6 Tdo 403/2007
Datum rozhodnutí: 04.09.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 403/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2007 dovolání, které podal obviněný M. A. A. R. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 12 To 17/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 12/2003, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. A. A. R. T. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2004, sp. zn. 4 T 12/2003, byl obviněný M. A. A. R. T. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí pod bodem 1 Ch) uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o obžalobě dalších obviněných osob.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obvinění J. F., M. A. A. R. T., P. J., E. Č., P. K., L. N., J. S., T. L., Z. Š., R. H., J. K., D. T., M. E., A. Z., P. M., P. K., J. K., M. R., O. H., J. K., Ing. F. R., J. J. a R. K. a jednak v neprospěch jmenovaných obviněných a obviněného P. P. krajský státní zástupce v Praze.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 12 To 17/2006, byl z podnětu odvolání obviněného M. A. A. R. T. podle § 258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného pro účely výkonu uloženého trestu odnětí svobody zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Ostatní výroky napadeného rozsudku týkající se tohoto obviněného zůstaly beze změny (poznámka: o ostatních podaných odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 12 To 63/2005).

Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. A. A. R. T. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. d) tr. ř. Podle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2006 u Vrchního soudu v Praze.

V odůvodnění podání obviněný poukázal na ustanovení § 238 tr. ř., podle něhož se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Přítomnost obviněného u hlavního líčení je upravena v § 202 odst. 2 tr. ř. Aby bylo možno uskutečnit hlavní líčení a veřejné zasedání bez obviněného, je nutno splnit několik podmínek stanovených v § 202 odst. 2, 4 tr. ř., přičemž jednou z nich je skutečnost, že nejde o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Tato podmínka nebyla u jeho osoby splněna. Obviněný namítl, že byl odsouzen pro trestný čin podle § 250 odst. 4 tr. zák., na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí až dvanáct let. Dále zdůraznil, že svoji neúčast u veřejného zasedání dne 11. 4. 2006 ze zdravotních důvodů dne 10. 4. 2006 omluvil, doložil neschopenkou a žádal o odročení projednání trestní věci. Přestože projevil zájem se jednání zúčastnit a svou neúčast omluvil závažnou překážkou, tak odvolací soud jeho žádosti o odročení nevyhověl. Podle názoru obviněného vrchní soud nemohl veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti s ohledem na výši trestní sazby a porušil jeho právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně požádal, aby soudy posoudily, zda v jeho případě přichází v úvahu postup podle ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř., eventuálně podle § 265o odst. 1 tr. ř. (odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí). Jako přílohu dovolání obviněný předložil fotokopii faxové zprávy ze dne 11. 4. 2006 (obsahuje jeho žádost o odročení projednání trestní věci z důvodu nemoci a potvrzení o pracovní neschopnosti) a lékařskou zprávu ze dne 24. 4. 2006 (potvrzuje, že M. A. A. R. T. byl pro akutní onemocnění léčen a v pracovní neschopnosti v době od 6. 4. do 12. 4. 2006).

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 12 To 17/2006, včetně řízení, jež mu předcházelo a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. K námitce uplatněné v dovolání, že vzhledem k výši uloženého trestu nebyly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2, 4 tr. ř., a proto s odkazem na ustanovení § 238 tr. ř. nelze veřejné zasedání o odvolání konat, jedná-li se o trestný čin ohrožený trestní sazbou vyšší pěti let, uvedla, že obviněný nesprávně vyložil znění § 238 tr. ř. Toto ustanovení se vztahuje na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání, na něž se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení, pokud není v § 263 tr. ř., jež představuje zvláštní ustanovení týkající se veřejného respektive neveřejného zasedání o odvolání, některá otázka výslovně upravena.

Nezbytná přítomnost obviněného u veřejného zasedání je výslovně upravena v § 263 odst. 4 tr. ř. a veřejné zasedání lze konat v jeho nepřítomnosti zásadně pouze tehdy, pokud se obviněný, který je ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody výslovně své účasti vzdá za předpokladu, že k němu byl včas předvolán nebo o něm vyrozuměn. Podle § 263 tr. ř. nepředstavuje překážku pro konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného právní kvalifikace skutku, pro který se trestní stíhání vede. V této části dovolání státní zástupkyně shledala námitky obviněného jako zjevně nedůvodné. K listinnému důkazu kopii faxové žádosti přiložené k dovolání uvedla, že z této lze zjistit její doručení Vrchnímu soudu v Praze pravděpodobně dne 10. 4. nebo 11. 4. 2006. V návaznosti na to konstatovala: ...podání obviněného, v němž omlouvá svou neúčast u veřejného zasedání o odvolání a žádá o odročení veřejného zasedání na pozdější termín, které bylo doručeno odvolacímu soudu v den jednání soudu, není možné obecně považovat za podání, ke kterému odvolací soud nemohl přihlédnout, ale ani že je měl před zahájením veřejného zasedání k dispozici .

Z popsaných důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Též vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. A. A. R. T. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který lze aplikovat v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

V dovolání obviněný M. A. A. R. T. v podrobnostech namítá, že odvolací soud provedl veřejné zasedání dne 11. 4. 2006 v jeho nepřítomnosti, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky a svou nepřítomnost řádně omluvil. Tyto výhrady by mohly uplatněný dovolací důvod naplnit, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda řízení před odvolacím soudem vykazuje namítanou procesní vadu.

Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Trestní řád, který uvedené ústavní právo blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání, respektive stanoví odchylně podmínky, kdy lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v jeho nepřítomnosti jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. znění § 202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně stanoveny nejsou.

Tento závěr je zřejmý i ze znění § 238 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení mělo přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání; zákonná úprava veřejného zasedání včetně konaného o odvolání má naopak zvláštní ustanovení o přítomnosti osob. Obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v ustanovení § 232 a násl. tr. ř., zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována v ustanovení § 263 tr. ř. Proto se nelze ztotožnit s námitkou obviněného, že bylo porušeno ustanovení § 202 odst. 2, 4 tr. ř., neboť právní kvalifikace skutku, pro který se trestní stíhání vedlo, nepředstavovalo překážku konat veřejné zasedání o odvolání bez přítomnosti obviněného, jak důvodně připomíná i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání.

Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení § 234 tr. ř., přičemž podle § 234 odst. 1 tr. ř. se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle § 234 odst. 2 tr. ř. platí, že nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Zákon stanoví něco jiného např. v § 263 odst. 2 tr. ř. (účast státního zástupce při veřejném zasedání odvolacího soudu je povinná) a v § 263 odst. 3 tr. ř. (při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení).

Obecné ustanovení § 234 tr. ř. však neupravuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání konaném o odvolání. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal a tím dal zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Dále je nutno připomenout i ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Logický výklad tohoto ustanovení vede k závěru, že není-li obviněný ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat v jeho nepřítomnosti. Obecně platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu řádně a včas předvolán nebo o něm vyrozuměn a nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces.

Podle § 233 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Z ustanovení § 233 odst. 1 věty druhé tr. ř. mimo jiné vyplývá, že o veřejném zasedání vyrozumí obviněného, jestliže nebyl k veřejnému zasedání předvolán, a to jako osobu, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, nebo jako osobu, která může být rozhodnutím přímo dotčena. Podle ustanovení § 233 odst. 2 věty první a druhé tr. ř. předseda senátu stanoví den veřejného zasedání tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.

Ze spisového materiálu vyplývá, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze nařídil dne 14. 12. 2005 v trestní věci vedené pod sp. zn. 12 To 63/2005 konání veřejného zasedání o podaných odvoláních na dny 21. 2. až 24. 2. 2006, o kterém byl obviněný M. A. A. R. T. vyrozuměn dne 23. 12. 2005 a jeho tehdejší obhájce Mgr. J. P. dne 19. 12. 2005 (viz doručenky na č. l. 4639 a 4641 spisu). Dále je z trestního spisu patrno, že obviněný požádal o odročení veřejného zasedání ze zdravotních důvodů hospitalizace v nemocnici, což doložil lékařskou zprávou ze dne 20. 2. 2006 (č. l. 4808 spisu). Této žádosti odvolací soud vyhověl a usnesením ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 12 To 63/2005, podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučil věc obviněného ze společného řízení k samostatnému projednání s tím, že nadále bude vedena pod sp. zn. 12 To 17/2006 (č. l. 4831 spisu). Současně bylo ohledně jeho osoby veřejné zasedání nařízeno na den 11. 4. 2006, o čemž byli vyrozuměni obviněný dne 8. 3. 2006 a jeho obhájce dne 6. 3. 2006 (viz doručenky založené na č. l. 4835 spisu). Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 11. 4. 2006 plyne, že před jeho zahájením bylo soudu faxem ve fotokopii doručeno potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného M. A. A. R. T. s tím, že z důvodu nemoci žádá o odročení projednání trestní věci, přičemž totéž podání bylo stejného dne doručeno do podatelny soudu. Současně se obhájce obviněného vyjádřil v tom směru, že tutéž listinu obdržel od neznámého muže dnešního dne (11. 4. 2006 poznámka dovolacího soudu) v 8.25 hod. Následně Vrchní soud v Praze po poradě rozhodl usnesením, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (vše na č. l. 4877 a 4880 spisu).

Podle názoru Nejvyššího soudu byl shora uvedený postup Vrchního soudu v Praze oprávněný a neodporující zákonu. Již vyrozuměním obviněného o konání původního veřejného zasedání dal odvolací soud dostatečně najevo, že jeho osobní účast v řízení o odvolání nepovažuje za nutnou. V posuzované věci přitom nepřicházelo v úvahu ani zákonné omezení obsažené v ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř., jelikož obviněný se nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Popsaný postup odvolacího soudu obstojí podle přesvědčení dovolacího soudu i z toho důvodu, že o nařízení veřejného zasedání na den 11. 4. 2006 byl obviněný vyrozuměn včas a že o jeho konání v nepřítomnosti M. A. A. R. T. vrchní soud rozhodl usnesením. Z trestního spisu je zřejmé, že obviněný sice požádal odvolací soud o další odročení veřejného zasedání a tuto skutečnost doložil potvrzením o pracovní neschopnosti, avšak překážku své neúčasti, kterou měly být zdravotní důvody, nedoložil dalšími přesvědčivými podklady (za ně nelze považovat ani lékařskou zprávu, jež tvoří přílohu dovolání, kterou navíc soud neměl k dispozici, neboť byla vypracována až dne 24. 4. 2006). Přitom Vrchní soud v Praze používá při vyrozumění tiskopis mimo jiné s upozorněním, že onemocnění obžalovaného či obhájce omluví pouze tehdy, bude-li doloženo lékařským potvrzením, které je adresováno vrchnímu soudu, uvádí konkrétní potíže, které pacientovi brání v účasti při jednání soudu a údaje o pravděpodobném trvání těchto potíží , jak je zřejmé z písemnosti založené na č. l. 4654 spisu. Z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se vystavuje pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovněprávní účely a samo o sobě není dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému brání v účasti u veřejného zasedání zdravotní důvody (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, publikované pod č. T 461 ve svazku 19 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2003).

Konstatovaným postupem Vrchního soudu v Praze nedošlo ani k popření ústavně garantovaného práva obviněného Mohamed A. A. R. T. na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Postup odvolacího soudu byl sice určitým zásahem do zmíněného práva obviněného, avšak šlo o zásah akceptovatelný, neboť k němu měl zákonný podklad a soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, že by pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Rovněž nelze shledat ani porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (mimo jiné stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu). Námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tudíž nelze akceptovat.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. A. A. R. T. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného M. A. A. R. T. o přerušení respektive odklad výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody), který učinil v závěru dovolání. Podle § 265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání návrhu na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, když předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. září 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k