6 Tdo 460/2002
Datum rozhodnutí: 29.08.2002
Dotčené předpisy:




6 Tdo 460/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2002 dovolání podaná obviněnými J. P., a J. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 13 To 452/2001, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 40/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. P. a J. F. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění J. P. a J. F. byli rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 6 T 40/2001, uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zák., jehož se dopustili ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Soud prvního stupně za to obviněným uložil podle § 235 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon jim podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil i trest propadnutí 1 ks kovového teleskopického obušku s černým poutkem s karabinkou.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové ve veřejném zasedání konaném dne 20. února 2002, sp. zn. 13 To 452/2001. Z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněné J. P. a J. F. uznal vinnými, že dne 9. 12. 1999 v době kolem 11.15 hodin v H. K. v prodejně P. CZ, D. tř. čp. 1, společně nutili R. P., k zaplacení dlužné finanční částky tak, že zajistili vstupní dveře prodejny proti příchozím a J. F. následně fyzicky napadl údery teleskopickým obuškem R. P., když jej bil do hlavy, zad, rukou a nohou, přičemž poškozeného nutili k podpisu smlouvy o prodeji osobního motorového vozidla tov. zn. Mazda MX 3, SPZ HKK 34-34 v hodnotě 157.140,- Kč a k vydání 6 sad mobilních telefonů zn. Motorola Amio v hodnotě 26.994,- Kč, 12 ks hodinek zn. Swatch v hodnotě 14.400,- Kč, 15 ks pouzder na mobilní telefony v hodnotě 1.800,- Kč, 1 ks mobilního telefonu zn. Sony v hodnotě 15.300,- Kč, 1 ks mobilního telefonu zn. Sony v hodnotě 20.130,- Kč, 3 ks mobilních telefonů v hodnotě 28.500,- Kč, 3 ks mobilních telefonů zn. Motorola v hodnotě 13.497,- Kč a 3 ks náramkových reklamních hodinek zn. Swatch v hodnotě 600,- Kč, což se jim nepodařilo, neboť jejich jednání bylo přerušeno náhodným vstupem příslušníka PČR .

Takto zjištěné jednání odvolací soud u obou obviněných právně kvalifikoval jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za to každému z obviněných uložil podle § 235 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon u každého z nich podmíněně odložil podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně vyslovil, že podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. se ukládá trest propadnutí věci, a to jednoho kusu kovového teleskopického obušku s černým proutkem a karabinkou.

Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. P. dne 25. 4. 2002, obviněnému J. F. dne 18. 4. 2002, jejich obhájci JUDr. J. S. dne 18. 4. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové dne 18. 4. 2002.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 13 To 452/2001, podali oba obvinění prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dne 14. 6. 2002 u Okresního soudu v Hradci Králové dovolání (na poštu bylo podáno 13. 6. 2002). Jako dovolací důvod uplatnili ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatelé v podrobnostech uvedli, že soudy obou stupňů nedůvodně uvěřily osamocené výpovědi poškozeného R. P., přičemž se nevypořádaly s důkazy, jež potvrzovaly jejich obhajobu a dospěly tak k nesprávnému hodnocení důkazů a k nesprávnému právnímu posouzení jejich jednání. Obvinění vstoupili do prodejny nikoliv s úmyslem působit vůči dlužníkovi násilím nebo jiným nezákonným způsobem. Výpověď poškozeného v porovnání s popisem situace policistou, který náhodně vstoupil do prodejny, je evidentně přeceněna a v odůvodnění odvolacího soudu se vůbec nehodnotí skutečnost jeho závazku, ani to, že měl snahu se placení závazku vyhnout. Jejich jednání bylo chybně právně posouzeno jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., proto v závěru podaného dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265j odst. 1 zrušil rozsudky obou soudů a podle § 265 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc znovu projednat a rozhodnout .

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně v písemném vyjádření ze dne 22. 7. 2002 uvedl, že dovolání obou obviněných se sice opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolatelé svůj mimořádný opravný prostředek v rozporu s proklamovaným důvodem dovolání odůvodňují tím, že soudy prvého i druhého stupně nesprávně posoudily provedené důkazy, a z odlišného výkladu jednotlivých důkazů dovozují nesprávnost právního posouzení zjištěného jednání. Dovolatelé tudíž ve skutečnosti napadají skutková zjištění, nikoli právní hodnocení již stabilizovaného skutku, jak byl definován ve skutkové větě rozsudku. Dovolání obviněných tedy bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř. Za popsaného stavu by bylo namístě jejich dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

Státní zástupce dále uvedl, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové trpí dvěma vadami, jež by bylo žádoucí napravit. Především označení trestného činu ve výroku o vině neodpovídá požadavkům stanoveným v § 120 odst. 3 tr. ř., neboť v něm zcela chybí uvedení zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu (právní věta). Dále soud druhého stupně zopakoval podle zrušeného rozsudku nalézacího soudu výrok o trestu propadnutí věci, přehlédl ovšem, že tento výrok neobsahuje označení potrestaného, čili toho ze spolupachatelů, jemuž byl trest propadnutí věci uložen. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud bez toho, že by jinak správné rozhodnutí rušil, ve smyslu § 265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby neúplné výroky doplnil. Současně vyslovil souhlas s tím, aby dovolací soud toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1 , 2 písm. a) tr. ř/, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnými osobami /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Ze zákonného vymezení důvodů dovolání (§ 265b odst. 1 tr. ř.) vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právně s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obviněnými v daném případě uplatněn, musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.

V případě obviněných J. P. a J. F. soud prvního stupně učinil skutková zjištění, která v zásadě převzal odvolací soud a popsal je ve výrokové části odsuzujícího rozsudku. Tím bylo podmíněno hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Tuto právní kvalifikaci soud druhého stupně náležitě odůvodnil na str. 4 napadeného rozsudku, kde rovněž vyložil, proč na rozdíl od právní kvalifikace použité nalézacím soudem neshledal v jednání obviněných i naplnění formálního zákonného znaku způsobení buď těžké újmy na zdraví, nebo značné škody . V té souvislosti poukázal na novelu trestního zákona účinnou od 1. 1. 2002, která mimo jiné nově vymezila pojem značná škoda .

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obvinění podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obou obviněných odmítl, aniž z jejich podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Jelikož v odůvodnění podaného dovolání byla zmínka i v tom směru, že Krajský soud v Hradci Králové některé skutečnosti v odůvodnění rozhodnutí vůbec nehodnotil, je zapotřebí uvést, že podle ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nemohl postupovat podle návrhu státního zástupce (obsaženého toliko ve vyjádření k dovolání obviněných) a přikázat Krajskému soudu v Hradci Králové, aby neúplné výroky doplnil. Podle názoru dovolacího soudu podle § 265l odst. 2 tr. ř. může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil, jen v případě, že postupem podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. shledá podané dovolání důvodným. Pokud ovšem podané dovolání odmítá /např. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jak tomu bylo i v daném případě/, nemůže soudu, o jehož rozhodnutí jde, přikázat, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k

Vypracoval:

JUDr. Jan B l á h a