6 Tdo 403/2011
Datum rozhodnutí: 26.04.2011
Dotčené předpisy: § 202 odst. 1 tr. zák.




6 Tdo 403/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2011 dovolání, která podali obvinění Mgr. R. N., a Bc. J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 8 To 368/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 92/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. R. N. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. J. G. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 2 T 92/2009, byli obvinění Mgr. R. N.a Bc. J. G.uznáni vinnými, že:
obviněný J. G. dne 13. 1. 2009 ve B. v baru F.R. okolo 01:30 hodin bezdůvodně uchopil za rameno a strhl z barové židle zde sedícího P.P., od kterého odešel, následně se vrátil a po krátké slovní výměně vytáhl z opaskového pouzdra se slovy, že je připraven vždy a na všechno svoji služební zbraň - pistoli značky Glock, ve které měl zasunut zásobník s 15 ks náboji značky Luger, ráže 9 mm, přičemž vzhledem k tomu, že z jeho jednání měl poškozený P. obavy, požádal majitelku baru B. M., aby zavolala policii, načež obviněný J. G. zbraň uschoval, a poté, co poškozená B. M. oznámila opakovaně, že bar uzavírá, obviněný R. N.poškozenou B. M. slovně i fyzicky napadl, a to i přesto, že poškozená byla viditelně omezena v pohybu fixací krku zdravotním límcem a používáním zdravotních holí, kdy v době, kdy seděla na barové židli, tuto udeřil pěstí do obličeje, až poškozená upadla na podlahu baru, ze které se zvedla a uzamkla dveře baru, kdy obv. R. N. poškozenou B. M. opětovně napadl fyzicky, a to tak, že ji shodil na zem, poté ji tahal za vlasy a vícekrát udeřil pěstí do obličeje, přičemž svého jednání zanechal poté, co poškozená opakovaně volala policii za účelem zákroku, kdy obviněný J. G. v obou případech fyzického útoku na poškozenou B. M. pasivně bránil poškozenému P.P., aby mohl pomoci poškozené B. M.

Takto zjištěný skutek okresní soud právně kvalifikoval u obou obviněných jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., přičemž je odsoudil:
- obviněného Mgr. R.N. podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin,
- obviněného Bc. J. G. podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin.

Proti konstatovanému rozhodnutí podali oba obvinění odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 8 To 368/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině i trestu) napadli obvinění Mgr. R. N. a Bc. J.G. prostřednictvím společného obhájce dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný Mgr. R. N. namítl, že za naplnění skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle § 202 tr. zák. nelze považovat skutečnost, že na veřejnosti nebo místě veřejnosti přístupném, a poté, co se bar předčasně uzavřel a ne všichni hosté měli odejít, zjistil, že poškozená B. M. uzamkla vstupní dveře baru a bránila mu v odchodu, následkem čehož ji odstrčil tak, že upadla na zem a zde ji slovně - a podle závěru soudu i fyzicky napadl, a to i přesto, že byla viditelně omezena v pohybu fixací krční páteře a používáním zdravotních holí.

Podle obviněného napadl majitelku baru slovně a následně odstrčením tak, že upadla na zem až poté, kdy mu bylo bráněno v odchodu z baru uzamčením jeho vstupních dveří, přičemž k tomuto postupu a omezení jeho osobní svobody nebyl právní důvod. Vyslovil přesvědčení, že použití přiměřeného aktivního přístupu, pokud jej někdo omezuje na svobodě, není a nemůže být naplněním skutkové podstaty trestného činu podle § 202 tr. zák. V této skutečnosti shledal dovolací důvod, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. Dodal, že projednání dovolání může zásadně ovlivnit jeho postavení a posouzení této právní otázky, která dosud nebyla jednotně řešena a soudy vyšších stupňů ji rozhodují odlišně, má zásadní význam.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265 l tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný Bc. J. G. v mimořádném opravném prostředku vytkl, že naplnění skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle § 202 tr. zák. nelze shledat ve skutečnosti, že na veřejnosti či místě veřejnosti přístupném, na základě slovního útoku vůči jeho osobě se skrytou pohrůžkou eskalace a vyhrocení situace, vytáhl ze skrytého pouzdra na opasku krátkou střelnou zbraň a se záměrem vizualizace této zbraně, odvracel možný hrozící útok. Konstatoval, že pokud jeho jednání spočívající ve vytažení střelné zbraně z pouzdra, navíc v případě slovní výměny obsahující skrytou pohrůžku druhé osoby z možného vyhrocení situace, je naplněním skutkové podstaty trestného činu podle § 202 tr. zák., pak k naplnění tohoto trestného činu musí důkazem a contrario dojít vždy, když jakákoliv osoba (vyjma příslušníků ozbrojených sborů a městské policie, které jsou ve výkonu služby) na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném vytáhne krátkou zbraň z pouzdra apod. a vzbudí byť bezdůvodně u třetí osoby obavu z jejího možného použití. Podle mínění obviněného napadené rozhodnutí tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. Upozornil, že projednání dovolání může zásadně ovlivnit jeho postavení a posouzení této právní otázky, která dosud nebyla jednotně řešena a soudy vyšších stupňů ji rozhodují odlišně, má zásadní význam.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265 l tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Samosoudce Okresního soudu v Hodoníně nechal ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obou obviněných Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovoláním písemně vyjádřit a souhlasit s jejich projednáním v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných Mgr. R. N. a Bc. J. G. jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů zakotvených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu oba obvinění spojují uplatněné právní námitky s jiným průběhem skutkového děje, než byl v soudním řízení pravomocně zjištěn. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nutno ale uvést, že z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hodoníně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných Mgr. R. N. a Bc. J.G. S těmito skutkovými závěry se ztotožnil Krajský soud v Brně, což je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (str. 2 rozhodnutí).

Z tzv. skutkové věty popsané ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně a blíže rozvedené v jeho odůvodnění vyplývá, že obviněný Mgr. R. N. napadl slovně a fyzicky pěstí do obličeje poškozenou B. M., až upadla na zem, a to zcela evidentně dříve, než uzamkla dveře baru. Ohledně tohoto obviněného není v dovolacím řízení založena přezkumná povinnost, neboť tyto podstatné skutečnosti zcela pomíjí. Obviněný nenamítá, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale fakticky jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu u jmenovaného obviněného. Dovolací soud však považuje nad rámec dovolání za vhodné stručně poukázat na příslušná učiněná skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry (viz argumentace uvedená níže).

Byť obviněný Bc. J. G. očividně nebere v úvahu, jednak část skutkového děje, která předcházela jeho jednání spočívajícího ve vytažení služební pistole, jednak konkrétní způsob tohoto činu, tak Nejvyšší soud posuzoval, zda v soudním řízení zjištěný skutek (tj. nikoli, jak je v dovolání tvrzen) byl správně právně posouzen.

Trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí. Podle § 4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem.

Ustanovení § 202 tr. zák. chrání klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek. Často jsou výtržnictvím ohroženy i další zájmy, zejména zdraví lidí, cizí majetek, čest a důstojnost lidí apod. Hrubou neslušností je jednání, jímž jsou hrubě porušována pravidla občanského soužití a zásady občanské morálky (zákon příkladně zmiňuje hanobení historické nebo kulturní památky, hrobu nebo jiného pietního místa, hrubé rušení přípravy nebo průběhu organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí ). Může jít i o hrubý útok na čest a vážnost občana (např. vulgární nadávky, oplzlé řeči, urážky skutkem aj.). Výtržností se rozumí jednání, které závažným způsobem (hrubě) narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití (srov. rozhodnutí č. 44/1990 Sb. rozh. tr.). Je to na rozdíl od hrubé neslušnosti zpravidla fyzické nebo psychické násilí, které je namířeno proti osobám i věcem (např. bezdůvodné napadání personálu v restauraci, hrubé rušení průběhu taneční zábavy apod.). Místem veřejnosti přístupným je místo, kam má přístup široký okruh lidí, individuálně neurčených a kde se také zpravidla více lidí zdržuje, takže hrubá neslušnost nebo výtržnost by mohla být postřehnuta více lidmi (v době činu tam však nemusí být).

Ze skutkového zjištění vyplývá (viz tzv. skutková věta rozsudečného výroku o vině v rozhodnutí soudu prvního stupně doslovně citovaná v úvodu tohoto usnesení), že obviněný Mgr. R. N. poté, co poškozená B. M. opakovaně oznámila, že bar uzavírá, tak ji slovně i fyzicky napadl, a to i přesto, že poškozená byla viditelně omezena v pohybu fixací krku zdravotním límcem a používáním zdravotních holí, kdy v době, kdy seděla na barové židli, tuto udeřil pěstí do obličeje, až poškozená upadla na podlahu baru, ze které se zvedla a uzamkla dveře baru . Poškozenou opětovně fyzicky napadl způsobem, že ji shodil na zem, poté ji tahal za vlasy a vícekrát udeřil pěstí do obličeje, přičemž svého jednání zanechal poté, co poškozená opakovaně volala policii za účelem zákroku (vše na str. 2 rozsudku). Tímto jednáním, jež spočívalo v bezdůvodném napadení majitelky baru a navíc ženy zjevně zdravotně handicapované, obviněný závažným, velmi hrubým způsobem narušil atmosféru v tomto objektu a tím i občanské soužití.

Pokud jde o obviněného Bc. J. G., tak z předmětného skutku plyne, že bezdůvodně uchopil za rameno a strhl z barové židle zde sedícího P. P. , od kterého odešel, následně se vrátil a po krátké slovní výměně vytáhl z opaskového pouzdra se slovy, že je připraven vždy a na všechno svoji služební zbraň pistoli , ve které měl zasunut zásobník s 15 ks náboji. Jelikož jmenovaný měl z jeho jednání obavy, požádal majitelku baru B.M., aby zavolala policii, načež obviněný zbraň uschoval. Dále obviněný v obou případech fyzického útoku na poškozenou B. M. pasivně bránil poškozenému P. P., aby mohl pomoci poškozené (vše na str. 1 a 2 rozsudku prvostupňového soudu). Je zřejmé, že obviněný bez příčiny atakoval poškozeného (zmíněné stržení z barové židle), přičemž událost nemusela mít pokračování. Zde je potřebné poukázat na část výpovědi poškozeného P. P., že: Po nějaké době se obžalovaný vrátil zpět k němu, řekl mu, že by stejně proti němu neměl žádnou šanci. Proto mu svědek odvětil, že jeden nikdy neví, že nikdy nemůže vědět, kdo na něj vytáhne zbraň. Na to obžalovaný uvedl, že i na to je připravený a vytáhl z pod bundy z opasku zbraň a namířil ji proti němu. Rovněž je nutno připomenout tvrzení svědka, že obviněný držel zbraň proti němu asi dvě až tři vteřiny, a to tak, že svědek ucítil hlaveň na břiše (vše na str. 4 rozsudku okresního soudu). Ze skutkových zjištění je evidentní, že obviněný již hrubým způsobem narušil občanské soužití, když v baru a v podnapilém stavu bezdůvodně vyhrožoval nabitou střelnou zbraní poškozenému. Připomenuté slovní vyjádření P.P. rozhodně neopravňovalo obviněného k takovému postupu, který navíc nebyl pouhým ukázáním sklopené zbraně, jak je tvrzeno v dovolání.

Nelze akceptovat námitku obviněného Bc. J. G., že vytažením střelné zbraně z pouzdra odvracel možný hrozící útok, tj. že na jeho čin dopadá ustanovení § 13 tr. zák., které pojednává o nutné obraně. Pro aplikaci tohoto ustanovení, jež vylučuje protiprávnost, nebyly zjevně splněny zákonem stanovené podmínky. Ve výše popsaném slovním vyjádření poškozeného P. P. zcela očividně nešlo o žádný útok na zájem chráněný trestním zákonem, který by bezprostředně hrozil nebo trval.

Nejvyšší soud konstatuje, že ve věci učiněná skutková zjištění umožňují důvodný závěr, že obvinění Mgr. R.N. a Bc. J.G. svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. , neboť se dopustili na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadli jiného. Jelikož protiprávní jednání obou obviněných bylo chtěné, tak z hlediska obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu úmyslného zavinění čin spáchali ve formě úmyslu přímého [§ 4 písm. a) tr. zák.]. Stupeň společenské nebezpečnosti jejich jednání, jinak osob, které dosud žily řádným životem, spočívá především ve významu zájmu, který vyšší formou úmyslného zavinění obvinění porušili a oprávněně byl již soudem prvního stupně označen za vyšší než nepatrný (viz str. 7 rozhodnutí). Správnému právnímu posouzení předmětného skutku, s nímž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil též Krajský soud v Brně, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně i tzv. právní věta.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Mgr. R. N., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Bc. J. G. jako zjevně neopodstatněné.

Rozhodnutí o dovoláních obou obviněných Nejvyšší soud učinil v souladu se zněním § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k