6 Tdo 44/2013
Datum rozhodnutí: 27.02.2013
Dotčené předpisy: § 234 odst. 1 tr. zákoník, § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoník



6 Tdo 44/2013-40

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. února 2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem -pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-238, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-235, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 69 T 4/2012, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í :

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-238,

a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-235, ohledně obviněného J. Š..

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265 l odst. 1 tr. ř. se p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci , aby věc obviněného J. Š. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 3. 2012, č. j. 69 T 4/2012-200, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě I. výroku) a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, [v bodě II. 1) 46) výroku], a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je uvedeno v rozsudku soudu I. stupně. Za to byl odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, č. j. 34 T 20/2011-92, v právní moci dne 24. 5. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. Š. uložena povinnost nahradit poškozenému J. Š. škodu ve výši 9.263,- Kč.

Tímtéž rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestu obviněné D. Č..

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněná D. Č. do všech výroků, týkajících se její osoby a obviněný J. Š. toliko do výroku o trestu.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-235, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněného J. Š. rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 3. 2012, č. j. 69 T 4/2012-200, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že podle § 44 tr. zákoníku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2011, č. j. 34 T 20/2011-92. Odvolání obviněné D. Č. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-238, bylo podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š. pro skutky popsané ve výroku rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 3. 2012, č. j. 69 T 4/2012-200, pod bodem II. 1) 46), v nichž byl spatřován přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.

Proti výše citovaným rozhodnutím, a to usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-238, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-235, podal v neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Podle jeho názoru napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž důvodem uvedeného nesprávného procesního postupu bylo nesprávné právní posouzení skutku, které vedlo i k následné vadě napadeného rozsudku odvolacího soudu.

V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce konstatuje, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda obviněný spáchal přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném nestejnorodém souběhu či ve vícečinném nestejnorodém souběhu.

V další části dovolání nejvyšší státní zástupce poukazuje na rozhodnutí č. 35/1998 Sb. rozh. tr. s tím, že v daném případě je nutno útoky obviněného J. Š. posoudit jako jednočinný souběh přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Protože jednání obviněného je třeba posoudit jako jedno jednání, kterým naplnil skutkové podstaty obou přečinů, nelze o každém z nich rozhodnout samostatně, ale o celém skutku je třeba rozhodnout pouze jedním rozhodnutím. Podle jeho názoru tak pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání zakládá důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť po vydání jednoho rozhodnutí nelze o témže skutku vydat rozhodnutí další. Krajský soud, který zrušil pouze výrok o trestu, ačkoli v důsledku postupu podle § 163 tr. ř. bylo třeba zasáhnout i do výroku o vině ve smyslu změny právní kvalifikace trestného jednání obviněného, měl podle dovolatele napadený rozsudek zrušit v celém rozsahu, skutek obviněného kvalifikovat pouze podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a právní kvalifikaci podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vypustit. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jednak usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-238, jednak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-235, a to ohledně obviněného J. Š. a zrušil i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud v důsledku zrušení pozbyla podkladu, a poté věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný J. Š. se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), c) tr. ř.], bylo podáno nejvyšším státním zástupcem jako osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda vznesené námitky naplňují zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze vytýkat nesprávnost rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu nebo nesprávnost rozhodnutí spojeného se zastavením trestního stíhání, a to obligatorním zastavením trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř., fakultativním zastavením trestního stíhání pro neúčelnost s odkazem na důvody podle § 172 odst. 2 tr. ř., podmíněným zastavením trestního stíhání podle § 307 tr. ř. nebo schválením narovnání spojeným se zastavením trestního stíhání podle § 309 tr. ř. V případě rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je dovolací důvod naplněn, pokud nebyly vůbec splněny zákonné podmínky pro vydání takového rozhodnutí, tzn. že ve věci např. neexistoval žádný z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř., pro který musí být trestní stíhání zastaveno.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky, týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadených rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 257 odst. 2 tr. ř. shledá-li odvolací soud, že tu je některá z okolností uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), b), i), která nastala až po vyhlášení napadeného rozsudku, rozhodne, aniž by napadený rozsudek zrušil, o zastavení trestního stíhání.

Podle § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.

Podle § 163 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání pro trestné činy (v ustanovení taxativně uvedené, mj. pro trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku) , pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného.

Pokud jde o posouzení důvodnosti podaného dovolání, je třeba poukázat na zjištění, která vyplývají jednak z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-235, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-238, jednak z obsahu spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 69 T 4/2012. V tomto směru je potřebné v prvé řadě zmínit, že z protokolu o veřejném zasedání Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci konaném dne 3. 10. 2012, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání obou obviněných, se mj. podává, že poškozený J. Š., bratr obviněného, výslovně prohlásil, že nesouhlasí s trestním stíháním obviněného J. Š. (č. l. 230-233 tr. spisu). Za této situace lze jako nesprávné označit hodnotící úvahy odvolacího soudu vyplývající z odůvodnění napadeného rozsudku, kterými na toto vyjádření reagoval konstatováním, že:... Toto jeho prohlášení se mohlo vztahovat ke skutkům uvedeným pod bodem II. výroku napadeného rozsudku, který byl kvalifikován jako dílem dokonaný a dílem nedokonaný přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoli ke skutku pod bodem I. výroku o vině napadeného rozsudku, v němž byl spatřován přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud zastavil trestní stíhání obžalovaného pro skutek pod bodem II. napadeného rozsudku a tudíž bylo třeba rozhodnout o případném uložení trestu za přečin podle § 234 odst. 1 tr. zákona.... (str. 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Především je skutečností, že se odvolací soud náležitě nezabýval tím, zda obviněný spáchal přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném nestejnorodém souběhu či ve vícečinném nestejnorodém souběhu.

Lze připomenout, že několik trestných činů je možno spáchat několika skutky nebo jedním skutkem. Podle toho se rozlišuje souběh jednočinný a vícečinný . Při souběhu jednočinném (tzv. konkurence ideálná) spáchá pachatel několik trestných činů jediným skutkem, při souběhu vícečinném (tzv. konkurence reálná) pachatel spáchá několik trestných činů několika skutky. Dále je třeba rozeznávat souběh stejnorodý a nestejnorodý . Při souběhu jednočinném stejnorodém pachatel jedním skutkem vícekrát naplní tutéž skutkovou podstatu trestného činu; při souběhu jednočinném nestejnorodém pachatel jedním skutkem naplní více různých skutkových podstat trestných činů.

Na tomto místě odkazuje Nejvyšší soud na rozhodnutí č. 35/1998 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že jestliže pachatel, který neoprávněně získal platební kartu České spořitelny, tuto kartu také použije k vybrání peněz v bankovních automatech a způsobí tak škodu v úhrnné částce 18 000 Kč, naplňuje znaky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. Jednočinný souběh těchto trestných činů přitom není vyloučen z důvodu vztahu subsidiarity ohrožovacího trestného činu vůči trestnému činu poruchovému. Zvýšení nebezpečí činu pro společnost vyplývající z páchání krádeží s použitím platebních karet bude zpravidla znamenat, že nebude v konkrétních případech připadat v úvahu vyloučení jednočinného souběhu uvedených trestných činů ani vzhledem k zvláštnímu průběhu skutkových okolností zakládajících stav tzv. faktické konzumpce, kdy by opatření platební karty bylo jen bezvýznamným prostředkem ke spáchání trestného činu krádeže .

Ze shora uvedeného je patrno, že jestliže pachatel, který neoprávněně získal platební kartu, tuto kartu také použije k vybrání peněz v bankovních automatech, naplňuje vedle znaků trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku i znaky trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, a to v jednočinném nestejnorodém souběhu. V souvislosti s předmětnou trestní věcí obviněného J. Š. tak lze z těchto závěrů dovodit, že obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 69 T 4/2012, spočívajícím v tom, že v Liberci, na nám. N. L. čp. , v přesně nezjištěné době v měsíci lednu roku 2011 vzal bez svolení J. Š., jeho platební kartu č k účtu č. vedenému u Komerční banky, a. s., ke které znal PIN číslo, a následně této karty postupně celkem v 46 případech s úspěchem nebo bez úspěchu užil k výběru hotovosti z bankomatu nebo k platbám, naplnil skutkové podstaty obou přečinů a tento skutek je tak nutno posoudit jako jednočinný nestejnorodý souběh přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Protože se jedná o jedno jednání, nelze o každém z přečinů rozhodnout samostatně, ale je nutno o celém skutku rozhodnout pouze jedním rozhodnutím.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů konstatuje, že za této situace postup odvolacího soudu není v souladu se zákonem, jak na tuto skutečnost oprávněně upozorňuje nejvyšší státní zástupce v dovolání, a s jehož dovolací argumentací se Nejvyšší soud ztotožňuje. Odvolacímu soudu tak lze vytknout, pokud dovodil, že prohlášení poškozeného J. Š. má důsledek toliko k právní kvalifikaci přečinu krádeže, a v návaznosti na to usnesením ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 241/2012-238 podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. trestní stíhání obviněného zastavil výlučně pro tento přečin, ačkoliv jeho jednání bylo třeba posoudit jako jednočinný souběh s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, dopustil se tím nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho nesprávného procesního postupu spočívajícího v zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.

Podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. S dovolatelem tak lze souhlasit i v tom, že za situace, kdy měl odvolací soud o celém skutku rozhodnout pouze jedním rozhodnutím, vedlo vydání pravomocného usnesení o zastavení trestního stíhání k nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť po vydání jednoho rozhodnutí nebylo možno o témže skutku vydat rozhodnutí další. Uvedené skutečnosti vedou k závěru, že zmíněné nesprávné právní posouzení skutku odvolacím soudem tak následně vedlo i k vadě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 241/2012-235, pokud tímto byl podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněného J. Š. rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 3. 2012, č. j. 69 T 4/2012-200 toliko ve výroku o trestu. Lze oprávněně uzavřít, že správně měl krajský soud napadený rozsudek zrušit v celém rozsahu a skutek obviněného J. Š. kvalifikovat s ohledem na aplikaci § 163 tr. ř. pouze podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a právní kvalifikaci podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vypustit.

Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele bylo možno označit za právně relevantní z pohledu uplatněných dovolacích důvodů, postupoval Nejvyšší soud tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. (dovolání podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného), jak usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 241/2012-238, tak i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 10. 2012, č. j. 31 To 421/2012-235, a to ohledně obviněného J. Š.. Podle § 265k odst. 2 tr ř. zrušil Nejvyšší soud všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle § 265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. února 2013 Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann