poškozený E. K. při rozvozu denního tisku zastavil s vozidlem tov.zn. Škoda Octavia combi, barvy modré metalízy, RZ , u vrátnice Porcelánky ve S. R. a vozidlo zde ponechal nastartované a neuzamčené, a v době, kdy poškozený z vozidla vystoupil, aby na vrátnici odnesl balík s denním tiskem, vnikl obviněný do tohoto vozidla, odcizil jej a odjel s ním směrem do centra Karlových Varů a dále na nezjištěné místo, načež odcizil z vozidla mobilní telefon zn. NOKIA 6220 a náklad různých tiskovin určených k rozvozu, čímž způsobil odcizením vozidla jeho vlastníkovi poškozené obchodní společnosti ŠkoFIN s.r.o. škodu dle odborného vyjádření ve výši 230.400,- Kč, odcizením mobilním telefonu jeho vlastníkovi poškozené obchodní společnosti Sedlecký kaolín a.s. škodu dle odborného vyjádření ve výši 1.600,- Kč a odcizením tiskovin jejich vlastníkovi PNS - první novinové společnosti a.s. škodu v celkové výši 13.746,- Kč.

Za to mu byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 2 T 121/2010 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 9 To 305/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok na sebe obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvého stupně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 9 To 646/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Věry Říhové dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku po shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný uvedl, že vyhodnocení skutkových zjištění dle provedených důkazů nepovažuje za správná, neboť má za to, že se soudy obou stupňů řádně nevypořádaly s důkazy. Podle obviněného byly závěry soudů opřeny o nepřesvědčivá tvrzení osob s trestní minulostí, přičemž se mělo jednat pouze o důkazy nepřímé. Soudy nevzaly v potaz obhajobu obviněného, že spoluobvinění (S. a K.) i svědek S. mohli svou výpovědí zakrývat svou vlastní trestnou činnost. Zdůraznil, že již v podaném odvolání podrobně popsal, v čem považuje výpovědi shora uvedených za nevěrohodné a rozporuplné. Odvolací soud se podle obviněného nevypořádal s názorem obviněného, že to mohly být spoluobviněné S. a K., které odcizily televizi a navigaci.

Dovolatel je přesvědčen, že nelze další důkazy opírat o procesně nepoužitelné úřední záznamy opatřené před zahájením trestního stíhání obviněného, na které odvolací soud v odůvodnění svého usnesení poukazuje.

Závěrem obviněný uvedl, že měl být aplikován princip in dubio pro reo a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc odvolacímu soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělila Nejvyššímu soudu, že po seznámení s dovoláním nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř.
a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně dala výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

S přihlédnutím k těmto teoretických východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti podaného dovolání.

Byť dovolatel formálně namítá uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svými námitkami však pouze zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů, příp. brojí proti hodnocení důkazů. Tyto námitky však nejsou, jak bylo vysvětleno výše, způsobilé naplnit obviněným deklarovaný dovolací důvod, ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vypočtený v ustanovení § 265b tr. ř. Proto o podaném dovolání bylo rozhodnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nad rámec Nejvyšší soud konstatuje, že soudy logicky vysvětlily, proč uvěřily výpovědím spoluobviněných S. a K. a svědka S., kteří obviněného usvědčují. Dovolací soud podotýká, že obviněný nebyl usvědčován úředními záznamy o podaném vysvětlení z přípravného řízení, jak se snaží tvrdit. Hlavními důkazy prokazujícími jeho vinu byly výpovědi spoluobviněných S. a K. a svědka S. učiněné v hlavním líčení. Pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňoval i úřední záznamy, které byly v období předcházejícím zahájení trestního stíhání obviněného s těmito osobami sepsány, činil tak pouze proto, aby reagoval na konkrétní obhajobu obviněného (na jeho tvrzení o možném získání informací o skutkových okolnostech činu z usnesení o zahájení trestního stíhání) a dokreslil, že uvedené osoby vypovídaly v hlavním líčení shodně jako v přípravném řízení (ve zmiňovaných úředních záznamech o podaném vysvětlení).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto rozhodnutí, odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř. dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí odkazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2013

Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann

Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil