6 Tdo 431/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.




6 Tdo 431/2011
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 dovolání, které podal obviněný M.P. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 50 To 371/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 44/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 6 T 44/2010, byli obvinění P. G. a M. P. uznáni vinnými přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaným formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a byli odsouzeni:
- obviněný P.G. podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou,
obviněný M. P. podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému S.S. na náhradě škody částku 43.780,- Kč a na náhradě poškození částku ve výši 1.906,- Kč.

Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl obviněný P. G. zproštěn skutku pod bodem 2) návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství v Sokolově, sp. zn. ZK 237/2010.

Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění P.G. a M.P. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 50 To 371/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný M.P. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle obviněného soudy nesprávně aplikovaly zásadu in dubio pro reo, když s ohledem na pochybnosti, která z variant skutkového stavu odpovídá skutečnosti, měla být při zachování této zásady zvolena varianta pro jeho osobu nejpříznivější. Proto měl být obžaloby zproštěn. Připomněl závěry soudů o tom, jakým způsobem se přečinu krádeže se spoluobviněným P.G. dopustil. Uvedl, že od počátku trestního řízení tvrdil, že se krádeže v areálu ve S. nedopustil. Jediné, co jej s krádeží spojuje, je sdělení spoluobviněného P.G., které učinil na policii po svém zadržení, že se na krádeži podílel. Odsuzující rozsudek je tak postaven pouze na tomto tvrzení a nikoli na důkazech, které by proti jeho osobě svědčily. Soudy dostatečně nevyhodnotily, že z výpovědi spoluobviněného plyne, že byl pod vlivem alkoholu jak v době, kdy mělo k vytýkanému skutku dojít, tak i při výslechu před policejním orgánem. Přecenily též údaje obsažené v této výpovědi s odvoláním se na detaily z místa činu apod., přestože je zřejmé, že před výslechem byl spoluobviněný dotazován policií, která v dané věci již měla vedený spis na napadení dílny ve S. Rovněž měla k dispozici jak fotodokumentaci, tak seznam odcizených věcí ze sdělení poškozeného apod., a tím i náležitou znalost o jednotlivých detailech z místa krádeže. Obviněný namítl, že výpovědi policistů byly soudem hodnoceny jako by šlo o osoby zcela bez vztahu k dané věci, nezainteresované na výsledcích postupu objasňování trestné činnosti, ačkoliv jde o členy policejního sboru, jehož prvořadým cílem je ustanovovat pachatele k nahlášené a policisty vedené trestné činnosti s dosud neznámým pachatelem. Bylo tudíž odhlíženo od toho, že jsou to právě jednotlivé složky policie, které jsou porovnávány a následně vyhodnocovány, s jakou úspěšností odhalují trestnou činnost.

Dále obviněný poznamenal, že soudy bez jakýchkoliv usvědčujících důkazů dospěly k vadnému závěru, že se dopustil předmětného jednání, přičemž z dalších důkazů rozhodně nevyplývá, že by jakýmkoliv způsobem disponoval s jakoukoli věcí pocházející z místa krádeže, a to s výjimkou kabelů a uhlových profilů, kdy předání tohoto kovového odpadu do sběrných surovin byla přítomna i hlídka policie. V tomto směru se po celou dobu přípravného řízení i u hlavního líčení vyjadřoval k tomu, že předmětný kovový odpad pomáhal spoluobviněnému odvést do sběrny a s odcizením věcí, tvořících vybavení předmětné dílny, nemá cokoliv společného. Neexistuje důkaz, že by měl přijít do kontaktu s úhlovou nebo jinou bruskou, svářecí soupravou či jinými věcmi tvořícími odcizené vybavení předmětné dílny.

Soudy se náležitě nevypořádaly se skutečností vyplývající ze sdělení policie, že v době krádeže bylo čerstvě nasněženo a při trasologickém šetření policie bylo zjištěno, že se u předmětného objektu vyskytovaly pouze jedny stopy obuvi, které nepatřily zaměstnancům poškozeného. Neobjasněno tak zůstalo, jak je možné, že při zaregistrování jediného páru neodpovídající obuvi, se měly v areálu u napadené dílny, jak je v napadeném rozsudku uvedeno, pohybovat oba obvinění. Rovněž nebylo soudy hodnoceno, zda bylo vedeno jakékoliv šetření k pákovým nůžkám, které měly být obviněným přineseny či zda takovéto nůžky byly nalezeny, případně byly na těchto zjištěny nějaké shodné znaky svědčící o jejich použití dovolatelem při předmětné krádeži. Soudy nepředložily žádné konkrétní důkazy o účasti obviněného na krádeži a jeho podílu na vloupání do objektu dílny. S ohledem na absenci usvědčujících důkazů z oblasti kriminalistických metod (např. trasologie, daktyloskopie, mechanoskopie), jakož i přímých usvědčujících svědeckých výpovědí, obviněný označil napadené rozhodnutí za vydané v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Poznamenal, že si je vědom skutečnosti, že je osobou, která již v minulosti byla vícekrát odsouzena pro majetkovou trestnou činnost, v důsledku čehož napadené rozhodnutí, a to spíše než ze shromážděných důkazů svědčících o jeho vině, vychází z toho, že se jedná o výrazného majetkového recidivistu, který se v minulosti dopouštěl typově obdobné trestné činnosti.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i rozsudek Okresního soudu v Sokolově a prvostupňovému soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který shrnul dosavadní průběh soudního řízení a obviněným uplatněné dovolací námitky. Připomněl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.).

Podle státního zástupce z dovolacích námitek vyplývá, že obviněný nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesprávné právní kvalifikace skutku vymezeného v tzv. skutkové větě nebo nesprávnosti jiného hmotně právního rozhodnutí. Konstatoval, že obviněný brojí výlučně proti hodnocení důkazů soudy, vytýká porušení procesní, nikoli hmotně právní zásady in dubio pro reo a na základě této argumentace odmítá veškerá jeho se týkající skutková zjištění, jež jsou v tzv. skutkové větě uvedena. Dovolací námitky tudíž směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.

S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu, než je navrhováno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. P. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M.P. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že v řízení před soudy obou stupňů nebyly zajištěny a provedeny důkazy, které by jednoznačně a hodnověrně prokazovaly, že se dopustil skutku, jímž byl uznán vinným a jehož spáchání popřel. Konstatuje, že se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Vytýká, že bylo vycházelo toliko z výpovědi spoluobviněného P.G., kterou označuje za nevěrohodnou. Uvádí, že mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vadu ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Z podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Sokolově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného M. P. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se v odůvodnění napadeného usnesení na str. 3 až 4 ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Plzni.

Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tento skutek, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Sokolově (následně též Krajský soud v Plzni) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. P., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k