6 Tdo 464/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 464/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 dovolání, které podal obviněný T. C., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 10 To 493/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 120/2008, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. C. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 11 T 120/2008, byl obviněný T. C. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za tyto trestné činy a dále za sbíhající se dva trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a dva sbíhající se trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 15/2008, byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 15/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 10 To 110/2008, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných M. H. a M. H.

Rovněž bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2, 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného subjektu na náhradu škody.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný T. C. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 10 To 493/2008, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině i trestu) napadl obviněný T. C. (dále jen obviněný nebo dovolatel ) dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

V podání obviněný shrnul dosavadní trestní řízení a konstatoval, že v jeho průběhu nebylo jeho osobě prokázáno spáchání skutku, z něhož jej obžaloba vinila. Jak přípravné řízení, tak i obžaloba státního zástupce vykazovaly zásadní nedostatky a pomíjely instituty trestního práva a zásady, které mají orgány činné v trestním řízení za povinnost zapracovat jako polehčující okolnosti zjištěné na straně obviněného. Obviněný zdůraznil, že se žádného poškozování cizí věci ani krádeže nedopustil a na těchto neměl žádnou spoluúčast. Cítí se být poškozen a zkrácen na svých právech tím, že jeho předchozí právní zástupce se s ním nesešel před prvotním výslechem svědka T. P. a ani nebyl přítomen prvotnímu výslechu tohoto svědka. Jmenovaný ve svém dalším výslechu nepotvrdil tvrzení obžaloby a prohlásil, že v přípravném řízení lhal a uvedl důvody, které ho k tomu vedly. Obviněný namítl, že soudy obou stupňů se tímto tvrzením nezabývaly a rozhodovaly na základě prvotní výpovědi svědka T. P. Jeho výpovědí bylo prokázáno, že trestný čin spáchal on. Doznal, že měl na sobě bílou mikinu s kapucí a poškodil zabezpečovací zařízení. Ze záběrů bezpečnostních kamer je zřejmé, že skutek spáchala osoba v bílé mikině s kapucí, tj. svědek T. P. Tuto skutečnost potvrdil i svědek Z. Ž. Obviněný poznamenal, že on na sobě bílou mikinu neměl a ani ji nevlastní. Podotkl, že v obžalobě ani v rozsudku není uvedeno, že by něco rozbil nebo poškodil či se na těchto skutcích podílel. Proto nemohl spáchat trestný čin podle § 257 odst. 1 tr. zák. Dodal, že svědek T. P. ve všech změněných výpovědích usvědčuje spoluobviněného M. H. a pachová stopa usvědčuje jmenovaného svědka. Současně obviněný opětovně odkázal na výpověď spoluobviněného M. H., který potvrdil, že se dovolatel této akce neúčastnil (v době, kdy došlo ke vniknutí do objektu, byl v restauraci S. v H.). Rovněž poukázal na výpověď svědka J. P., který se k objektu dostavil na základě spuštěné signalizace o narušení objektu a uvedl, že zde viděl nějaké osoby. Z tohoto důkazu však nelze dovozovat, že se dovolatel v objektu nacházel.

Podle obviněného nebyla jeho vina prokázána, přičemž činy uvedené v obžalobě vyvrací i výše uvedení svědci a spoluobvinění. Při posuzování věci soud vycházel ze skutků, které spáchal již v minulosti. Nezkoumal, zda uvedené trestné činy spáchal či se na nich podílel a vynesl odsuzující rozsudek. Obviněný doznal, že se dopustil jediného trestného činu, a to řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Za tento skutek, kterého se dopustil opakovaně, byl již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 2 T 15/2008, přičemž se jedná o trestnou činnost s nízkou společenskou nebezpečností, neboť nikoho neohrozil ani nezpůsobil dopravní nehodu. Vyjádřil též přesvědčení, že postupem soudů obou stupňů byl zkrácen na svých právech a bylo mu upřeno právo na spravedlivý proces.

Dále obviněný navrhl, aby dovolací soud prověřil správnost postupu a následného rozhodnutí soudů obou stupňů a na základě svých zjištění spravedlivě posoudil míru provinění jeho osoby. Současně odkázal na čl. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Existují-li jakékoli pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, ale naopak v jeho prospěch. Z tohoto principu plyne pravidlo in dubio pro reo, podle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 10 To 493/2008, i rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 11 T 120/2008, a věc vrátil k novému projednání se závazným právním názorem.



K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně připomněla dosavadní trestní řízení ve věci a obviněným uplatněné námitky. Konstatovala, že v dovolání obviněný neuvedl žádné konkrétní důvody, proč považuje právní závěry soudů obou stupňů v otázce právního posouzení skutku za nesprávné. Uplatněnými námitkami se domáhá změny právního posouzení skutku, přičemž odmítá rozhodná skutková zjištění, ke kterým soud na základě provedeného dokazování dospěl. Tím se obviněný ocitl dovoláním mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho rámci je možné namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost samotných skutkových zjištění, vady v hodnocení důkazů apod. Podle státní zástupkyně nelze takto podloženou dovolací argumentaci uznat za věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu a ani jinému ze zbývajících zákonných důvodů dovolání, jak plynou z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Zdůraznila, že z napadeného usnesení i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která v rozhodnutích vyložily a odůvodnily, a o něž následně opřely právní posouzení skutku jako trestných činů krádeže (ve stadiu pokusu) a poškozování cizí věci. Současně nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad.

Dále státní zástupkyně upozornila, že obviněný neodůvodnil v jakém postupu odvolacího soudu spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nicméně mohl namítat pouze to, s čím počítá druhá alternativa toho dovolacího důvodu [bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, i když byl v řízení mu předcházejícím dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. V tomto směru obviněný sice deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak, jak již bylo výše řečeno, tento nebyl uplatněnou dovolací argumentací relevantně naplněn.

S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.



U obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Hradci Králové jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. V dovolání vytýká, že soudy byla nesprávně hodnocena výpověď svědka T. P., kterou učinil v soudním řízení, v níž na rozdíl od přípravného řízení jeho osobu z trestné činnosti neusvědčoval. Rovněž poukazuje na další ve věci provedené důkazy s tím, že neprokazují jeho účast na skutku, kterého se nedopustil, což potvrdil i spoluobviněný M. H. Taktéž spatřuje újmu na svých právech, zejména z hlediska práva na spravedlivý proces. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze celé události obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.

Za irelevantní je potřebné označit i námitku obviněného, že jeho předchozí obhájce se s ním před prvním výslechem svědka T. P. nesešel a nebyl přítomen prvotnímu výslechu tohoto svědka, v čemž shledává poškození a zkrácení na svých právech. V této souvislosti je potřebné připomenout, že orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny prověřovat výkon obhajoby z hlediska její kvality (obviněný a orgány činné v trestním řízení mohou dát pouze podnět České advokátní komoře nebo ministru spravedlnosti k zavedení kárného řízení s advokátem, pokud mají za to, že se jedná o závažné nebo opětovné porušení povinností stanovených zákonem o advokacii nebo stavovským předpisem).

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Náchodě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i ve svém rozhodnutí rozvedl Krajský soud v Hradci Králové. Rovněž konstatoval, proč nevyhověl návrhu obhajoby na provedení dalších důkazů. (vše na str. 3 a 4 usnesení soudu druhého stupně).

V dovolání obviněný nenamítá, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho námitky směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Náchodě (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat, že odvolací soud na str. 4 odůvodnění napadeného usnesení k jednání obviněného oprávněně zdůraznil: nebylo nutno prokázat jeho přímou fyzickou účast na poškozování skleněné výplně okna, stolu pod oknem objektu či zabezpečovacích prvků (kamery a čidel). K trestní odpovědnosti jako spolupachatele podle zásad § 9 odst. 2 tr. zák. plně postačovala jeho přítomnost na místě činu, kdy toto poškozování fakticky provedl svědek P., neboť odvolatel věděl o tom, že poškozování těchto věcí spolupachatelem je činěno za účelem naplnění společného záměru, tj. odcizit v objektu vhodné věci . Tento právní názor zcela odpovídá ustálené rozhodovací praxi soudů při posuzování úmyslných trestných činů spáchaných ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.



Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k