6 Tdo 439/2017
Datum rozhodnutí: 11.04.2017
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 439/2017-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2017 o dovolání, které podal obviněný F. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 6. 10. 2016, č. j. 55 To 259/2016-172, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 17 T 68/2014, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 4. 2016, č. j. 17 T 68/2014-145 , byl obviněný F. H. (dále obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

dne 12. 6. 2014 v době od 14:30 hodin do 14:45 hodin v obci R., část P. u pozemní komunikace pod parovodem přistoupil k poškozenému J. N., hovořícímu s M. L., D. B., a B. D., a požadoval po poškozeném J. N. pokutu ve výši 1.000,- Kč a když mu poškozený řekl, že peníze nemá, požadoval po něm vydání jeho mobilního telefonu s výhružkou, že jinak poškozeného zmlátí a kopne do huby, načež poškozený ze strachu z obžalovaného svůj mobilní telefon zn. HTC Desire 310 v hodnotě 4.100,- Kč vydal M. L. .

2. Obviněný byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 10. 2016, č. j. 55 To 259/2016-172, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Ceháka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a podle v § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku došlo přesto, že ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně byl dán prvně uvedený důvod dovolání.

5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že od počátku tvrdil, že se trestné činnosti, pro níž byl uznán vinným, nedopustil. Je přesvědčen, že v trestním řízení došlo k porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, která ukládá orgánům činným v trestním řízení se stejnou pečlivostí objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Uvedené orgány se nevypořádaly s rozpory mezi jednotlivými provedenými důkazy a v řízení tak nebyl zjištěn skutkový stav věci ve smyslu požadavku § 2 odst. 5 tr. ř. Soudem provedené důkazy podle obviněného neposkytují dostatečný podklad pro rozhodnutí a navíc podle něj ani nebyly řádně a úplně vyhodnoceny ve smyslu požadavku § 2 odst. 6 tr. ř. Krajskému soudu vyčítá, že se nevypořádal s jeho námitkou, že soud prvního stupně si účelově v jeho neprospěch vyložil skutečnost, že na místě zazněla výhrůžka, že kdyby na nohou neměl pantofle, kopnul by poškozeného do huby, a tuto bez dalšího převzal do výroku o vině. Zcela jasně však z provedeného dokazování vyplynulo, že tato výhrůžka od obviněného zazněla v tom smyslu, že by si poškozený za výhrůžky skinheady vůči svědkům zasloužil dostat výprask, tedy nikoli jako výhrůžka bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se jeho mobilního telefonu.

6. Dovolatel tvrdí, že soudy nižších stupňů svým rozhodnutím popřely ústavní princip presumpce neviny zakotvený v článku 40 odst. 2 Listiny, jejich rozhodnutím vytýká, že trpí zmatečností a nepřezkoumatelností. V souvislosti s rozhodováním dovolacího soudu se dovolává čl. 4 a čl. 95 Ústavy, nutnosti respektování příkazu ústavního principu rovnosti účastníků řízení (čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny) a s poukazem na tvrzený extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, jenž představuje zásah do jeho práva na spravedlivý proces, se domáhá toho, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i další na ně obsahově navazující rozhodnutí, a podle § 265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ), jež uvedla, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil argumentaci z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Podle státní zástupkyně trestná činnost obviněného byla prokázána zejména výpovědí poškozeného J. N., která je podpořena výpověďmi dalších svědků, zejména D. B., B. D., když svědecká výpověď D. B. potvrzuje věrohodnost výpovědi poškozeného J. N. v tom, že obviněný se s poškozeným bavil, sdělil mu, že ho kopne, požadoval po něm telefon, a proto se poškozený obviněného bál a vydal jej M. L. Stejně vypovídal v hlavním líčení i svědek B. D. Nepřímo věrohodnost výpovědi poškozeného J. N. potvrdila i výpověď svědkyně L. V.
8. Státní zástupkyně připomněla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem.
9. Podle jejího hodnocení námitkami vyjádřenými v dovolání se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry pokládá za logické a za plně vycházející z obsahu provedeného dokazování. Nejvyšší soud tak nemá povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které obviněný uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku. Navíc povaha námitek dovolatele je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily. Svými námitkami se tak domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soud. Z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

10. Protože podle státní zástupkyně napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.

III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

17. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.

18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

20. Dovolací argumentace obviněného se obsahovému zaměření deklarovaného dovolacího důvodu v jeho ustáleném výkladu Nejvyšším soudem zjevně vymyká. Jak plyne z dikce výše uvedeného (bod 14.), dovolatelem zvolený důvod dovolání je určen k nápravě vad rozhodnutí nastalých v důsledku nesprávné hmotně právní subsumpce soudem zjištěného skutku pod příslušné ustanovení trestního zákoníku (alternativa první), případně ve vadném hmotně právním posouzení jiné skutečnosti mající význam pro rozhodnutí (alternativa druhá).

21. Žádná z těchto alternativ v jeho případě nenastala a obviněný ji ani nenamítá. Jak již zmínila státní zástupkyně, obviněný ve své podstatě brojí vůči skutkovému základu věci, když základem jeho dovolací argumentace je tvrzení, že nespáchal trestný čin, jímž byl uznán vinným.

22. Naplnění dovolacího důvodu se nesnaží prokázat prostřednictvím zpochybnění právních závěrů soudů nižších stupňů vztažených k jejich skutkovým zjištěním, nýbrž primárně snahou o jejich zvrácení. Skrze tvrzení o nedůvodném nepoužití zásad in dubio pro reo soudy namítá extrémní rozpor zjištěného skutkového stavu s obsahem provedených důkazů, aniž však konkrétně vymezuje, v jakém směru a ve vztahu k jakému důkazu pokládá učiněná skutková zjištění za extrémně nesouladná. Obviněný se sice snaží nastínit, že důkazní situace svědčí o aktivitě více osob zaměřené vůči poškozenému, avšak tímto způsobem rozhodně nedosahuje zpochybnění skutkových zjištění soudů v rozsahu, jenž by vyžadoval procesní zásah dovolacího soudu.

23. Je nezbytné poukázat na fakt, že obviněný ve svém dovolání uplatil výhrady, které již vznesl ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud náležitým způsobem vypořádal. Namítal-li, že rozhodnutí soudů jsou zmatečná a nepřezkoumatelná a rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje požadavky § 125 odst. 1 tr. ř., pak tyto námitky (zcela zjevně nepodřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů) nikterak nekonkretizoval. Jeho výhrady navíc postrádají své věcné opodstatnění.

24. Z rozsudku soudu prvního stupně (str. 4 a násl.) je plně seznatelné, na základě jakých důkazů dospěl nalézací soud k závěru o vině obviněného, a jak a proč hodnotil ten který důkaz. Stejně tak odůvodnění usnesení odvolacího soudu obsahuje dostatečnou reakci na odvolací námitky obviněného. Tvrdí-li dovolatel, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou, z jakého důkazu nalézací soud činil skutkové zjištění, že po poškozeném požadoval pokutu, pak z kontextu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze odpověď na tuto námitku nalézt. Ztotožnil-li se odvolací soud s hodnocením důkazů provedených nalézacím soudem (s výjimkou procesního zhodnocení možnosti použití výpovědi svědka B. D. ze stadia přípravného řízení), pak je zjevné, že oporu uvedeného dílčího skutkového základu shledal (stejně jako soud prvního stupně viz str. 4 rozsudku) zejména ve výpovědi samotného poškozeného.

25. Dovolává-li se obviněný zásady in dubio pro reo , pak dostačuje uvést (aniž by bylo nezbytné konkrétně citovat i jednotlivá rozhodnutí Ústavního soudu, jež se k dané otázce obsahově shodně vyslovila), že její uplatnění přichází v úvahu jen tehdy, je-li po vyčerpání důkazních možností taková situace, která neumožňuje jednoznačný příklon k některé z více v úvahu přicházejících skutkových variant. V takovém případě je soud povinen zvolit tu, jež je pro obviněného nejpříznivější. Pokud však takové pochybnosti nemá, což je i případ posuzovaný, nepřichází její užití v úvahu.

26. K otázce důvodů pachatelství dovolatele se (zcela v souladu se skutkovým základem věci i jeho právním zhodnocením) vyslovil již soud odvolací, který (str. 5 usnesení) vyložil, že případná participace další osoby na činu nemá za následek jeho trestní neodpovědnost. V dané souvislosti lze doplnit to, co částečně uvedl již soud prvního stupně (str. 5 rozsudku), že k dokonání trestného činu loupeže (naplnění znaků jeho skutkové podstaty) dochází již samotným užitím pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Okolnost, komu poškozený mobilní telefon vydal, není z tohoto pohledu relevantní, uzavřely-li soudy, že v tomto úmyslu jednal a výhrůžku bezprostředního násilí pronesl obviněný. Ke změně tohoto skutkového zjištění, již prosazuje dovolatel, není na podkladě provedených důkazů důvodu.

27. Oba soudy se ve svých rozhodnutích vyslovily i k požadavku dovolatele na doplnění dokazování. Jejich zdůvodnění je plně akceptovatelné. Napadená rozhodnutí proto nezatěžuje vada v podobě opomenutého důkazu, jež by mohla založit porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

28. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje. O první alternativu však jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání pro rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.

29. V situaci, kdy se obviněný svou dovolací argumentací rozešel nejen s jím deklarovanými dovolacími důvody, nýbrž i s ostatními důvody dovolání, jak jsou upraveny zněním § 265b tr. ř., a kdy kasaci napadeného rozsudku neodůvodňují ani ty námitky, jež jsou pod uplatněný dovolací důvod nepodřaditelné, rozhodl dovolací soud o jeho mimořádném opravném prostředku způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b.

30. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. dubna 2017 JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu