6 Tdo 426/2007
Datum rozhodnutí: 17.05.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 426/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2007 o dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 13 To 285/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 50/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 6 T 50/2006, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byl zavázán k povinnosti plnit Statutárnímu městu K., jednotlivé splátky na náhradě škody podle dohody o náhradě škody, kterou s tímto subjektem uzavřel dne 7. 6. 2006. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojených s rozhodovací činností v oblasti veřejné správy na dobu tří let.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. B., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 13 To 285/2006, jímž toto odvolání jako opožděně podané podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný J. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že rozsudek soudu prvního stupně byl jeho obhájci doručován nikoli na adresy jeho kanceláře, které jsou uvedeny v trestním spisu, nýbrž na adresu jeho trvalého bydliště, která naopak ve spisu uvedena není. V této souvislosti odkázal na pravidla stanovená pro doručování v § 62, § 64 tr. ř. a § 48 odst. 1, § 158 odst. 2 o. s. ř. s tím, že tato ustanovení byla rozhodnutím soudu druhého stupně porušena. Zdůraznil přitom, že písemnost doručenou advokátu za něj mohou podle § 48 o. s. ř. přijmout také jeho advokátní koncipienti, zaměstnanci či jiné osoby, které k tomu advokát zmocní. Ve shora uvedeném místě bydliště jeho obhájce se však žádná taková osoba nenachází. Z těchto skutečností dovodil, že předmětný rozsudek nemohl být účinně doručen. Při doručování předmětného rozsudku došlo podle jeho slov k pochybení, resp. závadě, a s tímto doručením nelze spojovat zákonem předvídané právní skutečnosti (právní moc a vykonatelnost rozsudku), ani jej (dovolatele) sankcionovat dle výroku rozsudku . Rozsudek nalézacího soudu byl podle jeho přesvědčení obhájci platně doručen až dne 25. 8. 2006, kdy jej skutečně obdržel, a tedy nelze než konstatovat, že odvolání bylo podáno v zachované odvolací lhůtě řádně a včas .

S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006 č.j. 13 To 285/2006-324 bylo v celém rozsahu zrušeno .

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co zmínil rozhodnutí soudů obou stupňů a stručně zrekapituloval dovolací námitky obviněného, konstatoval, že jeho vyjádření je limitováno rozsahem dostupného spisového materiálu, z něhož nelze přesně zjistit okolnosti doručení rozhodnutí soudu prvního stupně obhájci obviněného.

V návaznosti na to připomněl, že obviněný ve svém dovolání netvrdí, že obhájce ve svém bydlišti předmětný rozsudek dne 24. 8. 2006 vůbec nepřevzal, resp. že zásilku převzala osoba, která k takovému převzetí není oprávněna, nebo že obhájce tuto zásilku odepřel přijmout. Jestliže advokát zásilku jemu adresovanou převzal od pošty dne 24. 8. 2006, byť se tak stalo v rozporu s podmínkami uvedenými v ustanovení § 48 o. s. ř., které ve smyslu § 63 odst. 1 tr. ř. platí i pro doručování v trestním řízení, nelze pouze z tohoto formálního nedostatku vyvodit, že by obhájce zásilku nepřevzal způsobem, který má rozhodný význam pro začátek plynutí zákonné lhůty k podání řádného opravného prostředku.

Obhájce byl oprávněn odepřít přijetí zásilky doručené mu v rozporu s ustanovením § 48 o. s. ř. a trvat na zachování podmínek pro doručování podle tohoto ustanovení. Jestliže však zásilku i za této situace převzal, má takové doručení všechny účinky předpokládané v § 248 odst. 1, odst. 2 tr. ř. V takovém případě eventuální pozdější doručení rozsudku při zachování podmínek stanovených v § 48 o. s. ř. již nenese význam v tom smyslu, že by teprve tímto druhým doručením rozsudku začala plynout obhájci lhůta pro podání opravného prostředku. Z těchto důvodů vyjádřil státní zástupce přesvědčení, že pokud obhájce obviněného rozsudek soudu prvního stupně skutečně převzal dne 24. 8. 2006, ať už se tak stalo kdekoli, začala lhůta k podání odvolání plynout dnem 25. 8. 2006 a odvolání podané dne 4. 9. 2006 bylo podáno opožděně.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný J. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V návaznosti na to je třeba konstatovat, že námitky, jež dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, jsou z hlediska citovaného dovolacího důvodu formálně právně relevantní. Nejvyšší soud však shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.

Problematiku doručování upravují ustanovení § 62 až § 64a tr. ř., přičemž po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002 se přiměřeně použijí i předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení (srov. § 63 odst. 1 tr. ř.).

Doručováním se přitom rozumí úkon, jehož cílem je zajistit, aby písemnost, pocházející zpravidla od orgánu činného v trestním řízení, se dostala nebo alespoň mohla dostat do rukou adresáta. Písemností se mj. rozumí opis rozhodnutí, popř. jiné sdělení orgánu činného v trestním řízení, určené v rámci trestního řízení fyzické nebo právnické osobě. Zpravidla se písemnost zasílá na doručenku, která slouží jako doklad, že doručení bylo provedeno. Doručenka musí vždy obsahovat, není-li stanoveno jinak, označení doručované písemnosti, den doručení, jméno doručovatele a jeho podpis, popřípadě též úřední razítko, jméno osoby, která písemnost převzala, a její podpis (srov. přiměřeně Šámal, P. a kol., Trestní řád. Komentář. I. díl. 5., doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2005. 414 s.).

Na doručování advokátu (v trestním řízení obhájci) se vztahuje právní úprava obsažená v ustanovení § 48 o. s. ř. V jeho prvním odstavci se mj. uvádí, že: Písemnost určenou advokátu soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jeho sídla . Zde je na místě připomenout, že v daném případě měl obhájce obviněného Mgr. L. V. podle plné moci založené v trestním spisu (č. l. 277) sídlo své advokátní kanceláře na adrese B., P. a pobočku sídla na adrese H., K., na což ostatně sám obviněný ve svém dovolání upozornil.

Nejvyšší soud poté, co přezkoumal trestní spis, shledal, že neobstojí tvrzení obviněného, že rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 6 T 50/2006, byl obhájci Mgr. L. V. doručován do místa jeho bydliště a platně mu byl doručen až dne 25. 8. 2006, kdy jej skutečně obdržel, takže odvolání bylo podáno řádně a včas. Z doručenky založené ve spisu (č. l. 307) je totiž zřejmé, že tento rozsudek byl obhájci v souladu s ustanovením § 48 o. s. ř. doručován a řádně doručen právě na adresu sídla pobočky jeho advokátní kanceláře v K. Převzetí předmětného rozsudku zde obhájce potvrdil svým podpisem, a to dne 24. 8. 2006. Nejvyšší soud navíc uvedené skutečnosti ověřil písemným dotazem na příslušném poštovním úřadě, který výše uvedená fakta potvrdil.

Podle zprávy Pošty K. doložené kopií příslušného řádku Doručovací karty byla zásilka (obsahující shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně) doručena osobně adresátovi Mgr. L. V., dne 24. 8. 2006. Navíc se v uvedené zprávě dodává, že doručení zásilky na adresu S. není z hlediska jmenované pošty možné, neboť tato adresa se v obvodu této pošty nenachází.

Datum 24. 8. 2006 je tudíž (i se zřetelem k právnímu závěru stran účinků skutečného doručení písemnosti obhájci, uvedenému ve vyjádření státního zástupce, s nímž se lze ztotožnit) nutné považovat ve vztahu k obviněnému za den doručení, od kterého je třeba odvodit běh odvolací lhůty (srov. § 248 odst. 2 tr. ř. vzhledem k tomu, že samotnému obviněnému byl rozsudek doručen již dne 7. 8. 2006 č. l. 307). Pokud tedy obviněný podal řádný opravný prostředek (odvolání) až dne 4. 9. 2006 (č. l. 316), šlo o podání opožděné, neboť zákonná osmidenní odvolací lhůta uplynula již dne 1. 9. 2006 (srov. § 248 odst. 1 tr. ř.).

Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud druhého stupně nepochybil, pokud odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl. Naproti tomu argumentaci dovolatele nemohl Nejvyšší soud přiznat žádné opodstatnění.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. B. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. května 2007

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý