6 Tdo 467/2009
Datum rozhodnutí: 26.05.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 467/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2009 dovolání, které podal obviněný P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 39 To 22/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 187/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2007, sp. zn. 71 T 187/2004, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) tr. zák. [v bodech ad 4) a ad 5) výroku] a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. [v bodě ad 5) výroku], a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o obžalobě obviněných Ing. J. B., G. I. F., P. Ch., J. K., Z. R., M. V. a M. Z.

Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obvinění Ing. J. B., G. I. F., M. Z. a P. M. a v neprospěch obviněných Ing. J. B., G. I. F., M. Z., P. M. a J. K. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 39 To 45/2008, bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání okresního státního zástupce v Ostravě podané v neprospěch obviněného J. K.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 39 To 22/2008, bylo rozhodnuto:

I.

Z podnětu odvolání obviněného P. M. byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve vztahu k jeho osobě v celém rozsahu zrušen a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným, že

v blíže nezjištěné době, v průběhu roku 2003 do měsíce listopadu 2003, v objektu V. O. H., jako odsouzený vykonávající zde trest odnětí svobody v rozporu s § 18 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, § 25 vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, o používání telefonu ve výkonu trestu odnětí svobody, užíval mobilní telefony zn. Nokia 5110, IMEI a Nokia 5110, IMEI, a to prostřednictvím SIM karet operátorů E. a T. M. účastnických stanic č.

Takto zjištěným jednáním podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Naproti tomu bylo podle § 226 písm. a) tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný P. M. zprošťuje obžaloby okresního státního zástupce v Ostravě ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 5 Zt 792/2003, pro skutek uvedený pod bodem 5), ve kterém byly (obžalobou) spatřovány trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Dále bylo pod body II. až IV. rozsudku rozhodnuto o ostatních podaných odvoláních.

Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a to výrok o trestu, napadl obviněný P. M. (dále jen obviněný ) prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V podání obviněný shrnul dosavadní průběh řízení. Připomněl, že spoluobvinění Ing. J. B. a M. Z. byli odsouzeni pro trestný čin podle § 187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti roků. Konstatoval, že z pohledu společenské nebezpečnosti předmětných trestných činů je nepochybné, že porušení zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody o používání telefonu, jsou zcela v nepoměru se společenskou nebezpečností skutkových podstat uvedených v § 187 tr. zák., tj. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. V této souvislosti namítl, že výše uvedeným spoluobviněným byl trest podmíněně odložen, když krajský soud uvedl, že vedli do rozhodnutí soudu řádný život, pracovali a spolupracovali s probační službou.

V návaznosti na to obviněný podotkl, že není důvod, aby mu byl uložen trest nepodmíněný, když s odvoláním na jeho současný život (dva roky na svobodě) je zcela evidentní, že se po výkonu trestu zařadil do normálního života, řádně pracuje a na svobodě nespáchal žádný trestný čin ani přestupek. Proto dovodil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku co do výše trestu. Uložený trest shledal nepřiměřeně přísným a vyslovil názor, že pro jeho nápravu zcela postačuje uložení trestu výchovného, tj. trestu odnětí svobody v dolní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, respektive aby Nejvyšší soud rozhodl nově rozsudkem o trestu, jak je výše navrhováno.

Nejvyšší státní zastupitelství se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. do dne rozhodnutí dovolacího soudu k dovolání písemně nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Jelikož dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci výše citovaného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

V rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný vznesl výtku spočívající v tvrzení, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Poukázal na typový stupeň společenské nebezpečnosti jednak jím spáchaného trestného činu a jednak trestného činu spáchaného dvěma spoluobviněnými s tím, že jejich osobám byly uloženy tresty odnětí svobody s podmíněným odkladem. Současně vyslovil názor, že pro jeho nápravu, kdy v posledních dvou letech vedl řádný život, zcela postačuje uložení trestu výchovného, a to konkrétně trestu odnětí svobody v dolní hranici trestní sazby s podmíněným odkladem. Tyto námitky však uplatněný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují, a tudíž v tomto směru nelze napadený rozsudek přezkoumávat.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku, záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Je očividné, že napadeným rozsudkem nebyl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští ani trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 tr. zák.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. května 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k