6 Tdo 50/2013
Datum rozhodnutí: 14.02.2013
Dotčené předpisy: § 116 tr. zákoník, § 209 tr. zákoník



6 Tdo 50/2013-48

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. února 2013 o dovolání obviněného J. Š ., podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 To 13/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 4/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu s e dovolání obviněného J. Š. o d m í t á .

Odůvodnění: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2011, sp. zn. 54 T 4/2010 , byl obviněný J. Š. uznán vinným pod body I./1-5) a III./1-2) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen tr. zákoník ), dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl uložen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného K. B. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému J. Š. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti D. S. Leasing, a. s., částku ve výši 732.524,- Kč, dále obviněným J. Š. a K. B. společně a nerozdílně poškozené společnosti S MORAVA Leasing, a. s., částku ve výši 706.321,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené společnosti D. S. Leasing, a. s., GE Money Bank a S MORAVA Leasing, a. s., odkázány se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 To 13/2012 , podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám nově rozhodl tak, že obviněného J. Š. uznal vinným pod body I./3, 5 a III./1, 2 zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod body I./1, 2, 4 pak trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (zák. č. 140/1691 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen tr. zákon ).

Těch se měl podle skutkových zjištění soudů dopustit tím, že:

I. obžalovaný J. Š. sám

1) vystupuje jako zemědělský podnikatel - fyzická osoba, na podkladě osvědčení vydaného Magistrátem města Opavy dne 30. 11. 2007, v úmyslu získání neoprávněného majetkového profitu nesplacením úvěru při neplacení splátek dle sjednaných smluvních podmínek,
dne 16. 2. 2008 v O., v provozovně autobazaru AAA AUTO, a. s., uzavřel se společností ESSOX, s. r. o., sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, IČO: 26764652, smlouvu o úvěru č. .........., na jejímž podkladě získal úvěr ve výši 261.253,- Kč, sloužící k uhrazení platby podstatné části kupní ceny motorového vozidla zn. Škoda Octavia v pořizovací ceně 290.282,- Kč, které téhož dne v uvedeném autobazaru zakoupil a po současném zaplacení tzv. akontace ve výši 29.029,- Kč odebral, načež, vyjma toliko první řádné splátky ve výši 7.726,- Kč dne 18. 3. 2008 a následné platby ve výši 25.000,- Kč dne 15. 7. 2008, ničeho dalšího ani přes výzvy a příslib nezaplatil, ani se o řešení zaplacení poskytnutého úvěru nijak nezajímal, v důsledku čehož společnost ESSOX, s. r. o., dne 22. 10. 2008 smlouvu o úvěru vypověděla a dne 8. 1. 2009 vozidlo zajistila, kdy vylákáním peněžní částky úvěru způsobil společnosti ESSOX, s. r. o., škodu ve výši 261.253,- Kč ,

2) vystupuje jako zemědělský podnikatel - fyzická osoba, na podkladě osvědčení vydaného Magistrátem města Opavy dne 30. 11. 2007, v úmyslu získání neoprávněného majetkového profitu nesplacením úvěru při neplacení splátek dle sjednaných smluvních podmínek,
dne 30. 5. 2008 v O., v provozovně autobazaru AAA AUTO, a. s., uzavřel se společností ČSOB Leasing, a. s., sídlem Praha 4, Na Pankráci 310/60, IČO: 63998980, smlouvu o úvěru č. ............, na jejímž podkladě získal úvěr ve výši 137.865,- Kč, sloužící k uhrazení platby podstatné části kupní ceny motorového vozidla zn. Ford Focus v pořizovací ceně 162.865,- Kč, které téhož dne v uvedeném autobazaru zakoupil a po současném zaplacení tzv. akontace ve výši 25.000,- Kč odebral, načež na splátkách úvěru ničeho nezaplatil ani se o řešení zaplacení poskytnutého úvěru nijak nezajímal, přes výzvu ze dne 22. 9. 2008 vozidlo dobrovolně nevrátil ani nekomunikoval a teprve dne 12. 1. 2009 bylo vozidlo ve prospěch společnosti ČSOB Leasing, a. s., zajištěno, kdy vylákáním peněžní částky úvěru způsobil společnosti ČSOB Leasing, a. s., škodu ve výši 137.865,- Kč ,

3) vystupuje jako zemědělský podnikatel - fyzická osoba, na podkladě osvědčení vydaného Magistrátem města Opavy dne 30. 11. 2007, v úmyslu získání neoprávněného majetkového profitu nesplacením předmětu leasingu při neplacení splátek dle sjednaných smluvních podmínek,
dne 2. 7. 2008 v B., uzavřel se společností D. S. Leasing, a. s., se sídlem Brno, Londýnské nám. 2, IČO: 48909238, leasingovou smlouvu č. ........ k předmětu leasingu - sklízecí mlátičce MF 38 v pořizovací ceně 1.188.810,- Kč, který po zaplacení tzv. akontace ve výši 400.000,- Kč a první splátky leasingu ve výši 18.762,- Kč, dne 7. 7. 2008 převzal v provozovně prodejce NEZ AGRO, s. r. o., v Hradci nad Moravicí, načež, vyjma dvou splátek zaplacených výrazně po lhůtě splatnosti dne 26. 8. 2008 a 7. 10. 2008 v celkové výši 37.524,- Kč, na leasingových splátkách ničeho dalšího neuhradil a přestože společnost D. S. Leasing, a. s., dne 13. 11. 2008 leasingovou smlouvu vypověděla a vyzvala jej k vrácení předmětu leasingu, sklízecí mlátičku MF 38 nevrátil a naložil s ní nezjištěným způsobem, kdy vylákáním předmětu leasingu způsobil společnosti D. S. Leasing, a. s., škodu ve výši nejméně 732.524,- Kč ,

4) vystupuje jako zemědělský podnikatel - fyzická osoba, na podkladě osvědčení vydaného Magistrátem města Opavy dne 30. 11. 2007, v úmyslu získání neoprávněného majetkového profitu připsáním úvěrované částky ve svůj prospěch a nesplacením úvěru při neplacení splátek dle sjednaných smluvních podmínek,
dne 2. 7. 2008 v B. uzavřel se společností D. S. Leasing, a. s., sídlem Brno, Londýnské nám. 2, IČO:48909238, smlouvu o úvěru č. ..........., na jejímž podkladě získal úvěr ve výši 928.200,- Kč, za účelem uhrazení platby podstatné části kupní ceny traktoru zn. CASE JX1090U, v pořizovací ceně 1.428.000,- Kč, přičemž, aby podpořil důvěryhodnost účelově navozeného zájmu o nákup tohoto stroje, do smlouvy o úvěru nepravdivě uvedl, že ke dni jejího podpisu již na účet prodávajícího zaplatil část kupní ceny ve výši 499.800,- Kč, nicméně místo účtu prodejce, společnosti NEZ AGRO, s. r. o., uvedl do úvěrové smlouvy číslo svého vlastního účtu u Komerční banky, a. s., ........, na nějž mu byla úvěrovaná částka ve výši 928.200,- Kč dne 10. 7. 2008 poukázána, následně z úvěrových prostředků použil na úhradu kupní ceny toliko částku 690.000,- Kč, avšak v důsledku neuhrazení kupní ceny v plné výši mu stroj nebyl prodejcem vydán, načež, vyjma prvních tří splátek v celkové výši 63.174,- Kč zaplacených výrazně po lhůtě splatnosti, ničeho dalšího nezaplatil ani se o řešení zaplacení poskytnutého úvěru nijak nezajímal, kdy vylákáním úvěru společnosti D. S. Leasing, a. s., způsobil škodu ve výši 928.200,- Kč ,

5) vystupuje jako zemědělský podnikatel - fyzická osoba, na podkladě osvědčení vydaného Magistrátem města Opavy dne 30. 11. 2007, v úmyslu získání neoprávněného majetkového profitu následným neplacením předmětu leasingu při neplacení splátek dle sjednaných smluvních podmínek,
dne 18. 7. 2008 uzavřel se společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., sídlem Praha 5 - Smíchov, Plzeňská 3217/16, IČO: 25723758, smlouvu o finančním leasingu č. ...... k předmětu leasingu - sklízecí mlátičce Challenger 654 v pořizovací ceně 3.825.850,- Kč, který, po zaplacení tzv. akontace ve výši 382.585,- Kč a první splátky leasingu ve výši 68.143,- Kč dne 25. 7. 2008 převzal v provozovně společnosti Phoenix-Zeppelin, spol. s r. o., v Havířově, na leasingových splátkách ničeho dalšího neuhradil, a přestože společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., dne 18. 12. 2008 leasingovou smlouvu vypověděla, předmětný stroj přes výzvu dobrovolně nevrátil a teprve dne 13. 3. 2009 bylo vozidlo ve prospěch společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., zajištěno, kdy vylákáním předmětu leasingu způsobil společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 3.375.122,- Kč ,

III. obžalovaní J. Š. a K. B. společně

po domluvě a za vzájemné součinnosti, bez níž by nebylo možno záměr realizovat, poté kdy se obžalovaný K. B. za pomoci obžalovaného J. Š. zejména při vyřizování formálních náležitostí dne 19. 11. 2008 účelově registroval jako zemědělský podnikatel - fyzická osoba, k čemuž mu bylo Magistrátem města Opavy vydáno dne 24. 11. 2008 osvědčení a dne 8. 12. 2008 se registroval rovněž jako plátce DPH, aniž by měl faktický úmysl takto podnikat,

1) dne 8. 12. 2008 v H. po předchozí vzájemné domluvě a výběru strojů projevili při jednání s prodejcem společnosti OPall-AGRI, s. r. o., sídlem Dolní Životice, Hertice 7, IČO: 25369296, zájem o zakoupení zemědělské techniky, přičemž jej nepravdivě informovali o tom, že úhrada kupní ceny bude provedena z dotace začínajícímu zemědělci K. B., poskytované Státním zemědělským intervenčním fondem, aniž však o takovou dotaci bylo vůbec žádáno, se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch nezaplacením odebraných zemědělských strojů a jejich prodeji jiné osobě,
obžalovaný K. B. po předložení osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele, uzavřel se společností OPall-AGRI, s. r. o., kupní smlouvu č. ..... na koupi poloneseného šestiradličného otočného pluhu Europa II 160/6S v pořizovací ceně 738.752,- Kč, a kupní smlouvu č. .... na koupi diskových bran DB 450 S v pořizovací ceně 593.810,- Kč, na podkladě nichž byl obžalovaný K. B. coby kupující po podpisu předávacích protokolů oprávněn s těmito zemědělskými stroji disponovat, kdy polonesený šestiradličný otočný pluh Europa II 160/6S, jenž byl v době podpisu kupní smlouvy umístěn v areálu soukromého zemědělce A. H.i, prostřednictvím obžalovaného J. Š., jmenovanému pronajal a diskové brány DB 450 S, jež byly v době podpisu kupní smlouvy umístěny v areálu prodejce v H., již pro neuhrazení kupní ceny neodebrali, kdy vylákáním poloneseného šestiradličného otočného pluhu Europa II 160/6S způsobili společnosti OPall-AGRI, s. r. o., škodu ve výši 738.752,- Kč, přičemž ke způsobení další škody ve výši 593.810,- Kč nedošlo, neboť diskové brány DB 450 S nebyly odebrány a zůstaly v detenci OPall-AGRI, s. r. o.,

2) dne 17. 12. 2008 v O., po předchozí vzájemné domluvě, výběru stroje a předchozím dojednání prodeje zemědělské techniky se zprostředkovatelem prodejce NEZ AGRO, s. r. o., v Hradci nad Moravicí v úmyslu získání neoprávněného majetkového profitu následným neplacením předmětu finančního pronájmu při neplacení splátek dle sjednaných smluvních podmínek, s cílem bezprostředního prodeje odebrané techniky jiné osobě,
obžalovaný K. B. uzavřel se společností S MORAVA Leasing, a. s., sídlem Znojmo, Horní náměstí 264/18, IČO: 16325460, smlouvu o finančním pronájmu č. ........ s předmětem pronájmu - traktor zn. CASE IH. JX1100U, v pořizovací ceně 892.000,- Kč, k zajištění pohledávky pronajímatele vystavil směnku vlastní, následně dne 13. 2. 2009 v areálu společnosti NEZ AGRO, s. r. o., v Hradci nad Moravicí po zaplacení tzv. akontace ve výši 179.690,- Kč a první splátky ve výši 5.989,- Kč společně s obžalovaným J. Š. stroj převzali a bezprostředně poté jej předali neznámým osobám, z nichž jedna poskytla přímo na místě peníze na zaplacení požadovanou platbu akontace a první splátky, bez jejichž zaplacení by stroj nebyl vydán, na splátkách finančního pronájmu ničeho dalšího neuhradili, kdy vylákáním předmětu finančního pronájmu způsobil společnosti S MORAVA Leasing, a. s., škodu ve výši nejméně 706.321,- Kč .

Za to byl obviněnému J. Š. uložen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v zemědělství v oblasti obchodu na dobu čtyř let. Odvolací soud rozhodl také znovu o vině a trestu spoluobviněného K. B.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému J. Š. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti D. S. Leasing, a. s., IČO: 48909238, se sídlem Brno, Londýnské nám. 2, částku ve výši 732.524,- Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu obviněným J. Š. a K. B. uložil soud povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozené společnosti S MORAVA Leasing, a. s., IČO: 16325460, sídlem Znojmo, Horní náměstí 264/18, částku ve výši 706.321,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly poškozené společnosti D. S. Leasing, a. s., a S MORAVA Leasing, a. s., odkázány se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byly poškozené společnosti GE Money Bank, a. s., a Telefónica Czech Republic, a. s., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného J. Š. bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.

II. Proti rozsudku odvolacího soudu do všech jeho výroků podal obviněný J. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání , jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V úvodu jeho odůvodnění uvedl, že je přesvědčen, že jeho jednání spočívající v dílčích skutcích pod body I./3, 5 a III./1, 2 výroku rozsudku není možné posoudit jako jeden pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jak to učinil odvolací soud. Pro takové posouzení nebyly podle dovolatele splněny podmínky uvedené v § 116 tr. zákoníku vymezující znak pokračování v trestném činu. Mezi jednotlivými dílčími skutky totiž podle názoru obviněného chybí blízká časová souvislost, když skutky pod body I./3, 5 měl spáchat v průběhu měsíce července 2008 a skutky pod body III./1, 2 v měsíci prosinci 2008. V mezidobí pěti měsíců se žádné trestné činnost nedopustil, a proto podle jeho mínění nelze hovořit o blízké časové souvislosti. Hypoteticky by se mohlo jednat o dva trestné činy podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Argumentaci odvolacího soudu, že se oba obvinění na trestnou činnost pod body III./1, 2 připravovali po delší dobu (již od podzimních měsíců) považuje dovolatel za nepřiléhavou a nemající oporu v provedených důkazech.

Dovolatel dále zpochybňuje postup, jakým byla stanovena škoda, kterou měl poškozeným společnostem způsobit. Má za to, že při stanovení škody nebylo možno vycházet z tzv. pořizovacích cen předmětu leasingové smlouvy či kupní smlouvy, jak učinil odvolací soud, protože téměř ve všech případech (až na otočný pluh bod III/1 rozsudku) se nejednalo o stroje nové, ale starší a používané.

Konečně namítá, že jeho jednání popsané ve výroku o vině nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ani trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. pro absenci subjektivní stránky ve formě úmyslu.

V petitu dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. řádu vyslovil názor, že obviněný v dovolání pouze opakuje námitky již uplatněné v odvolacím řízení, s nimiž se vrchní soud řádně a beze zbytku vypořádal. Tyto námitky sice podle nejvyššího státního zástupce odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nejvyšší státní zástupce je však považuje za zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o námitku absence znaku blízké časové souvislosti, má za to, že přetržkou v rozmezí pěti měsíců nedošlo k přerušení pokračujícího trestného činu ve smyslu hmotně právního posouzení protiprávního jednání obviněného. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že příprava dalších útoků vyžadovala určitý čas, opatřování podkladů, což je třeba při posouzení blízké časové souvislosti pokračující trestné činnosti zohlednit.

Nejvyšší státní zástupce nesdílí ani námitky dovolatele ve vztahu k výši způsobené škody. Ta byla podle názoru nejvyššího státního zástupce soudy určena správně. Jak soudy uvedly, pro výpočet způsobené škody nebyla rozhodující skutečná cena předmětů leasingových či úvěrových smluv, ale částky, které prostřednictvím financování těchto předmětů obviněný vylákal. Od této částky přitom byly správně odečteny akontace a uhrazené splátky.

Stejně tak se nejvyšší státní zástupce ztotožnil se závěry soudů o naplnění subjektivní stránky jednání obviněným. Soud podle něj správně při hodnocení zavinění vyhodnotil zejména časový sled jednání obviněného, jeho evidenci jako zemědělského podnikatele, následně registraci jako plátce DPH ve spojení s jeho prokázanou finanční nedostatečností. I když tedy obviněný jednoznačně věděl, že nemá dostatek finančních prostředků k dalšímu plnění jím uzavíraných smluv, přesto se zavazoval předmětnými leasingovými smlouvami. Podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce obviněný tak již v okamžiku uzavírání příslušných smluv si byl vědom, že tyto závazky následně nebude moci plnit, přičemž tímto způsobem si zároveň v úmyslu obohatit se počínat chtěl. Závěru o jeho zavinění ve formě úmyslu pak podporuje i uzavírání některých smluv prostřednictvím nastrčené osoby, konkrétně spoluobviněného K. B. (skutek III. rozsudku).

V závěru svého vyjádření nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§ 265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§ 265e tr. řádu) .

Poté se zaměřil na to, zda námitky obsažené v dovolání J. Š. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují deklarovaný dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou věcného přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . V mezích tohoto dovolacího důvodu lze tudíž namítat, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek tak, jak byl soudem zjištěn. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu v zásadě nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Přinejmenším prvé dva okruhy námitek uplatněných obviněným týkající se právního posouzení jeho jednání jako pokračujícího trestného činu a postupu při určení výše způsobené škody deklarovaný dovolací důvod naplňovaly. Nicméně ohledně obou Nejvyšší soud shledal, že jim nelze přiznat opodstatněnost, když odvolací soud se s nimi vyčerpávajícím způsobem a v souladu se zákonem vypořádal (viz str. 21-22 odůvodnění rozsudku vrchního soudu).

Pokračování v trestném činu je definováno v § 116 tr. zákona několika znaky, mimo jiné i znakem blízké souvislosti časové , jehož naplnění dovolatel zpochybňoval. Trestní zákoník ani navazující judikatura nevymezují nějakou pevnou časovou hranici, kterou by intervaly mezi jednotlivými útoky v případě pokračování nesměly přesáhnout. Obecně bude vždy nutno zkoumat charakter a závažnost dílčích útoků, jakož i jednání pachatele mezi nimi. Bližší výklad tohoto znaku poskytlo rozhodnutí publikované pod č. 32/2004 I Sb. rozh. trest. Podle něj zejména v případě majetkové trestné činnosti lze vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky. Na překážku závěru, že se jedná o pokračování, za těchto okolností nemusí být zjištění, že mezi jednotlivými útoky uplynula doba několika měsíců.

Nejvyšší soud se zřetelem ke shora uvedenému právnímu názoru, který je všeobecně respektován v rozhodovací praxi soudů, sdílí závěr vrchního soudu, že trestná činnost pod body I./3, 5 a III./1, 2 posouzená jako trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku právě shora uvedené aspekty charakteristické pro pokračování vykazovala.

Obviněný Š. se postupně dopustil 4 dílčích útoků mající stejnorodý charakter podvodného jednání spočívající ve vylákání zemědělské techniky na základě uzavírání leasingových smluv, když závazky z nich vyplývající nehodlal plnit: - v červenci 2008 způsobená škoda 732.524,- Kč
- v červenci 2008 způsobená škoda 3. 375.122,-Kč
- v prosinci 2008 způsobená škoda 738.752,- Kč, resp. další bezprostředně hrozící škoda 593.810,- Kč
- v prosinci 2008 způsobená škoda 706. 321,- Kč

Z tohoto přehledu je zřejmé, že šlo ze strany obviněného o čtyři dílčí útoky za období 6 měsíců, z nichž u každého činila způsobená škoda řádově statisíce, u nejzávažnějšího z nich z července 2008 miliony Kč. Interval mezi prvými dvěma útoky a třetím a čtvrtým útokem činil sice 5 měsíců, ale právě s ohledem na vysokou závažnost každého z dílčích útoků nelze dovodit, že by všechny útoky pospolu nevykazovaly znaky pokračování ve smyslu § 116 tr. zákoníku a související judikatury, které byly zmíněny shora. Na podporu tohoto závěru lze odkázat i na argumentaci vrchního soudu, že dílčí útoky spáchané v prosinci 2008 si vzhledem ke své sofistikovanosti vyžadovaly i určitou předchozí přípravu podle zjištění soudu od podzimu 2008 (včetně získání a zapojení do trestné činnosti spoluobviněného B.), což uvedený interval de facto zkracuje. U útoků pod bodem I./1, 2, 4 posouzených jako pokračující trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr. zákona jsou intervaly mezi dílčími útoky ještě kratší (únor 2008 květen 2008 červenec 2008).
Nejvyšší soud neshledal v rozporu se zákonem ani způsob, jímž bylo soudy postupováno při vyčíslení způsobené škody. Při určení výše škody způsobené trestným činem podvodu podle § 209 tr. zákoníku při posuzování jeho kvalifikovaných skutkových podstat je nutno přihlédnout nikoliv k hodnotám předmětů leasingových či úvěrových smluv, ale k výši částek, které poškozené leasingové společnosti musely vynaložit k tomu, aby obviněným vybraná zemědělská technika nebo automobily byly obviněnému poskytnuty (k tomu viz str. 21 rozsudku vrchního soudu). Pokud pak podmínkou uzavření leasingových smluv bylo zaplacení určitých částek (akontace, první splátky atp.) a obviněný je zaplatil, byla vrchním soudem vyčíslená škoda o tyto částky snížena (srov. R 6/2003 Sb. rozh. trest.).

Konečně námitky dovolatele tvrdící absenci jeho podvodného úmyslu při uzavírání předmětných smluv deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplnily, neboť šlo o námitky skutkové, nikoli námitky proti právnímu posouzení skutku, jak to tento dovolací důvod předpokládá. I touto námitkou jako nedílnou součástí obhajoby obviněného se oba nižší soudy řádně zabývaly (viz str. 32-33 rozsudku soudu nalézacího, resp. str. 21 rozsudku soudu odvolacího) a důvodně ji měly za vyvrácenou. Z provedených důkazů zřetelně plyne snaha obviněného Š. nejdříve osobně, posléze prostřednictvím spoluobviněného K. B. prezentovat se jako seriózní, solventní zemědělský podnikatel, přestože si byl vzhledem ke své neutěšené finanční situaci již při uzavírání smluv vědom, že přijaté závazky (zejména povinnost hradit splátky) nebude buď vůbec anebo z podstatné části schopen hradit a ani to neměl v úmyslu.

Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04, sp. zn. III. ÚS 2110/07), a rovněž nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07).
IV. Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání J. Š. jako zjevně neopodstatněné, a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu)
V Brně dne 14. února 2013 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr