6 Tdo 462/2003
Datum rozhodnutí: 25.06.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 462/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2003 dovolání, které podal obviněný JUDr. L. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 12 To 374/2002, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 20/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. L. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 6 T 20/2002, byl obviněný JUDr. L. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., protože v době od 14. 9. 1998 do 18. 9. 1998 jako majitel realitní a komerční kanceláře N. se sídlem v H. K., Š. ulici a zároveň jako správce domu v H. K., R. ulici nechal uzavřít prodejnu umístěnou v přízemí tohoto domu s vchodem z třídy K., kterou v té době užívala G. D., a následně odvezl bez souhlasu vlastníků či držitelů zde umístěné zboží, a to konkrétně 84 ks triček, 17 ks roláků, 64 ks mikin, 10 tepláků, 24 teplákových souprav, 30 ks krátkých kalhot, 2 ks bolerka, 4 ks kalhot, 6 ks triček do pasu, 8 ks čelenek, 3 ks dresů, 4 ks nátělníků, 4 ks plavek, 34 ks bund, 31 ks šusťákových tepláků, 17 ks šusťákových souprav, 5 ks šusťákových bund, 19 ks tašek, 3 ks vesty, 155 párů bot, 7 ks kosmetiky značky Adidas, 25 ks kosmetiky zn. Nike, a to ke škodě G. D., Mgr. V. B., M. S., a dále zařízení prodejny, když se konkrétně jednalo o prodejní pult, skříňku se 4 šuplíky, počítač, monitor značky KPC, myš značky Genius, podložku pod myš, klávesnici, 2 pokladny, tiskárnu zn. Star, umělohmotnou židli, židli s reklamou Nike, 7 ks stojanů na oděvy ve tvaru osob, uzamykatelnou skříňku na kosmetiku, 2 ks čtyřstranné stojany na oděvy, obouvací stojan, hliníkový žebřík, 3 ks stojanů u stěny, šestipatrovou polici, 2 ks nástěnných držáků na boty, 3 ks stropních osvětlovacích těles, 12 ks bodových halogenových lamp, kabinky (plenta na kovovém kruhu), 2 ks etiketovacích kleští, děrovačku, sešívačku, radiomagnetofon s CD zn. Philips, rychlovarnou konvici zn. Tescoma, zabezpečovací dveřní stojan, kalkulačku zn. Casio, červený skládací deštník, drobné kancelářské potřeby, relaxační podložku na sedadlo v autě, a to ke škodě G. D., a M. S., když většinu odvezených věcí následně prodal, přičemž svým jednáním způsobil škodu v celkové výši 316.607,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl jeho výkon podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný JUDr. L. P. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 12 To 374/2002, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný JUDr. L. P. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Hradci Králové dne 24. 3. 2003 dovolání. Z obsahu mimořádného opravného prostředku, zejména z návrhu dovolatele, jak by měl Nejvyšší soud rozhodnout, je zřejmé, že dovolání směřuje do výroku napadeného usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání. Dovolání obviněný opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný zdůrazňuje, že nejednal v úmyslu přisvojit si věc tím, že by se jí zmocnil. Jelikož takový úmysl je znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák., soudy obou stupňů pochybily v závěru, že se tohoto trestného činu dopustil. V této souvislosti obviněný uvádí, že jako správce domu neúspěšně vymáhal dlužnou částku od G. D. za užívání nebytového prostoru a posléze využil svého práva ve smyslu § 672 obč. zák. a zadržel věci, které se v prodejně nacházely. Následným prodejem získal částku, kterou mu G. D. dlužila; byl přitom přesvědčen, že cena z prodeje věcí odpovídá jejich hodnotě a škoda tak nikomu nevznikne. Když zjistil, že část věcí z prodejny patří M. S., jeho věci mu vrátil. Obviněný zdůrazňuje, že nechtěl nikomu způsobit škodu, ale pouze získat částku patřící jeho klientům (vlastníkům nemovitosti). Byť i nepřesně vyhodnotil ustanovení § 672 obč. zák., zejména povinnosti vyplývající z odstavce 3 (dovolatel má zjevně na mysli odstavec 2) v části upravující požádání o soupis věcí ve stanovené lhůtě soudním vykonavatelem, není tato okolnost v rozporu s jeho obhajobou o chybějícím úmyslu spáchat trestný čin, byť i v nepřímé formě podle § 4 písm. b) tr. zák. Obviněný vytýká soudům obou stupňů, že pochybily, pokud z formálního výkladu zmíněného ustanovení občanského zákoníku dovodily jeho úmysl spáchat trestnou činnost.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 12 To 374/2002, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l tr. ř. Okresnímu soudu v Hradci Králové věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nejsou důvodné. V této souvislosti uvádí, že trestní odpovědnost obviněného by byla vyloučena jen tehdy, pokud by vykonával oprávnění vyplývající z občanského zákoníku či jiné mimo trestní normy. Tak tomu však v dané věci nebylo. Státní zástupce zdůrazňuje, že obviněný nenaplnil požadavky stanovené v § 672 obč. zák. a rovněž nebyl oprávněn věci prodat, neboť toto oprávnění nevyplývalo ani z ustanovení § 151a až § 151g obč. zák., ve znění platném v době spáchání činu. V dovolání vznesenou námitku, že JUDr. L. P. jednal v právním omylu, když připouští, že ustanovení § 672 obč. zák. zhodnotil nepřesně, nelze akceptovat. Soud prvního stupně učinil dostatečné závěry ohledně skutečností subjektivní povahy na straně obviněného. Tyto závěry jsou skutkového charakteru a nelze je v dovolacím řízení zpochybňovat. Podle státního zástupce se soudy měly v rámci hodnocení materiálních podmínek (§ 88 odst. 1 tr. zák.) zabývat z hlediska aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle § 247 odst. 2 tr. zák. okolností, že předmětné jednání směřovalo k vymožení pohledávky. Tuto námitku ale obviněný v dovolání neuplatnil. Státní zástupce konstatuje, že jednání popsané v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně odpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného JUDr. L. P. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z výše konstatovaného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo že nešlo o žádný trestný čin. Lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady týkající se skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.

Obviněný v dovolání v podrobnostech namítá, že využil práva podle § 672 obč. zák. a byť toto ustanovení ne zcela přesně zhodnotil, nebyl v jeho jednání, kterým chtěl získat částku, jíž G. D. dlužila na nájemném, úmysl trestný čin podle § 247 tr. zák. spáchat. Jde o námitku, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle Nejvyššího soudu je v tomto směru podané dovolání zjevně neopodstatněné.

Podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli malou. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000,- Kč.

Podle § 672 odst. 1 obč. zák. má na zajištění nájemného pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí. Podle § 672 odst. 2 obč. zák. zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly sepsány soudním vykonavatelem, ledaže by byly odstraněny na úřední příkaz a pronajímatel ohlásí svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu. Stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno nebo zajištěno, může pronajímatel zadržet věci na vlastní nebezpečí, do osmi dnů však musí žádat o soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci vydat.

Podle názoru Nejvyššího soudu nelze soudu prvního stupně (následně i odvolacímu soudu) vytknout pochybení, když skutek uvedený ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku a podrobně rozvedený v jeho odůvodnění, právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný si přisvojil cizí věci vypočtené ve výroku o vině napadeného rozsudku a nakládal s nimi způsobem vyhrazeným vlastníkovi či oprávněnému držiteli, přičemž většinu z nich prodal (zboží z prodejny). Okolnost, že zařízení prodejny M. S. nakonec vrátil, nemá na právní kvalifikaci jeho jednání vliv, neboť i s těmito věcmi před tím nakládal způsobem, jako by patřily G. D., která dlužila na nájemném. Ze zjištěného skutkového stavu rovněž vyplývá, že obviněný nejednal v souladu s ustanovením § 672 obč. zák., a proto na aplikaci tohoto ustanovení se nemůže důvodně odvolávat. Soudy obou stupňů se s touto námitkou dostatečně vypořádaly. Lze připomenout, že pronajímatel nemovitosti, jehož zájmy obviněný jako její správce zastupoval, měl na zajištění nájemného zástavní právo k movitým věcem ve smyslu § 672 odst. 1 obč. zák. Pokud však chtěl tento institut JUDr. L. P. uplatnit, musel by postupovat podle § 672 odst. 2 obč. zák. mimo jiné - věci nechat sepsat soudním vykonavatelem. Případné zadržení předmětných věcí bylo možné pouze z důvodů a při respektování postupu uvedeného § 672 odst. 2 věty druhé obč. zák. Nutno zdůraznit, že i při důsledném dodržení postupu, jež zákon v § 672 obč. zák. k zajištění nájemného pronajímateli stanovil, nebyl obviněný oprávněn věci prodat. Takový postup by byl možný jen v případě, že by soud akceptoval návrh zástavního věřitele podle § 151f odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2000. Obviněný rovněž nebyl oprávněn k jednání popsanému ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ani jiným ustanovením občanského zákoníku či jinou právní normou. Pokud na základě provedených a zhodnocených důkazů soud prvního stupně učinil skutkové zjištění (jímž je dovolací soud vázán), že: Obžalovaný si byl vědom, a jako osoba s právnickým vzděláním o to více, že nakládá s věcmi, které nejsou v jeho vlastnictví a zasahuje tím do majetkové sféry jiných osob (str. 3 napadeného rozsudku), v čemž spatřoval u jeho osoby naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 247 tr. zák., včetně úmyslu v jeho jednání, nelze tomuto právnímu posouzení vytýkat pochybení.

Je skutečností, že v dovoláním napadených soudních rozhodnutích chybí zdůvodnění materiálních podmínek ohledně právní kvalifikace jednání obviněného podle § 247 odst. 2 tr. zák. Protože jednáním JUDr. L. P. byla způsobena škoda, jejíž výše několikanásobně převyšuje zákonem požadovanou minimální výši pro škodu nikoli malou, byla v daném případě i s ohledem na ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. použita zmíněná kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže důvodně. Právní kvalifikaci skutku odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně uvedená právní věta.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného JUDr. L. P. odmítl, neboť ho shledal zjevně neopodstatněným. Z toho důvodu nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. června 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k