6 Tdo 419/2017
Datum rozhodnutí: 12.04.2017
Dotčené předpisy: § 353 odst. 1 tr. zákoníku



6 Tdo 419/2017-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2017 o dovolání, které podal obviněný P. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 20. 10. 2016, č. j. 6 To 344/2016-214, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 147/2016, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .


O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 8. 2016, č. j. 3 T 147/2016-174 , byl obviněný P. V. (dále obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 352 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že

ve Z. dne 19. 4. 2016 v době od 9:30 hodin do 09:50 hodin na tř. T. B. v budově Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín čp. ...., na pracovišti Úřadu práce, krajské pobočky ve Zlíně, Oddělení dávek státní sociální podpory, v kanceláři č. ..., za přítomnosti pracovnic tohoto úřadu A. K. Š. a L. P. vyhrožoval pracovníkům Magistrátu města Zlína, Odboru sociálních věcí, Oddělení sociálně právní ochrany dětí poškozeným Mgr. D. Z., T. F. , DiS, a Mgr. M. S., že jim to nedaruje, že byl kvůli Mgr. D. Z. zavřený, že má na ně nachystané dva kvéry , že je zničí, že si to za nimi půjde vyřídit, že se Mgr. D. Z. pomstí, že kvůli ní seděl, načež pronesl, že Mgr. D. Z. je zkurvená Z. . Přestože poškození nebyli výhrůžkám přímo přítomni, vzbudilo toto jednání u nich důvodnou obavu o jejich život a zdraví.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soudu v Brně pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 20. 10. 2016, č. j. 6 To 344/2016-214, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Mlčouškové, v substituci zastoupené Mgr. Petrem Šimkem dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítá, že se soudy dostatečně nevypořádaly s jeho námitkami. Napadená rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť na základě výpovědi svědkyně L. P. nelze nad veškerou pochybnost určit, zda jeho vyjádření mířilo do budoucna a představovalo tak výhrůžku budoucí újmou. Porušení zásad § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. spatřuje v tom, že přestože od počátku popíral, že by se dopustil skutku, kladeného mu za vinu, a jeho tvrzení bylo podpořeno výpovědí svědkyně M. V., opřel se soud o výpovědi svědkyň, které vypovídaly v jeho neprospěch. Soud měl postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. S takto uplatněnou námitkou se odvolací soud nevypořádal. Protože výpověď svědkyně P. není dostatečně určitá, stály proti sobě jen výpověď svědkyně A. K. Š. na straně jedné a jeho výpověď a výpověď M. V. na straně druhé. Na takto rozporných skutkových zjištěních nelze postavit rozhodnutí o vině.

6. Krom uvedeného dovolatel namítá, že skutek, jak je vymezen v rozsudku nalézacího soudu, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. S poukazem na nutnost posouzení existence zákonného znaku vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou ve spojení s dalším konáním pachatele, uvádí, že z dokazování nevyplynulo, že by při údajném výhrůžném projevu vystupoval jakkoli agresivně a doprovázel jej nonverbálními náznaky hrozící újmy na životě či zdraví. Nikdo ze svědků neuváděl, že by se choval způsobem, který by měl utvrzovat v tom, že se skutečně jedná o vážně myšlenou výhružku.

7. Uložený trest ve výměře devíti měsíců pokládá obviněný za nepřiměřeně vysoký ve vztahu ke všem okolnostem případu a za nadmíru represivní.

8. Protože odvolací soud neodstranil vady nalézacího řízení, které byly namítány od počátku řízení, je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a odvolacímu soudu věc vrátil k novému projednání, příp. sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. Dovolatel vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
9. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 15. 3. 2017, se k němu ke dni rozhodování Nejvyššího soudu o něm nevyjádřil. Tato skutečnost dovolacímu soudu nebránila v rozhodnutí.

III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska

11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

15. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

vlastní posouzení dovolání

16. Část dovolací argumentace obviněného (námitky uvedené v bodech 5 a 7 odůvodnění tohoto usnesení) se obsahovému zaměření deklarovaného dovolacího důvodu v jeho ustáleném výkladu Nejvyšším soudem zjevně vymyká. Jak plyne z výše uvedeného (bod 12), je dovolatelem zvolený důvod dovolání určen k nápravě takových vad rozhodnutí, jež se projevují v nesprávné hmotně právní subsumpci soudem zjištěných skutkových okolností pod příslušné ustanovení trestního zákona (tj. nesprávnost hmotně právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným), případně v nesprávném hmotně právním posouzení jiné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu (tato alternativa není dovolací argumentací obviněného vůbec uplatněna).

17. Námitkami shrnutými v bodě 5. tohoto usnesení obviněný nebrojí vůči nesprávnosti právních závěrů soudů ve vztahu k jejich skutkovým zjištěním, nýbrž vůči způsobu zhodnocení provedených důkazů a potažmo pak učiněným závěrům skutkovým (tvrzení, že nespáchal skutek, požadavek na zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., tj. proto, že se žalovaný skutek nestal). Takovými výhradami se s obsahovým vymezením uplatněného dovolacího důvodu zjevně rozchází. Obviněný nemůže očekávat, že v situaci, kdy hodnocení důkazů zákon svěřuje tomu orgánu, který důkazy provádí, a kdy hodnocení tohoto orgánu (nalézacího soudu) není zatíženo vadami, jež by svědčily o jeho libovůli (čímž by došlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces), přistoupí soud dovolací k přehodnocení důkazů ve smyslu jeho požadavků na prosazení jím tvrzeného skutkového stavu věci. Již soud odvolací, v reakci na obsahově shodnou námitku odvolací, zaujal (a oprávněně) názor, že nalézacímu soudu nelze vytknout nedodržení požadavků formulovaných v § 2 odst. 6 tr. ř., neboť z odůvodnění jeho rozsudku lze zjistit, z jakých důkazů a proč soud prvního stupně při konstrukci skutkových zjištění vycházel. Jeho hodnocení nelze pokládat za svévolné. Uvěřil-li soud výpovědi svědkyně A. K. Š., stran jejíchž údajů dovolatel žádné výhrady stran nekonkrétnosti nevznáší, kterou nikterak nevyvrací, ale naopak podporuje další, podle soudu zcela věrohodná svědkyně L. P., pak neměl důvod k tomu, aby rozhodl způsobem, jehož se obviněný domáhá. Soud totiž žádné pochybnosti, pro něž by měl aplikovat princip in dubio pro reo neměl. Hovoří-li dovolatel o rozporných skutkových zjištěních ( nelze postavit rozhodnutí o vině obžalovaného na takto rozporných skutkových zjištěních ), pak zjevně zaměňuje dva pojmy důkaz, ve smyslu poznatku získaného z důkazního prostředku (výpovědi obviněného a výpovědi svědka), a skutkové zjištění, coby výsledek zhodnocení (mnohdy rozporných poznatků) plynoucích z jednotlivých důkazních prostředků. Ve věci posuzované z odlišných skupin důkazů (na straně jedné důkazů prospívajících obhajobě, na straně druhé důkazů usvědčujících) učinil soud skutkové zjištění, které není rozporné (a již vůbec ne extrémně rozporné, tj. takové, na něž by musel procesním zásahem reagovat soud dovolací).

18. Otázka přiměřenosti trestu se rovněž vymyká pozornosti dovolacího soudu, neboť výrok o trestu lze zásadně napadat jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu (otázky ukládání trestu úhrnného, souhrnného či společného) není výrok o trestu zatížen. Toliko nad rámec lze zmínit, že při zjištění speciální recidivy jednání obviněného, nadto pak spáchání posuzovaného skutku ve dvou zkušebních dobách (podmíněného odsouzení a podmíněného propuštění) ve vztahu ke stejným trestným činům rozhodně nelze tvrdit, že by trest obviněnému uložený byl trestem nepřiměřeně vysokým a nadměrně represivním .

19. Pod deklarovaný dovolací důvod lze s vyšší mírou tolerance formálně podřadit námitku dovolatele, že skutek popsaný v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněný zpochybňuje naplnění znaku objektivní stránky přečinu nebezpečného vyhrožování v tom smyslu, že usuzuje (v případě, že budou akceptována skutková zjištění nalézacího soudu), že jeho výhrůžka nebyla způsobilá vzbudit v poškozených důvodnou obavu. Argumentuje sice zdánlivě logicky (nevystupoval agresivně, nedoprovázel svůj slovní projev nonverbálními náznaky hrozící újmy na zdraví a životě), avšak pomíjí skutkové zjištění soudu ( vzbudilo toto jednání u nich důvodnou obavu o jejich život a zdraví ), že jeho jednání bylo povahy odůvodňující trestně právní reakci. Uvedený skutkový závěr má podklad ve výpovědích poškozených. Důvodnost jejich obavy nelze hodnotit izolovaně, jak činí dovolatel (tj. soustředěním se na své vystupování před kolegyněmi poškozených dne 19. 4. 2016), tzn. bez přihlédnutí k poznatkům, které s projevy obviněného měli poškození z minulosti. Uvedl-li svědek T. F. (str. 4 rozsudku), že na něj a Mgr. Z. (již přede dnem 19. 4. 2016) obviněný najížděl nákladním automobilem, pak nelze soudu vyčítat, že výhrůžku o nachystání dvou kvérů (střelných zbraní) na poškozené, posoudil za způsobilou výhružku vyvolat u nich důvodnou obavu o život a zdraví. O důvodnosti obav ostatně svědčí i jejich uzamčení v návaznosti na obdržení informace o výhrůžkách obviněného (str. 5 rozsudku). Navíc nelze pominout, že ve vztahu k poškozeným se jedná ze strany dovolatele o opakované vyhrožování, kdy i v minulosti (viz rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 3. 2016, č. j. 3 T 6/2016-137) jeho jednání u nich důvodnou obavu vyvolalo.

20. Uvedená konstatování ústí do závěru, že uplatnil-li obviněný ve svém dovolání částečně (bod 6) námitky, které lze za hmotně právní označit, učinil tak způsobem, jenž svědčí o zjevné neopodstatněnosti jeho mimořádného opravného prostředku. Dodat lze to, že k vlastnoručně sepsanému podání obviněného, které Nejvyššímu soudu adresoval, soud nepřihlížel (proto jeho obsah ani nezmiňuje), neboť obviněný dovolání může podat jen prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.). Dovolací soud proto může důvodnost dovolání posuzovat jen na podkladě podání, které zpracuje obhájce obviněného.

21. S ohledem na uvedené posouzení dovolání obviněného rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

22. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. dubna 2017


JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu