6 Tdo 500/2007
Datum rozhodnutí: 31.05.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 500/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2007 dovolání, které podal obviněný R. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 4 To 543/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 140/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2006, sp. zn. 88 T 140/2005, byl obviněný R. K. uznán vinným, že

v době od 28. července 2005 do 31. července 2005, kdy mělo být vozidlo níže uvedené odcizeno, si přisvojil vozidlo zn. Audi A6 Avant Diesel 2,5 TDI a to v rozporu s leasingovou smlouvou, kterou uzavřel jako nájemce vozidla a jednatel společnosti E. G., s. r. o., dne 11. 2. 2005 se společností G. M. A., a. s., neboť při sjednání smlouvy zaplatil pouze zálohu na splátky ve výši 149.700,- Kč a následně dvě měsíční splátky ceny v celkové výši 39.986,50 Kč, další splátky však již neplatil, ačkoliv byl informován o ukončení leasingové smlouvy ze strany leasingové společnosti a opakovaně vyzván zaměstnanci agentury D., spol. s r. o., Z. K. a R. H. k vrácení vozidla, čímž způsobil společnosti G. M. A., a. s., škodu ve výši 309.734.- Kč.

Takto popsané jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené G. M. A., a. s., částku ve výši 60.137,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný R. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 4 To 543/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný R. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které směřoval do výroku o vině i trestu a opřel je o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle jeho názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný konstatoval, že podle usnesení Krajského soudu v Brně tento soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a dospěl k těmto závěrům. Řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, není zatíženo žádnými podstatnými vadami, jež by mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, kdy tak nebyl shledán důvod pro jeho zrušení. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu stanoveném v § 2 odst. 5 tr. ř., tedy, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí důkazy zhodnotil tak, jak mu to ukládá § 2 odst. 6 tr. ř. Je třeba zdůraznit, že je právem soudu prvního stupně hodnotit důkazy, které provedl a odvolacímu soudu nepřísluší do volného hodnocení důkazů soudu prvního stupně zasahovat, pokud není v rozporu se zásadami formální logiky. To však odvolací soud nezjistil.

Nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněný shledal v následujících skutečnostech. Již ve svém odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu uvedl, že se dá konstatovat, že soud zjistil skutkový děj správně, ale pochybení spatřoval v nesprávném vyhodnocení subjektivní stránky trestného činu. Toto své tvrzení opíral o to, že nevěděl, že vymáhací agentura měla stanoven termín k řešení věci pouze do 28. 7. 2005, neboť si myslel, že termín k možnému doplacení dluhu a tím k pokračování leasingu, je do konce měsíce, tj. do 31. 7. 2005. Obviněný zdůraznil, že tento den byla neděle a nepodařilo se mu zajistit peníze na doplacení leasingových splátek, proto chtěl dne 1. 8. 2005 předmětné vozidlo vrátit, ale toto bylo odcizeno. O jeho snaze věc řešit svědčí to, že se s agenturou kontaktoval, sdělil jí, že s vozidlem pojede, a poté ihned dluh uhradí či vozidlo vrátí. Ve stejné době měl na leasing i vozidlo Audi A8, kdy toto sám leasingové společnosti vrátil. Podle názoru obviněného je logické, že pokud by se chtěl dopustit trestného činu zpronevěry, zpronevěřil by vozidlo Audi A8, které mělo větší hodnotu a nikoli Audi A6. Podtrhl, že chtěl za každou cenu udržet leasingovou smlouvu v platnosti, a tudíž jel do S. se snahou zde získat půjčku na doplacení leasingu. To může potvrdit svědek R. L., který však nebyl soudem vyslechnut. Soud prvního stupně tak neprovedl důkaz, jenž mohl mít zásadní význam pro rozhodnutí věci, což obviněný shledal závažným pochybením, na něž v odvolání upozorňoval krajský soud, který se tímto pochybením vůbec nezabýval. Současně vytkl, že odvolací soud měl podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušit napadený rozsudek, neboť v řízení před prvostupňovým soudem byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci. Skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S poukazem na uvedené skutečnosti současně požádal, aby byl ohledně jeho osoby odložen výkon trestu odnětí svobody, neboť podle jeho mínění je dovolání důvodné a nastoupením trestu by došlo k následkům, jež by se daly později jen stěží odstranit.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v zákoně. Konstatoval, že v dané věci odvolací soud nerozhodl o zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. ani o jeho odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr. ř. Krajský soud zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., a proto dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v uplatněné části nepřichází v předmětné trestní věci v úvahu. Námitky dovolatele fakticky směřují proti kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod. Výhrady týkající se absence subjektivní stránky trestného činu sice lze v obecné rovině podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v tomto směru podatel výtky opírá výlučně o polemiku s hodnocením důkazů soudy a s úplností provedeného dokazování. Námitky směřující do oblasti skutkových zjištění však neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b tr. ř. Státní zástupce pro úplnost poznamenal, že s ohledem na podobu, v jaké je skutek ve skutkové větě vymezen, by mohly vzniknout pochybnosti o tom, zda úmysl obviněného směřoval k trvalé nebo pouze k přechodné neoprávněné dispozici s cizí svěřenou věcí. Současně zdůraznil, že v tomto směru dovolání neobsahuje žádnou kvalifikovanou argumentaci a dokonce ani odkaz na odpovídající dovolací důvod.

Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Rovněž vyslovil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu, než je ve vyjádření navrhováno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. K. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze aplikovat v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Citovaný důvod dovolání patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek v případě odvolání zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného R. K. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný žádný dovolací důvod neuplatnil.

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný R. K. vznáší v mimořádném opravném prostředku námitky, které nelze podřadit pod důvody dovolání taxativně zakotvené v zákoně (§ 265b tr. ř.) Obviněný konstatuje, že v trestní věci byl skutkový stav zjištěn v podstatě správně, ale pochybení spatřuje v nesprávném vyhodnocení subjektivní stránky trestného činu. Dále uvádí skutečnosti, které mají prokazovat, že neměl v úmyslu vozidlo zpronevěřit (vyvinul úsilí udržet leasingovou smlouvu v platnosti, kontaktoval vymáhací agenturu a sdělil jí, že s vozidlem pojede do S., a poté ihned dluh uhradí či vozidlo vrátí). V návaznosti na to konstatuje, že chtěl získat půjčku na doplacení leasingu, což mohl potvrdit jím označený svědek, který však nebyl soudem vyslechnut. V neprovedení tohoto důkazu spatřuje nedostatek, jenž krajský soud nenapravil, a ani se s touto námitkou nezabýval. Nutno zdůraznit, že vznesenými výhradami, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, obviněný soudům vytýká nesprávné skutkové zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž v tvrzených procesních nedostatcích spatřuje vadné rozhodnutí ohledně své osoby v předmětné trestní věci. V tomto směru však není možné v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě [§ 4 písm. a), b), § 5 písm. a), b) tr. zák.], je sice závěrem právním, který se ale musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Výše popsanou námitku, která spočívá v tvrzené absenci úmyslného zavinění, však obviněný nejenže neuplatňuje podle příslušného důvodu dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zejména ji spojuje s jinými skutkovými zjištěními, než jaká v tomto směru učinil soud prvního stupně a s nimiž se ztotožnil i soud odvolací.

Nutno připomenout, že v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného R. K., aby před rozhodnutím o dovolání byl odložen výkon rozhodnutí uloženého trestu odnětí svobody. O tomto podnětu dovolatele nebylo nutno rozhodnout samostatným výrokem, neboť návrh na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí může učinit pouze předseda senátu soudu prvního stupně (srov. znění § 265h odst. 3 tr. ř.), jenž ho neučinil, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k