6 Tdo 469/2007
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 469/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2007 dovolání, které podal obviněný P. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 7 To 182/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 215/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 2. 2006, sp. zn. 6 T 215/2005, byl obviněný P. M. uznán vinným, že

dne 9. 8. 2005 v době od 12.00 hod. do 16.00 hod. z čekárny před ordinací lékařky MUDr. S. Ž. tlakem na uzamčené dvoukřídlé vchodové dveře tyto dveře otevřel a z ordinace odcizil finanční hotovost ve výši 2.446,- Kč a 5 ks sluchadel různých značek v celkové hodnotě 35.740,- Kč, čímž MUDr. S. Ž. způsobil škodu ve výši 38.186,- Kč.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené A. P., a. s., škodu ve výši 34.554,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 7 To 182/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. M. prostřednictvím obhájce dovoláním, v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť podle jeho názoru v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění podání obviněný poukázal na obsah svého odvolání, v němž uvedl, že skutkový stav zjištěný soudem, tj. prokázané vniknutí jeho osoby do prostor ordinace MUDr. S. Ž. a odcizení peněžní částky 2.446,-Kč nevykazuje znaky trestného činu, nýbrž toliko přestupku proti majetku podle § 50 odst. l písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. Soud prvního stupně jej fakticky odsoudil za následek ztrátu sluchadel různých značek v celkové hodnotě 35.740,- Kč, aniž by bylo prokázáno, že ztráta těchto sluchadel je kryta zaviněním obviněného. Tato část skutkového stavu není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu a rozsudek tak konstruuje trestní odpovědnost obviněného za následek, nikoli jako odpovědnost za jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Navíc nebylo postaveno najisto, že P. M. způsobil ztrátu oněch sluchadel, když mezi jeho jednáním a zjištěním jejich ztráty uplynuly více než tři hodiny. Soud taktéž vadně posoudil způsob vniknutí obviněného do prostor ordinace, a to v míře intenzity jím použitého násilí k otevření dvoukřídlých dveří do ordinace, neboť zjištěný skutkový stav je bez dalšího přisuzován jeho jednání a je konstruována odpovědnost za následek, nikoli za prokázané jednání.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu usnesení odvolacího soudu a zrušil též vadné řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Pro případ, že dovolací soud dospěje k závěru o nedůvodnosti dovolání, navrhl, aby jeho podání bylo postoupeno ministru spravedlnosti jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je možno ze základních obecných hledisek dovolání označit za přípustné. V daném případě je však třeba plně souhlasit se závěrem druhoinstančního soudu, který se s totožnou argumentací obviněného zabýval v rámci odvolání. Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že v inkriminované době, kdy došlo ke spáchání trestného činu, nebyl dán a nebyl ani předpokládaný pohyb jiných osob v blízkosti ordinace poškozené kromě obviněného. V tomto výrazně krátkém časovém úseku si lze stěží představit, že by jiná osoba, a to s ohledem ke způsobu vniknutí do ordinace, vnikla do ordinace namísto obviněného a odcizila sluchadla. I s poukazem na obhajobu obviněného, který připustil, že sluchadla bral do ruky, ale pak je vracel zpátky, je evidentní, že k odcizení sluchadel z jeho strany došlo. Státní zástupkyně též uvedla, že s ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právní kvalifikací jednání obviněného. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně zjistil, že dovolání obviněného P. M. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněného P. M. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady obviněného týkající se zjištěného skutkového stavu věci, neboť nenaplňují nejen uplatněný, ale ani žádný jiný z taxativně zákonem vymezených (§ 265b tr. ř.) důvodů dovolání. Jak již bylo řečeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Obviněný P. M. však uplatňuje též námitky, které by mohly deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, neboť uvádí, že zjištěný skutkový stav nevykazuje znaky trestného činu, nýbrž toliko přestupku. V podrobnostech tvrdí, že část skutku, jež se týká sluchadel, nevykazuje znaky objektivní stránky trestného činu a není pokryta jeho zaviněním. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda soudy učiněnému skutkovému zjištění koresponduje trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.

Trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a způsobí jím škodu nikoli malou. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. platí, že škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč. Podle § 89 odst. 14 tr. zák. se vloupáním rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly.

Ve stručnosti lze připomenout, že cizí věcí se rozumí movitá věc, jež nenáleží pachateli vůbec, nebo nenáleží jen jemu, a kterou pachatel nemá ve své dispozici. Pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, jestliže věc odejme z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo faktického držitele a zjedná si tak možnost s věcí trvale nakládat podle své vůle. O nedovolené překonání uzamčení jde např. při vniknutí do bytu, domu nebo jiného uzamčeného prostoru (zámkem, zástrčkou, bezpečnostní závorou, elektronickým zařízením apod.), za pomoci odcizených nebo nalezených klíčů, pomocí klíčů vylákaných od majitele, vniknutí do prostor pomocí planžety, paklíče nebo jiného technického prostředku, a to i bez poškození zámku. Při překonání uzamčení se totiž nevyžaduje síla. Může však jít i o odvrtání, rozlomení, rozbití či vylomení zámku, vyražení dveří, jejich vyháčkování, roztažení zárubní apod. Překonání jiné jistící překážky s použitím síly se rozumí zejména případy násilného působení na jistící překážku, např. vytržení, přeřezání nebo roztažení mříží, probourání zdi, stěny, stropu, stržení ohrady nebo plotu, ale i jiné překonání jistící překážky s použitím síly, např. přelezení vysokého plotu, vylezení do otevřeného okna v patře domu.

Uvážíme-li tato obecná východiska na posuzovaný případ, lze důvodně konstatovat, že Okresní soud v Karlových Varech (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Plzni) nepochybil, pokud jednání obviněného P. M., jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudečného výroku, kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.

Předně je nutno uvést, že podle skutkových zjištění obviněný vnikl do ordinace lékařky MUDr. S. Ž. z čekárny tlakem na uzamčené dvoukřídlé vchodové dveře, které tímto otevřel. Podle názoru Nejvyššího soudu je zcela zřejmé, že zmíněným jednáním došlo k nedovolenému překonání uzamčení, tj. k vloupání ve smyslu znění § 89 odst. 14 tr. zák. Obviněný v trestním řízení popíral, že by popsaným způsobem do ordinace vnikl. Tvrdil, že vešel vchodovými dveřmi, které se otevřely, když běžným způsobem vzal za kliku. S touto obhajobou se soud prvního stupně neztotožnil a považoval ji za vyvrácenou provedenými důkazy. V této spojitosti konstatoval: západka zámku byla při ohledání místa činu v poloze zamčeno na dva západy a v místě horního rámu dveří došlo působením síly k odloupnutí nátěru, takže je zřejmé, že na dveřem uselo být působeno fyzickou silou násilím. Toto zjištění je potvrzováno i tím, že na dveřích byly při ohledání místa činu zajištěny 3 daktyloskopické stopy nacházející se ve vzdálenosti 30 a 40 cm od kliky, což rovněž vylučuje tvrzení obžalovaného, že dveře se otevřely běžným způsobem. Zajištěné daktyloskopické stopy podle odborného vyjádření z oboru daktyloskopie jsou shodné s otiskem palce, ukazováčku a prostředníčku levé ruky obžalovaného (vše na str. 2 rozsudku).

Rovněž tvrzení obviněného o absenci objektivní a subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to v části skutku, která se týká odcizení 5 kusů sluchadel z předmětné ordinace, nelze akceptovat. Již v tzv. skutkové větě, jak je popsána v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, je výslovně uvedeno odcizení i těchto věcí obviněným P. M. Z odůvodnění téhož rozsudku vyplývá, že prvostupňový soud měl za vyvrácenou obhajobu obviněného nejen v tom, že nepoužil násilí při vniknutí do ordinace, ale též ohledně skutečnosti, že neodcizil zmíněná sluchadla. Současně pokládal za vyloučené (s ohledem na dobu, kdy obviněný do objektu vnikl a kdy tato skutečnost byla zjištěna), že by v rozmezí cca 3 hod. do ordinace vnikla další dosud neustanovená osoba a odcizila 5 ks sluchadel . Soud prvního stupně podtrhl: Ordinace MUDr. S. Ž. se nenachází na místě, kde má přístup větší počet osob, nebyly zjištěny žádné jiné podezřelé daktyloskopické stopy, které by nasvědčovaly tomu, že sluchadla odcizila další neustanovená osoba (vše na str. 2 a 3 rozsudku). Konstatované skutečnosti byly následně rozvedeny v usnesení Krajského soudu v Plzni (srov. argumentaci na str. 3 a 4 rozhodnutí), jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného. Lze dodat, že ze skutkových zjištění je v jednání obviněného zjevný přímý úmysl podle § 4 písm. a) tr. zák., neboť chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit zájem chráněný tímto zákonem.

S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutková zjištění, jak byla učiněna v soudním řízení ve věci, objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného P. M. jako trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, a to i s ohledem na výši způsobené škody a ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. Správné právní kvalifikaci skutku odpovídá ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně též aplikovaná právní věta. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí vadami, se kterými dovolatel spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.



Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného P. M. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. května 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k