6 Tdo 367/2017
Datum rozhodnutí: 18.04.2017
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 367/2017-45

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2017 o dovolání, které podal obviněný J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, č. j. 10 To 108/2016-772, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 5/2015, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2016, č. j. 2 T 5/2015-683 , byl obviněný J. K. (dále obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným pokračujícím trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že

v přesně nezjištěných dnech v období roků 2008 a 2009 opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů v horním patře rodinného domu v L., H. a v kůlně poblíž tohoto domu proti vůli a přes nesouhlas polorodé sestry nezl. poškozené kopretiny*), jejíž věk s ohledem na tento příbuzenský vztah znal, tuto osahával, svlékal a vykonával na ní v její poloze na zádech soulož nejméně tím, že zaváděl svůj penis mezi stydké pysky nezl. poškozené a pronikal jen částí penisu do její pochvy s výronem semene, přestože mu nezl. poškozená říkala, že to nechce a bránila se tak, že ho kousala do rukou, kterými jí zakrýval ústa, obžalovaný vzhledem ke své fyzické převaze její odpor překonával držením jejích rukou, zaklenutím jejích nohou a ústa jí zacpával textilií, přičemž v jednom případě se jí podařilo obžalovaného udeřit do obličeje, který na to reagoval tím, že jí dal facku a vulgárně jí nadával a v prvním případě jí vyhrožoval, že pokud to někomu řekne, že nezl. poškozené a její sestře ublíží, postupem doby nezl. poškozená na svoji obranu rezignovala.

2. Obviněný byl odsouzen podle § 241 odst. 3 tr. zák. za použití § 40 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 100 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byla uložena zabezpečovací detence.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. 10 To 108/2016-772 , jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu a jemu předcházejícímu rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivo Žižkovského dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), j) a l ) tr. ř.

5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítá, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení věci, když vytýká, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v extrémním rozporu ve skutkových zjištěních a závěrech soudů, neboť tyto ač jsou pravděpodobně v souladu s ust. 2 odst. 6 trestního řádu, ale nejsou v souladu logickém . V návaznosti na rekapitulaci dosavadního průběhu svého trestního stíhání (str. 2-4 dovolání) obviněný zmiňuje, že považuje za zásadní v celé věci dva důkazy, a to výslech nezletilé poškozené a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětská gynekologie, následný výslech znalkyně , a po uvedení podstatných údajů obsažených ve výpovědi poškozené (str. 5 dovolání) a uvedení odborných závěrů znalkyně (str. 5-6 dovolání) a přístupu soudu prvního stupně k návrhům obhajoby učiněným v souvislosti se zpracováním označeného znaleckého posudku (formulace otázek znalkyni str. 6 dovolání) činí závěr o zjevné nepodloženosti skutkových zjištění obsažených v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku. V dané souvislosti zejména akcentuje ty části výpovědi poškozené, v níž popsala své údajné znásilnění ( jednoznačně uvedla, že do ní obžalovaný pokaždé vnikl ), a oproti těmto údajům staví poznatky plynoucí z lékařské zprávy MUDr. Š., její svědecké výpovědi a ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně MUDr. Hany Kosové, PhD., IFEPAG. Dovozuje, že k činu, jak ho popsala poškozená, dojít nemohlo a současně upozorňuje na to, že skutkové zjištění vyjádřené v odsuzujícím rozsudku ( zaváděl svůj penis mezi stydké pysky nezletilé poškozené a pronikal jen částí penisu do její pochvy ), nemá žádnou oporu ve výpovědi nezletilé ( Její výpověď nedává žádnou konkrétní informaci o tom, že by mělo docházet k análnímu styku či zmiňovanému dry sexu , který popsala znalkyně jako mezi stydké pysky ). Usuzuje, že za skutek popsaný v odsuzujícím rozsudku jej nelze odsoudit, neboť o tomto po celou dobu trestního řízení nehovořil jediný důkaz, a to ani nezletilá poškozená . Za velmi nepravděpodobné považuje to, že by si žádný z příbuzných poškozené, tj. rodiče či prarodiče, nevšimli byť sebemenšího náznaku jakékoli niance , jenž by nasvědčoval tomu, že je tato předmětem sexuálního ataku. I s poukazem na hodnocení osoby poškozené znalkyní MUDr. Malou a obviněným činěným závěrem, že poškozená opakovaně uváděla nepravdu, namítá dovolatel, že nalézací soud měl postupovat podle zásady in dubio pro reo.

6. Z důvodů vyložených na str. 9 dovolání (údaje týkající se dentálního ošetření dovolatele MUDr. I. B.) brojí obviněný vůči časovému vymezení jím popíraného jednání, když má za to, že by se skutek, který je mu kladen za vinu, měl posunout v časové ose, a to do roku 2004 2006 .

7. V navazující části namítá dovolatel porušení svého práva na obhajobu ( mu bylo po ustanovení znalkyně MUDr. Kosové znemožněno právo na obhajobu ), a to v souvislosti s neposkytnutím otázek formulovaných obhajobou znalkyni v čase předcházejícím zpracování jejího posudku.

8. Vůči výroku, jímž mu byla uložena zabezpečovací detence, obviněný uplatňuje námitku, že uvedené ochranné opatření mu bylo uloženo pouze na základě znaleckého posudku vypracovaného znalci MUDr. Vladimírem Šupinou a Mgr. Davidem Kožíkem, a to přesto, že znalecký posudek absolutně nekoresponduje s dosavadním životem odsouzeného . Zmiňuje svůj opakovaný návrh na zpracování revizního znaleckého posudku, který byl soudem zamítnut, a to, že z důvodu finančních nebyl schopen takový posudek sám opatřit.

9. Protože podle hodnocení obviněného je odsuzující výrok výsledkem toho, že nalézací soud vytrhal zcela věci z kontextu, a to nikoliv v rámci volného hodnocení důkazů a protože se mu jeví celá věc naprosto nesmyslná, nelogická a nepochybně došlo ze strany nalézacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení skutku , navrhl závěrem, aby Nejvyšší soud jak usnesení vrchního soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dodatečným sdělením vyjádřil souhlas s tím, aby o jeho dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Ten uvedl, že podstata dovolání spočívá v námitkách dovolatele proti učiněným skutkovým zjištěním. Podotkl, že obviněný na str. 1 dovolání uvádí, že existuje extrémní rozpor ve skutkových zjištěních a závěrech soudu , což je tvrzení nejasného významu, jestliže dovolatel neuvádí, zda míní závěry skutkové či hmotně právní. Má za to, že dovolatel měl patrně na mysli extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, když žádný jiný rozpor v dalším textu nepopisuje.
11. Za podstatu námitek obviněného považuje dovolatelem tvrzený rozpor mezi zjištěním z oboru zdravotnictví, odvětví dětská gynekologie, a výpovědí poškozené. Dovolateli dává za pravdu v tom, že podle znalkyně neodpovídá míra narušení panenské blány poškozené jejímu tvrzení, že v jejím věku 7-8 let do ní dovolatel svým pohlavním údem vnikl panenská blána byla ve skutečnosti narušena méně a poškozená z lékařského hlediska zůstala pannou. Dovolatel také pravdivě poukázal na sníženou věrohodnost poškozené. Státní zástupce má za to, že uvedené pochybnosti by skutečně mohly vést k tomu, že dovolateli by nebylo možno prokázat žalovaný skutek, pokud by byla výpověď poškozené jediným důkazem v jeho neprospěch. Tak tomu však v dané věci nebylo. Za zásadní považuje to, že dovolatel se ještě před zahájením svého trestního stíhání svěřil se svým jednáním svědkyni Š. D. s tím, že poškozenou připravil o panenství a svědkovi R. K., jemuž popsal, jak poškozenou znásilnil. Přitom popis skutku ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu ze dne 23. 9. 2016 plně respektuje zjištěný stav panenské blány poškozené, když popisuje jen takové jednání dovolatele, při němž by k žádnému podstatnějšímu narušení této blány nedošlo soulož jen mezi stydké pysky poškozené. Jediným rozporem tak podle jeho názoru zůstává rozdíl mezi shora popsanou souloží a vnímáním sedmileté poškozené, že do ní dovolatel vnikl zcela. K tomu poukázal na to, že podle výpovědi znalkyně je panenská blána takto malého dítěte velmi citlivá, sebemenší její narušení je velmi bolestivé a lze tak považovat za zcela logické, že poškozená za dané situace vnímala bolestivý útok závažněji, než jak se ve skutečnosti udál. Za těchto okolností lze stěží vypozorovat ve výpovědi poškozené a zjištění znalkyně nějaký rozpor, tím méně rozpor extrémní. Naopak je zřejmé, že výpověď poškozené odpovídá výpovědi znásilněného dítěte tak nízkého věku. Navíc podle jeho názoru neexistuje žádný rozpor mezi shora uvedeným znaleckým zjištěním a popisem skutku ve skutkové větě. Není mu proto jasné, jaký význam by podle dovolatele mohl tvrzený rozpor mít, když soudy z této části výpovědi poškozené zjevně nevycházely nekladou dovolateli za vinu, že by do poškozené zcela vnikl. Toho si je podle názoru státního zástupce patrně vědom i samotný dovolatel, když na str. 9 svého dovolání zmírňuje svou námitku extrémního rozporu na pouhé porušení zásady in dubio pro reo.
12. K tomu konstatoval, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní a nikoliv hmotně právní a že Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (odkázal na rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 496/2015, 11 Tdo 1569/2014 a 4 Tdo 467/2016). S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 888/14 připomenul, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady. Ze všech shora uvedených důvodů se shodl se skutkovými zjištěními, která učinil nalézací a potvrdil odvolací soud. Dovolání v této části proto považuje za podané z jiného než uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

13. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. dovolatel na str. 10 svého dovolání jen stručně sděluje, že závěry znaleckého posudku absolutně nekorespondují s dosavadním životem odsouzeného . Žádnou jinou námitku proti předmětnému znaleckému posudku neuvádí. Státní zástupce připomenul, že také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. může být založen jen na porušení práva hmotného a nikoliv procesního. Dovolatel nesplnění žádné takové zákonné podmínky nenamítá. Namísto toho činí námitku proti zjištění znalců, navíc námitku velmi obecnou a nepravdivou. Jestliže dovolatel v roce 2008-2009, tedy ve svém věku 18-19 let, zneužil sedmiletou dívku a jestliže podle výpovědi svědka K. měl v únoru 2014, tedy pouze pět let poté, obtěžovat dívky na maškarním plesu do té míry, že jedna z nich chtěla odvézt domů, protože se jej bála, jen stěží lze jeho život označit za rozporný se zjištěním znalců, že dovolatel má k páchání takových činů zásadní dispozice, že se u něj jedná o esenci všech deviací a ze sexuologického hlediska je velmi nevyzpytatelný a nebezpečný.

14. Ohledně zabezpečovací detence pro úplnost poznamenal, že zabezpečovací detence byla zavedena do vnitrostátního právního řádu již k 1. 1. 2009, a tedy ještě v době páchání předmětného trestného činu vymezené odsuzujícím rozsudkem jako roky 2008 a 2009 . Ani z tohoto pohledu tedy jejímu uložení nic nebránilo v době skutku již byla součástí českého právního řádu. Jestliže dovolatel neuvedl, které podmínky stanovené zákonem nebyly pro uložení zabezpečovací detence splněny, a jestliže namísto toho napadl závěry znaleckého posudku, opět tím jen nesouhlasí s učiněným skutkovým zjištěním.

15. Státní zástupce shrnul, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) ani písm. j) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ani nesplnění zákonných podmínek pro uložení zabezpečovací detence. Tím nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

16. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání a) obecná východiska
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

19. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podmínky pro uložení ochranných opatření, jimiž tr. zákoník (§ 98) rozumí ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci a ochrannou výchovu jsou vymezeny v příslušných ustanoveních hlavy V, dílu třetího cit. zákona, v případě ochranného léčení konkrétně v ustanovení § 99 tr. zákoníku.

23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

24. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení dovolání

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

25. V rozporu s obsahovým vymezením tohoto dovolacího důvodu obviněný ve svém dovolání nevznáší jedinou hmotně právní námitku, jíž by zpochybnil právní závěr učiněný soudy nižších stupňů v tom smyslu, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vykazuje zákonné znaky trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. (alternativa první), případně jiný právní závěr, který by bylo lze podřadit pod alternativu druhou, spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obdobně jako v případě řádného opravného prostředku, tj. odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, se i dovolací argumentace koncentruje na zpochybnění skutkového základu věci, a to cestou tvrzené existence extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými, potažmo právními závěry soudů nižších stupňů.

26. Jakkoli to dovolatel explicitně nevyjadřuje (jeho petit postrádá návrh, jak má být dovolacím soudem rozhodnuto po kasaci dovoláním napadených rozhodnutí), z jeho argumentace je zjevné, že se snaží o prosazení závěru, že skutek, pro nějž na něj byla podána obžaloba, se vůbec nestal, neboť se žádného sexuálně motivovaného jednání vůči poškozené nedopustil.

27. Obviněný sice ve svém dovolání uvádí určité poznatky, jež by mohly zavdávat úvahu o tom, že skutková zjištění soudů nemají podklad v provedeném dokazování, resp. že jsou z nich nevyvoditelná (a že tudíž tvrzený extrémní nesoulad skutečně existuje), avšak takový dojem vyvolává jen tím, že při svém hodnocení vychází ze selektivního výběru jím označených důkazů. Prostřednictvím poukazu na rozpornost v jím citovaných důkazech se snaží tvrzený nesoulad skutkového zjištění soudů demonstrovat, resp. skrze omezený výčet poznatků z dokazování plynoucích prosadit. Jinými slovy vyjádřeno, sám se uchyluje k tomu, co vyčítá soudům nižších stupňů. Z pochopitelných důvodů vyzdvihuje ty údaje ve výpovědi nezletilé, jež jsou (při předkládaném způsobu jejich interpretace) neslučitelné s poznatky plynoucími z lékařské zprávy, svědecké výpovědi lékařky či s odbornými závěry znalkyně, které dovolatel uvádí.

28. Zdánlivé zpochybnění skutkových zjištění soudů dovolatel buduje na tom, že se soustřeďuje jen na důkazy, které svědčí jeho obhajobě, resp. na ty části důkazů, které mají zvrátit závěr soudů o věrohodnosti údajů poškozené. Záměrně však odhlíží od toho, že soud svůj závěr o jeho vině založil na daleko širším okruhu důkazů, než je ten, který obviněný zmiňuje ve svém dovolání. Soudům nižších stupňů nelze vyčítat, že závěr o vině dovolatele založil i na těch důkazech, v nichž se obviněný, v době předcházející zahájení jeho trestního stíhání ke spáchání činu vůči poškozené doznal, a to v podobě, která do značné míry odpovídá údajům poškozenou sdělených v její procesní výpovědi. Použitelnost těchto důkazů (o nichž se nezmiňuje), dovolatel nikterak nezpochybňuje. Protože ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci [přičemž zákon nevylučuje možnost využití i svědectví, které se týká informace, již svědek nabyl ve formě sdělení učiněného další osobou poškozeným či podezřelým (tzv. hearsay evidence )], nelze soudu prvního stupně vyčítat jeho hodnocení obsažené na str. 23 jeho rozsudku ( Tvrzení obhajoby, že nezl. poškozená nemluví pravdu je tvrzením zjevně nelogickým. Došlo by totiž k situaci, že nezl. poškozená lže o stejných skutečnostech, ke kterým se obžalovaný doznává jiným osobám ). Nutno dodat, že soud svůj závěr o vině založil na tomto širším řetězci důkazů (mj. i výpovědi jeho matky str. 14 rozsudku), jejichž věrohodnost dovolatel nijak nenapadá, resp. na řetězci důkazů, z nichž obviněný případně vyjímá jen ty skutečnosti, které svědčí obhajobě. Pomíjí např. zhodnocení výpovědi poškozené znalkyní, jak je zmíněno na str. 13 rozsudku ( Znalkyně si dokáže představit 13-15 letou dívku, která slovy do mě míní mezi stydké pysky. ), resp. odborný závěr znalkyně MUDr. Hany Kosové, PhD., IFEPAG , vztahující se k nálezu popsaném v lékařské zprávě MUDr. C. Š., uvedený na str. 20 rozsudku ( Je to známka násilného činu v oblasti zevního genitálu. ). Zcela stran hodnotících úvah dovolatele je odborný závěr znalců týkající se jeho osoby. Z posudku, který k jeho osobě podali znalci MUDr. Vladimír Šupina a Mgr. David Kožík (str. 24-26 rozsudku), totiž plyne, že spáchání činu, jak jej popsala poškozená, není v rozporu s tím, co o dovolateli (bez ohledu na to, zda se činu dopustil či nikoli) zjistili. Jejich odborná zjištění proto nevedou k závěru o nepravděpodobnosti spáchání činu dovolatelem, nýbrž právě naopak ( je osobou, která má zásadní dispozice ke spáchání žalované, či druhově stejné trestné činnosti str. 24 rozsudku). Vysvětlením možné motivace jednání obviněného (okamžité uspokojení náhle vzniklé sexuální touhy), jakožto anetického jedince s nedostatečnou schopností kontroly pudových impulsů, přispívá i tento důkaz do řetězce usvědčujících důkazů.

29. Nalézací soud oprávněně rozhodl o vině dovolatele označeným trestným činem. Jeho hodnocení provedených důkazů splňuje požadavky § 2 odst. 5 tr. ř., skutková zjištění je nezbytné pokládat za odpovídající požadavku § 2 odst. 6 tr. ř.

30. Dovolací soud připomíná, že je zásadně povinen respektovat skutková zjištění obsažená v dovoláním napadených rozhodnutích. Výjimku představují případy, kdy uvedená zjištění jsou tak neopodstatněná, že postrádají jakoukoli obsahovou souvislost s provedenými důkazy, tj. kdy jsou výsledkem tak závažných vad při hodnocení důkazů soudem, že je neospravedlnitelné na nich setrvávat. Tak tomu je v případech tzv. extrémního nesouladu ve smyslu jeho vymezení v rozhodnutích Ústavního soudu. Obviněným tvrzenou vadou však napadená rozhodnutí netrpí. Je tomu tak proto, že skutková zjištění soudů mají dostatečná obsahová ukotvení v provedených důkazech. Případ extrémního nesouladu se naopak vyznačuje tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces. Takový stav ve věci posuzované nenastal.

31. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit námitku dovolatele procesního charakteru, tj. tu, jež je uvedena pod bodem 7. tohoto usnesení. Tvrzené porušení obhajovacích práv obviněného by mohlo založit důvod kasace napadených rozhodnutí jen tehdy, dosáhlo-li by rozměrů, jež by svědčily o porušení jeho práva na spravedlivý proces. Otázku porušení či zachování obhajovacích práv je třeba posuzovat k řízení jako celku. Dílčí pochybení, je-li následně zhojeno dalším postupem orgánu činného v trestním řízení, nemůže odůvodnit průlom do právní moci rozhodnutí jím vydaného. Za porušení obhajovacího práva obviněného by bylo možno považovat situaci, kdy by mu v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení bylo znemožněno vykonávat zákonem přiznaná procesní práva v souvislosti s důkazním řízením. Příkladem takového omezení by byl stav, kdy by důkaz znalecký posudek, resp. odborné závěry v něm obsažené, byly soudem vzaty za podklad jeho rozhodnutí, aniž by obviněný měl možnost ovlivnit celkové vyznění takového důkazu. Tak by tomu bylo, pokud by soud vyšel z posudku, jehož zadání (formou položení otázek), by nemohl dovolatel ovlivnit. Ve věci posuzované takový stav nenastal, neboť podkladem pro soud nebylo pouhé znění písemně zpracovaného posudku, nýbrž i výslech jeho zpracovatelky v hlavním líčení dne 22. 9. 2016. Obviněný netvrdí (a ani nemůže viz protokol o hlavním líčení č. l. 670-676), že by jemu, případně jeho obhájci, nebylo možno položit znalkyni otázky, či se dotázat na jakékoli souvislosti, které s jeho vypracováním souvisely. Ke kasaci napadených rozhodnutí není proto důvod ani z hlediska uplatňovaných námitek procesního charakteru.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř.

32. Za námitku podřaditelnou pod tento dovolací důvod nelze pokládat ani tu výhradu obviněného, že závěry znaleckého posudku absolutně nekorespondují s dosavadním životem odsouzeného . Je třeba totiž přisvědčit státnímu zástupci v tom, že takto kuse formulovaná námitka může být vyložena (a to právě v souvislosti s navazujícími výhradami týkajícími se nevyhovění jeho důkaznímu návrhu) jen jako výhrada vůči tomuto důkazu, tj. námitka skutkového charakteru.

33. Rovněž ostatní námitky dovolatele jsou irelevantní. Zpracování revizního znaleckého posudku totiž není odvislé od pouhého návrhu některé z procesních stran (v daném případě obhajoby), neboť k jeho vypracování lze přistoupit jen za situace, že o posudku ve věci podaném vzniknou pochybnosti, jež se nepodaří rozptýlit ani po vysvětlení znalce (§ 109 tr. ř.). Soud o správnosti a úplnosti posudku zpracovaného znalci MUDr. Vladimírem Šupinou a Mgr. Davidem Kožíkem zjevně pochybnosti neměl. Uvádí-li sám dovolatel, že jeho důkazní návrh byl zamítnut (aniž by jakkoli zpochybnil správnost a opodstatněnost takového postupu), nemůže se jednat ani o důkaz opominutý, jenž by zakládal porušení jeho práva na spravedlivý proces. Z obsahu spisu totiž plyne, že o důkazních návrzích obhajoby soud jednak procesně rozhodl (viz protokol o hlavním líčení ze dne 25. 8. 2015 č. l. 354), jednak již v odůvodnění svého prvního rozsudku ze dne 26. 8. 2015, č. j. 2 T 5/2015-366 vyložil (str. 14), proč nevyhověl důkaznímu návrhu na vypracování nového znaleckého posudku.

34. Dodat lze to, že za zjevně nedůvodnou a tudíž kasaci napadeného výroku neodůvodňující by námitku dovolatele vůči uložení zabezpečovací detence bylo nutno pokládat i tehdy, pokud by ji Nejvyšší soud vyložil (ač pro to není dostatečný podklad v dovolací argumentaci) tak, že jí dovolatel namítá nesplnění podmínek § 100 odst. 2 tr. zákoníku, co se týče dikce s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu.

35. Pomine-li dovolací soud, že mu nepřísluší domýšlet, co blíže nerozvedenou námitkou dovolatel mínil (k přezkoumání napadeného rozhodnutí totiž může přistoupit jen na podkladě námitek uplatněných dovolatelem, na němž je, aby je v konkrétnosti formuloval tak způsobem vedoucím ke zpochybnění závěrů soudů způsobem a v rozsahu, jenž zamýšlel), je možno k otázce důvodnosti uložení zabezpečovací detence uvést následující skutečnosti.

36. Dovolatel nebyl v minulosti (a ani do rozhodnutí soudů nižších stupňů) odsouzen pro trestnou činnost a nebyl ani uznán vinným deliktem nižší společenské škodlivosti (např. přestupkem). Na straně druhé podle zjištění soudu se vůči poškozené nedopustil jediného skutku (myšleno skutku procesního, tj. dílčího útoku z hlediska hmotně právního), nýbrž celé řady těchto dílčích jednání, posouzených jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zák. Trestný čin podle zjištění soudů páchal po dobu dvou let. Hovořit za tohoto stavu o tom, že závěry znaleckého posudku (aniž by byly podmíněny zjištěním o pachatelství obviněného na žalovaném trestném činu), nekorespondují s dosavadním životem obviněného je nepřípadné. To zejména, pokud výsledky důkazního řízení svědčí o méně závažné aktivitě dovolatele směřující k dalším osobám (viz výpověď svědka R. K., resp. i vyjádření státního zástupce).

37. Uložení zabezpečovací detence obviněnému je výsledky dokazování odůvodněno. Je tomu tak proto, že obviněný je znalci hodnocen jako jedinec velmi nevyzpytatelný a velmi nebezpečný, u něhož je skrytý potenciál k vysoké agresivitě, přičemž k jeho nebezpečnosti přispívá i jeho nižší intelekt. Ukládá-li se tento druh ochranného opatření vzhledem k osobě pachatele , pak výše uvedená charakteristika dovolatele (v podrobnostech str. 24-26 rozsudku) svědčí o splnění prvně formulované podmínky. Otázka přihlédnutí k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům byla vyložena výše (předcházející bod).

38. Obviněný podle zjištění soudu
- spáchal zločin (podle soudu charakteristiku této kategorie trestného činu splňuje posouzení spáchaného skutku v podobě trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. s trestní sazbou ..),
- tento spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou (podle zjištění soudu i v době činu trpěl dvěma závažnými duševními poruchami, a to smíšenou poruchou osobnosti a poruchou psychosexuálního vývoje ),
- jeho pobyt na svobodě je nebezpečný (jeho pobyt na svobodě se jeví jako nebezpečný, podle znalců Obžalovaný je v podstatě časovaná bomba str. 25 rozsudku) a
- nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti (viz vyjádření znalců k této otázce zmíněná v rozsudku soudu prvního stupně).

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

39. Dovolatel nespecifikoval, v jaké alternativě podle jeho mínění je tento dovolací důvod naplněn. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud jeho odvoláním meritorně zabýval, mohl by být naplněn jen ve variantě, že k zamítnutí odvolání obviněného došlo, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K naplnění tohoto dovolacího důvodu by mohlo dojít jen tehdy, pokud by Nejvyšší soud přisvědčil obviněnému v jeho tvrzení, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadami zakládajícími důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. Protože tomu tak není, nemůže být naplněn ani poslední dovolatelem uplatněný důvod dovolání.

c) závěrečné shrnutí

40. Obviněný (ani formálně) svou argumentací nenaplnil jak důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Neúspěšný je i co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. S ohledem na toto posouzení dovolání obviněného rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož odvolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je upraven v § 265b.

41. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. dubna 2017

JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.