6 Tdo 367/2009
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:




6 Tdo 367/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2009 dovolání, které podala obviněná Ing. V. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2008, č. j. 3 To 66/2008-1225, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 9/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. V. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 57 T 9/2007, byla obviněná Ing. V. V. (dále jen obviněná ) uznána vinnou, že

dne 24. 6. 2005 jako jediná jednatelka a společník spol. D., spol. s r. o., IČ, se sídlem P. Z., P., podala u F. ú. p. P., se sídlem N. S., P., daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc květen 2005, ve kterém neoprávněně uplatnila nadměrný odpočet DPH ve výši 9.234.000,- Kč (19 %) vyplývající z dobropisu č. na částku 48.600.000,- Kč, který vystavila dne 31. 5. 2005, jímž dobropisovala fakturu č. ze dne 27. 11. 2003 za ekonomické a organizační poradenství dle mandátní smlouvy ev. č., na částku 48.600.000,- Kč se sazbou 5% DPH, tj. 2.430.000,- Kč, týkající se obchodů s Ing. J. L., podnikajícím jako fyzická osoba, IČ, kterou zahrnula do daňového přiznání k DPH D., spol. s r. o. za měsíc listopad r. 2003, a tím, že v rozporu s ustanovením § 42 odst. 5 zákona o DPH požadovala 19 % DPH na místo původně zdaněných 5 % DPH, se pokusila u F. ú. p. P. získat nadměrný odpočet DPH a neoprávněně tak vylákat na českém státu prostřednictvím F. ú. p. P. částku 6.804.000,- Kč, avšak nadměrný odpočet DPH nebyl uznán, ani vyplacen.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. za použití § 88 odst. 1 tr. zák. a obviněnou odsoudil podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let.

Proti konstatovanému rozsudku podaly odvolání obviněná a v její neprospěch státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze.

Usnesením předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2008, č. j. 3 To 66/2008-1223, bylo podle § 250 odst. 4 tr. ř. vzato na vědomí zpětvzetí odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, které učinil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2008, č. j. 3 To 66/2008-1225, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítnuto.

Naposledy citované rozhodnutí, a to výrok o zamítnutí odvolání, napadla obviněná prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř. Podle jejího názoru bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které usnesení odvolacího soudu předcházelo, byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 57 T 9/2007, spočívá na nesprávném posouzení skutku ve výroku o vině.

Obviněná shledala uplatněný důvod dovolání v tom, že skutek, jehož spácháním byla uznána vinnou, není trestným činem. Vyjádřila přesvědčení, že postupovala v souladu s platnými předpisy. Zdůraznila, že neměla v úmyslu příslušný finanční úřad oklamat, neboť ze své mnohaleté praxe ví, že pokud má finanční úřad odpočet DPH vracet, vždy případ prověřuje. V uvedených skutečnostech shledala nesprávné právní posouzení skutku. Rovněž vyjádřila nesouhlas s tím, že Vrchní soud v Praze, který její odvolání projednával a v němž na nesprávnost právního posouzení skutku v rozsudku prvostupňového soudu upozorňovala, vadu neodstranil a namísto toho důvodně podané odvolání zamítl.

Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2008, sp. zn. 3 To 66/2008, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i případná další rozhodnutí obsahově navazující. Dále alternativně navrhla, aby dovolací soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, případně aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a podle § 226 tr. ř. její osobu zprostil obžaloby.

K dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Státní zástupkyně připomněla obviněnou vznesenou námitku. Konstatovala, že uplatněná výhrada ohledně úmyslného zavinění není podložena bližším odůvodněním, které by bylo možno přezkoumat z hlediska, zda subjektivní stránka přisouzeného daňového deliktu byla na straně obviněné dána. Obecný odkaz obviněné, že při uplatnění nároku na vyplacení daňové výhody postupovala v souladu s platnými předpisy, znamená, že se pohybuje mimo rámec opatřených skutkových zjištění, které takovouto skutkovou okolnost jejího jednání nepotvrzují. Při popsaném způsobu naplnění použitého dovolacího důvodu nelze předmětné dovolání věcně projednat, a to ani na podkladě výjimečné přípustnosti zásahu do přisouzených skutkových zjištění, který je s přihlédnutím k rozhodovací praxi Ústavního soudu podmíněn extrémním nesouladem mezi opatřenými skutkovými zjištění a právními závěry na ně navazujícími. Taková dovolací námitka nebyla ani uplatněna.

Dále státní zástupkyně poukázala na podstatu jednání, jímž byla obviněná uznána vinnou. Připomněla, že její osobě bylo důvodně vytýkáno neoprávněné uplatnění nadměrného odpočtu DPH ve vyšší procentní sazbě daňového základu než sazba, která byla na dani původně odvedena. Zdůraznila, že vzhledem k dosažené odbornosti v oboru ekonomie a účetnictví, jakož i znalosti daňové problematiky, kterými obviněná argumentovala, musela vědět, že při uplatnění nároku na vyplacení daňové výhody nelze postupovat jinak než v souladu s pravidlem uvedeným v § 42 odst. 5 zák. č. 235/2004 Sb. a vycházet ze sazby daně platné ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Současně poukázala na bližší okolnosti předmětného jednání, jak jsou vyjádřeny v rozhodnutích soudů obou stupňů a nevyžadující jakékoliv doplnění. Podle státní zástupkyně nelze především přehlédnout ty části odůvodnění, ve kterých se soudy zabývaly skutkovými okolnostmi jednání obviněné z hlediska naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. Z nich je zcela evidentní, že nešlo jen o vědomé nedodržení daňového předpisu, ale že její jednání směřovalo ke zcela záměrnému vylákání nadměrného odpočtu DPH s vyšší, než původně odvedenou procentní sazbou daňového základu tak, aby rozdíl sloužil k jejímu obohacení na úkor státu.

S poukazem na popsané skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.

U obviněné však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku odvolání rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněná vznáší v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jí deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Uvádí, že postupovala v souladu s platnými předpisy. Konstatuje, že neměla v úmyslu příslušný finanční úřad oklamat, neboť ze své mnohaleté praxe ví, že pokud má finanční úřad odpočet DPH vracet, vždy případ prověřuje. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků a vlastní verze události obviněná dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je u obviněné osoby dáno zavinění a v jaké formě, je závěrem právním. Tento závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak, jako všechny ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněná předmětný skutek spáchala způsobem, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněná nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovný popis citovaný v úvodu tohoto usnesení), s nímž se ztotožnil i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Její námitky směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Městský soud v Praze (následně též Vrchní soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnila všechny zákonné znaky pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. včetně úmyslného zavinění podle § 4 písm. a) tr. zák.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. dubna 2009

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k