6 Tdo 458/2013
Datum rozhodnutí: 22.05.2013
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoník



6 Tdo 458/2013-48

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. května 2013 o dovolání obviněného D. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 2012, č. j. 4 To 53/2012-1768, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 6/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 2012, č . j. 4 To 53/2012-1768, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného D. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č . j. 54 T 6/2009-1539. Tímto rozsudkem byl obviněný D. D. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na sedm roků a šest měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2009, č. j. 73 T 292/2008-1239, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2009, č. j. 3 To 371/2009-1336, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2012, č. j. 54 T 6/2009-1539, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Má za to, že skutek, jímž byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Je přesvědčen, že provedené důkazy neprokazují, že pohonné hmoty byly ze strany společnosti SVAM CS, s.r.o., skutečně dodány. V tomto směru zpochybňuje veškeré důkazy, které tuto skutečnost prokazují. Výhrady má zejména k důkazní hodnotě tabulek, které obsahují soupis tankování provedených pomocí tankovacích karet. Navrhuje, aby jednotlivé odběry pohonných hmot byly prokázány dodacími listy, neboť v civilním řízení je tato skutečnost nezbytným důkazem pro přiznání žalovaného nároku. Dále vytýká soudům, že stěžejní důkaz, jímž byl elektronický záznam v databázi společnosti SVAM CS, s.r.o., nebyl proveden znaleckým posudkem znalce z oboru kybernetiky, který by mohl objektivně posoudit elektronickou stopu či jiné údaje obsažené v elektronické databázi společnosti SVAM CS. Z další části dovolání je zjevné, že obviněný napadá důkazy, kterými soudy prokázaly, že byl organizátorem trestného činu podvodu. V souvislosti s odběrem pohonných hmot s úmyslem je nezaplatit obviněný konstatuje, že v průběhu trestního řízení nebyl předložen jediný důkaz, který by svědčil o tom, že panu M. K. byla jakákoliv faktura odeslána či doručena. Za daných okolností má obviněný za to, že nebylo prokázáno, že skutek, který je mu kladen za vinu, se stal, neboť soudy neodstranily shora uvedené vady v provedeném dokazování. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 2012, č. j. 4 To 53/2012-1768, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, a poté, aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem, kterým by obviněného obžaloby v celém rozsahu zprostil. Zároveň podal podnět předsedovi senátu Krajského soudu v Ostravě podle § 265h odst. 3 tr. ř. s tím, aby Nejvyššímu soudu navrhl přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Má za to, že obsah konkrétních výhrad obviněného k napadenému meritornímu rozhodnutí se prakticky kryje s námitkami, které obviněný na svou obhajobu uváděl v rámci celého dosavadního řízení před soudem, především v řádném opravném prostředku. Zdůraznil, že odvoláním obviněného se příslušný soud náležitě zabýval a v souladu se zákonem o něm rozhodl. Dovolání je mimořádný opravný prostředek do značné míry formalizovaný, jehož účelem není realizace opětného všeobecného přezkumu napadeného rozhodnutí, nýbrž výlučně prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Protože přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel neúspěšně uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze úspěšně uplatnit toliko výhrady vůči aplikaci norem hmotného práva na soudem učiněná skutková zjištění. Jak však vyplývá z obsahu dovolání, většina námitek obviněného směřuje proti skutkovému základu věci, jak je vyjádřen v popisu skutku ve výroku o vině, s cílem polemizovat s rozsahem dokazování či se způsobem hodnocení důkazů soudem nebo brojit proti procesním aspektům řízení. Pokud obviněný namítl, že skutek popsaný ve výroku o vině, nevykazuje všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, nelze mu přisvědčit, neboť všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku jsou v popisu skutku dostatečně vyjádřeny. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Třebaže obviněný dovolání uvozuje tím, že popis skutku nevykazuje všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, je zjevné, že podstata uplatněných námitek je ryze skutkové povahy, které nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Nad rámec tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud považuje za vhodné konstatovat, že v průběhu trestního řízení nevznikla žádná pochybnost o tom, že by ke konkrétním odběrům v rozsahu, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, nedošlo. Naopak za tím účelem byla provedena celá řada listinných důkazů (ve formě kupní smlouvy a jejího dodatku, fotokopií směnky, generální plnou mocí, výpisy odběrů, fakturami, přehledem nezaplacených pohledávek, smlouvami o nájmu osobních automobilů, smlouvami o finančním leasingu, výpisy z obchodních rejstříků), které byly podpořeny svědeckými výpověďmi zejména svědků L. P., R. R. a M. K. Je-li obviněným napadána autentičnost, případně důkazní hodnota elektronického záznamu v databázi společnosti SVAM CS, s.r.o., byla soudy prověřována způsobilost tohoto důkazu prokázat rozsah odběrů pohonných hmot. Zejména svědek R. R., který v kritické době byl společníkem a jednatelem společnosti SVAM CS, s.r.o., podrobně popsal fungování systému odběrních karet jeho společností s tím, že z důkazního hlediska je vyloučené, aby bylo možné s objemem odebraného zboží manipulovat, což prakticky potvrdila i ve věci slyšená svědkyně Ing. E. K., která konstatovala, že se společností SVAM CS, s.r.o., měla velmi dobré obchodní zkušenosti a nikdy neměla žádný problém z hlediska obchodních transakcí a fakturace. Uvedenou problematikou se soud prvního stupně podrobně zabýval na str. 34 rozsudku, na jehož obsah lze v podrobnostech odkázat. Na podvodný úmysl spáchat trestný čin podvodu lze usuzovat nejen z jediné skutečnosti, nýbrž z mnoha různých dalších okolností. Především obviněný zcela systematicky prováděl vše pro to, aby zastřel svoji vlastní identitu sám vystupoval pod smyšleným jménem D. A. a navenek jednal jako zástupce za neexistující společnost Ashot world investmens agency corporation, divize Česká republika. Pro realizaci svých podvodných aktivit využil důvěřivosti mladé osoby M. K., od něhož vylákal občanský průkaz, čímž získal jeho osobní údaje, které následně zneužil. Za účelem eliminace vlastní identity pod příslibem dalšího zaměstnání využil důvěřivosti také M. K., jehož vysílal na obchodní jednání s cílem dojednat obchodní kontakty se společností SVAM CS, s. r.o. Další nepřehlédnutelnou okolností je, že obviněný se snažil čerpat pohonné hmoty v co největší možné míře již během 14 dnů, tj. do první možné fakturace, přestože se jednalo o limit měsíční. Zvýšené odběry pohonných hmot dokumentuje výpověď svědka L. P., který rovněž potvrzuje, že po vystavení první faktury, která zůstala neuhrazena, nebyl namítán objem fakturovaného zboží. Nelze ani souhlasit s námitkou obviněného, že by nebyl organizátorem celého podvodného jednání, neboť samotný popis skutku dostatečně vyjadřuje jeho postavení v rámci celého podvodného jednání, zejména však fakt, že od jeho osoby se činnost dalších osob zcela nepochybně odvíjela. Souhrn veškerých shora uvedených skutečností vede ke zjevnému záměru odebrat od společnosti SVAM CS, s. r. o., určitý objem pohonných hmot s tím, že za zboží nebude zaplaceno, neboť obviněný neměl od počátku v úmyslu za odebrané zboží zaplatit, čímž způsobil společnosti SVAM CS, s.r.o., škodu velkého rozsahu ve výši 6.172.948,50 Kč. Poukazuje-li obviněný na nutnost obstarat v rámci dokazování dodací listy, je třeba konstatovat, že pro účely trestního řízení vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem se jeví tento důkaz jako nadbytečný, neboť pro posouzení, zda došlo ke spáchání trestného činu či nikoli, není rozhodné, jestli posuzované jednání bylo uskutečněno v rámci určité transakce, ať již běžné, obchodní či jakékoliv jiné (podstatou je, že ze strany obviněného se jednalo o podvodné jednání, což rozhodně nebylo nikterak zpochybněno), protože trestného činu se může pachatel dopustit i v rámci jinak obvyklé obchodní transakce, aniž by bylo třeba, aby porušil nějaký zvláštní právní předpis, jestliže na něj trestní zákon přímo neodkazuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 265/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek č. 24, ročník 2003, pod T 575). Jde o projev zásady trestního práva, podle níž trestněprávní ochranu lze použít k ochraně zájmů společnosti, práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob právě tam, kde nástroje ostatních právních odvětví selhávají. Často se hovoří o zásadě pomocné úlohy trestní represe.

Na závěr je třeba konstatovat, že námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Protože však dovolání obviněného obsahuje pouze námitky skutkové povahy, bylo nutno dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Na základě shora uvedených skutečností proto Nejvyšší soud dovolání obviněného D. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud proto nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl o odmítnutí dovolání rozhodnout v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř. Předseda senátu soudu prvního stupně u Nejvyššího soudu nepodal ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného, proto Nejvyšší soud o takovém návrhu nerozhodoval. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neshledal Nejvyšší soud ani důvod pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann