6 Tdo 384/2011
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 233 odst. 2 tr. zákoník



6 Tdo 384/2011 - 30
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. března 2011 o dovolání obviněného V. M ., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 142/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, byl z podnětu odvolání státního zástupce zrušen podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestech uložených obviněným T.H., M. K., M. M., K.S. a V.M. rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. 16 T 142/2010, kterým byl mj. obviněnému V. M. uložen podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, když jeho výkon byl obviněnému podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému V. M. uložen podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, když pro výkon uloženého trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu je podle mínění obviněného dáno jednak tím, že mu byl soudem druhého stupně uložen nepřiměřeně přísný trest, jednak nesprávným použitím právní kvalifikace. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody poukazuje obviněný na to, že soud nedostatečně zohlednil dobu, po kterou obviněný žil bezúhonným životem, a tuto skutečnost nehodnotil ani jako polehčující okolnost. Dále při rozhodování o druhu trestu mělo být přihlédnuto k tomu, že se k trestné činnosti doznal. Rovněž podle jeho mínění mělo být přihlédnuto k podílu účasti dalších obviněných na páchané trestné činnosti a přihlédnuto k tomu, jaké tresty byly jim uloženy. V další části dovolání zmiňuje námitky, kterými zpochybňuje právní kvalifikaci jednání, pro které byl uznán vinným. Hlavní pochybení soudu podle obviněného spočívá v tom, že dokazováním nebylo prokázáno, že bankovky udával jako falešné, tedy nikoli jako pravé či platné . Poukazuje v této souvislosti na výkladová ustanovení v trestním komentáři a sám dovozuje, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, neboť nebyl prokázán jeho úmysl udat bankovky jako pravé. V návaznosti na tuto argumentaci v další části dovolání hodnotí kvalitu padělků, které byly podle jeho názoru na první pohled odlišné od pravých bankovek, a proto nemohly být považovány za pravé, nelze tedy souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že jednal minimálně v nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný se hájí tím, že v jeho případě se jednalo o nevydařený žert na hraně zákona a tudíž jeho jednání mohlo být maximálně posouzeno jako trestný čin podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nejednal v úmyslu padělané peníze udat jako pravé a této právní kvalifikaci by také měl odpovídat adekvátní trest. Trest, který mu byl uložen Krajským soudem v Hradci Králové, je s ohledem na uvedené skutečnosti nepřiměřeně přísný, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání také rozsudek soudu prvního stupně. Dodatečně obviněný zaslal žádost o přerušení výkonu trestu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukázal na to, že obviněný nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a státní zástupce podal odvolání pouze proti výroku o trestu, a proto je nutno dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, a to pouze v části, kde obviněný brojí proti uloženému trestu.

Ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 16 T 142/2010 vyplývá, že v uvedené trestní věci proti rozsudku zmíněného soudu ze dne 2. 11. 2010, č. j. 16 T 142/2010-218, bylo podáno odvolání pouze státním zástupcem, a to v neprospěch obviněného (i dalších obviněných) pouze do výroku o trestu. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, vyplývá, že tento se odvoláním státního zástupce zabýval pouze v rozsahu podaného odvolání a také ve výroku o trestu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a obviněnému uložil nově trest odnětí svobody a obviněného pro jeho výkon zařadil do věznice s dozorem.

Jestliže odvolání bylo podáno pouze proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Z podaného dovolání je patrno, že výhrady obviněného směřují jednak proti použité právní kvalifikaci, kdy se domnívá, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno podle § 233 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku, ale nanejvýš podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku, pokud Nejvyšší soud vyhodnotí předmětné padělky jako padělky schopné i přes svou neumělost a mizivou kvalitu vyvolat nebezpečí záměny s pravými penězi. S ohledem na nesprávné závěry ohledně použité právní kvalifikace pak považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný /tuto část dovolání lze s jistou mírou tolerance považovat za právně relevantní k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť bylo podáno pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./. Uvedené argumentaci odpovídá také jím zvolený dovolací důvod. Vzhledem k tomu, že státní zástupce podal odvolání pouze proti výroku o trestu, přezkoumal v rozsahu odvolacích námitek soud druhého stupně rozsudek soudu prvního stupně (pouze ve výroku a trestu). Z uvedeného je pak zřejmé, že jde o případ, kdy obviněný svým dovoláním napadá výrok, který nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, neboť nebyl odvoláním napaden a odvolací soud neměl ani povinnost jej přezkoumávat (viz shora rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Za situace, kdy obviněný podal dovolání jednak proti nesprávné právní kvalifikaci, ale také proti výroku o trestu, musel Nejvyšší soud při výše uvedené argumentaci obviněného, spočívající v tom, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, kdy nebyly zhodnoceny polehčující okolnosti, doba jeho řádného života apod., takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako nepřípustné, neboť dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který sice nebyl uplatněn obviněným, ale obsahově při jisté míře tolerance jej lze dovodit z uplatněných námitek), který dopadá na nesprávnosti při ukládání trestu, je možno tento dovolací důvod - § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., akceptovat pouze za situace, kdy obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu za trestný čin, kterým byl uznán vinným či mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. V případě, že obviněný byl uznán vinným paděláním a pozměněním peněz podle § 233 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku, bylo mu možno uložit trest odnětí svobody v trvání od tří do osmi let. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jedná se o takový druh trestu, který zákon připouští pro trestný čin, kterým byl uznán vinným a je také patrno, že byl uložen v rámci trestní sazby.

Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř. S ohledem na způsob rozhodnutí ve věci, stalo se bezpředmětným rozhodování o žádosti obviněného o přerušení výkonu trestu dovolacím soudem.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann

6 Tdo 384/2011 - 30
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. března 2011 o dovolání obviněného V. M ., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 142/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, byl z podnětu odvolání státního zástupce zrušen podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestech uložených obviněným T.H., M. K., M. M., K.S. a V.M. rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. 16 T 142/2010, kterým byl mj. obviněnému V. M. uložen podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, když jeho výkon byl obviněnému podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému V. M. uložen podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, když pro výkon uloženého trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu je podle mínění obviněného dáno jednak tím, že mu byl soudem druhého stupně uložen nepřiměřeně přísný trest, jednak nesprávným použitím právní kvalifikace. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody poukazuje obviněný na to, že soud nedostatečně zohlednil dobu, po kterou obviněný žil bezúhonným životem, a tuto skutečnost nehodnotil ani jako polehčující okolnost. Dále při rozhodování o druhu trestu mělo být přihlédnuto k tomu, že se k trestné činnosti doznal. Rovněž podle jeho mínění mělo být přihlédnuto k podílu účasti dalších obviněných na páchané trestné činnosti a přihlédnuto k tomu, jaké tresty byly jim uloženy. V další části dovolání zmiňuje námitky, kterými zpochybňuje právní kvalifikaci jednání, pro které byl uznán vinným. Hlavní pochybení soudu podle obviněného spočívá v tom, že dokazováním nebylo prokázáno, že bankovky udával jako falešné, tedy nikoli jako pravé či platné . Poukazuje v této souvislosti na výkladová ustanovení v trestním komentáři a sám dovozuje, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, neboť nebyl prokázán jeho úmysl udat bankovky jako pravé. V návaznosti na tuto argumentaci v další části dovolání hodnotí kvalitu padělků, které byly podle jeho názoru na první pohled odlišné od pravých bankovek, a proto nemohly být považovány za pravé, nelze tedy souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že jednal minimálně v nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný se hájí tím, že v jeho případě se jednalo o nevydařený žert na hraně zákona a tudíž jeho jednání mohlo být maximálně posouzeno jako trestný čin podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nejednal v úmyslu padělané peníze udat jako pravé a této právní kvalifikaci by také měl odpovídat adekvátní trest. Trest, který mu byl uložen Krajským soudem v Hradci Králové, je s ohledem na uvedené skutečnosti nepřiměřeně přísný, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání také rozsudek soudu prvního stupně. Dodatečně obviněný zaslal žádost o přerušení výkonu trestu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukázal na to, že obviněný nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a státní zástupce podal odvolání pouze proti výroku o trestu, a proto je nutno dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, a to pouze v části, kde obviněný brojí proti uloženému trestu.

Ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 16 T 142/2010 vyplývá, že v uvedené trestní věci proti rozsudku zmíněného soudu ze dne 2. 11. 2010, č. j. 16 T 142/2010-218, bylo podáno odvolání pouze státním zástupcem, a to v neprospěch obviněného (i dalších obviněných) pouze do výroku o trestu. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2011, č. j. 12 To 512/2010-246, vyplývá, že tento se odvoláním státního zástupce zabýval pouze v rozsahu podaného odvolání a také ve výroku o trestu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a obviněnému uložil nově trest odnětí svobody a obviněného pro jeho výkon zařadil do věznice s dozorem.

Jestliže odvolání bylo podáno pouze proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Z podaného dovolání je patrno, že výhrady obviněného směřují jednak proti použité právní kvalifikaci, kdy se domnívá, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno podle § 233 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku, ale nanejvýš podle § 233 odst. 1 tr. zákoníku, pokud Nejvyšší soud vyhodnotí předmětné padělky jako padělky schopné i přes svou neumělost a mizivou kvalitu vyvolat nebezpečí záměny s pravými penězi. S ohledem na nesprávné závěry ohledně použité právní kvalifikace pak považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný /tuto část dovolání lze s jistou mírou tolerance považovat za právně relevantní k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť bylo podáno pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./. Uvedené argumentaci odpovídá také jím zvolený dovolací důvod. Vzhledem k tomu, že státní zástupce podal odvolání pouze proti výroku o trestu, přezkoumal v rozsahu odvolacích námitek soud druhého stupně rozsudek soudu prvního stupně (pouze ve výroku a trestu). Z uvedeného je pak zřejmé, že jde o případ, kdy obviněný svým dovoláním napadá výrok, který nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, neboť nebyl odvoláním napaden a odvolací soud neměl ani povinnost jej přezkoumávat (viz shora rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).

Za situace, kdy obviněný podal dovolání jednak proti nesprávné právní kvalifikaci, ale také proti výroku o trestu, musel Nejvyšší soud při výše uvedené argumentaci obviněného, spočívající v tom, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, kdy nebyly zhodnoceny polehčující okolnosti, doba jeho řádného života apod., takové dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako nepřípustné, neboť dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který sice nebyl uplatněn obviněným, ale obsahově při jisté míře tolerance jej lze dovodit z uplatněných námitek), který dopadá na nesprávnosti při ukládání trestu, je možno tento dovolací důvod - § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., akceptovat pouze za situace, kdy obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu za trestný čin, kterým byl uznán vinným či mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. V případě, že obviněný byl uznán vinným paděláním a pozměněním peněz podle § 233 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku, bylo mu možno uložit trest odnětí svobody v trvání od tří do osmi let. Byl-li obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jedná se o takový druh trestu, který zákon připouští pro trestný čin, kterým byl uznán vinným a je také patrno, že byl uložen v rámci trestní sazby.

Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř. S ohledem na způsob rozhodnutí ve věci, stalo se bezpředmětným rozhodování o žádosti obviněného o přerušení výkonu trestu dovolacím soudem.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann