6 Tdo 379/2011
Datum rozhodnutí: 29.03.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 379/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2011 dovolání, které podal obviněný R.D. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 4 To 451/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 96/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R.D. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 9. 2010, sp. zn. 6 T 96/2009, byl obviněný R.D.uznán vinným trestným činem (správně zločinem) loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 59 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí 2 ks kuchyňských nožů s černými rukojeťmi.

Proti konstatovanému rozhodnutí podal obviněný odvolání.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2010, sp. zn. 4 To 451/2010, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu propadnutí věci. Podle § 81 odst. 3 tr. ř. byly určeny ke zničení dva kuchyňské nože s černou rukojetí. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině a trestu) napadl obviněný R. D. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Obviněný shrnul dosavadní průběh soudního řízení. Konstatoval, že soudy obou stupňů dospěly ke shodnému a neopodstatněnému závěru, že se dopustil trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, když vycházely z nesprávného posouzení právně relevantních okolností a jejich skutková zjištění proto nemají oporu v provedeném dokazování. Uvedl, že právní řád však jako dovolací důvod tuto okolnost v rámci mimořádného opravného prostředku neumožňuje efektivně uplatnit, neboť námitky proti skutkovému zjištění a hodnocení důkazů nejsou způsobilým důvodem dovolání. Součastně poukázal na to, že zjevné resp. extrémní vybočení ze zákonných zásad při provádění dokazování a hodnocení důkazů, je porušením ústavně zaručených práv obviněného zakotvených v Listině základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Za takové vybočení označil i skutečnost, pokud jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94), případně, že jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/1995). Ve světle těchto závěrů je třeba posuzovat i podané dovolání.

Dále obviněný připomněl, že právní řád pojímá dovolání jako mimořádný opravný prostředek, který lze uplatnit jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., které jsou do značné míry omezené. Podle jeho názoru však Nejvyšší soud jako soud dovolací nemůže rezignovat na posuzování ústavnosti postupu soudů prvního a druhého stupně, resp. na jejich rozhodnutí, a to právě s poukazem na tuto skutečnost. Vytkl, že jím uplatněné námitky, že dne 1. 10. 2010 požádal v B. řidiče taxislužby J. Š., aby jej odvezl svým vozidlem, využil toho, že řidič z vozidla vystoupil, nechal klíčky v zapalování, vozidlo odcizil a ujel s ním, přičemž v žádném případě nepoužil hrozbu nožem, nevzaly soudy v úvahu a tomuto tvrzení neuvěřily. Rovněž neuvěřily jeho vysvětlení o stavu v jakém se nacházel v době výslechu před soudcem, který rozhodoval o návrhu na jeho vzetí do vazby, neboť si před zadržením aplikoval drogu a v době výslechu si plně neuvědomoval co říká. Pokud se přiznal ke spáchání trestné činnosti, tak se domníval, že mu je kladeno za vinu odcizení vozidla. Výpověď poškozeného J. Š. byla ovlivněna jeho psychickým rozpoložením, které bylo vyvoláno skutečností, že mu bylo i za přispění jeho nepozornosti odcizeno vozidlo. Obviněný zdůraznil, že nože, které byly ve voze nalezeny, koupil od jednoho muže, jehož popis včetně dalších údajů poskytl, a proto mohl být policií vypátrán. Namítl, že svědecká výpověď této osoby mohla jeho obhajobu potvrdit. V případě útoku na jmenovaného poškozeného nebyla tudíž jeho vina zcela nepochybně nezvratným důkazem, a ani řetězci nepřímých důkazů, prokázána. Podle zásady in dubio pro reo mělo být rozhodnuto v jeho prospěch, což se však nestalo.

Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a okresnímu soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. V případě, že dovolání bude projednáváno ve veřejném zasedání, vyslovil souhlas, aby bylo rozhodováno bez jeho účasti.

Předseda senátu Okresního soudu v Teplicích nechal ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Do dne rozhodnutí však dovolací soud vyjádření neobdržel.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného R. D. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .

V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný R.D.uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný tvrdí, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování a že jeho vina nebyla nepochybně prokázána. V této souvislosti nesouhlasí se svědeckou výpovědí řidiče taxislužby J. Š. a zpochybňuje věrohodnost svého doznání před soudcem, který v přípravném řízení rozhodoval o jeho vazbě. Současně předkládá vlastní verzi události. Rovněž vytýká, že nebyl policií vypátrán svědek, od něhož koupil nože, a který mohl potvrdit jeho obhajobu. Konstatuje, že se soudy nevypořádaly se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a chybně nerozhodly podle zásady in dubio pro reo. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.

Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Obviněný sice tvrdí, že právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními, případně, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, avšak o takovou situaci se v předmětné trestní věci zjevně nejedná.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Teplicích plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného R. D. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se, a to s výjimkou trestu propadnutí věci, ztotožnil a argumentačně je doplnil Krajský soud v Ústí nad Labem, jak je zřejmé z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení (str. 3 až 6 rozhodnutí). Z rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé.

V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný R. D. nenamítá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Teplicích (následně též Krajský soud v Ústí nad Labem) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného R.D., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. března 2011

Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k